ADVAITA.cz

5. kapitola z knihy Sulabha Vedanta Lahari (Šrí Siddharaméšvar Maharadž)

10. 1. 2017 - Aleš

Kniha Sulabha Védanta Lahari - Šrí Siddharaméšvar Maharadž

Přednáška 5

Satčitánanda je božská kráva se třemi nohami. Těmito nohami jsou: sat – bytí, čit – poznání, ánanda – blažený/nerušený klid. Na místě jemného dechu tu je toto „já jsem“. Toto „já jsem“ je nepřerušovaný pocit bytí, který existuje bez „mluvení“.

V nezničitelném dojde k náhlému vyvstání zprávy/připomínky, a to je (pocit) bytí. Mohl by mít někdo někdy pocit „já neexistuji?“ Bez tohoto pocitu bytí nelze nikdy upřít pozornost mysli na jakýkoliv objekt. Avšak musíte si připomínat, že existujete? Řekl někdy někdo: „Ztratil jsem sebe sama?“

Před samotným připomenutím tu je Nejvyšší Já, které se vzápětí stane pocitem/zprávou „já jsem“, a to je pocit bytí. Je tu bdělý stav, snový stav, hluboký spánek, samádhí, ale tento pocit bytí není stav uvnitř dalšího stavu. Stejně jako nemůže být snový stav v bdělém stavu, a hluboký spánek nemůže být ve snu, stejně tak tento pocit bytí nemůže být jedním určitým stavem existujícím uvnitř dalšího určitého stavu.

Avšak v tomto stavu saguna je přítomný nepřerušovaný pocit bytí, a proto nirguna má poznání saguny. Nejen to, ale i když tu je smrt saguny, tak přesto ten, kdo byl přítomen v tomto stavu saguna, je stále zde. Ve vědomí či nevědomí je jím toto Nejvyšší Já.

Potom tu je poznání/vědění, a to je čit, a uvnitř něho je dokonalá spokojenost, a to je blažený klid. Bytí, poznání a klid se zdají být třemi oddělenými věcmi, ale tyto tři jsou smíchány dohromady jako Jedno. Je to jako Slunce, které se zdá mít tři odlišné útvary – koule, světlo a žár, přesto všechny tři jsou pouze jedním. „Jáství“ není bez poznání, a znát (něco) není možné bez „jáství“. Blažený klid značí dokonalou spokojenost a tento klid rovněž neexistuje bez vědění. Proto mají tato tři slova jeden význam, jenž je mimo dosah slov; je To „nepopsatelné“ (Nejvyšší Já) a v Něm je vědění (pocitu) „já jsem“ (pozn. J.N.: Vědění (pocitu) „já jsem“: Uvnitř pocitu „já jsem“, tj. v poznaném je znalec. V tomto stavu jsou neoddělitelní).

Toto vědění je rovněž Bůh (Išvara), vnitřní Já. A toto „já jsem“ nemůže být ochutnáno jazykem, spatřeno očima, slyšeno ušima, cítěno nosem, a ani pokožkou. Vnitřní Já je mimo smysly; je to na druhé straně smyslových orgánů. Ten, kdo vidí, je usazen v očích, ten, kdo slyší, sídlí v uších, ten, kdo cítí vůni, sídlí v nose, a ten, kdo vnímá dotyk, prostupuje pokožkou, a ten, kdo chutná pokrm, sídlí v jazyce. Je to On, jenž sídlí uvnitř pocitu „já jsem“ a jenž je konatelem a zakusitelem. Tomuto vnitřnímu Já se přihodilo konatelství a zakusitelství (pozn. J.N.: Tímto způsobem je Nejvyšší Já obdařeno titulem konatel a zakusitel). Nejvyšší Já/nirguna (bez atributů) je mnohem více otevřené a svobodné, než projevené a vnímatelné poznání/saguna (pozn. J.N.: Nirguna Já je tak otevřené, že prostupuje veškerým projevem, a přesto je nepředstavitelné).

Pro dokonalou spokojenost tu je toto vědění pocitu „já jsem“ a pro vnitřní Já tu je jezení, pití, hraní, radování, cestování vlakem, autem, letadlem, pozorování východu slunce a dozrávání ovoce na stromech. Pro tuto dokonalou spokojenost tu je manželka, děti, obytné domy, králové, paláce a poutní místa. Jedině pro tuto dokonalou spokojenost tu tečou řeky jako Ganga a Jamuna. Co dalšího je třeba říkat? Pro dokonalou spokojenost tohoto vnitřního Já tu je existence Brahmy, Višnua a Maheše. Kde je člověk, démoni nebo bohové, je-li tu neustálá přítomnost síly poznání? Jen díky této síle poznání se tu zdají být zisky a ztráty, boje a problémy světa.

Pomocí této saguny jeden král vládne nad celým královstvím. Tento vladař nemluví a ani není činný. On je ´v klidu a tichosti´ bez příčiny či pohnutky. Jeho moc bytí, vědění a dokonalé spokojenosti je spravována prostřednictvím činnosti poznání. Síla této saguny je v tom „Nezničitelném“, a proto tato síla není zničitelná a je věčná (pozn. Randžit Maharadž: Hmota není nikdy zničena). Silou Jeho vedení/pravomoci tu dochází k nespočtu stvoření a ničení. Přesto ať se děje cokoliv, on je moudrostí ne-konání, a není nikdy možné, aby bylo Jeho tělo (síla) překryto nějakým špatným poskvrněním či nečistotou, proto je vždy čirý.

Takový je tento velký král/vladař (pozn. J.N.: Radža značí ´král´ a také to značí zářit). Je vůbec možné Ho spatřit? Ne. Jestliže se snažíte Ho uvidět, pak oči oslepnou a mysl se obrátí nazpět. Jeho nelze pochopit, nikdo to nedokáže. Avšak ten, kdo zná Své vlastní Já, je znalec Poznání a je Samo-existujícím světlem.

Samo-existující světlo je označení pro toho, kdo ví (světlo značí vědět). Má to jedno pravidlo, a tím je: „Vše, co se stane poznané díky tomuto světlu, bude menší, méně podstatné a nečinné ve srovnání s tímto světlem.“ Osvícené věci jsou menší než to (ten), co je osvětluje, a tudíž Znalec (poznaného) je větší než poznané. Na základě tohoto pravidla dojdeme k pochopení, kdo je tím „největším“ uvnitř poznání. V noci je lampa pokládána za Boha a když ji rozsvítíte, je hinduistickým zvykem se jí uklonit (pozn. J.N.: podle hinduistického zvyku je recitována modlitba a úklona před lampou poté, kdy ji večer rozsvítíte; tím se přivítá světlo do domu). Proč je lampa Bohem? Protože v noci jsou díky světlu z lampy spatřeny objekty, a tudíž lampa, která je osvětlovatelem, je větší než objekty, známé jeho světlem.

Nyní postupme dál. Slunce získá titul Nárájana a je uctíváno. Lidé říkají: „Slunci Nárájana patří vítězství“, neboť osvětluje objekty, včetně lampy, a proto je větší než lampa. Jakým světlem je však slunce poznáno? Světlo vašeho vlastního Já osvětluje slunce. Unikátní „umění poznávání“ zřídilo existenci slunce, a proto je Znalec/„umění poznávání“ ´největším´ uvnitř samotného poznání. Ten, jenž je osvětlovatel poznání, je Pánem, pravým Já. Proto toto pravé/vnitřní Já je Bohem všech bohů (tj. všech gun). K tomu, abychom spatřili objekty, potřebujeme slunce, ale potřebujeme další slunce k tomu, abychom uviděli slunce? Znát vše včetně slunce je ´uměním poznávání´, které je Znalcem/nirguna Já. Ale kdo může poznat tohoto Znalce? „On je tím, kdo zná vše, ale nikdo nezná Jeho.“ Nicméně ten, kdo zná své vlastní Já/Znalec/Puruša, je vždy přítomný, věčný, Samo-jediný Pán.

Světlo vašeho vlastního Já není jako světlo lampy nebo slunce. Je popisováno jako zářící stejně jako deset miliónů sluncí. Praví se, že síla tisíce zapálených svíček je stejná jako světlo jedné plynové lampy, ale světlo Já by nemělo být pochopeno tímto způsobem. Představit si, že světlo Já je desetmilionkrát zářnější než slunce v nebi, by byla velká chyba. Protože světlo Já/átman neznamená světlo, značí poznávání/vědění. A proto uvnitř sféry tohoto vědění není jen deset miliónů sluncí, ale v tento přítomný okamžik tam je úplný vesmír včetně miliardy hvězd. Ten, kdo osvětluje toto vše v jeden moment, je právě onen Znalec.

Toto světlo Já odhaluje formu saguna tak jasně, jako když vnímáme svůj vlastní palec na ruce. Tento Znalec deseti miliónů sluncí je ´universálním/společným světlem´. Toto nejvyšší Já (pozn. J.N.: Toto samo-jediné Já/átman má několik označení v závislosti na kontextu. Když je míněno Já/átman prostupující vnitřkem a vnějškem těla, nazývá se například vnitřní Já/antar-átman; když je míněna naprostá všudypřítomnost, nazývá se Nejvyšším Já/Paramátman) neustále prostupuje nespočtem vesmírů a je Mistrem nekonečných miliónů stvoření. A přesto tento Mistr Vesmíru ´prostupuje celým světem hybných a nehybných věcí jen tím, že přebývá v deseti dílech/prstech (pozn. J.N.: deset prstů symbolizuje pět orgánů poznání a pět orgánů činnosti). To znamená, že prostupuje zcela všemi objekty uvnitř živé a neživé přírody. Svou ´universální formou´ jakožto Nejvyšší Já však přebývá ve světě ve Své specifické formě uvnitř deseti orgánů jako vnitřní Já. Pomocí deseti orgánů To vždy otevřené a neskrývané získává jeho zkušenost. Vzhledem k pěti orgánům činnosti a pěti smyslovým orgánům přináší toto ´umění poznávání´ přímé pochopení pravého Já.

Je-li tato všeobsažnost/universální vědění v jeho očích, pak oči vidí, uši slyší, jazyk chutná, nos cítí, a pokožka vnímá dotyk. A prostřednictvím orgánů činnosti (ruce, nohy, genitálie, konečník, atd.) jsou prováděny činnosti. Všechny tyto instrumenty vidění, slyšení, chutnání, cítění a dotýkání se uskupí jako jedno jediné ryzí poznávající vnitřní Já/antar-átman.

Buďte To vítězné!

Přednáška ke kapitole z Jóga Vasištha, 24. dubna, 1928

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharádž Ki Džej

Další kapitoly z knihy ´Konečné dosažení - 2. díl Sulabha Vedanta Lahari´ budou postupně přidány v "Textech na pokračování"

Překlad: Aleš Adámek