ADVAITA.cz

125. Boží inkarnace (z knihy Oddanost po Seberealizaci)

19. 10. 2016 - Gabriela

125. Boží inkarnace

Ten, kdo si je jist, že je Brahman, nabývá sílu. Nejdříve ze všeho musíte usmrtit samotnou smrt. Po zhynutí smrti jste si jisti tím, co zůstává. Slovo smrt se sebou nese „čas“, a se smrtí končí rovněž slovo čas, a vy zůstáváte bez aspektu času. Chvíle v období máji je srovnatelná s mnoha věky. Považujte celé trvání čtyř věků (jug) za jeden cyklus. Mnoho takových cyklů uvnitř cyklů se objevuje a mizí v jednom momentu máji. Nicméně v Brahman neexistuje žádný čas ani na chvíli. Čas říká: „Pojídám jogíny, kteří opakují džapu (mantru), a ty, kteří provádějí duchovní praxi, avšak Bytost se Sebe-Poznáním jde před, využívajíc mne jako nášlapný kámen.“ Objekty a prostor, v němž se objekty objevují, by měly být považovány za ženu a děti času. Čas říká: „Nemohu si podrobit Realizované Bytosti, jelikož mi nepřikládají žádnou hodnotu.“ Podobá se to santalové pastě, jíž se potírá čelo. Můžete si ji utřít nebo nikoli, ale po nějaké době je stejně setřena, tudíž se dotyčný nestará, jestli ji tam má nebo ne. Podobné je to pro Džňánina; zkušenost času zde může nebo nemusí být, nijak se tím neznepokojuje. Jeden moment času je srovnatelný se zábleskem celého vesmíru. Je-li tato chvíle vymazána, celý rozlehlý vesmír zaniká s ní. Džňánin zůstává stabilní ve Své Existenci. Je to čas, který dělá práci veškerého stvoření, stejně jako ničení. Je to práce času, že se plod vyvíjí v děloze.

V čase je získáno vše. Vše toto je velikostí času. Je uměním času, že je zde stvoření, existence a zánik. Je to jeho síla. Čas pouze zvyšuje expanzi světa, ale Syn Gurua překročí jeho hlavu a dostane se za něj. Jedním krokem přemůže čas, dalším se stane nesmrtelným, třetím ovládne sílu, čtvrtým krokem se stává volným, pátým neduálním a šestým krokem se stává Úplnou Celistvostí. Ten, kdo realizuje Brahman, není tělem, On je Celý Vesmír. Poznejte, že Kořen „Já“ Vesmíru je Semenem „Já“, což je „Vajíčko Vesmíru“. Toto „Já“ je tak nepatrné, jako špetka prachu nebo jako atom. V něm je obsažen tento Rozlehlý Vesmír. V něm jsou všechny atributy jako původní, přirozené a univerzální s nekonečným počtem kvalit. Nicméně Realizovaná Bytost je mimo to. Ten, kdo zná atom atomů, je obdařen Sebe-Realizací. Toto je popsáno v 15. kapitole knihy Eknáth Bhagwat. Ten, kdo zůstává v tichosti, chápaje, že toto vše je úplné a celistvé (Brahman), získává veškerou sílu.

Nesoustřeďte se na duchovní síly, protože tím ztratíte stav Brahman. Získat duchovní síly je jako neoprávněné uznání, které způsobuje překážku na cestě k Sebe-Realizaci. Ten, kdo usiluje o duchovní síly, ztrácí stav Brahman. Díky duchovním silám nabýváte uznání, slávu a aplaus, avšak vědomí je tím překryto určitou vrstvou, přehozem pýchy, povýšeností z poznání, a hledající tím pádem nemůže mít sílu strhnout tuto vrstvu (přehoz) z Brahman. Hledající, který je přitahován k nějakému extatickému zážitku, jenž je ve srovnání se Sebe-realizací něčím nepatrným, ztrácí Realizaci „Já“. Jestli pak bylo někdy zakoušeno, že Brahman přišlo či odešlo bez ohledu na to, co dalšího se může či nemusí stát? Ne, to se nikdy nemůže přihodit. Bude toto „Skutečné To“ vůbec někdy zničeno? Proč o tom pochybujete a vzdalujete se od skutečnosti? Proč máte obavy z veřejného mínění a považujete svou sílu za nedostatečnou, a tudíž ztrácíte víru ve svou vlastní sílu? Nikdy nedovolte, aby bylo narušeno vaše spočívání v ústraní. Ústraní zde značí mít pevné rozhodnutí. Narušit je znamená upadnout do duality. Udržovat pevné spočívání v ústraní značí být vždy v samotě našeho vlastního Bytí. To se nazývá ústraní, Být Jedním, Samojediným. To, co se nenechá vyrušit, je Samojedinost.

Existuje příběh, ve kterém, třebaže se hledající stal Synem Gurua, neměl žádnou jistotu a přesvědčení o svých silách uvnitř. Nemohl nic dělat, a tak se modlil k Bohyni, Božské Matce, a nabízel jí oběti. Bohyně byla potěšena a udělila mu to, co chtěl. Ale tím se stal malý a bezmocný. Třeba někdo může mít zvláštní schopnosti jako médium napojené na nějaké božstvo, ale jestliže toto božstvo oddaný uctívá či respektuje, a může se jednat i o Syna Gurua, stane se tento oddaný zcela malým a nedůležitým. Jeho Samojedinost je vyrušena. Jeho stabilita je oslabena. Bytost, která má Sebe-Poznání, nebude nikdy uctívat žádné božstvo, které ovládá médium. „Já“ je Skutečný Bůh a vše se děje jedině díky Jeho Síle. Džňánin by nikdy neztratil víru v „Já“.

Pokud po Realizaci „Já“ někoho napadne, že bude uctívat ostatní bohy, pak se stává tím nejnešťastnějším chudákem, a nikdy nebude osvobozen. Vaše víra by měla být natolik silná, že by neměla být vyrušena dokonce ani v okamžiku smrti. Měla by zde být důvěra ať už v Boha, nebo v Gurua. Měli byste mít dostatek víry říci: „Můj Guru je Tím Nejvyšším a On dělá vše.“ Anebo byste měli mít za to, že vy sami jste Paramátman. Oddanost ke „Guruovi ve formě“, v těle, je opravdová služba Guruovi. Tato Oddanost by neměla být opomíjena ani pokud víte, že Bůh je bezforemný a je za podobami či atributy. Sebe-Realizace je možná jen u Opravdových Oddaných. „Síla Poznání“ roste u toho, jehož víra ve službu Guruovi narůstá. Menší víra značí menší Oddanost – to je znak pádu (vzdálení se) od ovoce Sebe-Poznání. Nedostatek víry je škodlivým zamořením Oddanosti. Musíte tedy setrvat velmi intenzivně bdělí. Ten, kdo ztratil Oddanost ke Guruovi, je pošetilý. A třebaže má i „světské poznání“, je odsouzen k záhubě kvůli egoistické pýše. Ten, kdo zanechá Oddanost k ztělesněnému Bohu, je vskutku neúspěšný. Nikdy byste ji neměli zanechat. Oddanost je zúrodňovatelem Poznání. Je potravou, jež vyživuje Poznání. Je to jen díky Oddanosti, že Poznání postupně narůstá. Požehnaný ať je ten, kdo pokračuje ve službě Guruovi i po dosažení Sebe-Poznání. On je Paramátman. Sádhana by měla být posilována, a to není možné bez Oddanosti. Existuje příběh o lichváři, který udělal v době, kdy mu zahynul buvol, něco zvláštního. Do rohu zvířete vložil nějaké zlato, a pak tento roh za městem zahodil. Po roce mu někdo tento roh se zlatem uvnitř donesl zpět. To znamená, že každý dostane to, co mu je určeno. Víra je tou nejdůležitější věcí. Oddanost ke Guruovi a Jeho Požehnání jsou „Leskem Poznání“. Avšak ten, kdo přestane být oddaným, se stane neúspěšný, třebaže je i plný Poznání. My jsme obdrželi požehnání od Samartha Bhausaheba Maharadže. Řekl nám: „Naplním všechny potřeby těch, kdo jsou Mými Oddanými, a kdo se účastní saptahu (víkend věnovaný zpívání oddaných písní a promluvám). Já jsem jejich podporou. Nabízím jim svou pomoc.“ Ten, kdo dosáhne poznání a získá zkušenost, a přesto nepraktikuje Oddanost, je nešťastný, líný a neúspěšný. Ať je jakkoli významný, není větší než jeho Guru, není bohatší než jeho Guru.

Prosím nenechte se uvést v omyl kvůli okolnostem iluze. Nebuďte pyšní kvůli tomu, že jste lepší než ostatní, ani se nestrachujte kvůli špatným podmínkám. Udržujte Oddanost ke Guruovi silnou a vaši víru a odvahu nehybnou. Pamatujte si, že Světec Tukaram věnoval své modlitby každodenní Oddanosti a zpíval bhadžany. Opakuji, že úspěch, sláva a vliv bytosti, která je oddaná Guruovi nebo Bohu, se rozrůstá. Někteří ji nazvou Bohem, jiní Avatárem, Inkarnací Boha, další „Významným Oddaným“. Ona je vskutku Boží Inkarnací.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

Další kapitoly z knihy ´Oddanost po Seberealizaci´ jsou v "Textech na pokračování"

Překlad: Gabriela Adámková