ADVAITA.cz

Šrí Siddharaméšvar Maharaž - Vačan Amruta - kapitola 11

4. 10. 2016 - Aleš

Kapitola 11

Rozpuštění poznání

Vylézt na strom je snadné, ale slézt z něho je obtížné. Stejně tak být znalcem značí vystoupat nahoru, a to je snadné, ale rozpustit toto ego Poznání čili stát se tím, co je před/za Poznáním (vidžňána), je velmi obtížné. Obřad uctívání prováděný brahmínským knězem začíná tím, že kněz žádá či vzývá Boha, aby vstoupil do idolu (do určitého předmětu – obrázku či sochy – tzv. invokace), a na konci obřadu, aby ho opustil, a tím obřad uctívání/púdžu dovršil (při tradiční púdže se tomu říká áváhana – viz Ranní bhadžan, „Sarva čaráčara“). Stejným způsobem bez opuštění Poznání ve vidžňáně (Před/Za Poznáním), tu není Kompletní Spokojenost.

Ten, kdo si odpykal trest ve vězení, má radost z propuštění. Ví však někdo, kdo nepoznal vězení, jaký je to pocit ´být propuštěn´ či zná radost z propuštění? To je důvod, proč jsou spoutanost a osvobození spjaté protějšky (dvojčata), jež se společně narodí a spolu i zemřou.

Tam, kde je jednota, tam je i rozdílnost; kde je neomezenost kvalitami/nirguna, tam je i omezenost kvalitami/saguna; kde je nedvojnost, je i dvojnost; kde je ne-činnost, je i činnost. Takové oboustranné spojení sídlí uvnitř džívy do té doby, dokud síla Poznání zůstává. Ale pokud síla Poznání vzpomíná, pak tu je rozpuštění Poznání, protože toto vzpomínání může být učiněno pouze zapomenutím. Toto vzpomínání je možné provádět jen na základě zapomínání.

Vymyšlený puruša musí být zničen (pozn. př. JN: vymyšlený puruša je znalec pochopení ´já jsem´. Ale když je pozorované pryč, je tu potom zapotřebí pozorovatel/svědek?). ´Já jsem´ je pochopení. Opusťte toto pochopení a buďte takoví, jací jste. Neupadejte do pochybností. Takové falešné představy typu: „Oddělil jsem se od svého pravého Já či ne?“ opusťte. Nejvyšší Já není nikdy znehodnoceno. Úsilím se To nestane nové! Když je vymyšlený puruša pryč, je tu Nejvyšší Já v samotném zdroji.

„Ty jsi“ – to je tvá zkušenost. Jak by tě někdo další mohl ujistit, že „ty jsi“? Takže když tu je pouze bytí, jaká praxe je zapotřebí? Jestliže se snažíte se s tím setkat, pak tu je oddělenost. Jestliže se Já snaží něčeho dosáhnout, pak není dosaženo ničeho a pokud se to snažíte ztratit, přesto to nelze ztratit. Nelze To opustit, a i kdyby to bylo odhozeno, přesto to nebylo zahozeno. To jediné vždy bylo.

„Poznání je Brahman.“ Toto je poslední ze čtyř velkých prohlášení védánty. To značí, že „poznání“ je Brahman. Toto vědění se nachází v Brahman. Když si „já“ přivlastní nějaké jméno, pak se čiré „vědění“ stává falešným. Jakmile je opuštěno od ztotožnění se jménem a formou, práce je skončena. Poté, kdy „jáství“ skončí, Nejvyšší Já zůstává.

Džíva se stane Brahman jedině tehdy, pokud je ego zničeno od základu. Avšak protože je přirozeností aspiranta své iluzorní já zvětšovat, ego tímto způsobem není zničeno. Ego lze zničit službou Sadguruovi s přesvědčením „ne-rozdílnosti“ (pozn. Randžit Maharadž: K tomu, abyste se dostali za Poznání, je nutný Mistr… Vy nemůžete zabít sebe sama!). Potom „Já jsem Parabrahman.“ Vždy udržujte ego v nulové hodnotě!

Zkušenost „Já jsem Brhaman“ je také nekompletní

Pokud aspirant začne praktikovat „Já jsem Brahman“, pak „já“, které se drželo těla (ztotožňovalo se s tělem), vstane a přilne k Brahman. Malé „já“ se stalo velkým. Toto je jediná změna, ke které dojde. Stejně jako se kocour poté, co sní malá koťátka, nafoukne troufalostí, tak i džíva spolyká koťata ve formě hrubého, jemného a kauzálního těla, opustí představu, že ´jáství´ je v těchto tělech, ale začne místo toho říkat „já jsem“ supra-kauzálnímu tělu. Proto nejenom že ego nezemřelo, ale začalo vykřikovat „Já jsem Brahman.“ Bez zabití tohoto „já“ nebude ego zlikvidováno. Třebaže lze zabít vše ostatní, zabití vlastního já zůstává nevykonáno. Tento úkol lze velmi stěží splnit bez pomoci Sadgurua.

Díky milosti Sadgurua aspirant opustí všechna čtyři těla. Poté, kdy dojde k zanechání i postoje „Já jsem Brahman“, zůstává tu přirozený stav. Není tu pak vůbec žádné poznání (sebe). Je to za/před poznáním. Říká se: „Bůh prahne po poznání.“ Nicméně toto poznání je uvnitř originální myšlenky/vritti. V přirozeném stavu není žádný Bůh, žádný člověk, prostě nic.

Poté, co vám Sadguru vysvětil tajemství „skrytého“, budete chtít provádět meditaci tohoto přirozeného stavu. Avšak jakmile pochopíte Pravdu, pak zde není zapotřebí cokoliv dělat. Přesto musíme používat slovo „kara“, což značí dělat. Ale toto slovo je odvozené od slova „kahara“, což znamená ´způsobit utrpení´. V přirozeném stavu je nemluvení chvalořečením a nicnedělání je uctíváním/púdžou!

Pýcha nevědomého jedince (džívy) je (aktivita) ve vztahu k vnějším objektům/věcem, zatímco pýcha Znalce/džnánina je (aktivita) směřovaná dovnitř.
To obojí je pýcha a obojí se odchýlilo od přirozenosti, protože neustala samotná aktivita. Ne-činnost/nivritti je za/před těmito aktivitami. V ne-činnosti nemůže být ani sebemenší dotek pýchy. Potom požehnání světce přineslo ovoce.

Guru řekne aspirantovi: „Drahý, nepohlížej dovnitř a ani mimo sebe.“ Protože bude-li se dívat vně, originální myšlenka/vritti se stane jako objekty, a pohlížením dovnitř je tato myšlenka/vritti Já jako subjekt vidící sebe jako objekt. Zatímco se díváte ven, objekty jsou to „viděné“ a naše já vidoucí. Kdežto nahlížíte-li dovnitř, vaše já se stává „viděným“ (objektem) a to přináší dualitu.

Za poznáním je Nejvyšší příbytek

Gumová stuha je roztažena napnutím. Jakmile ji však přestanete napínat, vrátí se sama do svého předchozího stavu. K tomu, abyste ji dostali do jejího předchozího stavu, není zapotřebí nic dělat. Stačí, když ji přestanete napínat. Naopak děláte-li něco, původní stav je změněn. Stav naprosté ne-činnosti je v podstatě přirozený, a proto není nutné něco dělat za účelem dostat se do tohoto stavu. Jestliže se někdo snaží něco dělat, pak dojde k vyvstání originální myšlenky/vritti, a přirozený stav tím bude znehodnocen.

„Já jsem ten a ten“ nebo „Já nejsem ten a ten.“ Slova a zkušenosti mají jen omezený dosah. Stavy „je“ a „není“ jsou hranice, kam sahají slova a zkušenosti. Když tyto stavy „je“ a „není“ zmizí, pak to, co zůstává, nemá žádná slova či zkušenosti.

Významem zkušenosti (zkušenost je anubhava – ´anu´ značí poté či velmi malé, a ´bhava´ znamená být. Je to poznání saguna/s kvalitami) je to, co se objevilo poté. Vše, co se objeví poté, bude menší, a z toho pak vyplývá, že se zkušenost nemůže stát bez toho, aby se stala malou. Je třeba jasně pochopit, že dokud tu je zkušenost, potom ten, kdo prostupuje zkušeností, tu není. 

Samádhi značí ádhi - na počátku a sama - být to samé; tj. být v samádhi znamená stát se tímtéž, čím jste byli na počátku.

„Já jsem“ je vnímatelná zkušenost saguna. Přesto jste od počátku nezávislé, samostatné Nejvyšší Já/Paramátman. Vy jste neustále přítomné, neustále zářící Já. Když jste pradávné, prvotní Brahman, pak jakou praxi musíte provádět? Stát se Brahman praktikováním! Nedávejte znova péct již upečený chléb; nevařte více již uvařenou rýži.

Nevědomost a poznání, spoutanost a osvobození, radost a bolest, guny džívy (radžas, tamas a satva) a guna Šivy (šudha/čirá satva); tyto páry zde budou jen dokud tu bude mysl. Tyto páry je třeba chápat jako protilehlé části neboli jako pravou a levou stranu mysli. Jestliže je mysl odvrácena od Já, potom tu je nevědomost, spoutanost, džívovství (omezenost), 3 guny (radžas, tamas a satva) a utrpení. To je levá strana mysli. Je-li tatáž mysl obrácena směrem k Já, potom v ní je Poznání, osvobození, Šivovství (neomezenost), guna čiré satvy a štěstí. To je pravá strana mysli. Místo, kde obě tyto strany nejsou přítomné, je Nejvyšším Příbytkem/Parabrahman.

Konec jedenácté kapitoly

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej

Další kapitoly z knihy ´Konečné dosažení - 1. díl Vačan Amruta´ budou postupně přidány v "Textech na pokračování"

Překlad: Aleš Adámek