ADVAITA.cz

6. Ze života Světce Šrí Nisargadatta Maharadže – Role Satgurua, Život v ašrámu

25. 7. 2016 - Gabriela

Role Satgurua

Mnozí přijali vedení Šrí Maharadže během rozhovorů uskutečněných před krámkem. Někteří vyjádřili touhu, aby je zasvětil (udělil jim mantru). Šrí Maharadž se zdráhal zastávat roli Satgurua, a proto většinou žáky posílal k jinému duchovnímu spolužákovi (žákovi Šrí Siddharaméšwara Maharadže). Někteří oddaní však trvali na tom, že chtějí obdržet mantru pouze od něj. Šrí Maharadž však jejich naléhání nepodlehl. Kdykoliv byla vznesena otázka udělení Nama Mantry (zasvěcení), odzbrojil žáky otázkou, zda Nama mantru udělovali světci, jako např.: Sai Baba ze Širdi, Upasani Baba nebo Satam Maharadž. Všichni oddaní se však přesto nevzdávali a upřednostnili vyčkat trpělivě pár let, aby dostali mantru od Šrí Maharadže.

Neměl zájem nést břemeno Satgurua, proto se žákům vyhýbal. Posléze však cítil, že musí uposlechnout slova svého Satgurua. Sám jeho Satguru za svého života silně naléhal, aby Šrí Maharadž požehnal své žáky iniciací do duchovní tradice (linie) tím, že jim udělí Nama Mantru a bude šířit nejzazší poznání do celého světa. Podvolil se a z úcty ke svému Satguruovi začal od roku 1951 udělovat Nama Mantru opravdově nasazeným aspirantům. A tak nakonec převzal roli Satgurua.

Život v ašrámu

Poté, co začal Šrí Maharadž udělovat Nama mantru, začali se v jeho bytě scházet oddaní, naplňující svoji Sádhanu. Tehdy bylo jeho mezipatro v domě nízké, a tak jej nechal celé probourat. Zvětšený prostor využilo mnoho dalších hledajících pro svou duchovní praxi. Krásný portrét Šrí Siddharaméšwara Maharadže byl pověšen na místě, které se stalo pravidelně navštěvovaným ašrámem. Lásku a péči získávali oddaní od Šrí Maharadžovy přímočarosti a

důraznosti. Jen opravdový hledající zakusí význam následujícího verše z abhangů od Šrí Džnanešwara:

Dnes při setkání se Světcem

Mé štěstí dosáhlo svého vrcholu

Mysl ztratila chuť setkat se s otcem,

matkou, svými drahými i dalšími příbuznými.

Požehnaní nechť jsou oddaní obdařeni touto božskou láskou.

Šrí Maharadž vedl jednoduchý a disciplinovaný život. Veškerý program dodržovaný v ašrámu byl charakteristický svou pravidelností a pořádkem. Tomu z velké části napomohla ochota Maharadžova syna Šrí Čittaraniana, jeho manželky Mayadevi a mladší sestry Kumari Suprabdy, kteří pomáhali spravovat ašrám. Nejstarší dcera Šrímati Mangala Hate se provdala za Šrí M. D. Hateho, dlouhodobého oddaného Šrí Maharadže. V roce 1966 odešel Maharadž do důchodu a obchod převzal jeho syn. Všichni z rodiny byli laskavé povahy a vřele vítali příchozí žáky Šrí Maharadže. V domě bylo také slyšet švitoření dvou malých Maháradžových vnuků.

Den v ašrámu začínal zpíváním Kakad Arati do osmi hodin ráno, pudžou před portrétem Satgurua Srí Siddharaméšwara Maharadže a hodinovou skupinovou meditací. Potom následovalo zpívání ranních bhadžanů, Aráti a rozdávání prasádu. Zpívání trvalo do půl desáté. Šrí Maharadž vštěpoval do mysli žáků rostoucí význam praxe hluboké meditace a zpívaní bhadžanů s oddaností k Satguruovi. Toto místo bylo v celé Bombaji jediné, kde se mohli hledající pravidelně scházet a praktikovat Džňánajógu. Jedinečností tohoto svatého místa byl fakt, že i přes nepřetržitý rámus z ulice se zde mysl hledajícího během pár minut stáhla dovnitř, čímž došlo ke ztrátě tělesného vědomí a naplnění radosti skrze božské zakoušení vnitřního klidu.

Konaly se zde každodenní večerní diskuze o duchovních záležitostech a všichni, kdo projevili zájem, se jich zúčastnili. Člověk si zde mohl vyslechnout mistrovské analýzy toho, co je to Poznání (džňána) a co bhakti (oddanost). V průběhu rozmluv Šrí Maharadž neustále kouřil bidíska (cigarety). Všude kolem bylo cítit aroma vonných tyčinek zvaných Agarbatti.

V půl sedmé začínaly večerní bhadžany. Poté následovala hodinová či hodinu a půl dlouhá velmi podnětná a intenzivní diskuze o džňáně a bhakti. Den byl zakončen zpěvem oddaných písní, Aráti a rozdávání prasádu. Během svátků, kdy se počet návštěvníků večerního programu zvýšil, se promluvy Šrí Maharadže i zpívání bhadžanů konaly v prostorné hale, patřící Šrí Bhainath Maharadžovi. Ve dnech jako byly např. dny narození nebo výročí jednotlivých Satguruů v tradici Navnath Sampradája, svátku Guru purnima, Deepavali, Dev Dipávali atd., se oslavy s velkým entuziasmem přesunuly do ještě větších hal. Při těchto příležitostech Šrí Maharadž nahlas zpíval písně oddanosti a tancoval v rytmu bhadžanů. Byla to úžasná příležitost.

Šrí Maharadžovi se myšlenka oslav jeho narozenin moc nezamlouvala, ale souhlasil s tím jen kvůli neodbytnosti svých žáků. Později počet žáků Šrí Maharadže v Bombaji a v ostatních místech rapidně vzrostl. Čtyřikrát či pětkrát do roka podnikal se svými žáky pouť po svatých místech, jako jsou Bagewadi, Inčgeri, Siddhagiri, což jsou rodiště Satguruů tradice Sampradája. (pozn. př.: Maharadž také koncem šedesátých let navštívil se svými žáky během putování po jižní Indii známé duchovní místo Ramanašrám, nacházející se blízko svaté hory Arunáčaly. Viz Vzpomínky Davida Godmana na Šrí Nisargadatta Maharadže). Navštěvoval, ačkoliv méně často, i některé své žáky, bydlící mimo Bombaj. Během těchto příležitostí žáci nejenže měli možnost vyjádřit svou oddanost svému Satguruovi fyzickou prací, ale mohli také posílit svůj duchovní život čirou svěžestí a vitalitou Maharadžovy přítomnosti. Šrí Maharadž odkrýval během svých každodenních promluv esenci Skutečnosti skrze vlastní přesvědčení s nevšední svěžestí a srozumitelností.

Poznání proudilo během jeho promluv denně od začátku do konce. Vycházelo bez omezení, jako déšť a bylo adresováno nám všem přítomným. Omezené rozlišování mezi mužem a ženou, vysokou či nízkou úrovní, kastami a jinými vyznáními, (....)ismy či různými školami zde bylo zcela bezvýznamné. Maharadžův vznešený a božský pohled rozléval klid a lásku všem stejným dílem. Podobně jako studená, osvěžující voda Gangy, dodávala Maharadžova mocná slova klid duchovně žíznícím dle jejich potřeby. Mezi jeho žáky najdeme hledající různého povolání. Ašrám často navštěvovali profesoři, obhájci, právníci, soudci, politici a společenské osobnosti za účelem hledání duchovního vedení Šrí Maharadže.

Hledající ze Západu, jako například Maurice Frydman, často navštěvovali promluvy Šrí Maharadže a přijali jej za svého Mistra. Šrí Maharadž od ostatních nic neočekával, ve svém každodenním životě byl neobyčejně prostý a ve svých duchovních promluvách naprosto bez zábran. Diskuze týkající se světských záležitostí u něj neměly šanci. Šrí Maharadž byl také proti využívání duchovních sil (siddhis) k světským účelům. Zejména zakročil, když spatřil, že jeho oddaní žáci zkoušejí použít síly ve svém denním životě.

Řeč, jíž Šrí Maharadž mluvil, byla originální svou jednoduchostí. Vždy byl hluboko zakořeněn v Nejvyšší skutečnosti. Slova spontánně plynula z jeho svatých úst. Přirozeně a snadno odhaloval duchovní „Já“ posluchačů a k jejich velkému překvapení a extázi tím způsoboval duchovní zvraty v jejich konvenčním nahlížení. Noví aspiranti nelehce uchopovali vnitřní význam slov, zvláště těch Jeho. Naslouchající si uvědomovali hodnotu jeho slov až po poslechu několika promluv skrze vnitřní tichost a zcela soustředěnou pozornost. Člověk byl pak k Maharadžovi, ať chtěl či nechtěl, zcela přitažen a poslouchal každé jeho slovo. Jeho úderná síla vyjádření byla opravdu ojedinělá. Sám pevně usazen v Absolutnu a nedualitě hlásal svým svérázným způsobem pravdu o přímé Seberealizaci. Správným nasloucháním se pak jeho oddaní posluchači oddávali duchovní extázi Seberealizace, která vykvetla (skrze ́Já ́), a byli nesmírně potěšeni tímto vlastním ojedinělým štěstím.

Promluvy se Šrí Nisargadatta Maharadžem jsou nyní dostupné v knižní formě. Maharadž byl i přes averzi k publicitě znám mezi mnohými „hledači“ Pravdy. Byly publikovány tři nebo čtyři souhrny jeho prací, které jsou nesmírně užitečné pro hledající Pravdy. Vyšly i některé z jeho bhadžanů.

V roce 1964, v den Maharadžových 71 narozenin, uspořádali žáci velkou oslavu a publikovali jednu Maharadžovu vzpomínkovou knihu. Využili tehdy příležitost k vyjádření své radosti, a uskutečnili to, čemu se v duchovní hantýrce říká služba Satguruovi. I v této knize jsou některé odstavce věnovány učení Šrí Maharadže. Nejde zde jen o pouhá holá slova. Hovoří ze stavu, jenž sám uvnitř prožíval.... Nesčetné hluboké poklony k Jeho svatým chodidlům. ...

Mimořádný světec Šrí Nisargadatta Maharadž zosobňuje nepřetržitý tok extatické blaženosti „Já“. Jeho svatý život je sám mimořádným živým poselstvím, poskytujícím inspiraci a vedení všem.

Velikost Světců může být popsána jedině Světci. Snažit se o to je za hranicemi slov smrtelníků. Proto je lepší tuto pošetilou snahu ukončit.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

Konec 15.,16. kapitoly.

Překlad: Gabriela Adámková