ADVAITA.cz

5. Ze života Světce Šrí Nisargadatta Maharadže – Návrat, Život božský i materiální, Dokonalý Siddha

18. 7. 2016 - Gabriela

Návrat

Šrí Maharadž došel do Dillí přes město Mathura-Brindawan. Plánoval odejít na pouť do Himalájí a strávit celý zbytek svého života pokáním. Oddanost ke svému Satguruovi viděl jako kompletní oddanost těla, řeči a mysli.

Na svou další cestu si chtěl Šrí Maharadž pořídit konvičku na vodu. Neměl však na ni žádné peníze. Jak tak kráčel po ulicích Dillí, potkal zcela náhodou svého duchovního spolužáka Vilásanandu (žáka Šrí Siddharaméšwara Maharadže).

Celý svůj příběh putování Šrí Maharadž převyprávěl spolužákovi, který tím byl unesen, ale nemohl mu schválit jeho plán odejít do Himalájí. Řekl Šrí Maharadžovi: „Buď požehnaný, protože jsi obstál ve zkoušce opravdového hledajícího; naprosto si se zřekl svého světského života. Ale vyžaduje si snad dosažení božského života odchod do Himalájí? Celá linie našich velkých Satguruů, jak pochopíš, ilustruje na příkladu každého z nich, jednotu světského a božského života. Podporuje ji četnými příklady také kniha Dasbódh. Jak se můžeš vzdát své morální odpovědnosti ohledně zajištění své ženy a dětí? Měl bych udělat vše pro to, aby ses vydal zpět do Bombaje. Díky milosti Satgurua zajisté sklidíš během svého materiálního života plody života duchovního.“

Šrí Maharadž nemohl vyvrátit argumenty svého ctěného duchovního bratra. Z úcty k jeho radě se vrátil do Bombaje. Bylo to nesmírné štěstí pro jeho rodinu a také pro jeho pozdější žáky. Pravdou je, že to je Satguruova vůle, která konec konců převládá.

Život božský i materiální

Po svém návratu domů se po mnoha měsících nepřítomnosti chopil svého podnikání. To však bylo naprosto v troskách. Mohl si udržet pouze jeden obchůdek s „bidískami“ (cigaretami). Jeho předchozí radost z podnikání odpadla, byl spokojený s chodem pouze tohoto malého obchodu. Tehdy to akorát tak stačilo na zabezpečení příjmů pro jeho rodinu. Práci věnoval co nejméně času a jak jen to bylo možné, soustředil se na své duchovní hledání. Mimo čas, kdy bylo zcela nutné věnovat se rodině a práci, byl věčně zabrán do meditace, zpívání bhadžanů (zbožných písní), kontemplace, apod. Na duchovní hledání (Sádhanu) nevynakládal žádné vědomé úsilí, protože se dělo neúmyslně, na pokyn z nitra. Aniž by chodil někam ven, využil mezipatro svého domu pro svou duchovní praxi. Nezávislým, dlouhým putováním bez ohledu na potřeby individuality došlo k usazení Vairagy (zřeknutí se). Dodržoval striktní a pravidelný denní režim. Stěží kdy promluvil pár slov. Jeho oddanost k Satguruovi byla tak pozoruhodná, že jej nikdy ani nenapadlo chodit do chrámů či navštěvovat jiné Světce.

Pravidelně několik hodin meditoval. Během meditací intuitivně získával odpovědi na své duchovní dotazy. Četl duchovní knihy, jako jsou Dasbódh, Sadačar od Šrí Šankaráčárji a zvláště studoval Joga Vasišthu a Eknath Bhagwat. Ztrácel se při nabytí kořene jejich významu. Velmi pozorně také četl díla, jako jsou Šrímat Bhagawat Gíta, Upanišady, Džnanešwara a jeho Amritanubhavu a další.

Již od prvních dní si oblíbil zpívání zbožných písní. Během zpěvu před obrázkem svého Satgurua naprosto přestával vnímat okolní svět a při pohledu na portrét se ztrácel sám v sobě. Dlouho zůstával ležet v extázi, kdy mu před očima zářil božský jas. Doslova zakoušel chuť betelového listu, když zpíval pasáž o tom, jak oddaný nabízí betelový ořech Bohu. Zakusil všechny duchovní prožitky, které jsou vysvětleny v tradičních písních linie Navnath Sampradája, které zpíval každý den. Následkem probuzení hadí síly (kundalíni) nabyl pokročilých duchovních zážitků a zůstával ztracen v extázi po dlouhá období.

Noření se do těchto stavů znamenalo přehlížení zdraví, které mu následně selhalo. Cítil se velmi slabý. Léčba začala až po úpěnlivých prosbách Maharadžových příbuzných. Doktor mu diagnostikoval tuberkulózu, čímž všechny vystrašil. Šrí Maharadže se však tato zpráva vůbec nijak nedotkla.

„Ano, doktor vyslovil, že je to tuberkulóza, řekl Šrí Maharadž, „ale co se dá dělat, když je má dýchací trubice naplněná slibem mého Satgurua?“

Aniž by se léčil, začal pravidelně fyzicky cvičit. Dělal Sashtang Namaskaram (pozdrav slunci) a Baithakas (jogický cvik) a zvýšil jejich počet až na 500krát denně. Začal také cvičit s dřevěnými špalky. Jeho zdraví se začalo zlepšovat a během pár měsíců se uzdravil.

O pár let později se jeho zdravotní stav opět zhoršil. Třikrát či čtyřikrát vymočil krev. Doktor znovu všechny vystrašil svou diagnózou, tentokrát s podezřením na rakovinu. Doporučil okamžitě rentgen. Na prosby ostatních Maharadž souhlasil s léčbou, ale rentgen odmítl. Řekl: „Pokud máte ve mě skutečnou víru, tak se vzdejte myšlenky na pořízení snímků této choroby.“ Po těchto resolutních slovech všichni zmlkli. Na jejich naléhání souhlasil Šrí Maharadž s tím, že bude brát předepsané léky. Skrze naprostou víru ve svého Satgurua se vyléčil. Jeho zdraví se zlepšilo během dvou či třech týdnů.

Dokonalý Siddha

Duchovní praxe Šrí Maharadže se odvíjela samovolně prostřednictvím naprosté víry v Satgurua. Jeho sádhana postupně dosáhla vrcholu a Šrí Maharadž dozrál v Dokonalého Siddhu – Světce – skrze přímou zkušenost Seberealizace.

Primární Skutečnost „Já“ nabyla potvrzení svým přímým odkrytím sebe sama. Nořením se hluboko do mystického „Já“ zakusil vnitřní zářný plamen, který osvětluje celý vesmír. Spatřil oko, které nahlíží skrze oko smrtelné. Milostí svého Satgurua získal Seberealizací nesmrtelné ovoce Skutečnosti ve formě Džívanmukti – konečného Osvobození – vrchol své Sádhany.

Nedělal nic, ačkoliv se zdálo, že dělá vše. Dokonce, po splnění si svých povinností v obchodě a závazků vůči rodině, uchyloval se k zpěvu oddaných písní svému Satguruovi a k duchovním promluvám se svým drahým duchovním bratrem. Od roku 1941 byl v úzkém kontaktu s duchovním bratrem Šrí Bhainath Maharadžem. Každý den po práci chodívali na dlouhé procházky po Girgaum (čtvrt, kde Nisargadatta bydlel) k pláži Chaupati. Celé hodiny byli zcela zabráni do své diskuze, která se netýkala ničeho jiného, než duchovních konceptů.

Během druhé světové války byl v Bombaji vyhlášen zákaz vycházení ve večerních hodinách – někdy též kvůli místním nepokojům a hořícím domům. Ulice byly bombardovány. I přes tuto napjatou atmosféru, nevnímajíce déšť ani studený vítr, byli oba duchovní bratři zcela vtaženi do duchovních diskuzí na pobřeží Arabského moře v Bombajské čtvrti zvané Čaupati Band, či sedávali na schodech zavřeného obchodu nebo stáli na rohu ulice N. Powela. Bylo zvykem, že se domů vraceli ve dvě či tři hodiny ráno. Na jejich denní povinnosti a práci to však nemělo žádný dopad. Šrí Maharadž byl ve svých promluvách odvážnější a jistější. Šrí Bhainath Maharadž tudíž zastával roli naslouchajícího. Šrí Maharadž mu jednou řekl: „Ty jsi v podstatě velmi chladný (zde bohužel chybí jedna věta, která se při kopírování knihy nenačetla). Podívej se na mě, já jsem jako ohnivý Bůh Rudra.“ Dlouhé a hluboké duchovní rozhovory prospívaly oběma. Tento noční duchovní oheň trval nepřetržitě 25 let.

Seberealizace Maharadže oprostila od vzletů a pádů, štěstí a neštěstí v jeho životě. Ztráta drahé dcery, oddané manželky a ctěné matky během let 1942–1948 a mnohé ztráty v jeho obchodě ho nijak nerozhodily. Naopak, tyto události upevnily jeho zřeknutí se (vairagya). Kvůli nedostatečné péči o své pozemky v Konkan (oblast Goji poblíž města Malwan, kde Maharadž vyrůstal), došlo k tomu, že o ně přišel. Čelil jednomu velkému neštěstí za druhým. Jednou klidně poznamenal: „Budu šťastný, když se mi přihodí neštěstí.“

Pociťujíce jeho duchovní velikost a sílu, začali se kolem něho shromažďovat jeho obdivovatelé a žáci. Aby se Šrí Maharadž vyhnul rozptýlení, zpočátku se lidem vyhýbal. Když někdo velmi naléhal, bez okolků jej po chvilce vyprovodil. Jak dlouho se však může sladce voňavý květ ukrývat před včelami? Budou nad květy kroužit navzdory všem překážkám. Obdivovatelé a oddaní byli stejně tak nepřekonatelně přitahováni k Šrí Maharadžovi. Chodili za Maharadžem se svými duchovními pochybnostmi a potížemi a prosili ho, aby jim vše ozřejmil. Světské záležitosti byly u Maharadže tabu. Byl i proti předvádění duchovních nadpřirozených sil – siddhis.

Většinu dne trávil ve svém obchůdku. Duchovní rozpravy se konaly před obchodem. Některé žáky zde bylo vidět neustále. Aby se Šrí Maharadž vyhnul problémům spojeným se shromažďováním davu lidí před svým obchůdkem, nikdy nikoho nezval k sobě a ani za nikým nechodil. Jeho oddanost ke svému Satguruovi, jak už bylo řečeno dříve, byla tak jedinečná, že se už dokonce života nesetkal s žádným jiným Sadhuem.

Během těchto dní navštívil Bombaj jeden slavný Avalia zvaný Tikku Baba. Měl jednoho oddaného, který také často navštěvoval Šrí Maharadže, a vyprávěl mu o velikosti Tikku Baby a pozval Šrí Maharadže, aby ho navštívil. Dokonce i sám Tikku Baba poslal Šrí Maharadžovi vzkaz, aby přišel. Šrí Maharadž ale neustoupil. Před tím, než Tikku Baba opustil tělo, napsal Šrí Maharadžovi vzkaz: „Opouštím své tělo, přijď, předám ti všechnu svou duchovní sílu. Bez sebemenšího zaváhání mu Šrí Maharadž napsal: „Můj obchod byl již jednou a provždy uzavřen.“

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

Konec 12.,13.,14. kapitoly.

Překlad: Gabriela Adámková