ADVAITA.cz

3. Ze života Světce Šrí Nisargadatta Maharadže – Aspirant na duchovní Cestě, Vznešená hierarchie Satguruů, Neoblomná víra v Satgurua

4. 7. 2016 - Gabriela

Aspirant na duchovní Cestě

Šrí Maharadž byl zcela vtažen do své práce. Vydělával dost peněz, ale přesto nezapomněl na všemohoucího Boha. Jeho oddanost k Bohu se rovněž tak prohlubovala.

Jeden jeho kamarád z práce Šrí Yašwantrao Baagkar, jenž byl laskavé povahy, byl velmi oddaný Bohu. Vedl spolu s Šrí Maharadžem často dlouhé diskuze o oddanosti. Šrí Maharadž již od samého začátku rád četl knihy s duchovní tematikou. Měl rád zejména knihu Nawnath Bhaktisar. Mimo čtení duchovní literatury dodržoval tradiční půsty a praktikoval další běžné náboženské praktiky. Ze svého věčně nabitého programu si pokaždé ukradl alespoň chvíli na to, aby zašel do chrámu v Bhulešwaru nebo Walkešwaru. V tu dobu u něj bydlela i jeho matka. Šrí Maharadž jí každé ráno nosil květiny a uctivě se dotkl jejích nohou. Toto bylo pro něj uctívání Boha. Nikdy nezapomínal ani nakrmit senem krávy. V měsíci Šrawan pravidelně každé ráno navštěvoval chrám v Bhulešwaru, aby nabídl bohu Šivovi listy z betelového stromu. V těch dnech pobýval v čtvrti Girgaum jogín zvaný Šrí Athavale. Maharadž se u něj několik měsíců učil jogická cvičení.

Šrí Baagkar navštěvoval daršany Šrí Siddharaméšwara Maharadže a účastnil se také zpěvu bhadžanů i Siddharaméšwarových promluv. Dokonce od Něj obdržel i zasvěcení – mantru. Od toho momentu naléhal na Šrí Maharadže, aby s ním navštívil daršan Šrí Siddharaméšwara. Šrí Maharadž se tomu vyhýbal. Odmítal uvěřit tomu, že by mohl v tak rušném a zbohatlickém městě jako je Bombaj, pobývat nějaký Světec či Sadhu. Odmítal se dotknout svým čelem nohou jakéhokoliv člověka.

Když Šrí Baagkar se svým přesvědčováním selhal, požádal Maharadže, zda by ho na cestě za Šrí Siddharaméšwarem alespoň nedoprovodil. Šrí Mahradž souhlasil. Tu dobu byl Šrí Siddharaméšwar Maharadž ubytován u svého žáka Šrí Krišnarao Pathareho, právníka, kde se také konaly přednášky a běžný program. Ten den, kdy sem Šrí Maharadž vkročil poprvé, Šrí Siddharaméšwar zrovna mluvil o výroku z knihy Jóga Vasišta. „Pohleď dovnitř, Ó Pane!“ bylo téma toho dne. Šrí Siddharaméšwar vysvětlil toto téma zcela dopodrobna. Promluva byla soustředěna na zřeknutí se. Šrí Maharadž řekl upřímně Šrí Baagkarovi, že ho na přednášku přivedlo něco, co bylo mimo jeho kontrolu. Postupně na žádost Šrí Baagkara navštívil další tři daršany Šrí Siddharaméšwara.

Šrí Baagkar pocítil silnou touhu přesvědčit Šrí Maharadže, aby obdržel od Šrí Siddharaméšwara mantru. To se nakonec vyplnilo. Šrí Siddharaméšwar Maharadž odhalením jednoho skrytého tajemství vybudoval v Šrí Maharadžovi důvěru a zasvětil ho tím, že mu udělil mantru a vysvětlil mu, jak má meditovat. Šrí Maharadž v sobě během pár minut prožil oslnivé světlo různých barev a upadl do hlubokého transu. Šrí Siddharaméšwar jej pak brzy probudil. A tak koncem roku 1933 postoupil Šrí Maharadž z pozice aspiranta do stavu sádhaky (adept usazený v  ́já jsem ́).

Vznešená hierarchie Satguruů

Na duchovní úrovni má hierarchie Satguruů velký význam. Je obrovským štěstím pro sádhaku mít dlouhou tradici osvícených Satguruů. Hierarchie, do níž patřil Šrí Maharadž, je známa jako Nath Sampradája (škola filozofie), která měla oslnivou minulost. Šrí Revannath zvaný Šrí Revan Siddha byl první z linie Devíti (Nath) Nathů (Guruů). Od něj se vyvinula Sampradája zvaná také jako Siddha Sampradája. V této Sampradáji je žák veden k přímé zkušenosti sebe sama (Já).

Po Šrí Revannathovi následovali Šrí Marul Siddha, Šrí Kad Siddha, Šrí Gurulingam Džangam Maharadž z Nimbargi, Šrí Bhausaheb Maharadž z Umadi a poslední v této linii Devíti Guruů byl Šrí Šiddharaméšwar.

Šrí Bhausaheb Maharadž postavil hrobku Šrí Gurulingam Džangamovi v Inčgiri (na hlavní cestě do Bidžápuru) a šířil zde duchovní učení linie Sampradája. Šrí Amburao Maharadž, Šrí Siddharaméšwar Mahradž, světově známý filosof Gurudeo Ranade Maharadž, Šrí Girimallešwar Maharadž a další žáci linie Sampradája šířili učení široko daleko. Šrí Bhausaheb Maharadž uděloval žákům zasvěcení mantrou pouze v pondělky a čtvrtky. Když však k němu poprvé dorazil Šrí Siddharaméšwar Maharadž, byla sobota. Šrí Bhausaheb Maharadž poznal potenciál Šrí Siddharaméšwara a velmi ochotně zrušil své pravidlo a udělil Šrí Siddharaméšwarovi mantru v sobotu. Šrí Siddharaméšwar předával duchovní poznání během let 1924 až 1936, s velkým dopadem zejména v Bombaji a v okolí Šolapuru.

Neoblomná víra v Satgurua

Milost Satgurua Šrí Siddharaméšwara Maharadže naprosto změnila běh života Šrí Nisargadatta Maharadže. Maharadž zasvětil svůj světský i duchovní život lotosovým nohám Satgurua již od prvního momentu, co se s ním setkal. Už během prvního setkání se jeho mysl uvnitřnila a oddala nohám Satgurua. Řečeno slovy Nisargadatta Maharadže: „Tehdy jsem uzavřel manželský sňatek.“

Cokoliv, co Satguru řekl, bylo pro Maharadže zákonem. Jeho víra v Satgurua byla tak neoblomná, že každé slovo, které vzešlo ze Satguruových úst, bylo pro něj definitivní. Nestaral se o nic mimo to. Všechny své zaměstnance nechal zasvětit svým Satguruem (nechal jim udělit mantru).

Kdykoliv byl Šrí Siddharaméšwar v Bombaji, konaly se pravidelné zpěvy bhadžanů a duchovní rozpravy. Šrí Siddharaméšwar byl dokonalý jogín, Mistr zřeknutí se všeho. Třebas i během úžasné záře byl od všeho odpoután, stejně jako lotosový květ na vodě. Mezi jeho tisíci žáky byli mnozí bohatí a učení. On však předával duchovní poznání zadarmo a věnoval se všem žákům stejně, bez ohledu na jejich sociální postavení.

Šrí Siddharaméšwar byl velmi srdečný, nebojácný a přímočarý. Měl pouze základní vzdělání. Byl však na tak vysoké duchovní úrovni, že během duchovních rozmluv zářil jak sálající slunce. Ve svých promluvách dokázal vysvětlit duchovní nauku jednoduchým způsobem, a tak se kolem něj shromažďovalo mnoho žáků. Hovořil s takovým přesvědčením vycházejícím ze přímé zkušenosti, že mnoho vzdělanců sedávalo tiše a pokorně u jeho nohou.

Popis znaků Mistra, který uvedl Swámi Ramdas v knize Dasbódh, mu plně náleží. Jeho řeč k žákům byla skutečným darem božské milosti. V jedné ze svých rozprav řekl:

„Bůh není nikdo jiný, než samotný oddaný. Vzdejte se myšlenky, že je zde oddaný a Bůh. Je pouhý výmysl, že za vámi někdo jiný přijde a něco pro vás udělá. Cokoliv zde je, je tu pouze vaším vlastním přičiněním. Nic vnějšího vám nedá božskou přirozenost. Mája (pochybnost) má sílu vás vypudit či vykolejit z vašeho přesvědčení, ale nemá sílu učinit vás božským. Vaše přání vám udělilo tvar, který zakoušíte.

Buďte Bohem nebo čímkoliv chcete; musíte pouze chtít takové Jméno, které se vám líbí, a dostanete jej. To, co žádáte, přijde. Jak vás budou moci lidé nazývat Bohem, pokud sami nevěříte ve svou božskou přirozenost? Když si uvědomíte, že jste páchali „hřích“ či dopouštěli se hrubého omylu tím, že jste se chovali jako světská bytost, pak se ve vás rozbřeskne božskost. Pokud to ucítíte, přijměte to jako nabývání božskosti. Proč, vy už jste ji ve skutečnosti přijali, – nuže, budete ji poté zakoušet – nepotřebovali jste ji získat, protože již ve vás byla odjakživa.

Stejně tak, jako se muž stydí, když má na sobě ženský oděv, stejně tak člověk, který nabyl božské přirozenosti, se bude stydět za svůj materiální život. Musíte nepřetržitě cítit, že konečná Realita je vždy dostupná. Měli byste se stydět za to, že se neustále potloukáte sem a tam jako lidská bytost. Proč byste měli potřebovat objekty pro potěšení různých tělesných smyslů, pokud jste přesvědčeni o tom, že nejste tělo, ale samotné čiré Vědomí (Brahman). Buďte opatrní a zkoumejte všechny myšlenky, které vás napadají. Mějte to jako denní rutinu. Pozorujte, jak dalece to, za co jste kdysi začali považovat, prochází změnou. Všimněte si a porovnejte změny ve vašem vztahu k životu před a poté, co jste se setkali se svým Satguruem – za co jste se považovali předtím a za co nyní. Pohleďte na to, jaké pocity vám v mysli způsobovaly radost tehdy a jaké ji způsobují teď. Podívejte se, jakými přívlastky hodnotíte svůj život nyní, jaký tvar a smysl mu dáváte? K zisku a ztrátě dochází nechtěně v závislosti na tom, jakou formu a charakter nabylo vaše vědomí.

Naše mysl a intelekt společně zformují to dobré, které se snažíme uplatňovat s ohledem na naši formu, vnitřní vědomí a cíl, kterého chceme dosáhnout. Nesměřováním svého vnitřního prozření na jevící se vnější formu a vnitřní poznání, přímo realizujete „Já“ a přesvědčení o této realizaci se nazývá stálou Seberealizací.“

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

Konec 5.,6.,7. kapitoly.

Překlad: Gabriela Adámková