Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
2. Ze života Světce Šrí Nisargadatta Maharadže – Dětství a škola, Cesta do Bombaje, Úspěch v podnikání
27. 6. 2016 - Gabriela
Vzpomínky na Maharadžovo dětství jsou jen stěží dostupné. První vzpomínka, kterou si Maharadž pamatuje, je zážitek, kdy ho otec nesl při úsvitu na ramenou a on spatřil vycházet slunce nad obzorem hor. Šrí Maharadž řekl, že si tuto vzpomínku velmi jasně dodnes vybavuje. Šrí Maharadž vychodil základní školu v Kandalgoanu. Během vesnického života našel zálibu v péči o dobytek a zahradničení. Rád chodil pást dobytek a v přírodě strávil dobrodružné chvíle spolu se stejně starým pastýřem. Mystérium přírody bylo pro něj vždy něčím nepochopitelným. Napadaly ho otázky typu: Jak je možné, že ze zasetého zrnka rýže vyroste celé rýžové pole? Jak to, že vyroste na poli takové množství obilí, když je tu jen půda? Jak je možné, že na stromě rostou manga? Jak se z trpkého manga stane mango sladké a šťavnaté?
Dětství a škola
Rozlehlá oblast Ratnagiri–důl drahokamů–se rozprostírá podél dlouhého pobřeží vyhřátého moře. Tato oblast je známá tím, že doplnila indický způsob života o řadu lidských klenotů různých profesí. Šrí Maharadž se narodil v Bombaji a vyrůstal ve vesnici Kandalgaon v okrese Ratnagiri, čtyři až pět mil vzdálené od Malwanu – přístavního města v jižní oblasti. Kopcovité okolí v tomto regionu je překrásné; vždy zelené, roste zde mango, oříšky kešu a kokosové palmy. Aby byl dodržen místní zvyk, rodiče pojmenovali Maharadže po známé postavě, která měla v den jeho narození výročí, a tou byl Šrí Maruti. Ve svém životě byl později předurčen stát se hlavním pokračovatelem učení Šrí Siddharaméšwara Maharadže.
Otec Šrí Maharadže Šivrampant Kambli a matka Parwatibai byli upřímní oddaní. Šrí Šivrampant pracoval do roku 1896 ve službách obchodníka z Kolaby v Bombaji. Když v tom samém roce vypukla v Bombaji první vlna morové epidemie, odešel odsud a koupil si půdu v Kandalgaonu, poblíž svého rodného města Revanši, kde se nadále protloukal životem. Byl prosté a laskavé povahy. Měl mnoho tradičních svatých knih, které s oddaností pravidelně pročítal. Rodiče Šrí Maharadže dodržovali striktně tradiční půsty a svaté dny. Nečinili žádné rozdíly mezi Šivou a Višnuem. Maharadžův otec rád zpíval bhadžany, a to mimořádně hlasitě, jak to praktikovali oddaní řádu Varkari. Přítelem Maháradžových rodičů byl brahmín Višnu Haribhau Gore. Obdělával svou půdu a vlastnil také alej kokosových palem a betelových stromů. Byl odborníkem v astrologii. Šivrampant s ním často diskutoval o duchovních záležitostech. Maharadž považoval Šrí Gora za zbožného člověka a byl pro něj ztělesněním čestnosti, odvahy a vytrvalosti. Měl k němu velký respekt. Oddaný život Maháradžových rodičů a počestný život Šrí Goreho, to vše mělo vliv na Maharadžovo dětství a učinilo z něj adepta, „připraveného“ pro božskou milost.
Vzpomínky na Maharadžovo dětství jsou jen stěží dostupné. První vzpomínka, kterou si Maharadž pamatuje, je zážitek, kdy ho otec nesl při úsvitu na ramenou a on spatřil vycházet slunce nad obzorem hor. Šrí Maharadž řekl, že si tuto vzpomínku velmi jasně dodnes vybavuje. Šrí Maharadž vychodil základní školu v Kandalgoanu. Během vesnického života našel zálibu v péči o dobytek a zahradničení. Rád chodil pást dobytek a v přírodě strávil dobrodružné chvíle spolu se stejně starým pastýřem. Mystérium přírody bylo pro něj vždy něčím nepochopitelným. Napadaly ho otázky typu: Jak je možné, že ze zasetého zrnka rýže vyroste celé rýžové pole? Jak to, že vyroste na poli takové množství obilí, když je tu jen půda? Jak je možné, že na stromě rostou manga? Jak se z trpkého manga stane mango sladké a šťavnaté? Jak to, že kešu oříšky nejsou součástí ovoce, když ostatní ovoce má svá semínka uvnitř? Toto jsou některé z otázek, které se mu honily hlavou. Odpovědi dospělých ho neuspokojily. Mysteriózní a úžasná hra přírody okouzlila jeho mysl a probudila v něm lásku k Bohu. Už od samého počátky byl laskavé povahy a vždy, když bylo potřeba, byl každému ku pomoci. Nedělal rozdíly mezi sociálními indickými třídami – hinduisty a nedotknutelnými (Harijan). Když někdo z vesnice umřel, pomáhal rodinám nebožtíků. Život chudých Harijanů se ho velmi dotýkal. Sužovala ho trápení jejich těžkého života. Rozjímal nad následujícím typem spirituálních otázek: Jak to, že chudoba stále existuje, když už je zde svět tak dlouho? Jak to, že vesničané, kteří zestárli, mají stále tak složitý a ubohý život? Když jsou všechny lidské bytosti stejné, proč jsou rozděleny na vyšší a nižší kasty? Jestliže svět existoval předtím, než jsem se narodil, jak je možné, že nevím, že byl? Takovéto otázky mučily Maharadžovu mysl.
Cesta do Bombaje
V roce 1915, v polovině měsíce Falgun vydechl Maháradžův otec Šivrampant naposled. Pár hodin před smrtí se svěřil svému příteli Šrí Goremu, že ví, že ten den opustí svět. Otcovská láska a pocit zabezpečení čtyř bratrů a dvou sester zde najednou nebyla. Zemědělství bylo chudé. Starší Maháradžův bratr proto v roce 1916 odešel za obživou do Bombaje. Šrí Maharadž ho následoval v roce 1918. Příležitostně se však vracel do Kandalgoanu, aby dohlédl na pozemek. Pro svou přátelskou a velkorysou povahu zde byl velmi oblíben. I během těchto časů měl mnoho kamarádů mezi nedotknutelnými (nejchudší třída). Jeho čirá mysl mu nedovolila činit mezi lidmi rozdíly. Po dvou až třech letech střídavého přebývání v Bombaji a Kandalgoanu se v roce 1920 nastálo usídlil v Bombaji. Krátkou dobu navštěvoval večerní školu, aby se naučil základy angličtiny. Pár měsíců pracoval jako úředník v přístavišti Princess Dock. Tato práce však otupovala jeho podnikavého ducha. Proto odtud odešel a začal podnikat.
Úspěch v podnikání
Díky své čilé a přátelské povaze se brzy v podnikání stabilizoval. Přestěhoval se do ulice Kethwadi a v roce 1924 se oženil. Jeho žena se jmenovala Sumatibai. Pole jeho podnikatelské činnosti se začalo pomalu rozrůstat. Vlastnil obchody, malé i velké, situované na ulicích Grand road a Bori Bunder, v nichž prodával tabák, bidíska, nožířské zboží, konfekční oděvy atd. Jeho metoda spočívala v tom, že kupoval místa pro svůj obchod v přízemí nově postavených budov, které byly vhodné pro umístnění obchodu. Vyjednával tak s agenty v předstihu. Jeho obchody vzkvétaly. Šrí Maharadž měl okolo 30 až 40 zaměstnanců.
Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej
Konec 2.,3.,4. kapitoly.
Překlad: Gabriela Adámková