ADVAITA.cz

104. Hra šachy (z knihy Oddanost po Seberealizaci)

25. 5. 2016 - Gabriela

104. Hra šachy

Iluze neboli mája značí „to, co není“. Není něčím. Vše je Brahman. Mája je pouze představa. Mája je to, co neexistuje. V oceánu jsou bubliny a vlny, ale to vše je jen voda. Veškerý projev je vytvořen pomocí myšlenek. Rozšířit či pojmout ho není nic než koncept. Mnoho obrazů na zdi je v podstatě pouze pestrou škálou barev. Jejich pojmenování jako obraz je popudem iluze, a to vše je pouze myšlenka. Obrazy jsou malovány nebo kresleny jen díky představivosti. Podněcovat či ovládat je znakem „Kontrolující máji.“ Krišna udělil toto Poznání Svému žákovi Uddhavovi. Slovo Uddhava značí učinit přesvědčení pevným. Získal vše, a tudíž byl zbaven úzkosti. Jakmile se jednou stanete plně přesvědčeni, neodchýlíte se. Když jste upevněni v mysli, stáváte se sami Stavem Sebe-Přesvědčení. Přestanete být nadále vyrušováni. Uddhava již nezůstal, což znamená, že Uddhava se stal Paramátman (Pánem Krišnou).

Ve hře šachy není žádná zbylá minulá karma. Je tu základní materiál – dřevo, z něhož jsou vytvořeny různé postavičky a další figurky. Nicméně ve skutečnosti jsou pouze dřevem. V žádné z nich není vrozené nepřátelství, avšak šachová hra je virtuální válkou. Hráči volají: „Jezdec je mrtev, věž padla“ apod. Ale znamená to, že jezdec doopravdy umřel? Přemůže-li střelec krále, získá nějaké skutečné království? Ve figurkách žádný život není, ale hráči říkají: „Jezdec je mrtev.“ Jeden vyhrává a druhý je poražen, ale je tu opravdu nějaká smrt nebo vítězství? Ne, nic takového tu není. Ten, kdo hraje, činí vše ve hře. Všechno je to jeho koncept. Jestliže ve hře umře nějaká figurka, jaký je hřích tohoto hráče? Podobně „být spoutaný“ či „být svobodný“, to vše je zkrátka produkt představivosti. Ten, kdo koná své záležitosti ve světském životě s tímto moudrým postojem, nemá ani spoutanost ani osvobození. Pro něho je toto vše pouhý sen. V důsledku domnění, že sen v noci je tím, co se skutečně vyskytuje ve dne, jedinec koná jako nevědomý hlupák a lamentuje a naříká nadarmo.

Sen zdající se v noci nemůže být realitou dne, třebaže takto někteří nevědomí lidé mohou smýšlet. Je to sen během noci, a jakmile noc skončí, následuje den, a po snu tu nezbude žádná stopa.

V bdělém stavu jsou manžel, manželka, král a královna všichni stejně tak falešní, jako je tomu ve snu. Ten, kdo toto správně chápe, se nazývá Inkarnací Inkarnace. On sám je Bůh. Písma, Védy, vy, já, vše je pouhý výmysl. Tento svět je sen. Ten, kdo se probudí z tohoto snu, je skutečně probuzen. V zdánlivém světě opravdu nic nevlastníme. Říkáme, že bychom neměli umřít, a na základě toho musíme být opatrní. Takto to ve hře šachy nefunguje. V šachách není ten, kdo prohraje, pověšen, a ani ten, který vyhraje, nezíská žádné království.

Tato iluze je jako šachová partie. Jakmile hra skončí, hráči odcházejí pouze s tím, co si do ní přinesli. Jaké království či válečnou kořist si mohou vzít? Stručně řečeno, tento svět je šachová hra. Co je viditelné, je Brahman, ale já se vás ptám, co je za tímto jevem? Je to Parabrahman. Táži se vás: „Co a jak to je?“ „To“ je Šiva. „To“ je Brahman, jenž je Pravdou. Není tu žádný kůň, dům či člověk. Je tu pouze Jedno, nic víc. Nicméně „To“ nemá jméno ani tvar. Ono „je“, hotovo. Není zde žádné dotazování co „To“ je či jak „To“ je.

Nařízení Véd, to vše je jako sen. Spoutanost a osvobození jsou falešné. Ten, kdo toto pochopí, a žije přirozený život, netrvá na tom, že by nějaká věc měla či neměla být udělána. Dělat nebo nedělat je myšlenka náležející tělesnému vědomí. Existovalo mnoho těch, kteří byli schopni být naprosto a ustavičně svobodní důsledkem stažení se ze světského života, ale zároveň si drželi pocit, že jsou „někdo“. I když dosáhli vítězství – „být nehybným nebo hybným“ – jsou faktory náležící tělu. Takovýto jedinec ohodnotil sebe sama či pojal sebe sama pouze ve vztahu k tělu. Tento konceptuální klam by zde být neměl. Vskutku nejsme ničím a současně jsme vším. Nejsme jedním, dvěma, dokonce ani nulou. Slon, pes, kůň, to vše jsme my.

Zlato bylo dotázáno: „Co jsi?“ Odpovědělo následovně: „Nejsem určitým počtem rupií, a všechny různé ozdoby typu – nákotník a náramek – neexistují. Já jsem vším. Ornamenty a rupie nejsou. Jsem nic než zlato.“ Stejně jako v příkladu zlata, my jsme vším, ale nikoli nějakou konkrétní věcí. Já jsem ve všem. Ve mně není žádná věc. Dokonce ani „já“ tu není. Guru byl dotázán: „Jak jsi pronikl do všeho?“ Odvětil: „Jakmile „já“ ve mně zmizelo, vstoupil jsem do všeho.“ „Vše“ se stalo prostupující vším. Kde by to mohlo být nalezeno jako nějaká určitá věc? Když se někteří osvobodili díky zřeknutí se světa, byli dotázáni: „Kdo se osvobodil?“ a oni odpověděli: „já“. To je důkaz toho, že toto „já“ vůbec nezmizelo. Všechno, co zůstává po odhození „já“, je mimo dosah logiky. „Tento Stav“, který je nepředstavitelný, tato Oddanost po Osvobození, není nikým pochopena. Jedině ten, kdo realizoval, že je zde pouze Jedno bez druhého, dosáhl této Oddanosti po Osvobození. Smrt je jistá, takto všichni praví. Nicméně jednou byste měli být schopni umřít do té míry, že zde nebude žádná potřeba po dalším zrození. „Já“ jako takové vůbec neexistuje. Vše, co je, je pouze Brahman, nic víc. Ten, kdo toto pochopil, má Oddanost po Osvobození. Říká všem: „Domníváte-li se, že je zde něco jiného než Brahman, hledejte, najděte to a přineste to sem.“ On pochopil Jednotu Brahman, ale rovněž má Oddanost.

Někteří tvrdí, že kvalitativní Brahman neboli Brahman s kvalitami (Saguna) je pouze iluze, a to, co je za, je skutečné Brahman (Nirguna). Popravdě řečeno, je tu jen jedna jediná Existence. Svět je jako zamrzlá voda ve formě ledu, a Paramátman je jen voda v jiném stavu.

Toto je jediný rozdíl mezi Kvalitativním Brahman (Saguna Brahman) a Absolutním Bezforemným Brahman (Nirguna Brahman), nic víc. Činit rozdíly mezi dvěma je dualita, a realizovat to jako nic než jedno, je nedualita.

Světec Namadév řekl: „Saguna a Nirguna jsou jen jedním Bohem (Góvinda). Tak komu je třeba se klanět?“ Bůh říká: „Drahý Namadévo, nyní jsi opravdu pochopil. Jsi vskutku požehnaný!“ Jakmile jste svobodní, měli byste zůstat tak, jak jste. Všechny naše činnosti by měly být jako Vědomí Brahman. Veškeré aktivity jako jezení či stolování jsou pouze jednáním Paramátman. Toto by v nás mělo být velmi hluboce pochopeno. Ten, kdo je schopen to pochopit, dosahuje Oddanost po Osvobození. Džíva je neustále připraven říkat, že je džíva, dokonce i po dosažení stavu Absolutního Brahman. Je vždy připraven tvrdit lži. Má jen tento zvyk. Džíva vzdoruje, jsa příliš nesmělý, říci Brahman. Tato nesmělost musí odejít. Brahman není nikdy ostýchavé (nesmělé). Ono je nic než Pravda.

Večer, 4. 11. 1935

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

Další kapitoly z knihy ´Oddanost po Seberealizaci´ jsou v "Textech na pokračování"

Překlad: Gabriela Adámková