ADVAITA.cz

Šrí Siddharaméšvar Maharaž - Vačan Amruta - kapitola 2

24. 5. 2016 - Aleš

Konečné dosažení

 Šrí Siddharaméšvar Maharádž

Část 1

Vačan Amruta

Kapitola 2 – Světská existence versus Konečné Dosažení

Každá individualita/džíva přichází na svět (narození) plačící a když svět opouští (smrt) tak taky pláče. Džívové jsou zvedači a umísťovači objektů, utvořených z pěti elementů. Objekty zvednou a zařadí. Nedělají v této světské existenci nic jiného, než že si něco vezmou a drží. Avšak Světec chápe toto Nejvyšší Já/Paramátman a udržuje odpoutanost.

Existuje jeden typ hlodavce, kterému se říká guša. Tráví každou noc tím, že drápe a hrabe díry. Jako kdyby tam hned pod povrchem viděl zlato a snažil se k němu dostat. Ale jakmile vysvitne slunce, ihned se zklidní. Takže všichni nevědomí lidé/džívové nejsou nic než příbuzní tohoto hlodavce (guši), neboť i oni v temnotě nevědomosti jen vyhrabávají díry.

Není možné, že vám něco či někdo náleží, protože Já je nezávislé. Manžel říká ´moje manželka´ a žena říká ´můj manžel´. Takže kdo komu náleží? Není možné, aby jeden objekt patřil druhému. Ó hlupáku! I když říkáš: „Vše je moje“, staly se ty objekty někdy tvými vlastními? Dokud tu je záměr něco udělat, je tu předstírání vztahů. Avšak ty, které pokládáte za své a kterým sloužíte, přijdou poté, když umřete, k vašemu hrobu, a budou oznamovat dalším, že již nejste naživu! Příbuzní přinášejí útrapy a rodina přivádí potíže!

Jeden ´milovník vína´ upřímně věřil tomu, že víno je ulehčujícím prostředkem od těžkostí a zbavuje člověka všeho utrpení, a tak otevřel bar, kde nabízel lidem zadarmo víno, neboť to byl dle něho jediný způsob, jak zbavit všechny lidi utrpení. Jeho upřímným cílem bylo osvobodit celý svět od utrpení tak, že se každý stane opilým podobně jako on. Je-li tato snaha považována za dobročinnost, potom činnosti všech matek, otců a učitelů, kteří jsou do němoty opilí po požití vína nevědomosti, lze také pokládat za projevy dobročinnosti. Oni říkají svým dětem a těm, kdo by chtěli utéct od tohoto způsobu života v nevědomosti: „Ó drahý(á)! Chovej se tak, jak se chovali tví předci (rodiče, prarodiče, praprarodiče, apod.). Ožeň se (vdej se), vychovávej děti, starej se o ně a ujmi se úmorné lopoty, a takto žij ´šťastný´ materiální život, neboť toto je jediným skutečným úspěchem v životě. A co se týče té druhé strany (břehu), tedy Konečného Dosažení/Paramartha, to vše jsou jen lži."

Avšak světci opatrně spravují mast Poznání a udělují ji těm, jejichž oči byly zaslepeny, čímž odstraňují omámení nevědomostí. Oni jsou jedinými skutečnými dobrodinci ve světě!

Ti, kdo donutí někoho, kdo byl šťastný a svobodný, oženit se/vdát se, přeměňují dvě ruce ve čtyři (tedy nasazují pouta/želízka na ženichovy/nevěstiny ruce). Ti, kdo takto pomohou ujařmit individualitu ke skřípajícímu kolu světského života, jsou považováni za jejich dobrodince! Ale světci, kteří udělují pochopení a prohlašují: "Rozbij pouta máji (iluze) a osvoboď se", jsou považováni za nebezpečné tvory!

Někdy někdo náhodně nalezne posvátnou rostlinu tulsi na poli, kde jinak roste marihuana, nebo objeví v uhelném dole diamant. Podobně jestliže se dobré a poctivé dítě narodí v děloze zlodějky či ctnostná dívka s ryzím charakterem přijde na svět z dělohy prostitutky, jejich rodina si bude myslet, že se jim narodil spratek, který poskvrní rodinné jméno. Stejným způsobem démon – král Hiranjakašjapa byl velmi zarmoucen, když se v jeho rodině, která opovrhovala Bohem, narodil syn, jakým byl Prahlad, jenž byl naopak zcela oddaný Bohu (pozn.: Samotný Višnu se inkarnoval jen proto, aby ochránil Prahlada od jeho otce). Téměř každý mezi námi náleží rodině Hiranjakašjapy!

Obrácení džívy (individuality) ke konečnému Dosažení/Paramartha je nevyhnutelné. Mája (iluze) každého opakovaně fackuje, čímž se ho neustále snaží dovést k Já. Moudří a správně smýšlející jedinci se po jedné či dvou fackách obrátí k Sebe-poznání, ale ostatním umíněným jedincům iluze uděluje nespočet facek během jednoho života za druhým. Ani oni se však nemohou vyhnout odhodlání vrátit se jednou do naší vlastní původní svarúpy/bezforemnosti. Takže i po úděsném utrpení se tomu stejně nelze vyhnout. Nebylo by tedy moudřejší si to právě dnes přiznat a s radostí to přijmout!

Rčení (v jazyce marathi) „Ten, kdo se unavil děláním toho a tamtoho, začne s uctíváním Boha“ má velký význam. Jedinec/džíva vykonává ve světě tolik úsilí a námahy, a nakonec zcela vyčerpán nemůžete jinak, než že se odeberete do příbytku své pravé formy/svarúpy (svarúpa – sva je vlastní a rúpa je forma; v Dasbódhu je zmíněno, že vaše vlastní forma značí bezforemnost, která je tu poté, kdy se odhodí všechny elementy). Odebrat se do příbytku v bezforemné svarúpě znamená uctívat Boha.

Byla vnesena otázka: „Je světský život překážkou na cestě ke Konečnému Dosažení/Paramartha?“ Pro ty, kdo mají Poznání (pozn.: Poznáním je myšleno pochopení původního pocitu ´já jsem´. Na tomto pocitu ´já jsem´, neboli pocitu bytí/existence se objeví celý svět), je tato odpověď: „Konečné Dosažení/Paramartha nemůže být ztěžováno světským životem.“  Tito adepti shledají, že vykonávat si svou práci ve světském životě je pro ně snadné, a zatímco si ji takto vykonávají, uskutečňují Paramarthu. Pokud však toto nemůže být splněno, potom okamžitě dejte ´sbohem´ světským povinnostem a plňte si své duchovní povinnosti. Toto je daleko prospěšnější. Avšak každý se musí rozhodnout sám za sebe, podle svých vlastních schopností.

 Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Džej

Konec 2. kapitoly

Další kapitoly z knihy ´Konečné dosažení - 1. díl Vačan Amruta´ budou postupně přidány
v "Textech na pokračování"

překlad Aleš Adámek