ADVAITA.cz

103. Proměňte hlínu ve zlato (z knihy Oddanost po Seberealizaci)

18. 5. 2016 - Gabriela

Uddhava, žák Pána Krišny, dosáhl Oddanosti po Osvobození, což je Síla Brahman se Inkarnovat. Iluze, mája, udržuje sílu, aby řídila džívu, ale Uddhava iluzi ovládl. Převzal kontrolu nad májou. To znamená například, že jestliže máme nějakou představu čehosi nového, je možné, aby se tato představa přihodila. Vy máte tu sílu nazývat iluzi mýtem (klamem) a stanovit, že je falešná. Mája něco vytvořila, a jestliže po Osvobození toužíte vytvořit něco dalšího, je to díky této tvůrčí síle možné. Protože svět je „vymyšlený“, je možné ho měnit naší vlastní silou představivosti. Představy, které vyvstávají, jsou vzápětí ve snu zakoušeny. Pro Toho, kdo je zcela přesvědčený, že je Brahman, je tu síla dělat v tomto světě cokoliv. To se označuje jako „Síla kontrolovat máju“.

K tomu, aby byla do stavu Brahman přivedena úplnost, není zapotřebí nic dělat. Ať už vynaložíte jakoukoliv snahu za účelem něco získat, nebude to nic než nevědomost neboli avidja. To, co zůstává po Osvobození, je dokonalé Brahman. To, co nyní je, však neexistuje v oblasti zakoušení, protože ono je to takové, jaké to je, i bez našeho usilování se s tím setkat, či bez snahy si to pamatovat. Není to něco objektivního, co si lze pamatovat. Paměť zmizí spolu se zapomněním. Je to za pravdou i lží. Není to pravda, a ani nepravda. To, co je, je. Avšak jaké „To“ je, popsat nelze. Mysl a intelekt tam nedosáhnou. Slova to vyjádřit nedokážou. Jeho „barva“ či „nepřítomnost barvy“, jeho „písmeno“ či „nepřítomnost písmen“ (varna) nelze slovy vyjádřit. Není to možné. Pokud se to snažíte vyslovit, slova se stanou nesrozumitelná.

Kdo dokáže popsat to, kde slova zmizela? Význam slova je zde chápán pouze jako Poznání. Jestliže očekáváte, že by Vědomí mělo vyjádřit sebe sama, pak se Vědomí samotné vytratí. Poblíž Toho nic neexistuje. Není zde nic, což znamená, že jelikož tu poblíž nic není, je tu výhradně „Nevyjádřitelná Ne-existence“, „Tichost“. Tam kde jsou dva, tam může dojít ke zkušenosti. Kdo může mít zkušenost tam, kde je pouze jedno?

A zkušenost čeho? Bez přítomnosti faktoru zkušenosti je On „Velkolepostí Zkušenosti“. On je tím, kdo dává zkušenost všemu. On Sám o sobě je „Velkou Zkušeností“. On zná všechny, přesto nikdo nezná Jeho. Vše, co se zdá být poznatelné a slovy dostupné, je dočasné. Všechny věci vznikají a zanikají. On není podporován Časem a ani na Něm není závislý. Nelze říci, že Čas Ho zná, protože čas sem má vstup zakázán. Čas nemá žádnou moc žít svůj život s Ním. Čas končí, zapadá. Jak by Ho mohlo poznat něco, co je popsáno slovy? Jeho „Existence“ je zde neustále.

On je Velkým Zakusitelem (Mahánubhava), ale „věc“, jež existuje, značíc to, co má formu, Ho poznat nedokáže, protože je falešná. Jazyk nemůže ochutnat sám sebe. Zkušenost ve snu zmizela, ale Velký Zakusitel zůstává. Zkušenost v bdělém stavu a „zakusitel“ je Mahánubhava. Zakusitel snu je skutečný, ale snová zkušenost je falešná. Mahánu-bhava je Tím, čím vždy byl, a je Úplný. On je odjakživa zde, avšak pocit „mně“ jako oddělené entity, někoho dalšího, je nyní pryč. Pět elementů a ten šestý, což je pocit „já jsem“, byly všechny navršeny na „Já“. Pět jich bylo rozpoznáno jako falešných a „já jsem“, což je ten šestý, byl podříznut jako husa. Kdo nyní zůstává, aby byl spojen s Brahman? To, co se identifikuje, je samo falešné. Toto bylo prožito. Kdo bude dál něco studovat? Ten, kdo studoval, je mrtev. Bylo prožito, že je mrtvý. Podobně jako je pryč včerejšek, tak taková je i tato zkušenost. Pocit ega je pryč.

Existuje příběh o Namadévovi a Pánu Vittalovi. Namadév měl přátelský vztah s Vittalou. Když se sešlo mnoho Světců, včetně Namadéva, zjistilo se, že Namadév není tak dokonalý, jak se od Světce očekává, a bylo mu řečeno, že ještě není zralý. A tak Namadév běžel s pláčem za Vittalou. Vittala řekl: „Je to pravda, já tě však dokonalým učinit nedokážu. Musíš jít za Světcem Khečarou.“ Když odešel Namadév za Khečarou, Světec mu udělil Pravé Pochopení, a tak se stal dokonalým. Poté přestal Namadév navštěvovat Pána Vittalu v chrámu.

Pán se Namadéva dotázal: „Můj drahý Namadéve, proč si během těchto dní nezavítal do chrámu?“ Namadév odvětil: „Je třeba se starat o své „Já“ a potom je všude viděno jen To. Měl bych nyní zpívat své vlastní abhangy (verše na chválu)? Pokud nyní budu zpívat Písně oddanosti tobě, jsme oba opravdu dvěmi entitami? Jsou nyní dům a chrám dvěma? Odteď je chrámem celý svět.“

Vittala byl velmi šťastný, když si vyslechl tuto odpověď. Dokud je „já“ jako džíva odděleno, veškeré vědy, Védy, recitování oddaných písní atd. mají v životě své místo. Jakmile „já“ zmizí, vše jmenované skončí. To, co zůstane, je dokonalé Brahman. Kdo je tu, aby se modlil nebo nabízel Oddanost, a komu? Poté, co je forma ornamentu pryč, zůstává jedině zlato.

Viditelné, kvalitativní, Nejvyšší „Já“ s „Univerzálním tělem“ je Brahman. Nazývá se Saguna (s formou) anebo Sakšatkara Parabrahman, Sakšat-Parabrahman. Je-li zde pouze jedno bez druhého, jakým způsobem je tělo (či Univerzální tělo) oddělené? Jakmile je „já“ pryč, „ty“ rovněž zmizí. Buď přetrvává „já“ a „ty“, anebo žádné „já“ a „ty“ nezůstává. Jakmile není „já“, není „ty“. Uddhava tento stav realizoval. Představení si něčeho na Jediném Skutečném Brahman je mája. Každý si může představit cokoliv! Tato představa, které se oddáváte, vejde v existenci. Co je dobrého v tomto světě? To, co si představíme, je dobré. Protože svět samotný je představou, vše, co si vymyslíte, bude úspěšné. Toto je Kontrolující Síla, Síla Inkarnace, která byla Uddhavou pochopena. Zcela realizoval, že mája je falešná (neskutečná). Vše poznal jako neskutečné a v souladu s tím byl bezžádostivý. S touto bezžádostivostí vzrostla Oddanost ke Guruovi. Proč by se pak nemělo přihodit vše, co si oddaný představí? Pokud je zde naprostá Oddanost ke Guruovi, uvnitř nás úplná bezžádostivost, a naše přesvědčení je totální, Realizace je snadná a přirozená. Ten, kdo pochopí, že Guru je Jeho „Já“, Parabrahman, stává se tak šťastným, jakoby se setkal se Čtyřrukým Bohem samotným.

Jedině oddaný Gurua je tím, kdo je takto šťastný. Nemá již žádnou další žádost po čemkoliv jiném. Ten, kdo považuje peníze a špínu za totéž, obdrží tuto Sílu. Někdo možná nebude schopen nic opustit, protože si myslí, že vše náleží Guruovi. On je také oddaným Gurua. Je toho názoru, že Guruova Síla je všude. Zanechal dokonce i tělo a věnoval ho svému Guruovi. Cokoliv jí, když večeří, vše, co dělá, to všechno je pro jeho Gurua. Věří, že všechno se děje díky Milosti Gurua. Je-li zapotřebí, je připraven všeho se vzdát pro svého Gurua. Tomu se říká Oddanost ke Guruovi.

Kdo může kontrolovat iluzi, máju? Řídit ji může jedině Ten, kdo k ní nemá žádný respekt. Zlatu uděluje stejnou hodnotu, jakou dává špíně. Jedině On dokáže proměnit zem ve zlato. Ten, kdo je přesvědčený, že nazývat jedno zlatem a druhé hlínou, je koncept, je skutečně mocný.

Vytvořit máju a zničit máju je „Síla kontrolovat máju“, provokovat máju a odmítnout máju. Tuto „Sílu kontrolovat máju“ dal Krišna Uddhavovi.

Pouze ten, kdo uctívá Gurua, může poznat a rozpoznat, odkud toto vše viditelné vyvstává. Jedině on ví, proč a jak celá tato iluze začala existovat a jak dojde k vyhlazení. Výhradně ten, kdo již uctíval Gurua anebo je schopen Ho uctívat, ví, jaká je naše Skutečná Pozice, náš Skutečný Status a Skutečný Čas. Pouze takový oddaný ví, co jsme před počátkem času a na jeho konci. Jen On je vládcem máji.

Večer, 3. 11. 1935

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

Další kapitoly z knihy ´Oddanost po Seberealizaci´ jsou v "Textech na pokračování"

Překlad: Gabriela Adámková