ADVAITA.cz

100. Nejvyšší stav (z knihy Oddanost po Seberealizaci)

27. 4. 2016 - Gabriela

100. Nejvyšší stav

Jsem zde proto, abych Vám pověděl o Oddanosti po Osvobození. Být Brahman je Osvobození. Brahman je naše rodné jméno a Oddanost značí zpěv oddaných písní (bhadžanů) na chválu Boha, Gurua. Ten, koho jsme nazývali jménem „pan ten a ten“, je nyní sám Brahman, a jeho chotí je Lakšmí. Nyní náleží veškeré jeho činnosti, včetně dýchání, Bohu. Bez Něho nemůže nastat žádný čin. Jakmile víte, že jste Brahman, všechny činnosti jsou přirozeností Brahman. Někteří lidé hlásají vhodnost aktivního života po Sebe-Poznání a fungují ve společnosti očividně chybně ve svém pochopení. Říkají, že je nezbytné chovat se jako nevědomá hloupá osoba, aby mohli lidi učit, avšak to není správné. Ten, kdo má Sebe-Poznání, se musí chovat „Tak, Jakým On Je.“ Jak může být moudrý, jestliže jedná jako nevědomá osoba? Jakým způsobem vedly svůj život a proč tak činily významné bytosti jako Pán Ráma, Krišna a král Džnanaka? Jak se chovali ostatní velcí Mistři? Čí chování bylo skutečně vhodné a čí pro všechny prospěšné? Ten, kdo má Sebe-Poznání, by o tom měl přemýšlet. Chovejte se jako Bůh; s kvalitami Boha.

Mějme příklad: Aby muž předvedl svůj duchovní stav druhým, dokázal si useknout ruku. Tím tu však byla pýcha „Já jsem si usekl ruku.“ Toto není způsob vzdání se ega. Ten spočívá v samotném pochopení, že „Já jsem nic.“ Víte-li toto, ego zmizelo. Někteří lidé si přes sebe nechají přejet auto, aby ukázali, že jsou nikdo, že jsou těmi, co se všeho zřekli, ale to je také ego. Jestliže se cíleně chováte výstředně, je to pořád ego. Je tu pocit ega z toho, že jste udělali něco zcela nezvyklého. Ten, kdo nejedná podivínsky, ale zcela přirozeně, je „Znalcem Pravého Poznání“. Nicméně tato cesta je poznána jedině díky instrukcím od Satgurua. Ego nelze odseknout zbraní. Ať se snažíte sebevíc, nemůže být odseknuto. Odejde jedině skrze pochopení. Ego je mýtus (výmysl). Jakmile poznáte jeho podstatu, zmizí. Toto je způsob ega.

Vše náleží Bohu. Není zde nic takového jako „moje“ či dokonce „já“. Je správné chovat se jako blázen za účelem vést druhé a prohlašovat, že po dosažení Sebe-Poznání fungujete ve společnosti? Nikoliv, toto není nikdy vhodné! Měly by se starší děti, během toho, co učí ty mladší, stát mladými? Proč byste měli zanechat moudrost a stát se nevědomými? Je pravdou, že samotný Bůh koná vše. Koncept, že práce, kterou dělá Bůh, a práce, kterou děláme my, je odlišná, je špatný koncept. Stejně tak je nemoudré si myslet, že bychom měli uctívat Boha, a tímto se nad námi Bůh slituje. Opravdu, vše je výhradně Bůh a On koná ze Svého vlastního popudu a podněcuje činnost. Je to On, kdo dovolí všem věcem, aby se staly. Bůh nemůže tolerovat pocit duality nebo to, že jsme od Něho odděleni. Ten, kdo je moudrý, sám pozná Pravé náboženství.

Lidé toho namluví mnoho, jako např. „Vykoupali jsme Boha, nakrmili jsme Boha, nemůžeme se najíst předtím, než bychom toto udělali nebo nemůžeme se nikoho či ničeho dotýkat.“ Existuje nějaká věc nebo předmět, který není v kontaktu s Bohem? Kdo je ten, co způsobuje nečistotu tím, že se něčeho dotkne? Kromě Boha zde nikdo „další“ není. Vše je vykonáváno samotným Bohem. Je to On, kdo jí a stoluje. Kdo jiný jí?

Jestliže se někdo skloní k chodidlům Světce, lidé se Ho ptají: „Proč jim dovoluješ tuto poklonu?“ Odpovědí je: „Podívejte, Já jsem výhradně Bůh. Tito lidé budou osvobozeni, jen když se mi ukloní. To není závazek ke mně. Jejich hříchy jsou odplaveny a oni jsou osvobozeni.“ Kdo je tím, jenž přiměje lidi uklonit se? Jedině Bůh může toto udělat. Nikdo nevzdává poctu druhému bez příčiny. On není Bůh pouze proto, že se Mu klaníte. On je Bůh, a On jí, On pije. Když On obdrží betelový list (vida), není tento list určený nějakému muži. Vědět, že je dán Bohu, je Oddanost po Osvobození.

Stanete-li se Bohem, musíte jednat jako Bůh. Měli byste fungovat jako duch? Ten, kdo se chová jako Bůh, je Bohem. Ten, jehož činy jsou jako činy Světce, je Světec. Ten, kdo se chová jako významní dávní lidé, je nazýván inkarnací té určité osoby. Jedná-li jako Bůh, je Inkarnací Boha. Pokud vystupuje jako jistá osoba z minulosti, je její inkarnací. Chová-li se jako Tukaram, je Tukaramovou inkarnací. Jedná-li jako Bůh po Osvobození, je Bohem. Ti, kdo se nazývali inkarnacemi, jednali jako „Já“. Ten, kdo je pravdomluvný, říká své pravé jméno.

Protože si byl Krišna jist, že je Bůh, neustále prohlašoval, že On je Bůh. Dokonce už od Svého dětství začal říkat, že On je Bůh. Nyní to musí být řečeno vám. A to proto, že se stydíte nazývat se Bohem. Měli byste se chovat podle toho, jací jste. Měli byste žít ve světle tohoto pochopení. Toto zajistí nepřítomnost konatele.

Nejste konatelem žádné činnosti. Poté, co jsem se těšil veškerým radovánkám, jsem osvobozen od pocitu být zakusitelem. Zůstávám osvobozen dokonce i po stvoření, zachování a zničení světů. Ten, kdo nepozná Tuto Jógu, trpí neštěstím. Je to Nekonečná Jóga, nikdy není ztracena. Ten, kdo ji pozná, je šťastlivec. Jedině Pán Šiva a Já známe tuto Jógu. Ostatní také tvrdí, že pochopili Jógu, to ale nebyla Tato Jóga.

Stav vědomí byl Uddhavou plně vstřebán. Řekl: „Narazil jsem na tuto mysteriózní, tajemnou stezku, kterou může ukázat jedině Skutečný Guru.“ Jak Uddhava, tak i Pán Krišna, byli Jedním Srdcem, Jednou Myslí. Uddhava obdržel veliký dar Oddanosti, Významný Klíč. Došel

k poznání toho, co již Pán Krišna ve svém srdci věděl. Pochopil pravý Stav „Já“. Realizoval, že Skutečná Přirozenost „Já“, pravé Bytí „Já“, je Ryzí. Není s Ní smícháno nic dalšího. Je to On, kdo dosahuje Nejvyšší Realizaci Svého Vlastního „Já“, Svého Prapůvodního Bytí. Toto se nazývá Nejvyšší „Já“, Paramátman, Átmarám. Uddhava dosáhl „To“.

31. 10. 1935

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

Další kapitoly z knihy ´Oddanost po Seberealizaci´ jsou v "Textech na pokračování"

Překlad: Gabriela Adámková