ADVAITA.cz

X.8 Přednáška o saguně (Zapomeň na vše a je tu On) (z knihy Dásbódh)

29. 4. 2016 - Martin

1. Nasloucháš-li ukotven v této „zkušenosti“, potom může vskutku dojít k tomu, že saguana dosáhne Skutečnosti. Ostatní, kteří tuto „zkušenost“ nemají, jsou zbláznění do smyslových objektů a to jim přináší jen nezměrné utrpení.

2. Pokud pečlivě prozkoumáš podstatu „mnohých“ drahokamů a „mnoha“ bohatství, tak už nebudeš muset dál trpět. A proto se nikdy nepouštěj do debat, které ti nepřinášejí tuto „zkušenost“.

3. Až tě omrzí velkolepost tvého vězení, potom může přijít pochopení této „zkušenosti“. A když potom jednoduše setrváš v tomto poznání, nebude už těžké osvojit si bezmyšlenkovitost Puruši.

4. Musí v tobě *vyklíčit semínko poznání, a potom může být odhozen zlozvyk vytváření objektů. A jakmile přijde tato saguna „zkušenost“, měl bys už naslouchat jenom její řeči. *(Randžit Mahárádž – „poznání je semeništěm světa“. Pochop, že poznání, čili mulamája, je semenem a ze semene vzejde klíček. Tím vzniká myšlenka či koncept a nastává vytváření a pojmenovávání „mnoha“ forem, které vytvářejí tento hrubý svět.)

5. Jestliže dokáže tato saguna „zkušenost“ vyvolat v nějakém člověku osvobození od nemoci tělesného vědomí, potom by takový člověk měl zcela přijmout tento lék „já jsem On“. (Když pochopíš jednou, tak proč bys nemohl chápat pořád?)

6. Ale jestliže spolkneš lék, který postrádá tuto „zkušenost“, potom je toto „vše“ zcela zničeno. Protože potom mula mája koná své činnosti na základě domněnek a to, co bylo Skutečností, nyní zhloupne.

7. Pokud tato „zkušenost“ nepřijde a toto božské místo „vše“ není v tobě vytvořeno, potom bys měl vědět, že jsi byl v tomto životě oklamán.

8. Pokud není díky hledání pochopena tato příčina (tedy semínko poznání, které je příčinou tohoto světa) a pokud není pochopeno ono Jediné uvnitř této „věci“, potom toto Jediné umírá v práně (jako obyčejný džíva).

9. A proto by moudrý člověk nikdy neměl konat své činy na základě domněnek, protože takové léky jsou dozajista škodlivé (tedy udržují tě v tělesném vědomí).

10. Protože když tento „rámec naplněný vodou“, tedy líný a nenasytný člověk koná své činy, tak to znamená, že bez-myšlenkovitost poklesla na úroveň pouhého zrádného intelektu/buddhi. A proto pochop, že bez pečlivého zkoumání nemůže klam tělesného vědomí odejít.

11. Potom se stane to, že se člověk na základě toho, co mu řekli druzí, ztotožní s tímto „domem“ těla. (Siddharaméšvar Mahárádž – Na začátku někdo, kdo je sám nevědomý, nabude přesvědčení, že ví co a jak a stane se z něj učitel, který začne učit své následovníky a vštěpovat jim své teorie. Tím z nich udělá „experty“ jako je on sám… Jednou byl jeden „vyznavač vína“, který upřímně věřil tomu, že víno je tím nejlepším prostředkem k odstranění utrpení a dokáže zdolat každou bolest. Proto se rozhodl, že zbaví všechny lidi utrpení, a otevřel si vinný bar, kde začal zdarma nalévat lidem víno. Jeho upřímným cílem bylo osvobodit celý svět od utrpení tím, že každého opije, jako sám sebe. Takže pokud jeho konání pokládáme za milosrdné, měli bychom za milosrdné pokládat rovněž činy všech matek, otců, učitelů a mistrů, kteří jsou všichni zaslepeni opilostí vínem nevědomosti. Říkají svým dětem a všem, kdo chtějí uniknout ze zajetí pout světského života: „Milí zlatí! Chovejte se tak, jako vaši předkové. Pořiďte si manželky a vychovávejte děti, neúnavně dřete do úmoru, abyste jim zajistili obživu a prožívejte tak „šťastný“ materiální život. To je jediný skutečný smysl a cíl života. Všechny řeči o tom, že tu je nějaký vyšší cíl zvaný paramártha (Nejvyšší dosažení) nejsou nic jiného než lži.) Takový je klam, ve kterém tě udržuje lstivé ego. A proto by člověk neměl nikdy naslouchat „mnohým“ myšlenkám a měl by hledat Skutečnost. (Randžit Mahárádž – toto tělo je tak zrádné, to ti řeknu. Až budu odcházet, neřeknu mu ani „nazdar“.)

12. Pokud pozřete hrubé jídlo, které není očištěné, a pokud přijmete toto klamné ztotožnění s tělem, potom to znamená, že Skutečnost poklesla na úroveň prány. Pokud toto bez-myšlenkovité Já věří falešnému, znamená to, že zhlouplo. (Toto „já jsem“ je naším skutečným jídlem a naším přístřeškem je obloha/prostor. Bez nich bychom nemohli žít ani okamžik. Toto hrubé tělo musí být pečlivě prozkoumáno a pochopeno – jedině tehdy se stane pročištěným tělem tohoto „vše“.)

13. Stýká-li se člověk se zlodějem, je jisté, že bude zabit. Tento zrádce musí být odhalen a je nutné se mu vyhýbat.(Randžit Mahárádž – mysl je zloděj)

14. Existuje mnoho „velkých“ mužů v oranžových šatech, kteří ti dají v rámci tohoto „vše“ nějakou novou *mudru, kterou máš praktikovat. (Tedy buď On a zapomeň na všechny takové „mnohé“ berličky). Existuje „mnoho“ podvodných praktik, které bys měl prokouknout a pochopit, že jsou klamné. *(Aby upoutali tvou pozornost).

15. Pochopíš-li slávu a velikost paramátma, je tu náhle přítomno štědré a bohaté místo onoho „vše“. Ale když se toto nekonečné paramátma dívá očima tělesného vědomí, stane se z toho jen klamný příběh tvé představivosti, který má potupný konec.

16. Poznání, které postrádá tuto saguna „zkušenost“, nikdy nepřináší dokonalou spokojenost onoho „tam“. Setrvávání ve světě „mnohých“ domněnek může přinést této „zkušenosti“ jen utrpení.

17. Člověk se potom učí jen různé mantry a jantry a kvůli takové nevědomosti je Skutečnost uvězněna v práně. Jejich účinek je asi takový, jako kdybychom se snažili vyléčit umírajícího člověka tím, že bychom ho přikryli prostěradlem.

18. Nemá-li lékař potřebnou „zkušenost“, potom *dítě, které léčí, nejspíš zemře. K čemu je potom lék tohoto „vše“? (Lékař tě dokáže jen udržet v tomto těle) *(Jsme jako hrající si děti; ty si vezmou pár kamenů a říkají: tohle je talíř a tohle je hrnek a tohle je Bůh a tak dále. Všechno je to ale jen jejich představivost.)

19. Potom je v tomto vnitřním prostoru „já jsem“ veliké utrpení a pokud se stydíš se toho lékaře zbavit (bojíš se toho, co by lidé řekli, kdybys šel touto cestou), pak bys měl být považován za vraha svého vlastního átma.

20. Pokud se jen předvádíš a vyvyšuješ se nad někoho, kdo má skutečné sebepoznání („já znám tohle a tamto“), potom se jen utápíš ve své nevědomosti. Řekni mi, kdo z vás dvou tím utrpí ztrátu? A proto bys měl pochopit bez-myšlenkovitost.

21. Bez-myšlenkovitost je odstraněním hříchu; bez-myšlenkovitost je zapomenutím na utrpení způsobené narozením; bez-myšlenkovitost přijde přirozeně sama, pokud budeš setrvávat v této „zkušenosti“.

22. Paraméšvara může být poznán, pokud pochopíš, kdo jsi (tedy „já jsem poznání“). Protože pokud je toto poznání odevzdáno átmanu, je tu bez-myšlenkovitost čirého poznání.

23. Pokud člověk pochopí, kdo a jak vytvořil brahmándu (tento hrubý vesmír byl stvořen z prakruti a objektivizace), potom může být díky bez-myšlenkovitosti poznán skutečný „konatel“ (puruša).

24. Avšak jakmile „tu“ zůstávají pochybnosti a domněnky, potom je jakákoli paramártha (duchovní cesta) neúčinná. Protože pochybnosti, pokud tu není tato „zkušenost“, tě stáhnou do prány.

25. Toto bez-myšlenkovité Já je esencí paramárthy. Je-li však tato „řeč“ zpochybňována, potom se toto bez-myšlenkovité Já stane pouhým nízkým tělem. Vskutku, pochop, že pokud átma přijme to, co je falešné a ještě je na to hrdé, potom pokleslo a stalo se tím nejnižším z nejnižších.

26. „Tady“ bylo dosaženo hranic, kam tě může dovést tato „řeč“. Pokud si to neuvědomuješ, nemůžeš pochopit paramátma. Avšak věz, že pokud tu není nepravdivé, tak jsi tím nejvyšším uvnitř tohoto „vše“.

27. Pocit „moje“ při uctívání je jen falešnou okázalostí. A proto bys měl setrvávat v bez-myšlenkovitosti pravého poznání. Protože ani tato tvá „řeč“ není správnou odpovědí a potom ten, kdo je ve skutečnosti Pánem, prožívá utrpení. (To ty jsi Pánem, ale zapomněl jsi na Sebe a říkáš „já jsem“. Avšak ve skutečnosti žádné „já a moje“ neexistuje.)

28. Pravda se stala touto „řečí“, a proto musí být poznán ten, kdo tuto „řeč“ stvořil. Z toho důvodu je potřeba hledat a náležitě pochopit, co je kořenem vzniku této máji.

29. Pravda se stala touto rozpravou saguna. Nicméně, pokud člověk setrvává neustále v „já jsem“, podaří se mu tuto Pravdu odhalit. V posluchači musí pracovat tato bdělá antah-karana a to, co tu vždy bylo, musí být v tobě odhaleno. (Tedy To, co tu vždy bylo, je a bude, musí být realizováno).

30. Brahman stvořilo tuto rozpravu máji a kvůli tomu se ono „tam“ stalo tímto pocitem „já jsem“. Následně bylo brahman zapomenuto a zůstalo tu jen „já jsem“. A proto by měl posluchač pochopit tuto nirguna Pravdu.

31. Pokud se uvelebíš v této „zkušenosti“, potom na tebe právě zakoušená jména a formy opět vyskočí a toto bez-myšlenkovité Já opět začne provádět „mnoho“ bolestných činností tohoto světa.

32. Pokud se tato „řeč“ stane právě zakoušenými činnostmi, potom je spokojenost této „zkušenosti“ zničena. Setrváváš-li však v úplné spokojenosti této „zkušenosti“, potom se právě zakoušené zkušenosti jmen a forem rozplynou. (A proto si udržuj od těchto věčně se měnících zkušeností odstup.)

33. Tato „zkušenost“ patří ke dvojici prakruti/puruša a proto by mělo být „vyslovováno“ jedině „já jsem“. Tato dvojice by měla být s láskou opatrována a poté by měl být puruša vyvázán ze Svého vztahu a realizován.

34. Jsou tu právě zakoušené zkušenosti jmen a forem, je tu tato „zkušenost“ a je tu Pravda. Pokud bude posluchač velice pozorně ochraňovat tuto dvojici prakruti/puruša, potom tu zůstane pouze bez-myšlenkovitá Nejvyšší Skutečnost.

Tímto končí 8. kapitola 10. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Přednáška o Saguně (Zapomeň na vše a je tu On)“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)