ADVAITA.cz

X.6 Promluva o klamu (z knihy Dásbódh)

8. 4. 2016 - Aleš

|| Šrí Rám ||

1. Je tu stvoření, zachování a zničení tohoto světa a potom byla vyslechnuta odpověď na tuto ´řeč´. (Guny byly dány stranou a byl tu svět ´všeho´). Avšak Paramátman je nirguna a je bezforemné. Ono je takové, jaké To vždy je.

2. Vzniknout, existovat a potom odejít; jako takové je toto spojení ´řeči´, a proto to nemůže být (věčné) Paramátman. Tato Skutečnost/Paramátman zcela vyplňuje počátek, průběh a konec. (Tato ´řeč´ není také pravdivá. Ráno, když se probudíte*, se objeví tato ´řeč´ a poté přijde na řadu ´mnoho´ myšlenek. A když usnete, tato ´řeč´ neboli poznání přestane fungovat. Proto tato ´řeč´ universálního vědomí/´vše´ nemůže být věčné Paramátman). *(Siddharaméšvar Maharádž: Význam slabiky Óm/aum je ´já´. Když na vás někdo volá, počáteční vnuknutí, které se objeví, je ´Óh´, a to je forma slabiky aum. Tato zkušenost ´já jsem´ je tu každý okamžik. V těle všech bytostí probíhá toto ´já jsem´ den co noc. V každém jedinci/džívovi pokračuje vždy ´zpěv vlastního pocitu bytí´. Nejprve tu byl džíva, potom se z džívy stal Šiva a poté, kdy pocit džívovství a šivovství odejde, zůstává tu původní stav. Avšak zkušenost tu nikdy není, ani na okamžik).

3. Paramátman je zde neustále a uprostřed se pouze zjevuje bezmyšlenkovité Já jako tento klam. Tento průběh ´všeho´ je klamem/iluzí, nicméně zjevení tohoto klamu rozpouští/likviduje hrubohmotný svět.

4. Během stvoření, zachování a zničení hrubohmotného světa a mezitím, kdy tu je přicházení a odcházení tohoto universálního vědomí/´vše´, je stále přítomno toto nepřetržité Parabrahman. A nakonec, když nastane rovněž konec této vymyšlené ´máji/´vše´, On je tam.

5. Když tu je vivéka/rozlišování, pak tu je Puruša uvnitř této ´řeči´. A když je na počátku* tato ´řeč´, potom Átman je poznávající (tj. potom tento svědek se sám stal tím, co je pozorováno). Proto prostřednictvím bez-myšlenkovosti pochop Jeho. * (Janovo evangelium 1.1. – na počátku bylo Slovo …)

6. I když je tento klam máji/´vše´ vnímán jako nehybný, jak by to mohlo být bez-myšlenkové pochopení, které je Paramátman? Jen velmi málo existuje ve světě těch, kdo získali takové pochopení.

7. Když Paramátman vystoupí nepatrně ze Svého místa, potom tu je tato promluva ´věci´/´já jsem´. Avšak ve skutečnosti je velký Puruša oddělen od tohoto klamu (tato ´universální věc´/´vše´ je počátek času a klamu; a potom je Puruša Znalcem/Svědkem ukrytým uvnitř a osvětlujícím tuto ´věc´/poznané).

8. Když tu je tento klam mula máji, potom tam nemůže být bez-myšlenkovost. Přesto když je toto ´já jsem´ v mysli, potom může být tato Skutečnost rozpoznána. Proto nyní pozorně poslouchejte a tento klam ´já jsem´ se může proměnit v tuto neduální promluvu.

9. Je tu pouze Jedno Parabrahman, všude nahromaděné a Ono není nikdy pozměněno/modifikováno. Je-li tu zdání něčeho odděleného od této Skutečnosti, potom to něco je klamná forma.

10. Tato ´řeč´ mula máji je koncept a v tomto konceptu jsou tři guny a pět elementů. A poté, kdy tyto elementy expandují, se toto bez-myšlenkové Já a klamné ´vše´ projeví jako celý svět plný ´mnoha´ věcí.

11. Když tu je ´já´ a ´ty´, potom se toto bez-myšlenkové Já objeví jako klam. Když tu je (duální) uctívání, potom je toto bez-myšlenkové Já také klam a když tu je pochopení Íšvary, potom je bez-myšlenkové Já vskutku tímto klamem (tj. pozorování je také klam). šlóka - ´Já´, ty a hledající – to vše je klam. Bůh/Íšvara je vymyšlený a je také klam. Tento svět je vskutku iluzorní.

12. Kvůli této ´řeči´ neboli klamu tu je zdání hrubohmotného světa. Ale v důsledku této ´řeči´ se tento klam stává tímto bez-myšlenkovým Já. Neboť když se tato myšlenka mula máji stane ne-myšlením, pak je tou nejposvátnější Skutečností.

13. Nyní se toto bez-myšlenkové Já stalo tímto klamem ´já jsem´, a proto toto bez-myšlenkové pochopení je třeba jasně vstřebat. Pomocí následujících příkladů se posluchač může stát tímto bez-myšlenkovým já.

14. Když zapomenete na svůj vlastní přirozený ´stav´ a vzdálíte se od něho hodně daleko někam jinam, nebo-li pokud nerozpoznáte to, co je vám tím nejdražším, pak tu je toto ´já jsem´ a to je klam.

15. Je-li někdo opojen prožitkem ´mnoha´ věcí/bohatství a Skutečnost se jeví jako tyto četné rozličné formy, nebo když tu jsou ´mnohé´ zármutky či jste ovládnuti elementy, potom tu je tento klam pocitu ´já jsem´.

16. Jestliže v této inkarnaci deseti smyslů si sebe představujete jako ženu; nebo když se tato Skutečnost ustanoví jako prázdné přetvářky; nebo když toto klidné a tiché Já v rámci vnitřního prostoru přijme tělesné vědomí, potom tu je klam pocitu ´já jsem´.

17. Pokud Paramátman opomene chránit tento prostor (prázdnotu/nulu) nebo se vydá po chybné stezce za osvobozením; nebo když v tomto městě těla On zapomene na Sebe sama, potom tu je klam pocitu ´já jsem´.

18. Když toto Já, které je s vámi, je ztraceno, a je tu nepozornost (viz 8.6.); nebo když zapomenete na sebe, potom tu je klam pocitu ´já jsem´.

19. Když je tato ´věc´, jež byla vnímaným objektem, zapomenuta nebo když tato mula mája/´vše´ je vyslechnuta a Skutečnost je opomenuta; nebo když se stanete bojácní kvůli útrapám tohoto snu (tohoto snu světa); potom tu je klam pocitu ´já jsem´ (prvotní sen).

20. Pokud naruší kontinuitu mysli nějaká zlá znamení/předzvěsti věcí budoucích či prolhané fámy; nebo je-li vnímán objekt a v souvislosti s tím vyvstane strach; potom tu je klam pocitu ´já jsem´. (Randžit Maharádž – kde je prostor, tam musí být strach …. V noci se procházíte v temném lese a řeknete - ´Óh! Něco tam je.´ Ve skutečnosti tam však nic není.)

21. Jestliže někdo spatří strom ze dřeva (Siddharaméšvar Maharádž: Tělo je chodící, mluvící strom), anebo když mysl cítí, že elementy jsou skutečné; nebo když tato ´věc´ není (přítomna) a mysl se nechá zmást a zaplést, potom tam je klam pocitu ´já jsem´.

22. Jestliže se někdo strachuje a upadne do těchto bažin (tj. začne si představovat svět oddělených jmen a forem); nebo když kvůli touhám je toto místo moudrých vnímáno jako odražený obraz; nebo když sejdete z cesty a zatouláte se k bezvýznamnému, potom tam je klam pocitu ´já jsem´.

23. Když tu je Samojediné Brahman a je pociťován džíva; nebo když tu je Samojediné před/za samotným vnímáním a zjeví se džíva; nebo když Samojediné vnímá, a Ono se probudí, potom tu je klam pocitu ´já jsem´. (Když tu je Samojediné, co dalšího může být viděno? Když tu je Samojediné, jak by Ono mohlo spát?)

24. „Nyní by mělo být dovoleno této mula máje zůstat zde. Později bude osvojena Skutečnost“ (nechtít se vzdát poznání); nebo jestliže přijde na večeři* mrtvý člověk, pak tu je klam pocitu ´já jsem´. * (Existuje pověra, že nedávno zesnulý/á se vrátí, aby se svou milovanou osobou společně povečeřel/a).

25. Jestliže cítíte, že iluzorní *´já´ dosáhne Jednoty uvnitř ´věci´ v tomto nebo příštím zrození; nebo když vás jakožto muže/ženu chytí do pasti láska, pak tu je klam pocitu ´já jsem´. * (Toto ´já´ nemůže nikdy dosáhnout Skutečnosti; ´já´ musí být opuštěno).

26. Když se objeví mrtvý člověk ve snu* a kvůli tomu pocit ´já jsem´ začne žebrat; nebo když se tato nepřetržitá Skutečnost vyžívá v zahálčivosti/tuposti mysli, potom tu je klam pocitu ´já jsem´. *(Další pověrou je, že nedávno zesnulý/á navštíví svou milovanou osobu ve snu. Avšak tato osoba/džíva je chodící mrtvý člověk, který se objevil uvnitř prvotního snu pocitu ´já jsem´; potom ve snu (druhotném) uvnitř (prvotního) snu blaženost pocitu ´já jsem´ žadoní o štěstí).

27. Je-li vše v tomto světě falešné a (přesto) je pocit ´já jsem´ vyslyšen; nebo když mysl začne brebentit kvůli této síle ´já jsem´; nebo když se Znalec pokusí dotknout této vznešenosti universálního vědomí/´vše´, potom tu je klam pocitu ´já jsem´.

28. Jestliže věnujete přílišnou pozornost provádění rituálů, potom se poznání zkazí (tj. člověk zabloudí ve světských záležitostech); nebo jestliže kvůli znalostem zesílí klam (tj. ego poznání); nebo když toto Samojediné uvnitř tohoto ´vše´ je (konečně) osvobozené od svých omezení, potom tu je klam pocitu ´já jsem´(toto Samojediné je vždy osvobozené, a proto Ono je prostě snící, že je svobodné).

29. Když tu je ego těla a ego činnosti; nebo když tu je ego kasty a ego rodiny; nebo když tu je ego poznání a ego osvobození; potom tu je klam pocitu ´já jsem´.

30. Pokud Paramátman nechápe, co je spravedlnost, potom je Ono polapeno konáním bezpráví; nebo když toto klidné a tiché Já je vyburcováno egem, potom tu je klam ´já jsem´. (Spravedlností je míněno být věčným Já; nespravedlností je míněno pokládat se za tělo).

31. Není-li tato ´věc´, která všemu předchází, připomínána, nebo není-li toto bez-myšlenkové Já, které nastává po všem, pochopeno; nebo je-li toto nepřetržité Parabrahman zahaleno v domněnkách, potom tu je klam pocitu ´já jsem´.

32. Přijmout nápravy, které nepřinesou tuto ´zkušenost´ (tj. provádět ´mnoho různých´ sádhan/praxí); nebo se hnát za prožitky čehokoliv, co není touto ´zkušeností´; potom tu je klam ´já jsem´.

33. Věnovat se něčemu, co nemá tuto ´zkušenost´ jako svůj plod; nebo prostě dělat jógu, která postrádá toto poznání; nebo když se toto ´klidné a tiché´ oddává tělesným požitkům (hrubého těla a všech těl), potom tu je klam pocitu ´já jsem´.

34. Myslet si, že pán Brahma píše váš osud na čelo či věřit tomu, že bohyně Suti přijde k dítěti a přečte mu tento napsaný osud; nebo když ´příběh´ Boha je souhrn všech těch pověr; potom tu je klam pocitu ´já jsem´.

35. Toto nekonečné Paramátman se rozšířilo do klamu ´já jsem´ a tento klam vyrostl ve společnosti nevědomých lidí (s jejich ´mnoha´ koncepty a pověrami). Přesto abychom dostali/vyvolali toto pochopení nirguna, pak to nepatrné ´já jsem´ musí být vytvořeno (Z tohoto klamu ´já jsem´ přichází ´mnoho´ klamů, jestliže se díváte navenek/dolů. Přesto z klamu ´já jsem´ lze v případě, že nahlížíte dovnitř/nahoru pochopit Skutečnost, tj. konec klamu).

36. Když tu je toto hrubé stvoření utvořené z klamu ´já jsem´, potom jak ´tam´ může být Brahman? Neboť kromě nirguna Brahman je vše ve své podstatě klamem.

37. Jestliže se říká, že džňánin nemá žádnou samsáru, protože On ´hovoří´ tímto (jazykem) ´já jsem´; nebo pokud panuje víra, že džňánin neustále provádí zázraky i po Svém odchodu z těla, pak je to klam ´já jsem´ (Džnánin je Paramátman a On je za za/před touto ´řečí´ pocitu ´já jsem´; On unikl ze spárů máji).

38. Zde vyvstala pochybnost. „Jestliže někdo uctívá samádhí/hrobku džňánina, může tam potom zakusit nějaké úžasné zázraky?“

39. Toto nekonečné Paramátman (tj. džňánin) opustilo pocit ´já jsem´. Přesto síla Paramátmanu zde nepřestává mít ´vliv´. Avšak jak by On mohl být zapleten a držet se této vásány (této touhy být)? (Džňánin se netkne této síly poznání a existence. Přesto celé hrubohmotné stvoření nevědomého džívy má oporu v podobě tohoto poznání a toto stvoření by nemohlo ani na okamžik přežít bez této existence)

40. Taková byla pochybnost, která vyvstala a ta by měla být odstraněna Mistrem/Guruem. Potom lze díky bez-myšlenkovosti tento ´příběh´ o klamu uzavřít.

Tímto končí 6. kapitola 10. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Promluva o klamu“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Aleš Adámek

Přednáška, ve které Šrí Siddharáméšvar komentuje tuto kapitolu (z knihy Amrut Laja I - Přednáška 41-42)

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)