ADVAITA.cz

99. Vnímané nemůže být vnímajícím (z knihy Já Jsem To)

4. 4. 2016 - Martin

Chcete-li být mimo utrpení, musíte mu jít naproti a obejmout je. Vzdejte se svých zvyků a závislostí, žijte jednoduchý a klidný život, neubližujte živým bytostem; to je základem Jógy. Abyste našel skutečnost, musíte být opravdový i v sebemenší každodenní činnosti; při hledání pravdy se nedá podvádět. Říkáte, že váš život je radostný. Možná ano – v současné době. Ale kdo tu radost zakouší?

T: Přiznávám, že zakoušejícího ani zakoušené neznám. Znám pouze proces zakoušení radosti.

M: Přesně tak. Ale radost je stavem mysli – přijde a zase odejde. Lze ji vnímat právě jen díky její pomíjivosti. To, co se nemění, vnímat nemůžete. Každé vnímání je uvědomováním si nějaké změny. Ale nevyžaduje snad samotné vnímání změny nějaké neměnné pozadí?

T: Vůbec ne. Prožitek změny vzniká porovnáním současného stavu se vzpomínkou na stav předcházející.

M: Mezi vzpomínkou a tím, co aktuálně prožíváte, je jeden zásadní rozdíl, který je kdykoli patrný. V žádném časovém okamžiku se nemůže vzpomínka stát aktuálním prožitkem. Rozdíl mezi nimi není v pouhé intenzitě prožitku, je to rozdíl kvalitativní. Aktuální je nepochybné. Ale za nic na světě se vám nepodaří pomocí vůle nebo představivosti zaměnit vzpomínku za aktuální prožitek. Takže, co je tím, co dává aktuálnímu jeho jedinečnou kvalitu?

T: Aktuální je skutečné, zatímco vzpomínka má v sobě spoustu nejistého.

M: Přesně tak, ale proč? Ještě před chvílí byla vzpomínka aktuálností, ale v mžiku se z aktuálního stane vzpomínka. Čím to, že je aktuální tak mimořádné? Zjevně je to vaším pocitem, že tu jste přítomen. Při vzpomínání a při předjímání budoucnosti máte jasný pocit, že to je mentální stav, který pozorujete, kdežto při prožívání aktuálního je na prvním místě váš pocit, že jste přítomen a že si to uvědomujete.

T: Ano, chápu. To, co vytváří rozdíl mezi aktuálním a vzpomínkou, je uvědomění. Člověk přemýšlí o minulosti nebo o budoucnosti, ale přítomen může být jen v současnosti.

M: Ať jdete kamkoli, neustále si s sebou nesete pocit tady a teď. To znamená, že jste nezávislý na prostoru a čase, že čas a prostor jsou ve vás, nikoliv vy v nich. Kvůli svému sebeztotožnění s tělem, které je samo­ zřejmě omezené prostorem a časem, vzniká ve vás pocit konečnosti. Ve skutečnosti jste ale nekonečný a věčný.

T: Jak mám toto své nekonečné a věčné já poznat?

M: Je snad toto já, které chcete poznat, nějakým dalším já? Copak jste složen z několika já? Je jasné, že je tu jen jedno já a vy tímto já jste. Je to jediné já, které existuje. Odstraňte a opusťte své chybné představy o sobě a ono se objeví v celé své slávě. Jediné, co brání vašemu sebepoznání, je vaše mysl.

T: Jak se mám zbavit mysli? A je vůbec život na lidské úrovni bez mysli možný?

M: Nic takového jako mysl neexistuje. Jsou tu jen představy a myšlenky a některé z nich jsou chybné. Opusťte chybné myšlenky, protože jsou falešné a zatemňují vaše vidění sebe sama.

T: Které myšlenky jsou chybné a které pravdivé?

M: Požadavky jsou obvykle chybné a odmítnutí správná.

T: Ale člověk nemůže žít, když odmítá všechno!

M: Člověk může žít jenom díky odmítání. Setrvávání je svazující. Pochybovat a odmítat je nezbytné. Je to podstata vzpoury a bez vzpoury nemůže přijít svoboda. Není tu žádné druhé nebo vyšší já, které byste měl hledat. To nejvyšší já jste vy, jde jen o to, abyste se vzdal svých představ, které o sobě máte. Víra i rozum vám říkají, že nejste ani tělo, ani jeho touhy a obavy, že nejste ani mysl s jejími fantaskními představami, ani role, kterou vás nutí společnost hrát, ani jedinec, za kterého jste považován. Vzdejte se falešného – a pravdivé se dostane ke slovu. Říkáte, že chcete znát své já. Ale vy svým já jste – nemůžete být ničím jiným, než jste. Je snad znalost oddělena od bytí? Cokoli, co můžete poznat svou myslí, pochází z mysli – nejste to vy; o sobě můžete říci jen toto: „Já jsem, já si uvědomuji, já to mám rád.“

T: Pro mne je bytí naživu bolestným stavem.

M: Vy nemůžete být naživu, protože jste život sám. Ten, kdo trpí, je jedinec, za kterého se považujete, nikoliv vy. Rozpusťte jej v uvědomění. Je to jen balík vzpomínek a zvyků. Jakmile ovládnete umění čirého uvědomění, bude pro vás snadné překonat propast, která je mezi uvědoměním neskutečného a uvědoměním vaší skutečné přirozenosti.

T: Jediné, co vím je, že neznám sám sebe.

M: Jak víte, že neznáte sám sebe? Je přece na první pohled zřejmé, že nejprve musíte znát sebe, protože pro vás nemůže existovat nic, pokud tam nejste vy, který prožíváte svůj zážitek. Myslíte si, že neznáte své já, protože nemůžete své já nijak popsat. Ale vždycky můžete prohlásit: „Já vím, že jsem“ a odmítnout jako nepravdivé tvrzení: „Já nejsem.“ Ale cokoli může být popsáno, to nemůžete být vy, a to, čím jste, nemůže být popsáno. Znát sám sebe můžete jen tak, že jste sám sebou, aniž byste se pokoušel o jakoukoli definici nebo popis sebe sama. Jakmile si uvědomíte, že nejste nic vnímatelného nebo myslitelného, že cokoli se objeví v zorném poli vašeho vědomí, to nemůžete být vy sám, tak se pustíte do postupného mazání všech svých sebeztotožnění, protože je to jediná cesta, která vás může dovést k hlubšímu pochopení svého já. Jste jako raketový pohon – váš posun kupředu je vyvolán odhazováním. Vědět, že nejste ani mysl, ani tělo, i když si obojí uvědomujete, je už samo o sobě sebepoznáním.

T: Jestliže nejsem tělo ani mysl, jak si je mohu uvědomovat? Jak mohu vnímat něco, co je mi naprosto cizí?

M: „Já nejsem nic“ je první krok. „Já jsem všechno“ je další krok. Oba plynou z představy „je tu svět“. Jakmile se vzdáte i této myšlenky, zůsta­ nete tím, co jste – neduálním Já. Jste jím tady a teď, ale vaše vidění je zastřeno falešnými představami, které o sobě máte.

T: Dobře, uznávám, že jsem byl, jsem a budu; přinejmenším od narození do smrti. Nemám žádné pochybnosti o tom, že jsem tady a teď. Ale zjišťuji, že to nestačí. Můj život postrádá radost zrozenou z harmonie mezi vnitřním a vnějším. Jsem-li tu jen já a svět je pouhou projekcí, tak proč je tu disharmonie?

M: Vy nejdřív vytvoříte disharmonii a pak si stěžujete! Když toužíte a máte strach a ztotožňujete se se svými pocity, vytváříte utrpení a spoutanost. Pokud tvoříte s láskou a moudrostí a zůstáváte svými výtvory nedotčen, je výsledkem harmonie a mír. Ale ať už je stav vaší mysli jakýkoli, jaký by to na vás mohlo mít vliv? Jediné, co vás dělá šťastným či nešťastným, je vaše ztotožnění s myslí. Vzepřete se svému zotročení myslí, uvědomte si, že svá pouta jste si vytvořil sám, a zpřetrhejte řetězy svých připoutaností a averzí. Pamatujte na to, že vaším cílem je svoboda, dokud vám nedojde, že už svobodný jste, že svoboda není něco ve vzdálené budoucnosti, čeho je třeba dosáhnout bolestivým úsilím, ale něco, co je odjakživa vaše a je vám stále k dispozici! Osvobození není jako nějaká koupě, je to záležitost odvahy, odvahy věřit, že už jste svobodný, a také podle toho jednat.

T: Když si budu dělat, co budu chtít, budu muset trpět.

M: I tak jste svobodný. Následky vašeho jednání budou záležet na společnosti, v níž žijete, a na jejích konvencích.

T: Možná budu jednat bezohledně.

M: Spolu s odvahou se objeví i moudrost, soucítění a umění dělat věci správně. Budete vědět, co máte dělat, a cokoli uděláte, to bude dobré pro všechny.

T: Zjišťuji, že se ve mně perou různé stránky mého já a já v sobě nemám klid. Kde je svoboda a odvaha, moudrost a soucítění? Mé činy jen zvětšují propast, ve které existuji.

M: To vše je proto, že si myslíte, že jste někdo či něco. Zastavte to, dívejte se, zkoumejte, klaďte ty správné otázky, docházejte ke správným závěrům a mějte odvahu podle nich jednat a pak sledujte, co se bude dít. Při prvních krocích budete možná jako slon v porcelánu, ale brzy všechen zmatek zmizí a zůstane klid a radost. Víte o sobě tolik věcí, ale poznáva­jícího, toho neznáte. Zjistěte, kdo jste – poznávající poznávaného. Dívejte se pečlivě dovnitř, nezapomínejte si připomínat, že vnímané nemůže být vnímajícím. Pamatujte si, že nic z toho, co vidíte, slyšíte, nebo o čem přemýšlíte, nejste vy – nejste to, co se děje, ale ten, komu se to děje. Ponořte se hluboce do pocitu „já jsem“ a jistě objevíte, že centrum vnímání je univerzální, tak univerzální, jako světlo, které osvětluje svět. Vše, co se ve vesmíru děje, děje se vám, tichému svědkovi. Na druhou stranu vše, co bylo uděláno, jste udělal vy – univerzální a nevyčerpatelný zdroj energie.

T: Je určitě velice radostné slyšet, že jsem tichým svědkem a zároveň univerzální energií. Ale jak se má člověk dostat od slovních prohlášení k přímému poznání? Slyšení není ještě poznání.

M: Dříve než můžete cokoli poznat přímo, beze slov, musíte znát ­poznávajícího. Zatím jste si myslel, že poznávajícím je mysl, ale ono to tak prostě není. Mysl vás dusí svými obrazy a idejemi, které zanechávají v mysli jizvy. Vzpomínání považujete za poznání. Skutečné poznání je ale neustále svěží, nové, neočekávané. Vyvěrá zevnitř. Když víte, kdo jste, tak také jste to, co víte. Mezi věděním a bytím není žádný rozdíl.

T: Mysl mohu zkoumat jen pomocí mysli.

M: Beze všeho používejte svou mysl k tomu, abyste poznal svou mysl. Je to naprosto oprávněné a je to také ta nejlepší příprava k překročení mysli. Bytí, vědění a zakoušení vám patří. Nejprve pochopte své vlastní bytí. Je to jednoduché, protože pocit „já jsem“ je vždy s vámi. Potom si uvědomte, že jste poznávající, který je mimo to, co je poznáváno. Jakmile poznáte sebe sama jakožto čiré bytí, bude extáze svobody vaše.

T: A co je tohle za druh jógy?

M: Není to jedno? To, co vás sem přivedlo, bylo vaše znechucení životem, který znáte jen jako život svého těla a mysli. Můžete je zkoušet zdokonalit jejich ovládnutím a přizpůsobením ideálu, nebo můžete defini­tivně rozetnout uzel svého sebeztotožnění s nimi a dívat se na své tělo a mysl jako na něco, co se děje, aniž by vás to jakkoli zavazovalo.

T: Mohu říkat cestě ovládání a disciplíny radža jóga a cestě odpoutání džňána jóga? A cestě uctívání bhakti jóga?

M: Když vám to udělá radost... Slova naznačují, ale nevysvětlují. To, co učím, je pradávná a jednoduchá cesta osvobození prostřednictvím pochopení. Pochopte svou mysl a její moc nad vámi se zhroutí. Mysl je nechápavá, nepochopení je její pravou přirozeností. Správné pochopení je jediným lékem, ať už mu dáte jakékoli jméno. Je to to první a také poslední, protože se zabývá myslí takovou, jaká je. Nic z toho, co děláte, vás nezmění, protože žádnou změnu nepotře­ bujete. Můžete změnit svou mysl nebo tělo, ale je to vždycky jenom něco vnějšího, co se změnilo, nikoliv vy sám. Proč si vůbec dělat starosti s tím, abyste se změnil? Uvědomte si jednou pro vždy, že ani vaše tělo, ani mysl, ba dokonce ani vaše vědomí nejste vy sám a přebývejte samostatně ve své pravé přirozenosti, za vědomím a nevědomím. Nemůže vás tam dostat žádné úsilí, jenom jasnost pochopení. Vysledujte svá nepochopení a opusťte je, to je vše. Není co hledat a co nalézat, protože se nic neztratilo. Uvolněte se a pozorujte pocit „já jsem“. Skutečnost je hned za ním. Buďte klidný a tichý a ona se vynoří – nebo vás spíš vtáhne k sobě.

T: Nemám se nejprve osvobodit od svého těla a mysli?

M: To nemůžete, protože samotná tato myšlenka vás k nim připoutává. Stačí je pochopit a nevšímat si jich.

T: Neumím si jich nevšímat, protože jsem rozpolcený.

M: Představte si, že byste byl dokonale sjednocený a vaše myšlenky a činy plně koordinované. Myslíte si, že by vám to nějak pomohlo? Od vaší chybné představy, že jste mysl nebo tělo, by vás to nijak neosvobodilo. Pochopte jasně, že to nejste vy, to je vše.

T: Vy po mně chcete, abych pamatoval na to, že mám zapomenout!

M: Ano, vypadá to tak. Ale přesto to není beznadějné. Dokážete to. Prostě se do toho naplno pusťte. Vaše slepecké tápání je plné příslibů. Samotné vaše hledání je už nacházením. Nemůžete prohrát.

T: Trpíme, protože jsme rozpolcení.

M: Budeme trpět tak dlouho, dokud budou naše myšlenky a činy motivovány strachem a touhami. Uvědomte si jejich marnost a nebezpečí, a pak se chaos, který vytvářejí, vytratí. Nezkoušejte sám sebe přeměnit, jenom pochopte zbytečnost každé změny. Proměnlivé se mění dál, zatímco neměnné čeká. Nemyslete si, že vás proměnlivé dovede k neměnnému – to se nikdy nemůže stát. Teprve až pochopíte, že samotná myšlenka změny je chybná a opustíte ji, bude se neměnné moci plně projevit.

T: Všude jinde mi říkají, že abych mohl poznat skutečnost, tak se musím totálně změnit. Tento proces záměrné a mnou samotným vynucené změny se nazývá Jóga.

M: Jakákoli změna se dotýká jen mysli. Abyste byl tím, co jste, musíte jít za mysl, do svého bytí. Není podstatné, co je tou myslí, kterou jste nechal za sebou, pokud ji opustíte nadobro. A to zas není možné bez seberealizace.

T: Co přijde první – opuštění mysli, nebo seberealizace?

M: Určitě seberealizace. Mysl nemůže sama sebe překročit. Musí explodovat.

T: Bez zkoumání, které by explozi předcházelo?

M: Síla k explozi pochází od skutečnosti. Ale vy jste dost vyzrálý, takže vaše mysl je na to připravena. Strach to může vždycky přibrzdit, dokud se neobjeví další příležitost.

T: Myslel jsem si, že příležitost je tu pořád.

M: Teoreticky ano. Ale v praxi musí vyvstat situace, kdy jsou přítomny všechny faktory nutné k seberealizaci. Tím se ale nenechte odradit. Vaše přebývání v pocitu „já jsem“ brzy vytvoří další příležitost. Protože správný postoj příležitosti přitahuje. Všechno, co víte, je z druhé ruky. Jenom „já jsem“ je z první ruky a nevyžaduje žádné důkazy. Přebývejte v něm.

♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"