ADVAITA.cz

X.3. Prozkoumání pochybností o těle (z knihy Dásbódh)

4. 3. 2016 - Martin

|| Šrí Rám ||

1. Je-li prostor bez omezujícího konceptu mula máji, potom je tu ono nevnímatelné brahman. A v tomto nevnímatelném Já se mula mája zrodila.

2. Je-li v této Skutečnosti přítomna pozornost mula máji, potom pochop, že tu spolu s touto svarúpou je přítomen také vítr/váju. A tělo „vše“ tohoto větru v sobě obsahuje pět velkých elementů a tři guny. (Tedy původně tu bylo Jedno, které se stalo dvěma. Je to prakruti a puruša neboli vítr a prostor. A uvnitř tohoto větru jsou další elementy – oheň, voda a země.)

3. Z *prostoru vyvstal vítr. Je to „já jsem“ a v tomto větru je přítomen Bůh (říkáte, nikdo tu není, ale kdo je ten, kdo zná toto nic?). Z větru vyvstal element ohně a v tomto ohni je přítomen Bůh. *(Randžit Mahárádž – když se vzbudíte, je tu prostor. A když je tu prostor, musí tu být i poznání.)

4. Z ohně vyvstává element vody („jemné“ projevení individuálních forem). Stále je tu však přítomna svarúpa nárájany. Z vody vyvstává hrubá vnější forma země a ta je semenem „mnoha“ tvarů a forem. (Takový je proces objektivizace probíhající na této svarúpě. Prostor a vítr se objevují souběžně a je tu pocit „já jsem“ či „já vím“. To je poznání. Není potřeba žádné úsilí k tomu, aby tu bylo toto prosté poznání a bytí. Jakmile však člověk obrátí svou pozornost k vnějšímu nebo vyvine trochu úsilí, aby viděl/poznával, už se stává trochu více objektivním. Když člověk zaměří svou pozornost na konkrétní objekt, potom se tento objekt zrodí. Když mu dá člověk jméno, tak získá tento objekt hrubou formu a je považován za skutečný. Tím je ale ona svarúpa zcela utopena a vypadá to, jako kdyby tu vůbec nebyla.)

5. V děloze tohoto elementu země se nachází kámen zvaný hrubé tělo a tato pozornost s sebou přináší „mnohé“ bohy. V tomto „kamenném bohu“ (tedy v tělesném vědomí) jsou „mnohé“ koncepty a formy, je tu tato „zkušenost“, ale jakmile ustane vytváření představ, je v něm patrné také ono bez-myšlenkovité Já. (Jelikož jsou tyto objekty pouze výplodem představivosti a ona bez-myšlenkovitá svarúpa ve skutečnosti nikdy nezmizela.)

6. V děloze tohoto elementu země jsou „mnohé“ stromy ze dřeva a „mnohé“ formy z hlíny (tedy mnoho různých pevných, hrubých těl); je tu také vždy přítomná „zkušenost“ čili prakruti a spolu s ní též ono Jediné uvnitř elementu větru, které je podporou všech těchto bohů jako je třeba Brahma. (Je to puruša, který dlí ve Své prakruti.)

7. Je tu Bůh a v důsledku tohoto *prostoru vyvstávají mnohé bohyně jako Jakšiní, Kátjájéní, Čámundá, Jakhiní a Mánaviní. Potom jsou tu také mnohé okouzlující věci, ale také zabíjení a bití, předstírání a předvádění se a toto opotřebené a vetché tělo a tato hanebná a nízká mysl. Jsou tu také „mnohé“ formy síly a „mnohá“ místa. *(Z tohoto puruši a prakruti – tedy z ničeho – vzniká vše.)

8. Ono Jediné v těchto „mnoha“ formách je mužský prvek puruša spolu s ženským prvkem, jímž je Jeho prakruti. Díky tomu jsou tyto „mnohé“ formy ve skutečnosti oním Jediným Bohem. Elementy a božstva (tedy guny) nejsou ani mužské ani ženské a nemají žádnou moc, protože jsou *výtvorem představivosti. A proto je potřeba zapomenout na představy a nechat „mluvit“ ono „já jsem“. *(Když se tyto guny začnou projevovat, je tu proces objektivizace a vznikání představ a výsledkem jsou mnohé formy. Ale jakmile se zastaví proces imaginace, kde je potom moc a síla těchto objektů?)

9. Uvnitř tohoto prvku země, který je semenem mnoha forem, je přítomen díky nezměrnému parabrahman tento Bůh, Jeho Bohyně, různá božstva a elementy (puruša, prakruti, guny a elementy). A proto by všechny tyto objekty měly být chápány jako vítr a ona svarúpa. (Tudíž všechny tyto koncepty by měly být odhozeny.)

10. Vždy je tu přítomen vítr/prakruti a svarúpa/puruša. Ale díky pocitu „já jsem“ je tu vlastnění „mnoha“ těl. Potom se tento skrytý puruša a ona projevená prakruti stávají „mnoha“ těly, která přicházejí a odcházejí.

11. Vše se pohybuje díky větru a svarúpě. A v tomto větru je „světlo světa“ (existence, „Já jsem“) a také „umění“ poznávat (poznání). Říká se jim rovněž vásana a vritti. A v tomto větru jsou také „mnohé“ rozdíly. (Když probíhá objektivizace, říkáš si, „já jsem takový a takový a vím to a to“.)

12. Z prostoru vyvstal vítr a ono Jediné bylo rozděleno na tyto dvě formy. A proto by měl posluchač, pomocí veliké bdělosti, dosáhnout stavu bez-myšlenkovitosti.

13. Ono Jediné je Poznávajícím, který zná tento vítr a ono Jediné uvnitř tohoto větru je také „světlem tohoto světa“ (On je Jeho odrazem). A proto je tu ono nekonečné paramátma a je tu také toto „já jsem“, čili poznání, které pochází ze svazku prakruti/puruša.

14. Potom se vítr tohoto „vše“ (prakruti/puruša) dále rozdělil na dvě formy a toto bez-myšlenkovité Já se začalo jevit jako element ohně. A proto bys měl nyní naslouchat (nasloucháním se stává člověk méně objektivním).

15. Z větru vzešel oheň a objevilo se horko a chlad. Měl bys nyní naslouchat výkladu o těchto dvou formách ohně. (Vítr je poznání, že vše přichází a zase odchází, ale mně se to nedotýká, protože „tu nic není“; oheň je ale už více objektivní a je to počátek vnějšího světa – „něco tu je vně mne samého“ – ale formy a jména se ještě neobjevily)

16. Z horké formy ohně vyvstává slunce, které je nesmírně jasné a je podstatou světla. Tato horká forma ohně pohlcuje „já jsem“ a také velká množství různých věcí. A z této horké formy vznikají blesky. (Předtím tu nebylo nic takového jako světlo či tma, bylo tu jen spontánní poznání tohoto „vše“. Toto poznání se nyní stalo více objektivním a objevilo se slunce, které vrhá své světlo a odhaluje stvoření, které je vně mne sama.

    Tento oheň může hrát dvojí roli. Ničí pocit „já jsem všude“, protože se díky němu zjevilo slunce, které osvětlilo vnější svět a pocit „já jsem“ se stal trochu více objektivním a zmizel.

    Ale na druhou stranu, je-li tento element ohně poznán, tak zanikne mnoho hrubých objektů, protože element ohně je méně objektivní než elementy vody a země.

    A blesky jsou chvilkové záblesky v temnotě. Je to mysl, která ví, že se něco objevilo, ale není schopna rozhodnout, co to je. To je úkolem intelektu/buddhi a když se intelekt rozhodne, co to je, tak se to stane více objektivním a začne se to jevit.)

17. Z chladné formy ohně vzniká voda (která je trochu více objektivní) a také nesmrtelný nektar. A potom se objeví měsíc, hvězdy a planety. A proto by měl nyní posluchač naslouchat s čirou čittou. (Objektivní svět se začíná zjevovat proto, že se intelekt/buddhi rozhodl, co je to, co mysl ví a začíná vytváření a pojmenovávání objektů. Takže objekty materiálního světa se začnou zjevovat. Ale element vody je stále ještě méně objektivní než element země a je-li pochopen, tak se člověk může začít stávat čím dál tím méně objektivním, dokud nepochopí toto „vše“. A to je nektar nesmrtelnosti, protože dokud člověk zná toto „vše“, tak nemůže zemřít.)

18. Oheň je modifikací „já jsem“, ale ve skutečnosti jsou obě jeho formy tímto pocitem „já jsem“. Také voda má dvě formy, které budou rovněž vysvětleny. Je to voda a onen nektar nesmrtelnosti. (Kvůli vodě se svět začal jevit, ale když se tato voda vrátí zpět do svého zdroje, stává se tímto nektarem nesmrtelnosti.)

19. Pozorným nasloucháním se tento element země* v podobě kamení a bláta stane parabrahman a potom se všechny „mnohé“ drahokamy stanou, díky dotyku kamene paris, zlatem. (Kámen paris jekamenem mudrců. Říká se o něm, že kov, jehož se dotkne, se přemění ve zlato, tedy ve „vše“.)

    *(Šrí Siddharáméšvar Mahárádž – Element země je hrubou, ztuhlou formou vody a hrubou částí vody je země. Jak by voda mohla být hrubá? To lze pochopit, když si uvědomíme, že se může stát ledem… A proto je ve vodě obsažena pevnost země. Horko je zchlazeno, zpevní se a vznikne voda. Takže voda je zpevněnou složkou ohně. Může se zdát, že každý z pěti velkých elementů je úplně jiný, protože má jinou příčinu a jiný účinek, ale ve skutečnosti vznikají všechny elementy najednou a jsou jedním jediným elementem, větrem… Bůh/Íšvara je ale před /za větrem. Intelekt/buddhi může fungovat jen v oblasti poznání/“já jsem“, ale za poznání není schopen jít a musí se zastavit. Jak by intelekt mohl pochopit to, co ho překračuje a to, co ho řídí? Ono „něco“ je přirozené, je Sebe-ozařující, je za elementy a Zná sebe sama. Živoucímu principu, který je prouděním onoho „za elementy“, se říká vítr. Existují dvě formy větru – chladná a horká. Když se chladná část větru zpevní, stane se vodou, která má tendenci proudit směrem dolů. Horká část větru je lehoučká a tudíž velice jemná. Vytváří podporu světla a ohně a má tendenci proudit směrem nahoru. Jakmile se proud směřující dolů zpevní a zastaví, vzniká země.)

20. Ale jsou-li tu jen tyto „mnohé drahokamy“ a element země, jak by mohlo být rozlišeno, co je pravdivé a co nepravdivé? Nicméně, jakmile je pro člověka všechno nerozděleným bez-myšlenkovitým Já, znamená to, že dosáhl moudrosti. (Jakmile je člověk upoután tímto světem mnoha forem a mnoha bohatství, potom jeho mysl těká sem a tam a nemůže používat vivéku. Ale pokud člověk naslouchá tomuto „já jsem“, potom se elementy vrátí do svého zdroje.)

21. Setrvává-li toto „já jsem“ v bez-myšlenkovité Skutečnosti, jak by se mohla objevit lidská těla? (Jak by tu mohlo být tělesné vědomí, je-li tu tato bez-myšlenkovitá skutečnost?) A proto by měl posluchač i nadále zůstávat pozorným a vytvořit toto poznávající vritti.

    Poznámka: Moderní věda relativity a kvantové fyziky dospěla rovněž k názoru, že to, co se jeví jako pevné a oddělené, jsou na subatomární úrovni ve skutečnosti vzájemně propojené a neoddělitelné formy energie.

Tímto končí 3. kapitola 10. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Prozkoumání pochybností o těle“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)