Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
X.3. Prozkoumání pochybností o těle (z knihy Dásbódh)
4. 3. 2016 - Martin
Je-li prostor bez omezujícího konceptu mula máji, potom je tu ono nevnímatelné brahman. A v tomto nevnímatelném Já se mula mája zrodila.
Je-li v této Skutečnosti přítomna pozornost mula máji, potom pochop, že tu spolu s touto svarúpou je přítomen také vítr/váju. A tělo „vše“ tohoto větru v sobě obsahuje pět velkých elementů a tři guny. (Tedy původně tu bylo Jedno, které se stalo dvěma. Je to prakruti a puruša neboli vítr a prostor. A uvnitř tohoto větru jsou další elementy – oheň, voda a země.)
Z *prostoru vyvstal vítr. Je to „já jsem“ a v tomto větru je přítomen Bůh (říkáte, nikdo tu není, ale kdo je ten, kdo zná toto nic?). Z větru vyvstal element ohně a v tomto ohni je přítomen Bůh. *(Randžit Mahárádž – když se vzbudíte, je tu prostor. A když je tu prostor, musí tu být i poznání.)
|| Šrí Rám ||
-
Je-li prostor bez omezujícího konceptu mula máji, potom je tu ono nevnímatelné brahman. A v tomto nevnímatelném Já se mula mája zrodila.
-
Je-li v této Skutečnosti přítomna pozornost mula máji, potom pochop, že tu spolu s touto svarúpou je přítomen také vítr/váju. A tělo „vše“ tohoto větru v sobě obsahuje pět velkých elementů a tři guny. (Tedy původně tu bylo Jedno, které se stalo dvěma. Je to prakruti a puruša neboli vítr a prostor. A uvnitř tohoto větru jsou další elementy – oheň, voda a země.)
-
Z *prostoru vyvstal vítr. Je to „já jsem“ a v tomto větru je přítomen Bůh (říkáte, nikdo tu není, ale kdo je ten, kdo zná toto nic?). Z větru vyvstal element ohně a v tomto ohni je přítomen Bůh. *(Randžit Mahárádž – když se vzbudíte, je tu prostor. A když je tu prostor, musí tu být i poznání.)
-
Z ohně vyvstává element vody („jemné“ projevení individuálních forem). Stále je tu však přítomna svarúpa nárájany. Z vody vyvstává hrubá vnější forma země a ta je semenem „mnoha“ tvarů a forem. (Takový je proces objektivizace probíhající na této svarúpě. Prostor a vítr se objevují souběžně a je tu pocit „já jsem“ či „já vím“. To je poznání. Není potřeba žádné úsilí k tomu, aby tu bylo toto prosté poznání a bytí. Jakmile však člověk obrátí svou pozornost k vnějšímu nebo vyvine trochu úsilí, aby viděl/poznával, už se stává trochu více objektivním. Když člověk zaměří svou pozornost na konkrétní objekt, potom se tento objekt zrodí. Když mu dá člověk jméno, tak získá tento objekt hrubou formu a je považován za skutečný. Tím je ale ona svarúpa zcela utopena a vypadá to, jako kdyby tu vůbec nebyla.)
-
V děloze tohoto elementu země se nachází kámen zvaný hrubé tělo a tato pozornost s sebou přináší „mnohé“ bohy. V tomto „kamenném bohu“ (tedy v tělesném vědomí) jsou „mnohé“ koncepty a formy, je tu tato „zkušenost“, ale jakmile ustane vytváření představ, je v něm patrné také ono bez-myšlenkovité Já. (Jelikož jsou tyto objekty pouze výplodem představivosti a ona bez-myšlenkovitá svarúpa ve skutečnosti nikdy nezmizela.)
-
V děloze tohoto elementu země jsou „mnohé“ stromy ze dřeva a „mnohé“ formy z hlíny (tedy mnoho různých pevných, hrubých těl); je tu také vždy přítomná „zkušenost“ čili prakruti a spolu s ní též ono Jediné uvnitř elementu větru, které je podporou všech těchto bohů jako je třeba Brahma. (Je to puruša, který dlí ve Své prakruti.)
-
Je tu Bůh a v důsledku tohoto *prostoru vyvstávají mnohé bohyně jako Jakšiní, Kátjájéní, Čámundá, Jakhiní a Mánaviní. Potom jsou tu také mnohé okouzlující věci, ale také zabíjení a bití, předstírání a předvádění se a toto opotřebené a vetché tělo a tato hanebná a nízká mysl. Jsou tu také „mnohé“ formy síly a „mnohá“ místa. *(Z tohoto puruši a prakruti – tedy z ničeho – vzniká vše.)
-
Ono Jediné v těchto „mnoha“ formách je mužský prvek puruša spolu s ženským prvkem, jímž je Jeho prakruti. Díky tomu jsou tyto „mnohé“ formy ve skutečnosti oním Jediným Bohem. Elementy a božstva (tedy guny) nejsou ani mužské ani ženské a nemají žádnou moc, protože jsou *výtvorem představivosti. A proto je potřeba zapomenout na představy a nechat „mluvit“ ono „já jsem“. *(Když se tyto guny začnou projevovat, je tu proces objektivizace a vznikání představ a výsledkem jsou mnohé formy. Ale jakmile se zastaví proces imaginace, kde je potom moc a síla těchto objektů?)
-
Uvnitř tohoto prvku země, který je semenem mnoha forem, je přítomen díky nezměrnému parabrahman tento Bůh, Jeho Bohyně, různá božstva a elementy (puruša, prakruti, guny a elementy). A proto by všechny tyto objekty měly být chápány jako vítr a ona svarúpa. (Tudíž všechny tyto koncepty by měly být odhozeny.)
-
Vždy je tu přítomen vítr/prakruti a svarúpa/puruša. Ale díky pocitu „já jsem“ je tu vlastnění „mnoha“ těl. Potom se tento skrytý puruša a ona projevená prakruti stávají „mnoha“ těly, která přicházejí a odcházejí.
-
Vše se pohybuje díky větru a svarúpě. A v tomto větru je „světlo světa“ (existence, „Já jsem“) a také „umění“ poznávat (poznání). Říká se jim rovněž vásana a vritti. A v tomto větru jsou také „mnohé“ rozdíly. (Když probíhá objektivizace, říkáš si, „já jsem takový a takový a vím to a to“.)
-
Z prostoru vyvstal vítr a ono Jediné bylo rozděleno na tyto dvě formy. A proto by měl posluchač, pomocí veliké bdělosti, dosáhnout stavu bez-myšlenkovitosti.
-
Ono Jediné je Poznávajícím, který zná tento vítr a ono Jediné uvnitř tohoto větru je také „světlem tohoto světa“ (On je Jeho odrazem). A proto je tu ono nekonečné paramátma a je tu také toto „já jsem“, čili poznání, které pochází ze svazku prakruti/puruša.
-
Potom se vítr tohoto „vše“ (prakruti/puruša) dále rozdělil na dvě formy a toto bez-myšlenkovité Já se začalo jevit jako element ohně. A proto bys měl nyní naslouchat (nasloucháním se stává člověk méně objektivním).
-
Z větru vzešel oheň a objevilo se horko a chlad. Měl bys nyní naslouchat výkladu o těchto dvou formách ohně. (Vítr je poznání, že vše přichází a zase odchází, ale mně se to nedotýká, protože „tu nic není“; oheň je ale už více objektivní a je to počátek vnějšího světa – „něco tu je vně mne samého“ – ale formy a jména se ještě neobjevily)
-
Z horké formy ohně vyvstává slunce, které je nesmírně jasné a je podstatou světla. Tato horká forma ohně pohlcuje „já jsem“ a také velká množství různých věcí. A z této horké formy vznikají blesky. (Předtím tu nebylo nic takového jako světlo či tma, bylo tu jen spontánní poznání tohoto „vše“. Toto poznání se nyní stalo více objektivním a objevilo se slunce, které vrhá své světlo a odhaluje stvoření, které je vně mne sama.
Tento oheň může hrát dvojí roli. Ničí pocit „já jsem všude“, protože se díky němu zjevilo slunce, které osvětlilo vnější svět a pocit „já jsem“ se stal trochu více objektivním a zmizel.
Ale na druhou stranu, je-li tento element ohně poznán, tak zanikne mnoho hrubých objektů, protože element ohně je méně objektivní než elementy vody a země.
A blesky jsou chvilkové záblesky v temnotě. Je to mysl, která ví, že se něco objevilo, ale není schopna rozhodnout, co to je. To je úkolem intelektu/buddhi a když se intelekt rozhodne, co to je, tak se to stane více objektivním a začne se to jevit.)
-
Z chladné formy ohně vzniká voda (která je trochu více objektivní) a také nesmrtelný nektar. A potom se objeví měsíc, hvězdy a planety. A proto by měl nyní posluchač naslouchat s čirou čittou. (Objektivní svět se začíná zjevovat proto, že se intelekt/buddhi rozhodl, co je to, co mysl ví a začíná vytváření a pojmenovávání objektů. Takže objekty materiálního světa se začnou zjevovat. Ale element vody je stále ještě méně objektivní než element země a je-li pochopen, tak se člověk může začít stávat čím dál tím méně objektivním, dokud nepochopí toto „vše“. A to je nektar nesmrtelnosti, protože dokud člověk zná toto „vše“, tak nemůže zemřít.)
-
Oheň je modifikací „já jsem“, ale ve skutečnosti jsou obě jeho formy tímto pocitem „já jsem“. Také voda má dvě formy, které budou rovněž vysvětleny. Je to voda a onen nektar nesmrtelnosti. (Kvůli vodě se svět začal jevit, ale když se tato voda vrátí zpět do svého zdroje, stává se tímto nektarem nesmrtelnosti.)
-
Pozorným nasloucháním se tento element země* v podobě kamení a bláta stane parabrahman a potom se všechny „mnohé“ drahokamy stanou, díky dotyku kamene paris, zlatem. (Kámen paris jekamenem mudrců. Říká se o něm, že kov, jehož se dotkne, se přemění ve zlato, tedy ve „vše“.)
*(Šrí Siddharáméšvar Mahárádž – Element země je hrubou, ztuhlou formou vody a hrubou částí vody je země. Jak by voda mohla být hrubá? To lze pochopit, když si uvědomíme, že se může stát ledem… A proto je ve vodě obsažena pevnost země. Horko je zchlazeno, zpevní se a vznikne voda. Takže voda je zpevněnou složkou ohně. Může se zdát, že každý z pěti velkých elementů je úplně jiný, protože má jinou příčinu a jiný účinek, ale ve skutečnosti vznikají všechny elementy najednou a jsou jedním jediným elementem, větrem… Bůh/Íšvara je ale před /za větrem. Intelekt/buddhi může fungovat jen v oblasti poznání/“já jsem“, ale za poznání není schopen jít a musí se zastavit. Jak by intelekt mohl pochopit to, co ho překračuje a to, co ho řídí? Ono „něco“ je přirozené, je Sebe-ozařující, je za elementy a Zná sebe sama. Živoucímu principu, který je prouděním onoho „za elementy“, se říká vítr. Existují dvě formy větru – chladná a horká. Když se chladná část větru zpevní, stane se vodou, která má tendenci proudit směrem dolů. Horká část větru je lehoučká a tudíž velice jemná. Vytváří podporu světla a ohně a má tendenci proudit směrem nahoru. Jakmile se proud směřující dolů zpevní a zastaví, vzniká země.)
-
Ale jsou-li tu jen tyto „mnohé drahokamy“ a element země, jak by mohlo být rozlišeno, co je pravdivé a co nepravdivé? Nicméně, jakmile je pro člověka všechno nerozděleným bez-myšlenkovitým Já, znamená to, že dosáhl moudrosti. (Jakmile je člověk upoután tímto světem mnoha forem a mnoha bohatství, potom jeho mysl těká sem a tam a nemůže používat vivéku. Ale pokud člověk naslouchá tomuto „já jsem“, potom se elementy vrátí do svého zdroje.)
-
Setrvává-li toto „já jsem“ v bez-myšlenkovité Skutečnosti, jak by se mohla objevit lidská těla? (Jak by tu mohlo být tělesné vědomí, je-li tu tato bez-myšlenkovitá skutečnost?) A proto by měl posluchač i nadále zůstávat pozorným a vytvořit toto poznávající vritti.
Poznámka: Moderní věda relativity a kvantové fyziky dospěla rovněž k názoru, že to, co se jeví jako pevné a oddělené, jsou na subatomární úrovni ve skutečnosti vzájemně propojené a neoddělitelné formy energie.
Tímto končí 3. kapitola 10. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Prozkoumání pochybností o těle“.
Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler
Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)