ADVAITA.cz

94. Jste mimo čas a prostor (z knihy Já Jsem To)

29. 2. 2016 - Martin

T: Jak můžete tento svět, který je plný utrpení, považovat za něco bezvýznamného? To je přece strašně necitlivé!

M: To vy jste necitlivý, ne já. Je-li váš svět plný utrpení, tak s tím něco dělejte; nezhoršujte to ještě svou lačností a leností. Mě váš snový svět nijak neomezuje. V mém světě nejsou zaseta semena utrpení, touhy a strachu, a proto utrpení nemůže vzklíčit a vyrůst. Můj svět je osvobozen od protikladů, od vzájemně destruktivních rozporů. Jeho klid je jako skála; tento klid a ticho jsou mým tělem.

T: To, o čem mluvíte, mi připomíná Buddhův pojem dharmakája.

M: To je možné. Ale proč tu zavádět nějaké termíny. Prostě jenom pochopte, že jedinec, za kterého se považujete, je jenom součástí světa, který zakoušíte ve své mysli, a dívejte se na mysl z pohledu vnějšího pozoro­vatele, protože vy nejste tělo. Jediným vaším problémem je totiž to, že se ochotně ztotožňujete s čímkoli, co vnímáte. Zbavte se tohoto zlozvyku, pamatujte na to, že nejste to, co vnímáte, použijte svou sílu bdělé odpou­tanosti. Pochopte, že jste ve všem, co je živé, a toto pochopení se začne projevovat i ve vašem chování. Jakmile si uvědomíte, že na tomto světě není nic, co byste mohl nazvat svým vlastním, budete se na to dívat zvnějšku, tak jako se díváte na divadelní představení nebo na film na plátně, sice s obdivem a s chutí, ale aniž by se vás to nějak dotýkalo. Dokud si budete představovat, že jste něco hmatatelného a pevného, věc mezi ostatními věcmi, opravdu existující v čase a prostoru, něco pomíjivého a zranitelného, budete se také přirozeně bát o své přežití a další růst. Ale jakmile poznáte, že jste mimo čas a prostor – že jste s nimi jen v dotyku prostřednictvím bodu tady a teď, ale jinak že jste vše-pronikající a vše-obsahující, nedostupný, nenapadnutelný, nezranitelný – už se nebudete bát. Poznejte sám sebe takového, jakým jste – proti strachu není žádný jiný lék. Musíte se naučit myslet a cítit tímto způsobem, jinak zůstanete do nekonečna na osobní rovině touhy a strachu, v zajetí neustálého získávání a ztrácení, růstu a úpadku. Osobní problém nemůže být vyřešen na osobní rovině. Samotná touha žít je poslem smrti, stejně jako touha být šťastným je náznakem utrpení. Svět je oceán bolesti a strachu, obav a zoufalství. Radosti jsou jako ryby, je jich jen pár, jsou rychlé, objevují se zřídka a zase rychle mizí. Člověk s nízkou inteligencí naprosto neoprávněně věří, že je výjimkou a že mu svět dluží štěstí. Ale svět mu nemůže dát něco, co nemá; je od základů neskutečný, takže skutečné štěstí z něj nikdy nemůže vzejít. Jinak to být nemůže. Hledáme skutečné, protože jsme nešťastní z neskutečného. Štěstí je naše pravá přirozenost a my bychom se neměli zastavit, dokud ji nenajdeme. Ale my jen zřídka víme, kde ji hledat. Jakmile pochopíte, že svět je jenom chybný pohled na skutečnost a že není tím, čím se jeví, zbavíte se všech utkvělých představ, které o něm máte. Šťastným vás může udělat jen to, co je sladěné s vaším pravým bytím, ale svět, tak jak ho vnímáte, je naprostým popřením opravdového štěstí. Buďte velice tichý a sledujte, co přichází na povrch vaší mysli. Odmítejte to, co už znáte, vítejte to, co jste dosud nepoznal, a i to v pravý čas odmítněte. Tím se dostanete do stavu, ve kterém není žádné poznání, jenom bytí, ve kterém bytí samo je poznáním. Znát prostřednictvím bytí je přímé poznání. Je založeno na jednotě poznávajícího a poznávaného. Nepřímé poznání je založeno na smyslech a paměti, na blízkosti vnímajícího a vnímaného a je omezeno kontrastem, který je mezi nimi. Stejné je to se štěstím. Obvykle musíte být smutný, abyste mohl poznat radost, a být veselý, abyste poznal smutek. Skutečné štěstí nemá žádnou příčinu a nemůže zmizet kvůli nedostatku podnětů. Není to opak trápení, zahrnuje všechna trápení a utrpení.

T: Jak může být člověk šťastný, je-li kolem tolik utrpení?

M: Vnitřní štěstí je tak skutečné, že s tím člověk nic nenadělá. Je jako slunce na obloze, jeho projevy mohou být zastíněny mraky, ale ono tam je stále.

T: Když máme problémy, je zákonité, že jsme nešťastní.

M: Jediným problémem je strach. Pochopte, že jste nezávislý a osvobodíte se od strachu a jeho stínů.

T: Jaký je rozdíl mezi štěstím a potěšením?

M: Potěšení je závislé na věcech, kdežto štěstí nikoli.

T: Je-li štěstí nezávislé, proč nejsme stále šťastní?

M: Dokud věříme tomu, že potřebujeme věci, abychom byli šťastní, tak také věříme tomu, že když je nemáme, musíme trpět. Naše mysl se vždy formuje podle toho, čemu věříme. Proto je důležité, aby se člověk přesvědčil o tom, že ke štěstí nejsou potřeba žádné podněty. Naopak, potěšení je rušivé a obtěžující, protože jenom posiluje falešné přesvědčení, že aby byl člověk šťastným, musí mít a dělat nějaké věci, zatímco ve skutečnosti je to přesně obráceně. Ale proč vůbec mluvit o štěstí? Na štěstí přece myslíte jenom tehdy, když jste nešťastný: Člověk, který říká: „Teď jsem šťastný“, je mezi dvěma trápeními – minulým a budoucím. Takové štěstí je pouhým vzrušením, způsobeným úlevou od bolesti. Skutečného štěstí si člověk není vůbec vědom. Nejlepší je vyjádřit to negativně: „Nic mi není. Nemám žádnou starost.“ Ostatně, základním cílem každé sádhany je dosáhnout bodu, kdy toto přesvědčení přestane být jenom slovní a stane se z něj skutečná, neustále přítomná zkušenost.

T: Jaká zkušenost?

M: Zkušenost stavu, kdy jste prázdný, neznečištěný vzpomínkami a očekáváním. Je to jako štěstí z otevřených prostorů, z toho, že je člověk mladý, má spoustu času a energie, aby mohl dělat různé věci, objevovat, prožívat dobrodružství.

T: Co zbývá k objevování?

M: Vesmír vně a nezměrnost uvnitř – takové, jaké jsou ve skutečnosti, ve velkém Božím srdci a v jeho mysli. Účel a smysl existence, tajemství utrpení, vykoupení z životního utrpení.

T: Jestliže být šťastný je totéž jako být osvobozený od strachu a starostí, nedalo by se potom říci, že nepřítomnost starostí je příčinou štěstí?

M: Stav nepřítomnosti, neexistence, nemůže být příčinou ničeho. Příči-nou musí být něco existujícího. Váš přirozený stav, ve kterém nic neexistuje, nemůže být příčinou vznikání; příčiny jsou skryty ve velké a tajuplné síle paměti. Ale váš pravý domov je v nicotě, v bezobsažné prázdnotě.

T: Prázdnota a nicota – to zní strašlivě!

M: A přesto ji ochotně přijímáte, když jdete spát! Pokuste se dosáhnout stavu bdělého spánku a shledáte, že je to něco, co je zcela v harmonii s vaší pravou přirozeností. Slova vám mohou dát jen představu, ale představa není zkušenost. Jediné, co vám mohu říci je, že pravé štěstí nemá žádnou příčinu a co nemá příčinu, je nehybné. Což neznamená, že to je vnímatelné podobně jako potěšení. Vnímatelná je bolest a potěšení; stav osvobození od utrpení může být popsán pouze negativně. Abyste to poznal přímo, musíte překročit mysl, která je závislá na příčinnosti a na tyranii času.

T: Není-li štěstí vědomé a vědomí šťastné – jaký je mezi nimi vztah?

M: Vědomí je produktem podmínek a okolností, a proto je na nich závislé a spolu s nimi se mění. To, co je nezávislé, nestvořené, věčné a neměnné, a přesto stále nové a svěží, je za myslí. Když o tom mysl přemýšlí, rozpustí se a zbude jenom štěstí.

T: Když vše odejde, zbude jen nicota.

M: Jak by to mohla být nicota – to by tu vedle nicoty muselo být ještě něco dalšího. Nicota je jen myšlenka, je závislá na vzpomínce na něco. Čiré bytí je naprosto nezávislé na existenci, která je definovatelná a popsatelná.

T: Prosím, řekněte nám: pokračuje vědomí i za myslí, nebo končí spolu s myslí?

M: Vědomí přijde a odejde, uvědomění září nehybně.

T: Kdo je ten, kdo si v uvědomění něco uvědomuje?

M: Je-li tu jedinec, je tu také vědomí. „Já jsem“, mysl, vědomí – to vše je jedno a totéž. Řeknete-li „uvědomuji si“, znamená to jenom: „Jsem si vědom, že přemýšlím o tom, že si něco uvědomuji.“ Ale ve skutečném uvědomění žádné „já jsem“ není.

T: A jak je to s pozorováním?

M: Pozorování je záležitost mysli. Pozorovatel a pozorované vznikají a zanikají současně. Ve stavu neduality každá oddělenost mizí.

T: A co vy? Přetrváváte i v uvědomění?

M: Jedinec, „já jsem toto tělo, tato mysl, tento řetěz vzpomínek, tento balík žádostí a obav“ zmizí, ale něco, čemu můžete říkat totožnost, zůstává. To mi umožňuje stát se jedincem, je-li to potřeba. Láska může vytvořit cokoli, co je pro ni důležité – i to, že se stanete jedincem.

T: Říká se, že Skutečnost se manifestuje jako existence – vědomí – blaženost. Jsou to absolutní nebo relativní pojmy?

M: Jsou vzájemně relativní a na sobě závislé. Skutečnost je na svých projevech nezávislá.

T: Jaký je vztah mezi Skutečností a jejími projevy?

M: Žádný. Ve Skutečnosti je vše skutečné a totožné. Neboli saguna a nirguna jsou v Parabrahman jedním. Je tu jenom Nejvyšší. V pohybu je to saguna. V nehybnosti je to nirguna. Ale to, co se pohybuje nebo nepohybuje, je jenom mysl. Skutečnost je za tím, vy jste za tím. Jakmile porozumíte tomu, že nic vnímatelného či myslitelného nemůžete být vy sám, osvobodíte se od svých představ. Nutnou podmínkou realizace je vidět ve všem jen obrazy představivosti pramenící z vašich tužeb. Kvůli nepozornosti ztrácíme skutečné a v důsledku nadměrné představivosti vytváříme neskutečné. Musíte těmto otázkám odevzdat své srdce a mysl a opakovaně o nich přemýšlet. Je to jako když připravujete nějaké jídlo. Aby bylo hotové, musíte je přece určitou dobu vařit.

T: Copak nejsem ovládán osudem, svou karmou? Co proti ní můžu dělat? Co jsem a co dělám, je předurčené. I má takzvaná svobodná volba je předurčená; já si to jenom neuvědomuji a myslím si, že jsem svobodný.

M: Je to zase jenom otázka úhlu pohledu. Nevědomost je jako ho­ rečka – kvůli ní vidíte věci, které neexistují. Karma je něco jako božská léčebná kůra. Buďte za ni rád, poctivě dodržujte její instrukce a budete v pořádku. Pacient může opustit nemocnici, až když se vyléčí. Vyžadování okamžité svobody volby a konání vaše vyléčení jen oddálí. Přijměte svůj osud a naplňte jej –je to ta nejkratší cesta, jak se od osudu osvobodit. To ale neznamená, že se vzdáte lásky a jejích požadavků. Jednat na základě touhy a strachu je otroctví – jednat z lásky je osvobození.

♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"