Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
93. Člověk není konatelem (z knihy Já Jsem To)
22. 2. 2016 - Martin
Tazatel: Od narození jsem pronásledován pocitem neúplnosti. Od základní školy, přes střední, vysokou, zaměstnání, manželství, bohatství, vždycky jsem si představoval, že ta další věc mi určitě musí dát klid, ale ten nikdy nepřišel. S přibývajícími léty je tento pocit nenaplněnosti čím dál tím větší.
Maharádž: Dokud je tu tělo a pocit ztotožnění s tělem, je frustrace nevyhnutelná. Teprve až poznáte, že jste něco naprosto jiného než tělo, budete si moci oddechnout od směsi strachu a touhy, která je neoddělitelná od myšlenky „já jsem tělo“. Pouhé zmírňování strachu a uspokojování tužeb nemůže odstranit ten pocit prázdnoty, kterého se snažíte zbavit. Pomoci vám může jenom sebepoznání. Sebepoznáním myslím plné poznání toho, co nejste. Takové poznání je dosažitelné a je konečné. Ale zkoumání toho, co jste, nemá konce. Čím více toho objevíte, tím více toho ještě zbývá objevit.
T: To bychom ale museli mít úplně jiné rodiče a školy, žít v trochu jiné společnosti.
M: Své podmínky změnit nemůžete, ale svůj přístup ano. Nemusíte být přitahován tím, co je nepodstatné. Dobré je jen to, co je potřebné. Klid najdete jen v podstatných věcech.
T: To, co hledám, není klid, ale pravda.
M: To, co je pravdivé, nemůžete uvidět, dokud nejste v klidu. Tichá mysl je nezbytná pro správné vnímání, které je zase potřebné k sebe realizaci.
T: Já mám ale spoustu práce! Nemůžu si prostě dovolit mít mysl klidnou.
M: To je kvůli vaší iluzi, že jste konatel. Ve skutečnosti se věci dějí vám, nikoliv díky vám.
T: Kdybych nechal věci, ať se dějí samy, jak bych mohl mít jistotu, že se budou dít podle mě? Je jasné, že je musím formovat podle své touhy.
M: Vaše touha i její vyplnění či nevyplnění se vám jen děje. Vy na tom nic změnit nemůžete. Můžete věřit tomu, že se snažíte, namáháte a usilujete vy. Ale to vše se zase jenom děje samo, včetně plodů vaší práce. Nic není podle vás ani pro vás. Vše je jen v obrazech promítaných na plátno, ve světle nic není, ani jedinec, za kterého se považujete. Vy jste pouze světlo.
T: Jsem-li jen světlo, jak se mohlo stát, že jsem na to zapomněl?
M: Vy jste na nic nezapomněl. To jenom ve filmu na plátně zapomenete a potom si vzpomenete. Nepřestanete být přece člověkem kvůli tomu, že se vám zdá sen, v němž jste tygr. Podobně jste čiré světlo, které se jeví jako obraz na plátně a které se s ním také sjednocuje.
T: Jestliže se tedy všechno děje samo, proč si s tím dělat starosti?
M: Přesně tak. Svoboda je svoboda od starostí. Když si uvědomíte, že nemůžete ovlivnit výsledky, přestanete věnovat pozornost svým touhám a strachu. Ať si přijdou a zase odejdou. Nehýčkejte je svým zájmem a pozorností.
T: Když odvrátím svou pozornost od toho, co se děje, podle čeho budu žít?
M: To je jako kdybyste se zeptal: „Co budu dělat, když přestanu snít?“ Přestaňte a uvidíte. Nemusíte mít strach: „Co bude dál?“ Vždycky něco bude. Život nezačíná ani nekončí: je nehybný, a přece je v pohybu, je dočasný – a přece trvalý. Život nemůže být vyčerpán, ani když jeho projekcí vznikne nespočet obrazů. Tak naplní život každou formu až po okraj, a vrátí se ke svému zdroji, když forma zanikne.
T: Je-li život tak úžasný, jak může vzniknout nevědomost?
M: Vy chcete léčit nemoc, aniž byste viděl pacienta! Proč raději dřív, než se začnete ptát na nevědomost, neprozkoumáte toho, kdo je nevědomý? Říkáte-li, že jste nevědomý, nevíte, že jste konceptem nevědomosti překryl skutečný stav svých myšlenek a pocitů. Zkoumejte je tak, jak přicházejí, věnujte jim plnou pozornost a zjistíte, že nic takového jako nevědomost neexistuje – existuje pouze nepozornost. Věnujte pozornost tomu, co vám dělá starosti, to je vše. Ostatně, starosti jsou mentální bolest a bolest je vždycky voláním o pozornost. Jakmile tomu věnujete pozornost, tak toto volání ustane a otázka nevědomosti se rozplyne. Místo čekání na odpověď na svou otázku zjistěte, kdo je ten, kdo otázku klade, a proč ji klade. Brzy zjistíte, že otázku klade mysl, poháněná strachem z bolesti. A ve strachu jsou vzpomínky a očekávání, minulost a budoucnost. Pozornost vás přivádí zpět do bytí v přítomnosti, což je stav, který má člověk vždy po ruce, ale málokdy to bere v úvahu.
T: Ale vy redukujete sádhanu na pouhou pozornost. Jak to, že postupy, které vyučují ostatní učitelé, jsou rozsáhlé, komplikované a časově náročné?
M: Guruové vyučují obvykle tu sádhanu, pomocí níž oni sami dosáhli svého cíle, ať už byl jakýkoli. To je naprosto přirozené, protože svou vlastní sádhanu znají důvěrně. Mě učil můj Guru tomu, abych věnoval pozornost svému pocitu „já jsem“ a já jsem zjistil, že to je pro mne maximálně účinná cesta. Proto o tom mohu mluvit s naprostou jistotou. Ale často za mnou chodí lidé, jejichž těla, mysli a mozky jsou kvůli špatnému zacházení natolik zkažené, že stav bezforemné pozornosti je pro ně nedostupný. V takových případech je vhodnější nějaká jednodušší forma cvičení. Opakování mantry nebo pozorování obrázku světce připraví jejich tělo a mysl na hlubší a účinnější hledání. Rozhodujícím a nepostra datelným faktorem je koneckonců upřímná opravdovost. Sádhana je pouze nádobou, která musí být po okraj naplněna opravdovostí, jež není ničím jiným, než láskou v činnosti. Protože nic nemůže být uděláno bez lásky.
T: Člověk miluje jen sám sebe.
M: Kdyby to tak bylo, bylo by to skvělé! Milujte moudře sám sebe a dosáhnete vrcholu dokonalosti. Každý miluje jen své tělo, ale málo lidí miluje své skutečné bytí.
T: Potřebuje mé skutečné bytí mou lásku?
M: Vaše pravé bytí je láska sama a vaše mnohé lásky jsou jen jejím odrazem v konkrétní situaci.
T: Jsme sobečtí a známe jen sebelásku.
M: Pro začátek to bohatě stačí. Beze všeho si přejte pro sebe jen to dobré. Měl byste si pořádně rozmyslet a hluboce procítit to, co je pro vás skutečně dobré, a upřímně o to usilovat. Velice brzy zjistíte, že to jediné, co je pro vás dobré, je skutečnost.
T: Ale já stejně nechápu, proč různí Guruové předepisují svým žákům tak komplikované a obtížné sádhany. Copak neznají něco lepšího?
M: Nejde o to, co děláte, ale o to, co dělat přestanete. Lidé, kteří začnou se svou sádhanou, jsou tak rozlítaní a neklidní, že jim dá dost zabrat, aby u toho vydrželi. Pravidelná rutina sádhany je pro ně dobrá. Po určité době se zklidní a mohou úsilí opustit. V klidu a tichu se povrch „já“ rozpustí a vnitřní a vnější se spojí. Skutečná sádhana je bez úsilí.
T: Někdy mám pocit, že mým tělem je samotný prostor.
M: Jste-li svázán iluzí „já jsem tělo“, jste pouhým bodem v prostoru a okamžikem v čase. Když sebeztotožnění s tělem pomine, je celý prostor a čas ve vaší mysli, která je pouhým zčeřením vědomí, jež je zase jen odrazem uvědomění v přírodě. Uvědomění a hmota jsou aktivním a pasivním aspektem čirého bytí, které je obsaženo v obou z nich, ale zároveň je překračuje. Prostor a čas jsou tělem a myslí univerzální existence. Já to pociťuji tak, že vše, co se děje v prostoru a čase, se děje mně, že každá zkušenost je mou zkušeností, každá forma je mou formou. To, co si zvolím, že jsem, stává se mým tělem, a vše, co se tomuto tělu děje, stává se mou myslí. Ale podstatou vesmíru je čiré uvědomění, které je mimo čas a prostor, tady a teď. Poznejte, že to je vaše pravé bytí a jednejte podle toho.
T: Jak může to, za co se považuji, ovlivnit mé jednání? Činy se prostě dějí podle okolností.
M: Okolnosti a podmínky vládnou nevědomým. Ten, kdo zná skutečnost, není jimi nijak omezen. Jediný zákon, kterým se řídí, je zákon lásky.
♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"