ADVAITA.cz

X.1. Jednotnost antah-karany (nástroje poznávání) (z knihy Dásbódh)

19. 2. 2016 - Martin

|| Šrí Rám ||

1. „Je *antah-karana pro každého stejná, nebo odlišná? Potřeboval bych to jasně vysvětlit.“ *(Schopnost či nástroj poznávání, čili sattva guna jedince)

2. Takovou položil posluchač otázku, čili „existuje pouze jediná antah-karana, nebo jsou tu různé a oddělené antah-karany?“ Nyní by si měl posluchač vyslechnout následující odpověď.

3. Antah-karana je pro všechny stejná. To lze poznat, pokud máš neochvějnou víru. A poté bys měl pochopit vivéku nirguny.

4. Posluchač se zeptal přednášejícího: „Je-li tato antah-karana pro všechny stejná, proč potom nesouhlasí jeden člověk s druhým?“

5. „Vždyť pokud by to tak bylo, tak kdyby se jeden člověk najedl, tak by i ostatní byli nasyceni, kdyby byl jeden člověk spokojený, tak by i ostatní byli spokojeni, a kdyby jeden člověk zemřel, tak by zemřeli i ostatní.“

6. Ale tak to na světě přece nechodí. Protože jeden člověk je šťasný a druzí jsou nešťastní. Jak je potom možné říkat, že antah-karana je pro všechny stejná?“

7. (Odpověď zněla:) Každý člověk na světě má jiné představy, a proto jeden nesouhlasí s druhými. Ale takové námitky nemohou nikdy přinést tuto bez-myšlenkovitou svarúpu. (Randžit Mahárádž: Každá mysl je svět.)

8. Ale díky tomu, že je tu jediná antah-karana, tak může každý jednotlivý džíva pochopit ono Jediné Brahman. (V každém džívovi je tato schopnost poznávat a díky přebývání v tomto vědění se tělesné vědomí může úplně rozplynout.) Potom už tato „věc“ nemůže být odcizena neklidnou myslí a to, co je skryté (tedy puruša), přestane být skrytým.

9. Pochybnost se nyní díky této „řeči“ vytratila. Nicméně tato antah-karana není totožná s bez-myšlenkovitou svarúpou. Ale řekni mi (milý posluchači), co brání mysli, aby zůstala klidná a jednoduše naslouchala této „řeči“?

10. A posluchač (jehož mysl nezůstala tichá) řekl: „Když na nějakou bytost zaútočí had a chce ji uštknout, tak se tato bytost vyleká a začne utíkat. Kdyby ale byla antah-karana ve všech stejná, tak by se přece tato bytost neměla nijak vzrušovat.“

11. Taková byla posluchačova pochybnost a Mistr mu proto řekl, buď klidný a nedovol, aby se tvá mysl čeřila. Buď velice bdělý a naslouchej tomuto „já jsem“.

12. Antah-karana znamená poznávání. Potom je tu poznávající, který přirozeně poznává. A toto poznání dokáže chránit jeho tělo. (Antah-karana znamená poznávání prostřednictvím těla. Ale to se dále dělí do pěti samostatných částí – viz 17.8. Je tu antah-karana, která poznává, a mysl/manas, která poznává něco, a intelekt/buddhi, který rozhoduje, co to je, a paměť/čitta, díky níž člověk o této věci může opakovaně přemýšlet, a nakonec je tu ego/ahamkára, které si poznatek přivlastňuje.)

13. Protože had poznává, tak zaútočí a chce uštknout. A protože ona bytost poznává, tak uteče. Obě stvoření poznávají. To musíš jasně pochopit.

14. Když vidíš, že toto poznávání je v obou těchto stvořeních, tak bys mohl pochopit, že antah-karana je ve všech stejná. A díky této poznávající formě může přijít bez-myšlenkovitá nirguna. (Přebýváním v poznání se člověk stane poznáním a toto poznání nakonec splyne s bez-myšlenkovitostí.)

15. Je tu poznávání, které je onou antah-karanou. Je tu Jediný Poznávající tohoto „vše“ a je tu tato bez-myšlenkovitá svarúpa. (Říká se, že poznávající antah-karana je uvnitř těla. Je to sattva guna a když v ní setrváváš, zformuje se trojice Poznávající, poznávání a poznávané. A toto vše se děje na podkladě Skutečnosti.) Čili schopnost poznávání, kterou džíva má, je touto bez-myšlenkovitou svarúpou. (Říkáme „já vím“, ale je to tato sattva guna, která ví. A toto džívovo poznávání se odehrává uvnitř poznání (čiré sattva guny). A toto poznání vyvstalo na bez-myšlenkovité svarúpě.)

16. Každý vidí pomocí očí; každý chutná jazykem. Slyšení, dotýkání a čichání je pro každého stejné.

17. Všechna zvířata, ptáci, hmyz, každý džíva, ti všichni ovládají totéž mimořádné „umění“ poznávat, které je uvnitř tohoto těla „vše“ (uvnitř sattva guny dvojice prakruti/puruša). A přesto je tu pouze Ono Jediné.

18. Je to toto „vše“, které zná chlad vody a je to toto „vše“, které zná horkost ohně. Je tu toto čiré poznání. Je tu toto „vše“ a na něm se zjevuje antah-karana, čili „umění“ poznávajícího. (Čiré poznání nemá s tímto vším nic společného. Takže je-li ve tvé mysli poznání vody, chladu, ohně, horkosti atd. a ty říkáš „já poznávám“, musíš pochopit, že toto poznávání se ve skutečnosti odehrává v trojici Poznávající, poznávání a poznávané. Toto poznání neříká: „voda, chlad, horko atd.“, ono mezi nimi nerozlišuje; stačí mu, že prostě jen ví o všem, co k němu přichází.)

19. Ale když kvůli tělesnému vědomí vyvstávají představy „toto mám rád“ a „toto nemám rád“, tak jsou bez-myšlenkovitost a toto tělo „vše“ zničeny. Ale tato bez-myšlenkovitost může být pochopena tak, že dojde k jejímu sjednocení s antah-karanou. (Tedy nejprve tu musí být sattva guna. Potom přichází poznání, které se nakonec musí opět rozpustit. Viz první noční abhang, kde Tukárám říká: „TUKÁ MHANÉ JÉTHÉ SATVÁČÉ SAMÁRTHJA, KARÁVÁ PARMÁRTHA AHARNIŠÍ/Jedině sattva guna dává sílu, s jejíž pomocí můžeš dnem i nocí následovat cestu ke Skutečnosti“.)

20. Měj pevnou víru v to, že tato antah-karana tohoto „vše“ je onou Jedinou bez-myšlenkovitou svarúpou. Potom se poznávající (tedy džíva) stane oním zázrakem poznání, které je přítomno všude („já jsem všude“).

21. Díky tomuto poznání bude odstraněna každá pochybnost. Takže přestaň mít námitky a pochybnosti. Potom tu díky poznávání této antah-karany zazáří ono Jediné.

22. Díky poznání přijímá džíva potravu. Díky poznání vzniká v džívovi strach a on se schovává a díky poznání se každé stvoření dává na útěk.

23. Od nejmenšího mravence až po Pána Brahmu, ve všech je ono Jediné a ve všech je toto poznání, které se stalo antah-karanou. Bez-myšlenkovité Já by mělo být zakoušeno přímo prostřednictvím poznávání, které pochází ze zázraku poznání. (Takže prostě poznávej, pak buď poznáním a nakonec se staň bez-myšlenkovitým. Siddharáméšvar Mahárádž – Myslíte si, že toto poznání nemáte, ale ono už je ve vás.)

24. Oheň může být velký či malý, ale stále je to oheň. Voda může být kapkou či oceánem, ale pořád je to voda. Nějaké stvoření toho může znát velmi málo či může znát úplně všechno, ale jeho poznání je v obou případech umožněno nástrojem antah-karany.

25. Na některých místech je poznání málo, jinde je ho více, ale v obou případech je to antah-karana, která poznává formu objektů.

26. Poznávání znamená antah-karanu a tato antah-karana je součástí Višnua. A prostřednictvím Višnua (sattva guny) je ono Jediné ochráncem každé bytosti.

27. Není-li tu poznávání, potom dochází ke zničení bytosti. (Kde jsi, když spíš hlubokým spánkem? Randžit Mahárádž: Spánek je jako malá smrt). Tomuto stavu bez poznávání by se mělo říkat guna tamas nebo také Rudra Ničitel.

28. Je-li něco známo a něco známo není, mělo by se tomu říkat guna radžas. Je to směsice vědění a ne-vědění a následkem toho dochází ke zrození džívy.

29. Díky poznání je tu štěstí („Hurá! Já vím!“) a kvůli poznání je tu i utrpení. Štěstí a utrpení se zákonitě objeví v okamžiku, kdy se tyto tři guny zrodí.

30. Toto nevědění a vědění je buddhi/intelekt. To znamená, že se ono Átma ocitlo v těle a mělo by se mu říkat Pán Brahma. V hrubém těle je Brahma skutečně stvořitelem. (Siddharáméšvar Mahárádž – Jakmile se zformuje myšlenka, potom se Já začne nazývat intelekt/buddhi. A když se objeví pochybnost, nazýváme Já myslí. Intelekt a mysl mají ve skutečnosti stejnou podstatu, ale může za to intelekt, který se rozhodne, že ono Jediné Já je nějakou konkrétní věcí. A jakmile je toto rozhodnuto, intelekt se zastaví. To znamená, že pochopení se stalo hrubým a objektivním. Jakmile se mysl stala objektivní a přetane o tom déle přemýšlet či takto ustrne ve stavu, o kterém intelekt rozhodl, potom mohou uplynout stovky zrození a ono Nejvyšší Já zůstává pevně fixováno v podobě něčeho konrétního. Nic tam není, ale pokud se intelekt rozhodl, že tam něco je, tak to tam prostě bude, i když to ve skutečnosti neexistuje.)

31. Takovou povahu má tedy tvoření (tedy Brahma), udržování (tedy Višnu) a destrukce (tedy Rudra) tohoto světa. A tyto tři guny vyvstávají kvůli spojení s „já jsem“ a onou bez-myšlenkovitou svarúpou. Ale bez-myšlenkovitost tohoto „já jsem“ musí být pochopena pomocí přímé zkušenosti. (Čili ve stavu svědka je tu jen nepřímá zkušenost oné bez-myšlenkovité nirguny; Randžit Mahárádž – Když něco víš, je to Višnu, když tomu dáš jméno, je to Brahma; když zavřeš oči, je to Mahéš/Rudra.)

Tímto končí 1. kapitola 10. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Jednotnost antah-karany (nástroje poznávání)“.