ADVAITA.cz

IX.9. Odstanění tělesného vědomí (z knihy Dásbódh)

5. 2. 2016 - Martin

|| Šrí Rám ||

1. Tazatel řekl: „Jestliže Brahman zakazuje, ale nemůže být zakázano; jestliže Brahman odsunuje, ale nemůže být odsunuto; jestliže Brahman nikdy nepřišlo sem na tuto stranu, kde byla stvořena tato prázdná „věc“;

2. jestliže Brahman proniká, ale nemůže být proniknuto;jestliže Brahman prostupuje, ale nemůže být prostoupeno; jestliže Brahman je na druhé straně a nebylo stvořeno;

3. jestliže je Brahman nepřetržité a nemůže být přetrženo a jestliže nic druhého nemůže v Brahman vzniknout, jak je potom možné, že se v této bez-myšlenkovité svarúpě objevila brahmánda?

4. Člověk vidí hory, kamení, balvany a vrcholky. Existuje tak mnoho míst a spousta míst na těchto místech, ale jak se vůbec mohlo stát, že se tento stvořený svět objevil v Parabrahman?“

5. Mistr řekl: Můžeš říci, že tento svět je přítomen v Brahman a že Brahman je přítomno v tomto světě. Ale máš-li správné pochopení, potom víš, že ono Samojediné Brahman je přítomno v tomto světě, protože jinak by to znamenalo, že se stále ještě díváš jen pomocí fyzických očí.

6. Můžeš říci, že se tento svět projevil uvnitř brahman a že tento svět je prostoupen brahman. Ale pokud pochopíš bez-myšlenkovitost, potom se tento svět viděný prostřednictvím smyslů stane oním nirguna Átman/Já.

7. Můžeš říci, že brahman proniká brahmándou. Ale pokud máš správné pochopení, tak víš, že tu je pouze tato bez-myšlenkovitá svarúpa. A je-li tu brahmánda pronikající brahman, potom tato bez-myšlenkovitá svarúpa nebyla pochopena a ty stále vidíš jen fyzickýma očima.

8. Je potřeba jasně prohlásit, že brahmánda nepronikla do brahman, přestože se zdá, že brahmánda je uvnitř brahman. Je to proto, že kvůli tělesnému vědomí máš pocit, že tu je brahmánda plná mnoha věcí, avšak ve skutečnosti je tu jen ono bez-myšlenkovité brahman, které „zakouší“.

9. Pokud by ses zeptal: „Tak jak se toto bez-myšlenkovité brahman mohlo objevit jako tato „zkušenost“?“, je to známkou toho, že tvá „zkušenost“ stále postrádá ono bez-myšlenkovité pochopení. Takové nejasnosti vzniknou v posluchačích, kteří jsou zasaženi pochybnostmi.

10. Mistr dále řekl – je potřeba na tyto nejasnosti odpovědět tak, aby se všechny pochybnosti rozplynuly. A proto poslouchejte, buďte bdělí a bez pochybností. Takže jak může toto bez-myšlenkovité Já opět poklesnout do tělesného vědomí?

11. Kdyby ono *Jediné řeklo: „Brahmánda není, a přesto je viděno, a přestože je viděno, tak stejně není“, vznikl by v tom pěkný zmatek. Takže jak tedy mohou posluchači získat tuto „zkušenost“ a ono bez-myšlenkovité pochopení? *(Ono Jediné, které zapomnělo na Sebe sama a považuje se za tělo.)

12. Když to posluchači uslyšeli, začali být velice zvědaví, co jim Mistr poví. Řekli: „Prosíme, svámí, vysvětli nám to; jsme pozorní, protože dychtíme získat tuto zkušenost 'já jsem'.“

13. Zapálíme-li v prostoru lampu, odstrčí snad její světlo prostor stranou? Posluchač by měl pochopit, že to se nestane.

14. Ani voda, oheň či vítr nemohou odstrčit nekonečný prostor. Protože prostor jimi zcela proniká a je nehybný.

15. Dokonce i když se objeví tvrdá země, stejně jí prostor zcela proniká. A prostor tu zůstává i tehdy, když je tu tělo tohoto „vše“, a proniká touto zemí. (Prostor je pozadím, na kterém se toto „vše“ čili poznání zjevuje. Proto když se v tomto poznání v důsledku objektivizace objeví hrubý svět, prostor tu je stále.)

16. A podobně je na tom tato „zkušenost“ – je tu neustále a proniká vším stvořeným. Cokoli se stalo hrubým, to bude zničeno, ale prostor tím není zasažen, protože je takový, jaký je.

17. Je-li tu stále oddělenost, potom lze toto brahman nazývat prostorem. Ale když tu oddělenost není, potom je tento prostor brahman. (Dokud člověk vnímá nějakou věc jako něco druhého, odděleného, potom je pozadím této věci prostor. Ale tento nevnímatelný prostor je ve skutečnosti Jednotou Brahman.)

18. A proto, i když je prostor nehybný, tak přesto tato zvláštnost/význačnost prostoru nemůže být poznána v nirguně. A když se Brahman začne projevovat, potom by se mu mělo říkat prostor. (tedy je-li Brahman pozadím, na kterém se zjevuje tento svět, čili toto „vše“, potom se Mu říká prostor. A je-li svět či toto „vše“ pochopeno jako falešné, potom se prostoru říká Brahman.)

19. Toto nirguna brahman se kvůli představivosti začalo projevovat a poté se v tomto prostoru začaly objevovat různé pochybnosti. Proto, kvůli představivosti, je tu tento prostor a tato „řeč“ („já jsem“).

20. Kvůli představivosti se projevené jeví a do určité míry je třeba to chápat jako prostor (tedy jako nulu). Parabrahman je však bez projevu a mimo představivost (tedy nirvikalpa).

21. Pokud toto Brahman přebývá uvnitř pěti elementů, mělo by se Mu říkat prostor. Tato složka Brahman uvnitř elementů je puruša a On je potom přirovnáván k prostoru.

22. Objekty tvých smyslů přicházejí a odcházejí; jak by potom mohly být nazývány neměnným Brahman? A proto to, co je nerozdělené, se nazývá prostor. (Randžit Mahárádž – Svět není nic jiného než myšlenka. Jak by mohl být pravdivý? Myšlenky se neustále mění.)

23. Když dojde k rozpuštění velkého elementu země/prithvi, zůstane tu velký element vody. Po zničení vody zůstává oheň. Po uhašení ohně zůstává vítr a ono brahman není. (Tedy jde o postupný proces zjemňování a snižování objektivity. Je-li element země plně projevený, je individuální forma jasně patrná. A když o tomto objektu stále dokola přemýšlíte, tělesné vědomí se upevňuje. Ale když nejste poutáni k tomuto objektu, stává se čím dál tím méně skutečným/hmatatelným. Nakonec se rozpustí v elementu vody – což je místo, kde se individuální formy začínají vytvářet. Tam se zjevují díky poznávání, jako vlny na hladině oceánu. Tato schopnost poznávat/knowingness je představována elementem ohně. Díky ní poznáváme něco, co je od nás odděleno. Když ale zastavíme proces myšlení, je tu jen čiré poznání; není tu potřeba žádné úsilí a je tu čirá existence, pocit „já jsem On“. Element větru je tím, co je poznáno a to s sebou automaticky přináší pocit prostoru, který je v pozadí toho všeho. Ale toto pozadí, které je tu vždy přítomné, avšak na které se nelze zaměřit, je ve skutečnosti Brahman. Ale my máme myšlenky rádi, a zveme je dál - „Pojďte a sedněte si“)

24. Falešné přichází a odchází a kvůli tomu je Pravda znehodnocena. Jak by mohly tyto příchody a odchody falešného přivodit tuto „zkušenost“ čili bez-myšlenkovitost?

25. Z klamu, kterým je toto „vše“, vzniklo naše vnímání prostřednictvím smyslů. Ale pochopíš-li bez-myšlenkovitost, co bys chtěl v brahman vnímat? A je-li toto „já jsem“ kořenem všeho klamného, jak bychom mohli tento hrubý svět pokládat za pravdivý? (Hrubý svět je projevem, který vyvstává z původního klamu/iluze „já jsem“; Randžit Mahárádž – základem je nevědomost. A jak může být to, co vznikne z chybného základu, pravdivé?)

26. Je-li to, co je klamné/bhrama důkladně prozkoumáno, nezůstane tu dokonce ani tato „věc“. Tak jak by potom mohlo být brahman čímkoli proniknuto? To jen tato naprostá nevědomost říká, že „Tento klam pronikl/prostoupil brahman.“

27. Jakmile pochopíš, že klam tohoto „vše“ je falešný, potom můžeš beze všeho říkat: „Ano, prostupuje to brahman“. Ale ve skutečnosti moc dobře víš, že falešné vytvořilo falešné a ona bez-myšlenkovitá svarúpa je stále stejná, jako byla vždy.

28. A když potom řekneš, že toto nezměrné paramátma vytvořilo prostřednictvím klamu toto „vše“, co na tom sejde? A i kdybys řekl „bylo to stvořeno“ (viz 5.1.2), tak moudří stejně vědí, že je to ne-existující.

29. Toto viditelné je utopeno v Parabrahman jako zrnko máku v oceánu. Cokoli vyvstává ve světle tvého pochopení, může ve tvém vnitřním prostoru dál růst. (Toto poznání či vědomí je tak „tvárné“ a poddajné, že se stane tím, čím si zamaneš. Pokud si vybereš, že chceš zůstávat v tělesném vědomí, potom se bude tvé poznání rozrůstat tímto směrem. A pokud budeš chtít své vědomí rozšířit neomezeně jako prostor, začne růst zase tímto směrem.)

30. Pokud budeš rozšiřovat své pochopení, bude za chvíli schopné obejmout celý všeprostupující prostor. Začneš-li růst, potom se ti brahmánda začne jevit jako plod kavítha (ovoce nazývané „dřevěné jablko“či „sloní jablko“ – je to veliký kulatý plod stromu limonia acidissima s nesmírně tvrdou skořápkou. Je těžké ji rozlousknout, ale uvnitř se skrývá výborná a aromatická dužina. Pokud opustíš své myšlenky, tak sis dovolil být jako prostor, který proniká hrubou a tvrdou brahmándou. Ale když seodvážíš být bez myšlenek, je to jako kdybys pozval cizince a nabídl mu místo, které jsi obýval původně ty – tím cizincem je „já“, které jsi dosud nikdy nepotkal. Říkáme, že vesmír je tak obrovský, protože jsme se stali tak malými. Ale jakou velikost má sen?)

31. A když se toto poznávající vritti zvětší ještě více, potom se ti tento stvořený svět/brahmánda bude zdát jako plod badri (malé ovoce ziziphus jujuba– nazývané také „indická datle“ – s jemnou slupkou a jednou velkou peckou). A je-li tu pouze „Ten, jenž dlí v Brahman“, je tu čiré poznání a nezůstane tu ani tato „věc“/poznání. (Nech tento prostor, který omezuješ svými koncepty, být; Randžit Mahárádž – Staň se tak velikým, až se ztratíš.)

32. Protože pokud se pomocí vivéky zvětšíš natolik, že překročíš všechny hranice a omezení, potom se pro tebe brahmánda stane tak malou jako semínko stromu banyan (indický národní strom ficus benghalensis – toto malinké semínko je schopno vytvořit tak obrovský strom s mohutnými a rozvětvenými kořeny, které se stále rozrůstají; Randžit Mahárádž – poznání je jenom malý bod… bod znamená, že to není nic… a z tohoto domu poznání vyvstal celý svět.)

33. A když se zvětšíš natolik, že zmizí i toto *semínko banyanu, které je jako tato poznávající čirá sattva guna, potom se staneš úplným/dokonalým/paripúrna a tato „věc“ přestane pro tebe existovat. *(Strom není v semínku vidět. Je tam, ale jen v možnosti – tedy když si ho začne představivost vytvářet, tak roste a z jediného stromu může vzniknout celý les. Toto semínko je poznání neboli čirá sattva guna; je to jen myšlenka, prvotní myšlenka, ze které může vzejít „mnoho“ dalších myšlenek.)

34. Ale když se kvůli klamu „já jsem“ staneš malým, potom se toto čiré poznání začne jevit jako někdo, kdo má tělo. („Já jsem pan ten a ten.“) Jak potom můžeš pochopit, že tato brahmánda je ve skutečnosti brahman?

35. A proto je důležité, aby se toto poznávající vritti začalo zvětšovat. Postupným zvětšováním nakonec zmizí a stane se ničím. Potom bude toto dokonalé brahman úplně všude.

36. Když toto Jediné sestoupí na úroveň „já jsem“, potom je tato brahmánda pokryta uvnitř i vně myšlenkou „já jsem On“. Ale jak by toto mohla být opravdová Skutečnost? Musíš pochopit, že „já neexistuji.“

37. Toto vritti nemůže pochopit Já. Proto musí On rozbít a rozpustit vritti, aby mohlo nirguna átma začít jasně zářit. Protože Ono je takové, jaké je.

38. Potom je pochybnost tohoto „zde“ zničena. Můj milý posluchači, nesetrvávej v tělesném vědomí, protože to přináší jenom pochybnosti a domněnky. Měl bys používat vivéku.

39. Pomocí vivéky lze pochybnosti zničit. Vivéka přináší naprostou spokojenost/samádhána. Díky vivéce se odevzdáš svému átma a dosáhneš Osvobození.

40. Protože pokud se ono Jediné nestará o „já jsem“ (tedy o osvobození nižšího stupně), potom je díky vivéce tato původní hypotéza/domněnka/púrvapakša („já jsem“) odsunuta stranou (viz 5.1.) a místo ní se objeví nepochybná Pravda/siddhánta átma. Tato Pravda nevyžaduje potvrzení tvých očí a dalších smyslů.

41. Díky této odpovědi „já jsem On“ je tu bez-myšlenkovité pochopení a díky tomuto bez-myšlenkovitému pochopení může ono Jediné pochopit Skutečnost. Protože díky rozvažování/manana a rozjímání/nididhjásana se člověk pročistí a stane se Bohem (sákšátkár).

Tímto končí 9. kapitola 9. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Odstranění tělesného vědomí“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)