ADVAITA.cz

IX.8. Konec těla (z knihy Dásbódh)

29. 1. 2016 - Aleš

|| Šrí Rám ||

1. „Znalec byl uvolněn/osvobozen díky Svému pochopení poznání. Ale proč tu existuje zrození pro spoutaného? A co je tím, co se poté, co spoutaný zemře, znovu narodí?

2. „Neboť když spoutaný v práně zemře, potom ´tam´ nic, ani tato ´věc´, nezůstane. Protože před smrtí tam musí být zapomenutí tohoto poznání.“ (Randžit Maharádž: Když zemřete, poznání ustane. Jestliže máte poznání, nemůžete zemřít … pak nevědomost ustane a nezůstane nic než silná touha mít tělo).

3. Tato otázka vyvstala, proto si vyslechněte odpověď. Nyní by zde nemělo být žádné zapomenutí na samojediné Já/dusčita, říká Mistr.

4. Pět prán se uvolnilo ze svého sevření a poté tam zůstává jedna forma prány a vásana + vritti (tj. vásana ´já chci být/existovat´ a poznávající vritti/poznání jsou nerozlučně spojené). A je to tato vásana smíchaná s pránou, jež opouští tělo.

5. Tato vásana opouští tělo spolu s dechem/váju a To Samojediné zůstává s formou větru (zde vítr = já jsem = vše = dech = vzduch = čajtanja). A poté opětovně dojde k zrození na základě touhy být (takže je to tato vásana, neboli silná touha být, existovat, jež je příčinou zrození. Tělo je prohlášeno za mrtvé ve chvíli, když ho opustí životní energie/prána. Tato prána, jež byla sevřena uvnitř limitujícího konceptu těla, nyní volně přejde do universálního vzduchu/vše, tj. v jednu hybnou formu neboli čajtanju, a v ní je tato vásana obsažena. Randžit Maharádž: „Spánek je malá smrt“. Smrt není nic než nevědomost, konec tohoto poznání světa).

6. To Jedno uvnitř ´mnoha´ poté, kdy se navrátí opět jako džíva, je zcela zastřeno v práně. Džíva je vytlačen (z dělohy) a jsou mu dány ruce a nohy a další části, a Skutečnost je tak odkázána vytrpět si toho hodně.

7. Je-li člověk uštknut hadem tužeb po tři dny (tj. dnes, včera a zítra), trpí a nakonec se probudí a spočine uvnitř tohoto požehnaného ´já jsem´. Jenže vásana (touha být) se opět navrátí zpět (tj. člověk je znaven tímto světským životem a jde k Mistrovi. Mistr mu vysvětlí: „Ty jsi poznání.“ Sádhaka si to v mysli přebere a poté přichází pochopení. Avšak zvyky mysli jsou natolik silné, že jeho mysl opět sklouzne na úroveň světských myšlenek. Takový je boj uvnitř mysli sádhaky).

8. To Jedno uvnitř ´mnoha´ tudíž upadá do (pomíjivosti) mrtvol, ale taktéž mrtvoly vysvobodí/uvolní. A z místa, kde smrt nenastane (tj. poznání), je To Jedno přiváděno nazpět do prány (kde smrt nastane).

9. Díky svému předchozímu prokletí (prokletí ve smyslu ´Ty jsi tělo´) je Jedno uvnitř ´mnoha´ přivedeno do dalšího těla. Po zmírnění tohoto prokletí (tj. jakmile přichází pochopení) džíva vstoupí do těla, které transcenduje to předchozí (tj. pomocí vivéky/rozlišování se hrubé tělo stane jemným tělem, jemné se stane kauzálním, atd.).

10. Uvnitř Samojediného, v němž je ´mnohost´, došlo k nespočtu zrození. Toto Jedno uvnitř ´mnoha´ nejprve vstoupí do těla universálního ´vše´. Tento universální svět ´všeho´ pak prochází mnoha zrody (protože neznáme toto universální tělo ´všeho´, je tu koncept ´já jsem tělo´).

11. Když dech výdechem opustí tělo (vy jste tímto dechem a posledním výdechem opouštíte tělo), pak je ´tam´/v brahman vytvořena vásana (touha být) (dokud tato touha trvá, pak brahman nelze pochopit). Proto je to tato vásana jakožto forma dechu/větru, jež se narodí (já chci být, existovat; poznání se narodí, ale vy říkáte: „Já jsem se narodil“).

12. A když je poznávající vritti (touha znát) ´mnoha´ myšlenkami mysli, pak se vásana narodí v těchto myšlenkách (neboli poté sestoupí do tělesného vědomí a chce znát tak mnoho věcí). I když se ji snažíte najít, spatřit ji nelze; ale tato vásana tam je. (tj. vásana a vritti jsou neoddělitelné jako světlo a horko slunce. Na začátku je tu prostá touha být (vásána) a poznávat (vritti), jako je prosté poznávání narozeného dítěte nebo jako je okamžik probuzení hned po probrání se ze spánku. Ale jakmile je tu zaujetí ´mnoha´ myšlenkami, způsobí ztotožnění se s hrubým tělem, a ego pak říká: „Já znám toto a já jsem takový a takový“, atd.).

13. Je tudíž třeba pochopit tuto vásanu spolu s původním záměrem ´znát´ (vritti). Toto poznání je jemné spojení se zdrojem/kořenem (a proto toto poznání, které je uvnitř hrubého těla, slouží jako prostředek k návratu do zdroje). Tato vásana je zamíchána do mula máji a ona je taktéž spojena s kauzálním tělem (tj. v mula máji je skrytý mula puruša. A mula mája je vritti/touha poznávat, neprojevené guny a elementy a taktéž vásana/touha být. ´Zde´ je neusilovné vědomí a bytí. Avšak když je to zapomenuto, tudíž když do popředí přichází nevědomost kauzálního těla, pak kvůli vásaně zatoužíte být tělem a tato vritti chce poznávat tak ´mnoho´ věcí).

14. Toto *kauzální tělo je uvnitř brahmándy (tj. vesmíru) a kvůli tomuto dopadu Samojediné pobývá uvnitř pindy (vesmír a tělo jsou dopady tohoto kauzálního těla). Kvapnými domněnkami toto však nelze pochopit. *(kauzální tělo je nevědomost mula máji a příčina brahmándy a pindy. Poté se objeví guny a projeví elementy. Toto kauzální tělo je přítomné uvnitř brahmándy a pindy, a jestliže je obojí zapomenuto, pak díky tomu dojde k opětovnému odhalení universálního vědomí/mulamáji. Tímto je kauzální tělo ´druhou stranou´ poznání mula máji a obsahuje taktéž poznávající vritti, vásanu být, skrytou svarúpu a neprojevené guny a elementy. Ale když se guny a elementy projeví a zjeví jako tyto dopady, pak vásana chce specifické tělo a vritti chce znát tak ´mnoho´ věcí a toto bezmyšlenkovité Jedno řekne „Já jsem pan/paní xy“ a toto poznávání a bytí se zdá být vlastnostmi hrubého těla).

15. Avšak toto je forma brahman a tímto způsobem se svarúpa stala jako forma dechu/větru (Ono/brahman zapomnělo na Sebe samo a stalo se Svým odrazem). Toto ´vše´ a Bůh (mulapuruša) jsou formou dechu/čajtanja a právě tato forma se projeví jako jemné elementy a hrubohmotné stvoření. (Proto pochopte, že vše, co vidíte či vnímáte, je Jeho forma, ale Ono/brahman nelze nikdy spatřit; takže brahman je jediná a vždy přítomná Pravda).

16. Uvnitř této čajtanji/dechu je ´mnoho´ modifikací. Ale jakmile pochopíte (podstatu) čajtanji/dechu, přestanete spatřovat ´mnoho´ věcí. Tímto způsobem se jemné brahman, poznávající vritti (touha poznávat) a vásana (touha být) objevily jako (individuální) tělo a ´mnoho´ věcí.

17. Tři guny, pět elementů a bezmyšlenkovitá svarúpa jsou smíchány v tomto větru/dechu. Když plně pochopíte (podstatu) dechu/iluze, pak tu nezůstanou žádné domněnky, a nebudete již označovat tuto vásanu za falešnou (neznalost Skutečnosti přináší mula máju a neznalost mula máji přináší domněnky a lidé pak říkají, že tuto vásanu nelze pochopit. Vásanu však lze pochopit za předpokladu, že poznáte přirozenost/podstatu mula máji).

18. Pokud se toto přirozené a nehybné brahman pohybuje jako vítr/vzduch, pak jsou pachy a vůně brány za totožné (vše je jen a jen poznání; potom tu neexistuje ani dobré ani zlé, ani přitažlivé, ani odpudivé). Avšak potom je v práně vnímáno pomocí smyslů horko a chlad, rozrušení a klid (a vy řeknete: „Je mi teplo, je mi zima, atd., a je tu přitažlivost a odpor, a koncepty vytvořené v mysli, tzn. hrubém tělesném vědomí).

19. Díky tomuto větru/dechu mraky nevědomosti odvanou a díky němu se otáčí celá galaxie (vše záleží na tom, kam umístíte svou pozornost; jestliže přebýváte jako dech, pak se veškeré hrubohmotné stvoření vytratí z pohledu; jestliže se stanete dopadem/tělem, pak se celé hrubé stvoření zjeví). Toto ´vše´ existuje a funguje jako hrubé tělo a toto ´vše´ je rovněž dechem.

20. Díky tomuto větru/dechu tu jsou Brahma, Višnu, Rudra (tj. tři guny) a jemné elementy. A když se náhle projeví, vyplní toto universální tělo/´vše´ a mrtvé tělo se stane bdělé (tam byl dech neboli ´vše´, zatímco guny a elementy ´zde´ nejsou projeveny. Ale ve chvíli, kdy je toto ´vše´ opomenuto, tj. jakmile vyvstanou další myšlenky, pak se náhle projeví guny, elementy, člověk se stane objektivní, a přichází tělesné vědomí. Proces je velmi náhlý; vezměte si například probuzení se spánku. Nevíte nic, jste ve svém Já, potom se probudíte, a je tam ihned toto ´vše´ neboli aum. Avšak náš zvyk se stal natolik silným, že místo abychom spočívali v universálním ´já jsem´/´vše´, začneme promýšlet a plánovat denní program a okamžitě se začneme pokládat za tělo).

21. Tento *přízrak se narodí kvůli nedokončené práci tužeb a nadějí. Avšak potom adept nalézá zakopaný poklad pocitu ´já jsem´/´vše´. Nezamotáváte-li se nadále ve spletenině ´mnohosti´, je smyslové vnímání ukončeno. *(zde myšleno jako pověra; avšak tělesné vědomí je vskutku tím ´přízrakem brahmína´; přízrakem/představou Znalce brahman je džíva)

22. Je-li tento vítr/dech ztišen, pak ani pocit ´já jsem´ nezůstává (a to je Skutečnost), ale když tento vítr zaplní hrubé tělo, to se začne kymácet dopředu a dozadu, neboť má-li toto Jedno uvnitř ´mnoha´ nějaké touhy, narodí se v práně (Nechť na vše zapomenete a poté jedině vy zůstáváte; vše, co vidíte, je vámi. Jenže zde vyvstane nějaká touha a vy tuto touhu přijmete za svou, a tím se okamžitě opět vynoří tělesné vědomí).

23. Taková je tato modifikace větru/dechu. Pokud se rozvine směrem ven, nirgunu pochopit nelze. Tato ´universální věc/vše´ je veškerá živá a neživá příroda/stvoření, jež je tu díky tomuto dechu/větru.

24. Nehybná forma dechu (vědomí) je živitelem hrubohmotného projevu/stvoření a její hybná forma (prána) je konatelem v tomto hrubohmotném projevu. V případě, že toto nechápete, je třeba, abyste se usebrali a spočinuli uvnitř této bezmyšlenkovité svarúpy. (Bez této svarúpy a dechu by tu nemohl být hrubohmotný projev. A je to právě toto ´vše´/dech, jenž v tomto hrubohmotném světě cokoliv uskutečňuje; přesto kvůli nevědomosti říkáme: „Já (to) dělám“.)

25. Dech (prána) je od mula máji až po hrubohmotné stvoření jediným konatelem a označuje se to jako ´universální věc/vše´. To, co je od této vitální (pránické) síly konání odloučeno, by ´mi´ měl moudrý světec vysvětlit (tj. pomocí pochopení nirguny).

26. Tato poznávající forma je mula mája a tam, kde se poznání vytratí, sídlí ne-myšlení. A to funguje všude ve světě tím způsobem, že je tímto skrytým purušou a Jeho projevenou prakrti.

27. Díky tomuto ´vše´ dojde k uvědomění puruši. Díky tomuto ´vše´ se On (puruša) stává projevenou prakrti a pak pluje jako řeka poznání. A když tato řeka vyschne, opět se projeví všude ve světě jako povodeň (ihned se přivalí hrubé zpředmětnění ve chvíli, kdy poznání vyschne/skončí).

28. Vásana být je podobně taková. Tato vásana je přítomna uvnitř dechu. Parabrahman se projeví a opětovně zmizí (když se probudíte, parabrahman se projeví, a když usnete, zmizí). Někde se to projevuje jako přeměna ´všeho´, a jinde jako prudké návaly/poryvy větru ´mnohosti´. A potom tento tichý a klidný dech/vítr nadělá takový hluk (´já jsem takový a takový, toto je moje žena´ atd. atd.).

29. Jestliže tento dech, jenž proudí skrze universální tělo/´já jsem´, jednou tělo opustí, pak jsou náhle ruce a nohy bez života (jen díky pocitu ´já jsem´/dechu se tělo projeví a je prohlášeno za živé). Někdo je spálen na pohřebišti a jiný se právě narodí a to jen v závislosti na dechu (jeho účinkem) (celý objektivní svět je tu díky dechu).

30. Potom tu je ´mnoho´ rituálů, poutí a ´mnoho´ nemocí. Tento strastiplný stav nastává ve chvíli, kdy dojde k hrubohmotnému zpředmětnění. Blesk a hrom je tu následkem větru (hrom je ego ´já jsem takový a takový´, a záblesk je mysl odhalující něco v temnotě nevědomosti, přičemž člověk pak řekne: „Co je toto a co je tamto?“).

31. Díky tomuto dechu je adept zachráněn z vášní a přitažlivostí a jen díky němu je poznán Znalec toho poznaného. Jakmile je zapálen plamen poznání, dojde k rozehnání mraků nevědomosti a universální ´já jsem´/´vše´ a bezmyšlenkovité Já se vysvobodí z pout vášní a přitažlivostí.

32. Ale pokud tento dech/vítr zuří jako vichřice, adept zapomíná na své pravé Já. V této bouři jsou všude okolo poházeny polámané kusy (tj. přichází tělesné vědomí a přináší s sebou objektivizaci. Poté je toto neporušené Já rozlomeno na ´mnoho´ kusů) a tito jednotlivci ztrácí svou sílu ducha. A potom se pomocí dechu začne recitovat ´mnoho´ manter (tj. ´já jsem takový a onaký, toto je moje žena´). (Siddharaméšvar Maharádž: Každé slovo je mantra … každé slovo má sílu).

33. Kvůli mantře ´já jsem tělo´ se projeví Bůh a díky mantře ´já jsem On´ dojde k zničení jemných elementů. Kvůli mantře ´já jsem tělo´ je prováděna bezcenná magie (tzn. toto je žena, toto je muž a na základě toho se muž a žena okamžitě objeví. Kvůli představivosti se toto ryzí poznání přemění v to či ono, v bolesti a potěšení, atd.).

34. Toto iluzorní stvoření démona (tj. nevědomosti) není Bohem pochopeno (poznání nemůže znát nevědomost). A je to díky tomuto úžasnému dechu/životní síle, že se ´mnozí´ jeví být okouzlující a přitažliví (tato okouzlující a přitažlivá životní síla/dech neboli ´vše´ je zahalena v objektech).

35. Ryzí a nepřetržité Já je mantrou ´já jsem tělo´ dohnáno k šílenství, a ti šílení/hloupí jsou přivedeni mantrou ´Já jsem On´ k poznání. Kvůli těmto mantrám tam je ´mnoho´ modifikací a proto by ´mnohost´ měla pochopit bezmyšlenkovitost.

36. Je tu konflikt s Bohem, neboť tyto mantry vytvářejí oddělenost (tj. každé slovo je mantra). A v těchto mantrách je hrdost rišijů, kteří prohlašují ´Já jsem On´. Kdo dokáže poznat (skrytou) sílu této mantry ´já jsem´/´vše´?

37. Uvnitř této mantry ´já jsem´ dojde k utlumení všech názorů a myš zvaná mysl a tygr zvaný mája jsou zde spoutáni. Uvnitř této mantry dojde ke zkrocení velkého hada vášně a je dosaženo velkého bohatství.

38. Nyní, když se spoutaná mysl se svou otázkou (tj. kdo se narodí?) stane bezmyšlenkovitým pochopením, se zrození spoutaného stane/přemění v pochopení nirguna. Poté budou předchozí otázky posluchače rozlousknuty (Vše, co jsme pokládali za reálné a projevené/hrubohmotné, není vskutku nic než koncepty, které jsme si drželi. Tyto koncepty se objeví ve chvíli, kdy zapomeneme na aum/´´vše´ hned po probuzení. Ale ony mohou stejně tak rychle zmizet poté, kdy použijeme rozlišování/vivéka).

Tímto končí 8. kapitola 9. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Konec těla“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Aleš Adámek

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)