ADVAITA.cz

86. „Síla“, kde nezůstává Karma (Niškarma siddhi) – (Z knihy Oddanost po Seberealizaci)

20. 1. 2016 - Gabriela

86. „Síla“, kde nezůstává Karma (Niškarma siddhi)

Ti, kdo se odevzdali Guruovým chodidlům tělem, řečí a myslí, jsou stejní jako Bůh a jsou Guruy a Syny Gurua (Guru-putrové). Zužitkovali to, co jim je drahé, nabídnutím svého těla i řeči. Je zcela přirozené, že ten, kdo miluje Světce, je obdařen ctnostmi Světců. To je důsledek přebývání ve společnosti Světců. Nabídnete-li chodidlům Gurua svou víru, tělo, řeč a mysl, dosáhnete žádaného cíle. Být přitahován k duchovnu a být v duchovnu usazen je samo o sobě povznášející. Postoj, jenž je opačné povahy, je světský. Mnoho z těch, kdo přišli do kontaktu s Krišnou, nezávisle na tom, z jakého důvodu, stali se osvobozenými. Během Jeho života byli někteří proti Němu. Usilovali o potěšení prostřednictvím smyslových objektů a byli sobeckými. Ten, kdo je posedlý smyslovými objekty, touží jedině po tomto typu radosti. Drží se společnosti jemu podobných lidí, kteří se oddávají smyslovým radostem. Nechce se obrátit k Bezforemnému stavu, a tudíž nenávidí ty, kteří se rádi oddávají oproštěnosti od objektů. Tato nenávist má samozřejmě nějaký důvod. Takový člověk, který se narodí do prostředí plného objektů a je jimi podmíněn, má obavy z toho, že budou-li mu všechny věci odebrány, tak umře. Proto nadále zůstává připoután k smyslovým objektům. Bojí se nebýt zaujat objekty, a tak se začne ohrazovat a kritizovat ty, jejichž zájem spočívá v Neměnné a Bezforemné Existenci.

Obrátí-li se manžel na stezku Oddanosti, manželka ho nenávidí. Do jejího života totiž vstupuje nedostatek požitků ze smyslových potěšení. Na základě podvědomého postoje si osoba posedlá smyslovými radostmi z objektů myslí, že potěšení zakoušené prostřednictvím smyslových orgánů je tím nejlepším sladkým pokrmem, jaký může mít. Ten, kdo pevně věří tomu, že štěstí může být nalezeno ve smyslových radostech, se neobrátí na duchovní stezku vzdáním se těchto radostí. Bezžádostivost je jediná potrava, která nám pomáhá obrátit se ke Skutečnosti a dosáhnout Seberealizace. Je přirozené, že ten, kdo se stane bezžádostivý, bude nenáviděn příbuznými a známými, kteří jsou světsky zaměření. Ti, kdo hledali Poznání, se stali moudrými. Ti, kdo se kvůli dosažení Mne („Já“) vzdají veškerého bohatství, domova a všeho nashromážděného, spolu s tělem, řečí i myslí, budou zajedno se Mnou („Já“). Jedině ti, kdo nemají v oblibě nic než Sebe-Poznání, jej mohou dosáhnout. Ti, kdo jsou mými Oddanými až do této míry, vidí všude, kam se otočí, Brahman. Přemýšlejí-li, toto přemýšlení je samotné Brahman. Pohlédnou-li na sebe, spatří Brahman.

Světec Rámdás řekl své matce: „Duch zvaný Brahman se mne zmocnil.“ Toto je nejvyzrálejší stav Duchovního Pochopení. Správné, úplné poznání je to, když nemáte rádi nic dalšího. Ti, kdo udělují učení Mým Oddaným tak dokonale, že nezbude k naučení nic dalšího, jsou Mi drazí natolik, že jsem jim zavázán. Třebaže jsem Nejvyšší „Já“, Paramátman, jsem jim zavázán. Od této povinnosti nemohu být osvobozen. Takové postavení patří jen Světcům. Jsou Satguruy. Dokonce ani Bohové Brahma, Višnu a Šiva nemohou udělit takto vysokou pozici. Básník Waman Pandit žádal Višnua, aby ho vysvobodil z řetězu zrození a smrti, ale Bůh odvětil: „Toto není v mé moci. Já ti věnuji velké bohatství a vyvinutý intelekt, ale nemohu ti dát osvobození. Pro osvobození musíš jít za Světci. Oni ti budou schopni pomoci a pak se staneš dokonalým Siddhou. Božím konáním je hnát každého do úmorné práce. Zastavit lopotnou práci a udělit bytostem Osvobození je pouze v moci Světců. Je to jejich schopnost. Jedině oni ti udělí Sebe-Poznání.“

Není možné splatit velký závazek Světcům za to, co činí, nic nemá stejnou hodnotu jako Sebe-Poznání. Neexistuje žádný kapitál ani žádná cenná věc, která by posloužila jako odměna. Bůh říká: „Nabízím Světcům Svou vlastní formu a Bytí. Ani toto není správné, protože to ve skutečnosti nedávám jemu, neboť Světec sám dosahuje stavu Brahman. Já jsem v Jeho Vlastnictví! Spočíváním ve slovech vyřčených Světcem a řízením se jimi, dávám Svůj Vlastní stav Vědomí, Svoji Pozici, mužům, ženám i nedotknutelným.“

Slovo karma značí zahájit činnost a slovo vikarma znamená ukončení karmy. Z tohoto důvodu je nutno znát stav Niškarma, jenž se nachází mezi těmito dvěma stavy.

Měli byste poznat, jakým způsobem můžete provádět činnosti, a přesto zůstat nekonajícími. Popravdě jste nikdy nekonali, nekonáte a konat nebudete. Poznat a prožít to je nekonání neboli Niškarma. To znamená, že zde není konatel činnosti. V tomto stavu zůstáváte nekonatelem. Realizovat to se nazývá Niškarma Siddhi. Činnosti se v životě aspiranta projevují jako překážky, a proto bychom měli pomocí naslouchání učení Satgurua zakusit stav nekonatele nabytím Sebe-Poznání. Když všechny věci týkající se těla zmizí, zůstane něco, co je nezničitelné. Přestože bude vykonávána řada činností, nezničitelné setrvá jako nekonatel. Jak si může Brahman udělat představu samo o sobě a jak může provádět rituály? Ten, kdo ví, jak k tomu dochází, ukončil svou sádhanu a přebývá jako Brahman. Skutečný Mistr, Satguru, je ten, kdo toto vysvětluje.

Ten, kdo se stará o vše, je skutečným nekonatelem. Koho ovlivní iluze? Jedině toho, kdo se jí drží. Iluze uvádí individualitu do omezení tím, že jí nabízí potravu ve formě smyslového potěšení. Člověk je uznán vinným až tehdy, když dozná svůj zločin. Mája uvrhne džívu, který přijme svůj zločin, do spoutanosti a podmíní ho nekonečným zrozováním. Jaký je to zločin, který hlupáci přijali? Přijali otroctví k smyslovým objektům. Co je to za omezenost? Třebaže jste již možná zakusili množství smyslových potěšení, touha užívat si jich znova a znova přetrvává. Džíva se domnívá, že smyslové objekty jsou skutečné, a i když může mít částečné poznání, myslí si, že ze smyslových objektů vyzíská potěšení. Ačkoli mohou mít někteří lidé poznání, strachují se, a kladou otázky typu: „Co víc mohu dělat? Jak se mám nyní chovat?“ Chováte takovéto zbytečné pochybnosti a stáváte se otroky iluze. Ve skutečnosti otázky typu „Jak se chovat?“, „Co dělat?“ nepřichází v úvahu. Konání i nekonání jsou obojí nepodstatné. Je-li celý život Jednotou, proč se ptát na to, jak se chovat? Tato otázka je ukončena.

Pán Krišna říká: „Jsem služebníkem toho, kdo realizuje Niškarmu.“ Dodává: „Byl jsem také poučen Satguruem, který realizoval Brahman. Otázka spočívá v tom, proč a jak tato nezbytnost vyvstává? Já jsem Paramátman, Jediný Úplný Klid, Skutečnost. Je nesmyslné, aby bylo ode Mne něco oddělené. Můj život značí všude rozprostřenou všeprostupující Celistvost, Jednotu. To je důvod, proč bylo i pro Mne nezbytné jít za Satguruem, abych pochopil „Já“. Takové je ohromné tajemství „Já“.

Jsem tělem takto Realizované bytosti. On je Mé „Já“, Mé Átman. „Já“ všech Realizovaných bytostí je jedno a to je mé „Já“. „Já“ Satgurua a Mé „Já“ jsou Jedním. O tom není pochyb. Fyzické činnosti Světce jsou mými fyzickými činnostmi. Jsem nazýván Avatárem. Proč? Protože znám Brahman. Jinak tu existovalo a existuje mnoho dětí pastevců. Jsem nazýván Avatárem (inkarnací Boha, který sestupuje z Brahman) kvůli Svému Poznání Brahman. Podobně je Světec také v podstatě Mé vlastní „Já“. Je další inkarnací mne Samotného. Jeho poznání se také navíc zvýšilo, a proto je Džňánin významnější jež „Já“, stejně jako je řidič auta jasně na vyšší úrovni než ten, kdo jezdí na koni. Tak jako se ve světě rozvíjejí různé vědecké disciplíny, vyvíjí se také Duchovní Poznání. Tudíž ty Realizované Bytosti, které se ve světě objevily, jsou velmi významné a vy byste je měli chápat jako bytosti, které jsou Zajedno se Mnou. Nemohu splatit dluh Tomu, kdo učí ostatní o Poznání Brahman. Jak se Mu mohu odvděčit? Jsem mu věčně k službám. Stanu se domácím sluhou v jeho domě. Jsem to „Já“, kdo žije v jeho domě. Jsem služebníkem toho, v jehož těle a řeči nalézá Duchovní Poznání vyjádření.“

Křišna řekl: „Náš dialog se nazývá čiré duchovní poznání. Ten, kdo oslabí deset smyslů a mysl, a v tomto světle čte tuto Knihu Poznání, obdrží moudrost.“ Iluze považuje Sebe-Poznání za infekční chorobu, protože obdrží-li někdo toto Poznání, shromažďuje další, aby jim ho předal. Iluze je na Satgurua a Světce naštvaná, ale v jejich případě je neúčinná. Ten, kdo se upřímně drží chodidel Světců, osvobodí mnoho svých předků. Rovněž také, necítíte-li ke Mně žádnou Oddanost, ve vaší rodině jsou předci naštvaní, nadávají vám a přinášejí do života problémy.

I Bohové jako Brahma a další se skloní k chodidlům toho, kdo je ve společenství Sebe-realizovaného Světce, protože tento oddaný získá vysoké postavení. Ten, kdo prozkoumá iluzi, je Král, Parikšit. On je tím, kdo pozoruje a řádně soudí. Nabídne-li někdo Světci i jen džbánek vody, je jisté, že bude osvobozen z omezenosti. Nejen to, dokonce i býci, kteří jsou připoutáni k vozu, jenž veze Světce, jsou nakonec předurčeni k osvobození, protože byli pro Světce fyzicky prospěšní. Tak jako je světlo jednoho měsíce srovnatelné se světlem milionů hvězd, tak Ten, kdo je moudrý a stane se Realizovaným, zachrání celý svět.

V případě toho, kdo naslouchá, ale nepřemýšlí nad tím, co si vyslechl, se celé naslouchání stává neproduktivní. Rozjímání a meditace jsou po poslechu nutné. Povídání může být u konce, ale meditace by měla být neustálá. Aspiranti by se nepřetržitě měli věnovat meditaci. Spolu s meditací přibude zpívání bhadžanů, a ve vašem životě zaujme Oddanost velmi vysokou úroveň. To se nazývá Parabhakti, což značí Nejvyšší Oddanost. Oddaní Satgurua obdrží tuto Nejvyšší Oddanost.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

Další kapitoly z knihy ´Oddanost po Seberealizaci´ jsou v "Textech na pokračování"

Překlad: Gabriela Adámková