ADVAITA.cz

88. Intelektuální poznání není skutečným poznáním (z knihy Já Jsem To)

17. 1. 2016 - Martin

T: Mezi tělem a čirým uvědoměním stojí „vnitřní ústrojí“, antahkarana, „jemné tělo“, mentální tělo či jak se tomu ještě říká. Tak jako rotující zrcadlo přeměňuje sluneční světlo v mnohotvárný obraz záblesků a barev, tak také jemné tělo přeměňuje jednoduché světlo zářícího Já ve svět plný rozmanitostí. Tak jsem pochopil vaše učení. Co nemůžu pochopit, je především to, jak toto jemné tělo vzniklo.

M: Vzniklo spolu se vznikem představy „já jsem“. Jemné tělo a představa „já jsem“ jsou jedno a totéž.

T: Jak se objevilo „já jsem“?

M: Ve vašem světě musí mít vše počátek a konec. Pokud nemá, říkáte tomu věčné. Z mého pohledu nic takového jako počátek ani konec ne­ existuje – to vše se vztahuje k času. Věčné bytí je zcela v přítomnosti.

T: Je Antahkarana či „jemné tělo“ skutečné nebo není?

M: Je pomíjivé. Je skutečné, když tu je, a neskutečné, když odejde.

T: Co je to za druh skutečnosti? Je to pomíjivé?

M: Říkejte tomu empirické, aktuální či faktické. Je to skutečnost bezprostřední zkušenosti, tady a teď, kterou nelze popřít. Můžete pochybovat o jejím popisu a smyslu, ale ne o události jako takové. Bytí a nebytí se střídají a jejich skutečnost je dočasná. Nehybná Skutečnost leží za prosto­rem a časem. Uvědomte si dočasnost bytí a nebytí a osvoboďte se od obou.

T: Věci mohou být pomíjivé, a přesto na nás mohou silně doléhat, stále dokola.

M: Touhy jsou silné. Opakování je způsobeno touhou. Tam, kde není touha, není ani opakování.

T: A co strach?

M: Touha se vztahuje k minulosti, strach má člověk z budoucnosti. Vzpomínka na minulé utrpení a strach z jeho opakování způsobují, že má člověk obavy z budoucnosti.

T: Je tu také strach z neznámého.

M: Kdo netrpěl, ten se nebojí.

T: Jsme odsouzeni ke strachu?

M: Dokud nejsme schopni se dívat na strach a přijímat jej jako stín své osobní existence, jsme jakožto jedinci odsouzeni se bát. Opusťte vše osobní a osvobodíte se od strachu. Není to tak těžké. Stav bez touhy přijde sám od sebe v okamžiku, kdy je touha rozpoznána jako falešná. Nemusíte s touhou bojovat. Nakonec každá touha je touhou po štěstí, což je naprosto přirozené, dokud tu je utrpení. Jenom pochopte, že v tom, po čem toužíte, nelze žádné štěstí najít.

T: My se většinou spokojíme s potěšením.

M: Každé potěšení je zabaleno do bolesti. Brzy zjistíte, že jedno bez druhého mít nemůžete.

T: Je tu zakoušející a je tu také jeho zkušenost. Co mezi nimi vytvořilo spojení?

M: Nic. Zakoušející a zkušenost jsou jedno a totéž.

T: Mám pocit, že v tom je někde háček, jen nevím kde.

M: Háček je ve vaší mysli, která vidí dualitu tam, kde žádná není.

T: Když vás poslouchám, má mysl je zcela ponořena v přítomném okamžiku a já s úžasem zjišťuji, že nemám žádné otázky.

M: Skutečnost můžete poznat jedině tehdy, když jste užaslý.

T: Pochopil jsem, že příčinou strachu a obav jsou vzpomínky. Jakými prostředky je lze vymazat?

M: Nemluvte o prostředcích, žádné neexistují. Pochopíte-li, že je něco falešné, tak se to rozplyne. Podstatou iluze je, že se rozplyne, jakmile ji začnete zkoumat. Zkoumejte – to je vše. Falešné nemůžete zničit, protože je neustále zase vytváříte. Odtáhněte se od falešného, ignorujte je, překročte je a ono zmizí.

T: Kristus také mluví o ignorování zla a o tom, že máme být jako děti.

M: Skutečnost patří všem. Jenom falešné je osobní.

T: Podívám-li se na duchovně hledající lidi a na teorie, podle kterých žijí své životy, vidím, že jenom zaměnili materiální touhy za duchovní ctižádostivost. Z toho, co nám říkáte, vlastně plyne, že slova „spirituální“ a „ctižádostivost“ jsou neslučitelná. Pokud „duchovnost“ znamená osvobození od ctižádostivosti, co bude hledajícího na jeho cestě pohánět? Jógini mluví o tom, že touha po osvobození je zásadní. Není to snad ta nejvyšší forma ctižádostivosti?

M: Ctižádostivost je osobní a osvobození je osvobozením od všeho osobního. V osvobození už není přítomen ani objekt touhy, ani její subjekt. Opravdovost hledajícího nespočívá v tom, že touží po ovoci svého úsilí, ale znamená vnitřní odvrácení zájmu od falešného, nepodstatného a osobního.

T: Jednou jste říkal, že o dokonalosti se nám před realizací nemůže ani zdát, neboť zdrojem veškeré dokonalosti je Já, nikoliv mysl. Co je tedy podstatné pro dosažení osvobození, není-li to dokonalost?

M: Osvobození není výsledkem nějakých chytře použitých prostředků ani okolností. Je to něco, co je mimo jakýkoli kauzální proces. Nic nemůže osvobození vynutit, nic nemůže osvobození zabránit.

T: Tak proč nejsme svobodní tady a teď?

M: Ale my „tady a teď“ svobodní jsme. To jenom mysl si představuje, že tu je omezenost.

T: Jak je možné ukončit vytváření představ?

M: Proč byste to chtěl ukončit? Jakmile jednou poznáte svou mysl a její zázračné síly a odstraníte to, co ji otrávilo – představu odděleného a izolo­ vaného jedince – necháte ji prostě samu dělat takovou práci, ke které se dobře hodí. Osvobození mysli spočívá v tom, že ji držíte v mezích, do kterých patří.

T: Co je úkolem mysli?

M: Mysl je manželka srdce a svět je jejich domov, který mají udržovat čistý a šťastný.

T: Pořád jsem ještě nepochopil, proč osvobození nenastane teď hned, když mu nic nestojí v cestě.

M: Vašemu osvobození v cestě nic nestojí a může se přihodit tady a teď, ale vy se více zajímáte o jiné věci. A se svými zájmy nemůžete bojovat. Musíte je následovat, sledovat a zkoumat, až odhalí samy sebe jako pouhé chyby v úsudku a porozumění.

T: Pomůže mi, když půjdu za nějakým velikým a svatým člověkem a zůstanu s ním?

M: Veliké a svaté lidi máte na dosah vždy, ale vy je nepoznáte. Jak poznáte, kdo je veliký a svatý? Že vám to někdo řekne? Můžete v těchto věcech věřit druhým, nebo snad dokonce sobě? Abyste se nechal přesvědčit a neměl ani stín pochybnosti, k tomu potřebujete víc než jen to, že je někdo pochválil, víc než jen zážitek chvilkové extáze z jejich přítomnosti. Můžete potkat velikého svatého muže či ženu a dlouhou dobu vůbec netušit, jaké máte štěstí. Syn velikána nemusí mnoho let o velikosti svého otce vůbec vědět. Musíte vyzrát, abyste rozpoznal velikost a pročistil své srdce pro svatost. Jinak budete jen zbytečně utrácet čas a peníze a promarníte šanci, kterou vám život nabízí. Mezi vašimi přáteli jsou dobří lidé, od kterých se toho můžete hodně naučit. Běhání za světci může být zase jen další vaše hra. Místo toho byste měl myslet sám na sebe a neúnavně sledovat svůj každodenní život. Buďte opravdový a určitě se vám podaří přetrhat pouta nepozornosti a představivosti.

T: Chcete tedy, abych byl na všechno to snažení úplně sám?

M: Nikdy nejste sám. Jsou tu síly a vlivy, které vám celou dobu velice oddaně slouží. Můžete je vnímat a nemusíte, nicméně jsou skutečné a působí. Jakmile si uvědomíte, že vše se odehrává ve vaší mysli, ale vy jste za myslí, že jste opravdu samostatný, potom je vše vámi.

T: Co je to vševědoucnost? Je Bůh vševědoucí? Jste vy vševědoucí? Často slýcháme výraz „univerzální svědek“. Co to znamená? Přijde vševědoucnost spolu s realizací? Nebo je to záležitost speciálního cvičení?

M: Ztratíte-li veškerý zájem o poznání, výsledkem je vševědoucnost. Abyste jednal bezchybně, musíte v pravý čas poznat samotný dar poznávání. Koneckonců, poznání je potřebné k činnosti a jednáte-li správně, spontánně, aniž byste do toho zapojoval vědomí, tím lépe.

T: Může člověk znát mysl jiné osoby?

M: Poznejte nejprve svou mysl. Obsáhne hravě celý vesmír a ještě je tam rezerva!

T: Podle vaší teorie se bdělý stav nijak neliší od hlubokého spánku ani od spánku se sny. Tyto tři stavy jsou v podstatě výsledkem našeho chybného ztotožňování s tělem. Možná je to pravda, já mám ale pocit, že to není celá pravda.

M: Nezkoušejte poznat pravdu, protože poznání pomocí mysli není pravé poznání. Můžete ale zjistit, co není pravdivé, což je dostačující k tomu, aby vás to osvobodilo od nepravdivého. Představa, že víte, co je pravda, je nebezpečná, protože vás udržuje ve vězení mysli. Svobodné zkoumání může začít teprve tehdy, když nevíte nic. A bez zkoumání nemůže přijít vysvobození, protože hlavní příčinou vaší omezenosti a svázanosti je to, že nezkoumáte.

T: Říkáte, že iluze světa začíná spolu s pocitem „já jsem“, ale když se vás zeptám na původ tohoto pocitu, odpovíte, že nemá žádný původ, protože „já jsem“ se při zkoumání rozplyne. To, co je natolik pevné, že dokáže stvořit celý svět, nemůže být pouhou iluzí. „Já jsem“ je jediný neměnný faktor, kterého jsem si vědom, tak jak by mohl být nepravdivý?

M: Nepravdivý není pocit „já jsem“, ale nepravdivé je to, za co se pova­ žujete. Já bez sebemenšího stínu pochybnosti vidím, že nejste tím, za koho se považujete. Logika – nelogika, nemůžete popírat to, co je evidentní. Nejste nic z toho, co si uvědomujete. Postavte se ze všech sil proti struktuře, kterou jste si vybudoval v mysli. Co mysl vytvořila, to musí zase zrušit.

T: Mysl – nemysl, nemůžete popřít přítomný okamžik. To, co je teď, to opravdu je. Můžete pochybovat o tom, jak se to jeví, ale ne o samotném faktu. A já se ptám: Co je základem tohoto faktu?

M: Základem každého projevu a nepřetržité spojitosti mezi jednotlivými událostmi, které říkáme život, je „já jsem“. Ale já jsem za „já jsem“.

T: Zjistil jsem, že realizovaní lidé obvykle popisují svůj stav pomocí pojmů, které si vypůjčili ze svého náboženství. Vy jste Hindu, takže mluvíte o Brahmovi, Višnuovi a Šivovi a používáte hinduistické přístupy a představy. Řekněte nám laskavě, jaká zkušenost je v pozadí za vašimi slovy? K jaké skutečnosti se vztahují?

M: Je to můj způsob vyjadřování, jazyk, který jsem se naučil používat.

T: Ale co je za tímto jazykem?

M: Jak bych to mohl vyjádřit slovy jinak než negativně? Proto používám výrazy jako „bez času“, „bez prostoru“, „bez příčiny“. Jsou to sice zase jen slova, ale protože jsou bezobsažná, vyhovují mému účelu.

T: Jsou-li bezobsažná, proč je používat?

M: Protože vyžadujete slova tam, kde se nedají použít.

T: Už jsem vás prokoukl. Zase jste mi vzal moji otázku!

♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"