ADVAITA.cz

IX.4. Promluva o poznání (z knihy Dásbódh)

1. 1. 2016 - Aleš

|| Šrí Rám ||

1. „Uvnitř tohoto hrubohmotného elementárního světa (forem) je tento svět „já jsem“/„vše“. Z jakého důvodu je někdo obdařen tímto velkým bohatstvím poznání „já jsem“/„vše“ a jiný je toho kvůli tělesnému vědomí zbaven a neschopen to mít? Proč je někdo čistý a druhý nečistý?“ (Jsou tam dva světy. Svět pocitu „já jsem“/„vše“ a svět „mnohosti“(forem). A uvnitř těchto dvou světů je toto Jedno Átman).

2. „To Samojediné, které je uvnitř „mnoha“ (forem), vládne jako Král, či trpí mizérií tělesného vědomí. Je To Samojediné tam uvnitř „mnoha“ forem tím nejvyšším či tím nejnižším z nízkých?“

3. „Z jakého důvodu to tak je? A řekni mi, co je to vlastně bezmyšlenkovitá rozprava?“ Řečník poté řekl posluchači, aby si pozorně vyslechl odpověď (Randžit Mahárádž – odpověz mysli tím způsobem, aby samotná mysl explodovala).

4. Je-li bezmyšlenkovitá svarúpa tímto stavem „já jsem“/„vše“, pak Ona řídí satva gunu. Stala se touto „zkušeností“ saguna Brahman (Brahman s kvalitami) a užívá si šťastné a dobré chvíle. Avšak pokud přijme podřadné guny (tj. dojde k objektivizaci neboli představivosti), stane se tělesným vědomím a je postižena chudobou. Z toho důvodu bys měl upustit od pochybností, které tě drží v tělesném vědomí.

5. Když je Puruša zrozen „zde“ v mula máji, potom se má za to, že je „konatelem“. Pak se označuje za moudrého, znalého a schopného, neboť On se vždy věnuje uskutečňování pocitu „já jsem“/„vše“(tj. „Já jsem všude“).

6. Tento Konatel vykonává „všechny“ činnosti; naproti tomu nevědomí lidé nemohou vykonávat tuto činnost pocitu „já jsem“/„věc“. Znalec získává uspokojení zevnitř (tj. ánanda), kdežto ti nevědomí musí o to žadonit (dej mi to a tamto, a učiň mne šťastným/šťastnou).

7. Samojediné chápe, že vše je jím „stvořený“ projev, avšak když se lidská bytost zrodí ve světě, je nucena vnímat prostřednictvím smyslových orgánů. Když zde není žádné poznání, pak Átman žije jako bídný ubožák, a je-li tu poznání, je Átman držitelem šťastného a dobrého života.

8. Jak moc budete muset žadonit, nedosáhnete-li  svého vlastního poznání? (Jak mohu nalézt štěstí? Ať mi někdo či něco přinese nějaké štěstí). Ale jestliže se vaše buddhi (intelekt) „zde“ stane poznáním „tam“, pak tento respektovaný mudrc (Átman) řekne: „Já nic nechci, protože vše je neskutečné.“

9. Avšak je-li tu místo mudrce ubožák, který nemá sebemenší poznání, pak se On stává služebníkem. A jak se potom může stát mula mája samojediným Brahman, když tam je uvědomění ve smyslu „já jsem služebník“?

10. Jestliže tu není žádné poznání, ani žádný intelekt/buddhi; jestliže tu není žádné rozlišování, ani bdělost; jestliže tu není žádná bystrost, ani všudypřítomnost, pak je On ubohým hlupákem v práně.

11. Avšak kdykoliv je „zde“ přítomné poznání, rozlišování (vivéka) apod., pak tu nedochází k žádnému nedostatku této vznešenosti, která je „tam“ obsažena. A i když někdo opomene tuto vznešenost (tj. toto „vše“), přesto se ona bude držet vzadu. (Randžit Mahárádž: Poznání běží za vámi, ono vám chce sloužit).

12. Má-li otec toto pochopení, ale Jeho syn je žebrákem, není to proto, že si nevyslechl „řeč“ Svého otce? Všudypřítomnost, která je s Otcem, nebyla (dosud) vytvořena Jeho synem.

13. Jaké je vaše poznání, takové budou vaše touhy. Jak rozsáhlá je vaše (všudy) přítomnost, taková bude vaše sláva (velkolepost). Činy, které činíme, jsou stejné jako sklon/záliba naší mysli, a dle toho tvoříme svět (tj. buď stvoříme tento svět „mnoha“ představ či tento svět všudypřítomného „já jsem“/„vše“).

14. Není-li poznání, není ani sláva (velkolepost) všudypřítomného „vše“. A jak „tam“ může být ryzost, chybí-li sláva (velkolepost) toho „vše“? Kvůli tomuto strádání (tj. radža guna) je vidět všude jen samá špína a hnus a samé obměny/mnohost. (Tomášovo evangelium – Ježíš řekl: „ Stál jsem uprostřed světa a zjevil jsem se jim v těle a našel jsem je všechny opilé; nenašel jsem mezi nimi jediného žíznivého a má duše pocítila bolest nad lidskými bytostmi, že jsou slepí ve svém srdci a nevidí, že přišli na svět prázdní (nazí neboli svobodní) a nevědí, že se dožadují toho, aby prázdní vyšli ze světa. Ale teď jsou opilí. Až setřesou své víno/nevědomost, budou činit pokání.)

15. Kdežto ten, kdo vlastní/ovládá sattva gunu, je jako pták, neboť chápe: „Já jsem vše, já jsem všude“, a on obdržel milost Mistra. Avšak je-li tato guna zničena, potom tam je pouze toto tupé přežívání v práně.

16. Jestliže není k dispozici tato guna, potom není žádné uznání. Tam, kde chybí tato síla, není přítomna ani významnost. Neboť pro toho, kdo je utažený (jako šroub) uvnitř prány, není všudypřítomnost možná, a tudíž ani velkolepost (sláva).

17. Skutečnost se vzhledem k této „řeči“ pronášené nejlepší (nejvyšší) gunou, stává pozorností šťastlivce (spočívajícím v pocitu „já jsem“ neboli „já jsem všude“). Avšak bez tohoto pocitu/pozornosti „já jsem“ se přirozené bezmyšlenkovité Já stává neštěstím a špatnými zvyky („já jsem tělo“).

18. Puruša je Znalcem uvnitř tohoto světa a jedině On si zaslouží respekt. Potom je třeba Toho, jenž nabyde toto poznání a je uvnitř každého, považovat za významného (velkého).

19. Ať už tu je tento světský život/prapanča, či paramártha, přesto tu je On, kdo ví. Měli byste vědět, že nevědomost neboli neznalost je prosta jakékoliv slávy či významnosti.

20. Nevědomý člověk je uštknut škorpióny a hady (jed žádosti). Tento nevědomec promarní život a zničí fungování aktivního pocitu „já jsem“/„vše“.

21. Nevědomý člověk je polapen a utažen v práně. Kvůli nevědomosti je trýzněn a podveden a zapomene na tu „věc“/„já jsem“, která je (jinak) patrná.

22. Nevědomý člověk je přemožen nepřítelem (tj. egem). Tento nevědomec dělá chyby, trpí velkou ztrátou, a ničí vše, na co přijde, až zničí i samotný život.

23. Lidé nechápou To (Já), které je pro ně užitečné, a proto musí podstupovat velká utrpení. Není-li dosaženo poznání, mají už jen nevědomost, čímž se utvrzují v tělesné totožnosti, a zůstávají tak na hony vzdáleni Pravdě (Já).

24. Jedině prostřednictvím odpoutanosti můžeš pochopit máju a brahman, džívu a šivu; podstatné a nepodstatné, a existenci a ne-existenci. Poté je zrození a smrt prázdný pojem.

25. Jestliže víš, kdo je skutečný konatel, a kdo je spoutaný a kdo osvobozený, jsi uvolněn z prány.

26. Měl bys poznat Boha nirguny (neomezení); měl bys znát odpověď na otázky: „Kdo jsem já?“, „Kdo je Bůh?“ Měl by poznat jednotu neboli ne-dvojnost, a jen toto by se mělo pokládat za Osvobození.

27. Je-li vše poznané odhozeno a vše viditelné zapomenuto, jsi Znalcem a kořen „jáství“ je rozpuštěn.

28. Konečného Osvobození není hoden ten, kdo nedospěje až k ryzímu poznání, přestože provádí různé druhy sádhany.

29. Měl bys rozpoznat máju (iluzi) a brahman. Měl bys poznat své Já. A díky tomu se přirozeně vyhneš zrození.

30. Když znáš vnitřní prostor Mistra a poté začneš existovat a fungovat prostřednictvím Jeho poznání, jsi vskutku požehnán a získáváš tak slávu (velkolepost) neomezené svarúpy (pravé přirozenosti).

31. Proto platí, že „poznat“ není (konečná) realizace nirguny (tzn. Ona realizovaná bytost dokonce ani nezná/neví). Ten, kdo zná, chová k vědomí/„vše“ úctu, kdežto Ten, kdo ani neví, nemá sebemenší uznání k této „věci“/„vše“.

32. I když ve skutečnosti vnímáme pomocí této „věci“, přesto ten nevědomý si představuje „mnoho“ objektů, nechá se ovládat elementy, a utáhnout v omezenosti prány. Avšak Znalec zná tyto elementy a ví, že jsou jednak falešné, ale také zdrojem samotných potíží a boje.

33. Pro Znalce je tu pochopení této bezmyšlenkovité esence (podstaty). A na toho, kdo je nevědomý, čeká jeho falešná karma. Znalec chápe rozdíl mezi dharmou a adharmou, vnímá tuto „věc“/„vše“. (Uvědomuje si, že jeho vnitřní přirozeností neboli dharmou je spočívat v pocitu „já jsem“ neboli neusilovném poznání a tímto způsobem opouští všechny myšlenky ze Své mysli).

34. Pro nevědomého je tu utrpení smrti. Kdežto Znalce se nedotkne ani tato „věc“. Protože On poznal toto „vše“ a poté prošetřil bez-myšlenkovitost a byl (od tohoto „všeho“) osvobozen.

35. Ten, kdo nezná tuto „věc“ radža-karana (neboli „On koná vše“; viz 11.5), postrádá jakoukoliv autoritu a ztrácí svůj život (doslova obdrží pránu). Když neznáš tuto věc, pak toto „vše“ existuje (v převleku) v hrubém a hmotném objektivním světě.

36. Proto neznalost (nevědomost) je k ničemu. Kvůli ní se Skutečnost stává ubožákem v práně. Zatímco ten, kdo (nejprve) má poznání a poté chápe bezmyšlenkovitost, přetne zcela pouta zrození a smrti.

37. Proto je třeba, abys byl bdělý. Díky poznání se toto bez-myšlenkovité Já stalo lékem v podobě pocitu „já jsem“ („já jsem“ je lék na jedovatá uštknutí tužeb). Máte-li poznání, nalézáte pohodlí toho světa „za“.

38. Poznání dokazuje (platnost) pocitu „vše“, kdežto nevědomost/hloupost si představuje „mnoho“ nepodstatných objektů. Avšak Ten, kdo chce poznat Konečnou Pravdu, (tj. my se musíme dostat i za Znalce a poznání) by se měl chopit (transcendentálního) chápání nedotčeného Já.

39. Ten, kdo Ji pozná, se dostane na druhý břeh díky samotnému poznání, a tento pocit „já jsem“ bude uvolněn ze svého sevření uvnitř prány (Siddharaméšvar Mahárádž: Osvobození je za dechem). Dokud tu není naprostá odpoutanost, pak Ten, jenž dlí uvnitř každého, zůstává aktivitou „všeho“/pocitu „já jsem“, a nepochopí tak Konečnou Pravdu/Skutečnost.

40. Znát značí nezapomínat. Neznat značí zapomínat. Je tu někdo, kdo je natolik moudrý, že pochopil tuto prokázanou Pravdu ukrytou uvnitř dvojice Prakruti/Puruša?

41. Díky tomuto poznání tu je svět moudrého (tj. svět „za“; Tomášovo evangelium: Jeho učedníci Ježíšovi řekli: Kdy přijde Království? Ježíš odvětil: „Nepřijde podle očekávání. Neřeknou: Hle, tady je to! nebo: Hle, tam! Ale království Otce je rozšířeno na celé zemi a lidé je nevidí.“) a kvůli nevědomosti tu je svět šílenství, zmatku a soužení. Tohoto rozpuštění samotného poznání /vidžňána lze dosáhnout jedině když předtím nabudete poznání.

42. Potom je znalost mnohého „zde“ zatracena, a „tam“/za ustane „řeč“; nakonec je tu úplná spokojenost/samádhan, oproštěná od původního záměru („já chci být, existovat“).

43. Posluchač řekl: „Tato bezmyšlenkovitá konečná Pravda byla realizována a zavládla zde naprostá spokojenost/samádhan. Přesto bych rád, kdybyste mi mistře znovu ozřejmil pojem pozornosti, jež spojuje tělo (pinda) a brahmandu (bod na temeni hlavy).“

44. Mistr (řečník) odvětil: „ Ještě jsi nedosáhl této bezmyšlenkovité spokojenosti/samádhan. Tato Skutečnost, jež dříme uvnitř brahmandy a pindy, se stala touto „řečí“ a to jsi pochopil. Avšak pochopení nirguny této jasné „řeči“ dosud nevyvstalo.

Tímto končí 4. kapitola 9. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Promluva o poznání“.