ADVAITA.cz

IX.3. Přednáška o stavu bez pochybností (doslova „bez těla“ - niḥsaṁdeha) (z knihy Dásbódh)

25. 12. 2015 - Martin

|| Šrí Rám ||

1. Jakmile v posluchači vznikají pochybnosti, jak tu potom může být poznání Brahman? Není-li tu tato „věc“, jak může být dosaženo stavu za myslí?

2. Posluchač se zeptal: (tedy vznikla v něm pochybnost): „Je-li tu na jedné straně toto „vše“, které koná, a na straně druhé onen ne-konající (tedy puruša) a dále, je-li tu toto „vše“, které zakouší, a na druhé straně onen ne-zakoušející, jak potom může být tento „nedotknutelný“ puruša uvnitř tohoto „vše“ vůbec pochopen“? (tedy je-li tu dvojice prakruti/puruša, je to počátek Máji. Prakruti, čili toto „vše“, je konající a v jeho nitru je skryt puruša, ne-konající. Jedná se o takzvaný „stav svědka“, kdy se člověk ztotožňuje s prakruti a nikoli s purušou.)

3. A posluchač se ptal dál: „Stále říkáš, že jogín zakouší, a přesto není zakoušejícím. Jak může někdo zakoušet nebe a peklo (radosti a utrpení světa), a přitom nebýt zakoušejícím?“ (Tedy – tento svět je naším nebem a naším peklem. Potom říkáme: „To je nádhera!“ nebo „To je hrůza!“ A i když se odpoutáme od světa, stále tu zůstává ten, kdo si užívá poznání. Ale Mistr nám říká, že ani toto není skutečné a že On vidí pouze Sebe Sama.)

4. A posluchač pokračoval v otázkách: „Každý prožívá utrpení zrození a smrti, ale ty říkáš, že jogín trpí, a přesto utrpení neprožívá. Že se zbavil všeho utrpení díky Svému pochopení, které je za myslí.“

5. „A také říkáš, že potom i když je zostouzen, jeho se to nedotýká, a i když naříká, tak zůstává nepohnutý. A i když vynakládá obrovské úsilí, tak ho to ve skutečnosti nijak neunavuje, protože je Pánem jógy.“

6. „Říkáš, že je zrozený, a přesto se nikdy nenarodil, že poklesl na úroveň těla, a přesto nepoklesl, že trpí „mnoha“ způsoby, a přesto netrpí, jak je to možné?“

7. Takové byly pochybnosti posluchače, protože si jeho mysl v podobných myšlenkových hrách *libovala. Proto je nezbytné, aby nyní vznikla tato „řeč“ a bylo dosaženo spokojenosti (samádhan). *(Randžit Mahárádž – Vy ty myšlenky prostě milujete!)

8. Přednášející řekl, buď bdělý a pozorně poslouchej. Jakmile opustíš své obavy a koncepty, které sis vytvořil, potom začneš „mluvit“ velmi dobře (tedy spočíváš přirozeně v „já jsem“), ale tvá „zkušenost“ se ještě nesetkala s onou pravou přirozeností (svarúpou), která je za myšlenkami. (Ty jsi ono Jedno Jediné; nemáš dokonce ani poznání. Ale tato „řeč“ či „já jsem“ vytvořila oddělenost a ty jsi následkem toho poklesl na úroveň tělesného vědomí. A dokud neporozumíš své svarúpě, která je za myšlenkami, a dokud tvé „já jsem“ nesplyne s „To“, potom tvé vrtkavé pochopení bude kolísat mezi zkušeností „já jsem“ a tělesným vědomím. Proto je nutné mít pevné pochopení a pevnou víru.)

9. Jaká je naše zkušenost, taková je i naše řeč. Má-li puruša tu správnou „zkušenost“, potom říká „já jsem“. Ale nemá-li puruša dost odvahy, bude říkat jen samé prázdné a zbytečné věci (a tato vnitřní „řeč“ se stane „mnoha“ nicotnými a jalovými slovy a On bude náhle plný pochybností). (Randžit Mahárádž – Mějte odvahu, abyste byli On!)

10. Pokud tu není úplné poznání, potom je tu neštěstí a chudoba* nevědomosti a On je uvězněn v mysli. Ale jakmile je tu toto poznání „slova“, potom je ono věčné Já zakoušejícím zakusitelem. *(Ježíš řekl: Jestliže povstalo tělo kvůli duchu, je to zázrak, pokud ale duch vznikl kvůli tělu, je to zázrak nad zázraky. Já se ale podivuji, jak se toto veliké bohatství mohlo usadit v takové chudobě. (Tomášovo evangelium, 29.))

11. Pán jógy by měl kolem sebe vidět jen jóginy. Pán poznání by měl ve všech rozpoznávat jen džňániny a pro moudrého člověka by mělo existovat jen „to nejmoudřejší“ (tedy átman). (Tedy máš-li tělesnou totožnost, jsi schopen vidět jenom těla, a jsi-li Bohem, vidíš všude jen Boha.)

12. Člověk, který má určitou „zkušenost“, je schopen vnímat jen podobné „zkušenosti“. Člověk, který se z touto „zkušeností“ neztotožňuje, je pročištěn a ona se ho nijak nedotýká. A tělesné vědomí, které se objevilo v *netělesném/vidéha, je odhozeno v okamžiku setkání s netělesným/vidéha. *(Toto Jediné, které je bez tělesné formy, dokážeš rozpoznat ve chvíli, kdy se pomocí rozlišování/vivéka vzdáš totožnosti s tělem.)

13. Někteří tvrdí: „Siddha/osvobozený je stejný jako baddha/spoutaný a naopak spoutaný je stejný jako siddha.“ Je nade vší pochybnost, že pokud si tohle někdo myslí, je to případ, kdy se jeho átma trochu zbláznilo a zhlouplo. (Ano, je pravda, že baddha je siddha, ale baddha nezná Sám sebe.)

14. Ten, kdo je posedlý ďáblem (tedy tělesné ego), je vlastníkem těla, a ten, kdo ďábla vymítá, je také vlastníkem těla (tedy jeho tělem je „vše“), ale nemůžeme přece tvrdit, že jsou stejní!

15. A stejně tak, pokud se pokleslý a nevědomý džíva považuje za džívanmuktu či džňánina, jak bychom ho mohli brát vážně a považovat ho za nějakou autoritu?

16. Já (átman), které je za všemi myšlenkami a je skryto za viditelným „vše“, se náhle stalo tímto „teď“ (tedy díky tomu, že žák zapomněl na vše). Takže On je přítomen v této „zkušenosti“, v této „řeči“, v této „věci“ a v tomto původním záměru (v touze „já chci být“, „já chci vědět“). A proto je důležité, aby byl „nyní“ posluchač velice pozorný, neboť má příležitost, aby se mu On vyjevil.

17. Tento skrytý puruša může být vnímán díky poznání. Puruša se stane snadno *dostupným (otevřeným) prostřednictvím rozlišování/vivéka. A potom spočívá puruša v ne-mnohosti, není dokonce ani touto „věcí“. *(Randžit Mahárádž – On je tak otevřený, že se ničeho nedotýká.)

18. „Ale jak najít tuto Skutečnost?“ Budeš-li Ho hledat, potom tu bude jen On. A když tu bude jen On, tak nebude třeba Jej označovat jako „věc/vše/saguna brahman“ (tedy počátek mnohosti).

19. Pochop, že On je v těle, a přesto nemůže být spatřen. Hledal jsi Ho v pěti projevených elementech, ale On není něčím, co se jeví. Toto brahman existuje, a přesto nemůže být uchopeno způsobem, jakým chápeš projevené „vše/věc“. (On nemůže být poznán, protože je Poznávajícím. Proto jakákoli forma pozornosti či poznávání musí být opuštěna.)

20. Když se On dívá prostřednictvím očí, potom je vlastníkem těla (tedy stal se džívou, viz 13.1.24). Ale ve skutečnosti není touto „věcí/vším“, protože je uvnitř této „věci“. Ale ty Ho považuješ za všechen vnější projev, tak jak Ho potom můžeš opravdu pochopit?

21. Abys Ho pochopil, musíš zkoumat vnitřní prostor a hledat Toho, kdo je věčný a je za tímto vnitřním prostorem. Je-li mula mája pečlivě prozkoumána, potom se proměnlivé „já jsem“ stane neproměnným Já, které je nehybné.

22. Toto paramátma je čiré poznání (tedy ne-poznání/za poznáním). Není nijak poskvrněno májou. Je celistvé a není znečištěno prvotním záměrem (touhou „já chci být“).

23. Tento puruša je „Králem jógy“. Toto átma spočívá přirozeně samo v sobě (tedy je tu jen Ono a není potřeba žádný „svědek“). Toto dokonalé Brahman je *semenem, o kterém mluví védy, ale nemůže být pochopeno, pokud se držíš tělesné formy onoho „vše“. *(Z tohoto semene onoho „vše“ vyvstala slova, vznikly védy a objevil se svět.)

24. Jakmile si představuješ tělo, vidíš tělo. Ale On je ve skutečnosti velice odlišný dokonce i od tohoto vnitřního prostoru (tj. těla „vše“). Proto když budeš hledat Skutečnost tímto způsobem, zrození a smrt zmizí. (Randžit Mahárádž – cokoli, co vidíš a vnímáš, to není On.)

25. Zrození a smrt se týkají jen mula máji. Ale átma puruša takovou přirozenost vůbec nemá. Protože jak by tato *Skutečnost mohla vyvstat z ničeho? (Tato mula mája je nula; vše vzniká z nuly, z nevědomosti.) *(Parabrahman s ničím takovým nemá nic společného, nikdy neztratilo Sebe Sama a nemůže být produktem toho, co není/máji.)

26. Pokud si představuješ, že tato nirguna se může zrodit či zaniknout, tak sám sobě přivoláváš zrození a smrt. (Tedy kvůli pasti své představivosti si myslíš, že jsi a následně nebudeš.)

27. Když plivneš na polední slunce, tak slina dopadne zpátky na tebe. Stejně tak, když si myslíš, že je tu něco druhého, potom jsi v tomto vnitřním prostoru vytvořil sebe (a vznikla oddělenost „jáství“).

28. Je tu Mistr a je tu jeho síla. Když to víš, je tu spokojenost/samádhan. Ale když pes začne štěkat (Randžit Mahárádž – pes ví, „já jsem pes a nejsem kočka“), potom se tato Skutečnost stane pouhým psem. (Mít toto tělesné vědomí není o nic lepší než být psem. Pes se stará jen o žrádlo, o feny a spánek. Stráví svůj život tím, že s vyplazeným jazykem stále o něco žebrá a neví, co je to vivéka/rozlišování.)

29. Džňánin je touto pravou svarúpou, ale nevědomí lidé vidí jen lidskou formu.* Bůh se nám zjevuje vždy v takové podobě, jež odpovídá našim představám, které o něm máme. *(Šrí Siddharáméšvar Mahárádž – Jakou odměnu může guru dát žákovi, jenž nevěnuje pozornost instrukcím, které mu byly předány v přednášce sadgurua, a vůbec se jimi v praxi neřídí? Místo toho žák jenom recituje „Guru Brahma, Guru Višnu...“ a dělá púdžu s tyčinkami, áratí lampou a prasádem. Když sluha dostane od pána pokyn „přines trochu vody“, ale sluha to neudělá a místo toho začne kolem tancovat a říkat „Ó pane, jakou nádhernou máš tvář, krásnou postavu a vůbec, celý jsi úžasný“. Jakou asi dostane sluha od svého pána odměnu za takové chování? Podobně pokud žák provádí pro sadgurua púdžu a má jen plná ústa krásných řečí, jaký smysl má potom sadguruova přednáška a jeho slova?)

30. Bůh je bez formy a je nirgunou, ale svět se stará jen o kamenné sochy. Kámen se jednou rozpadne, ale jak by mohla být zničena nirguna?

31. Bůh je věčně-zářící/sadó-dita a prostupuje vším, ale v tomto světě nabývá „mnoha“ forem (v podobě hrubých těl a kamenných soch). Vidíš-li pouze tyto „mnohé“ jevící se formy/bahuvidha, pak nemůžeš ono paramátma, které je před myslí, nikdy pochopit.

32. Sádhu je átma džňánin. Díky pochopení získal úplnou spokojenost/samádhan. Pomocí rozlišování/vivéka se odevzdal átma a stal se jím.

33. Plamen má tvar hořícího dřeva, ale znamená to snad, že se stal dřevem? Podobně se svarúpa, která je za myslí, nikdy nemůže stát „já jsem“.

34. Tělo džňánina je jako kafr; dokud hoří, je viditelné. Zdánlivě tu je, ale nakonec shoří a nic po něm nezůstane. A tak jako se *kafr nemůže vrátit zpět do kafrovníku, tak se ani džňánin nemůže vrátit zpátky k tělesné totožnosti. *(Kafr se vyrábí ze silice stromu kafrovníku lékařského.)

35. Semeno, které je spáleno, nemůže už vyklíčit. Látku, která shořela, nelze zvednout z popela a to, na čem ses dohodl u řeky, už neplatí, když se řeka vlije do Gangy.

36. Řeku je možné vidět jen do jejího soutoku s Gangou, ale potom se s ní neoddělitelně spojí a už není zjevná. Podobně se sádhu nejeví dokonce ani jako tato „věc/vše“, protože On je átma, které proniká touto „věcí/vším“.

37. Zlato se už nikdy nestane znovu železem, ze kterého vzniklo díky doteku kouzelného kamene paris. Podobně je zrození sádhua pouhou smyšlenkou. Ale nevědomí lidé jsou hloupí a hrubí a když vidí sádhua, považují ho za tělo. Jak by potom mohli pochopit Skutečnost, která je za myslí?

38. Slepí nemohou vidět dokonce ani „věc/poznání“. Natož aby tito zmatenci dokázali pochopit Skutečnost, která je za poznáním! Slova nevědomého člověka jsou jako nesmyslné blábolení způsobené horečkou.

39. Když se purušovi zdá hrozivý sen, pak toto átma křičí ze sna strachem. Ale jak může takový strach zasáhnout Toho, kdo je vzhůru?

40. Kořen se může svým tvarem podobat hadovi a jeden člověk se ho lekne, zatímco druhý ví, že je to jen kořen. Můžeme snad považovat stavy těchto dvou lidí za totožné? (Šrí Siddharáméšvar Mahárádž – Když se intelekt nějakého člověka rozhodne, že provaz ve tmě je had, tak to bude had, i když žádný had ve skutečnosti neexistuje. Intelekt se rozhodl, že to je had, a tady se zastavil. Člověk vidí „hada“ a dál už o tom nepřemýšlí. Začne se k provazu chovat, jako kdyby to byl opravdu had. Když přijde někdo druhý a snaží se ho mnoha způsoby přesvědčit – „Prosím tě, vždyť to není žádný had, je to jen provaz!“ – tak se stává, že se ten první člověk nechce za žádnou cenu vzdát objektu, který vytvořil jeho intelekt, a odmítá to blíže prozkoumat. Potom je všechno úsilí druhého člověka marné.)

41. I když člověk domnělého „hada“ drží v ruce nebo ho dokonce vlastní, nemůže jím být uštknut.* Podobně nemůže ten, kdo pochopil tuto iluzi, považovat Skutečnost, která je za myslí, za nějaký vnější projev. Ale když si tato Skutečnost začne o Sobě vytvářet různé představy, potom upadne do bolesti a utrpení. (Šrí Siddharáméšvar Mahárádž – Z toho krásně můžete vidět, že štěstí není v tom, když člověk opustí zkušenosti plynoucí ze smyslových objektů, ale v pochopení, že tyto objekty jsou neskutečné. Had z gumy není opravdový had. Pokud člověk vidí gumového hada a chápe, že je neskutečný, tak je přece jedno, zda ho zahodí, nebo si ho nechá!)

42. Když hadi a škorpioni (tedy touhy) začnou kousat, potom ten, kdo je ve skutečnosti paramátma, začne trpět. Ale jak by tato Skutečnost mohla doopravdy trpět iluzorními projevy tohoto světa? (Pokud On začne používat rozlišování/vivéka, potom Jeho světem se stane toto „vše/poznání“. A když pokračuje v rozlišování, dospěje nakonec k tomu, že i to je falešné.)

43. Takže pochopením tohoto „vše“ se pochybnosti rozplynou a následně džňánin pochopí i čiré poznání. Nicméně nevědomý člověk se zrození a smrti vyhnout nemůže.

44. Potom toto Jedno, kvůli touze poznávat, poklesne na úroveň světa tohoto „vše“ a protože pokračuje v tvorbě objektů, vytvoří si svět „mnoha“ jmen a forem. A v důsledku Své nevědomosti se On ponoří do bahna zrození a smrtí.

45. Pokud tato Skutečnost přijme svou roli v „příběhu“ tohoto „vše“, potom je následně rozdělena do mnoha rozdílných forem. Proto přednášející/Mistr varuje - „Buď bdělý, neustále bdělý!“

Tímto končí 3. kapitola 9. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Přednáška o stavu bez pochybností“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)