ADVAITA.cz

84. Vaším Guruem je váš cíl (z knihy Já Jsem To)

21. 12. 2015 - Martin

Maharádž: Proč se tolik starat o ostatní? Kdokoli může být Guruem a pokud má čisté srdce a jedná v dobré víře, nezpůsobí žákovi žádnou újmu. Nemají-li žáci výsledky, je chyba v žácích, v jejich lenosti a nedostatku sebekázně. Na druhé straně, pokud je žák opravdový a pustí se s nadšením do sádhany, určitě potká kvalifikovanějšího učitele, který ho dovede dál. Vaše otázka pramení ze tří chybných předpokladů: že se člověk musí zabývat druhými lidmi, že člověk může hodnotit druhé a že žákův pokrok je záležitost Guruovy zodpovědnosti. Ve skutečnosti je Guruova role pouze v tom, že dává žákovi pokyny a dodává mu odvahu. Žák je sám za sebe stoprocentně zodpovědný.
T: Říkalo se ale, že stačí totální odevzdanost Guruovi, a vše ostatní udělá už Guru.
M: Jistě, pokud je tu totální odevzdanost a člověk se úplně přestane starat o svou minulost, přítomnost a budoucnost, o své fyzické a duchovní jistoty, znamená to počátek nového života, plného lásky a krásy; potom už Guru není důležitý, protože žák rozbil skořápku, ve které byl uvězněn. Naprosté sebeodevzdání je samo o sobě osvobozením.
T: Co se stane, když je neschopný Guru i žák?
M: V běhu na dlouhou trať nakonec oba zvítězí. Koneckonců jejich skutečné Já není nijak dotčeno komedií, kterou dočasně hrají. Nakonec přijdou k rozumu, vyspějí a jejich vztah se přenese na vyšší úroveň.
T: Nebo se mohou rozejít.
M: Ano, mohou se rozejít. Ostatně, žádný vztah není navěky. Dualita je dočasný stav.
T: Je náhodné, že jsem vás potkal, a bude náhodné to, že se možná rozej­deme a nikdy už se nesetkáme? Nebo je mé setkání s vámi součástí kosmické hry, zlomkem velkého dramatu našich životů?
M: Skutečnost je smysluplná a to, co je smysluplné, se vztahuje ke skutečnosti. Pokud je náš vztah pro vás i pro mne smysluplný, nemůže být náhodný. Budoucnost ovlivňuje přítomnost, stejně jako minulost.
T: Jak mohu zjistit, kdo je skutečný světec a kdo ne?
M: To zjistit nemůžete, dokud nemáte jasný vhled do jeho srdce. Zdání klame. Abyste viděl jasně, musí být vaše mysl jasná a nepřipoutaná. Dokud neznáte sám sebe, jak chcete znát druhé? A pokud znáte sám sebe, potom jste tím druhým. Nechte na chvíli druhé být a zkoumejte sám sebe. Je tolik věcí, které o sobě nevíte – co jste, kdo jste, jak jste se narodil, co teď děláte a proč, kam jdete, jaký je smysl a účel vašeho života, vaší smrti, vaší budoucnosti? Máte nějakou minulost, máte budoucnost? Jak to, že žijete ve zmatku a utrpení, když celé vaše bytí touží po štěstí a míru? To jsou závažné otázky a měl byste je řešit jako první. Zjišťovat, kdo je a kdo není džňánin, není nutné, ani na to nemáte čas.
T: Já si ale přece musím pečlivě vybrat správného Gurua.
M: Buďte správný člověk a správný Guru si vás určitě najde sám.
T: Ale vy jste neodpověděl na mou otázku: jak najít toho pravého Gurua?
M: Ale já jsem vám odpověděl. Nehledejte Gurua, ani na něj nemyslete. Udělejte svým Guruem svůj cíl. Ostatně, Guru je jenom prostředek k dosažení výsledku, nikoliv samotný výsledek. Guru není důležitý, důležité je to, co od něj očekáváte. Takže, co tedy očekáváte?
T: Díky jeho milosti se stanu šťastným, silným a vyrovnaným.
M: Vy máte ale ambice! Jak může jedinec, omezený časem a prostorem, pouhé tělo a mysl, ta hromádka neštěstí mezi zrozením a smrtí, být šťastný? Samotné okolnosti jeho vzniku vylučují, aby byl šťastný. Mír, síla, štěstí, to nejsou nikdy stavy jedince, nikdo nemůže říci „můj mír“, „má síla“ – protože „moje“ znamená výlučnost, která je křehká a nejistá.
T: Já znám jen svou podmíněnou existenci; nic jiného neexistuje.
M: Tohle přece nemůžete nikdy říci. V hlubokém spánku nejste podmíněný. Jak ochotně a toužebně jdete spát a jak klidný, svobodný a šťastný jste, když spíte!
T: O tom nic nevím.
M: Vezměme to negativně. Když spíte, necítíte bolest, svázanost, ani neklid.
T: Už chápu, kam míříte. V bdělém stavu vím, že jsem, ale nejsem šťastný; v hlubokém spánku jsem také, a navíc šťastný, i když o tom nevím. Jediné, co potřebuji vědět, je to, že jsem svobodný a šťastný.
M: Přesně tak. Takže, jděte dovnitř, do stavu, který bychom mohli přirovnat k bdělému spánku, ve kterém si uvědomujete sám sebe, ale neuvě­ domujete si svět. V tomto stavu budete bez sebemenší stopy pochybnosti vědět, že v samotném základu svého bytí jste svobodný a šťastný. Jediný problém je v tom, že jste připoutaný k zážitkům a milujete své vzpomínky. Ve skutečnosti je to naopak – to, na co si vzpomínáte, není nikdy skutečné – skutečnost je pouze v přítomnosti.
T: Tohle všechno chápu slovně, ale nemám to vnitřně zažité. Mám to v sobě jako obraz, na který se můžu dívat. Není snad úkolem Gurua, aby tomuto obrazu vdechl život?
M: I tohle je zase přesně naopak. Obraz je živý; mrtvá je mysl. Protože je mysl utvořena ze slov a představ, jsou takové i odrazy v mysli. Mysl zakrývá skutečnost verbalizací a potom si stěžuje. Říkáte, že musíte mít Gurua, který by s vámi dělal zázraky. Ale vy si jenom hrajete se slovy. Guru a žák jsou jeden jediný celek, tak jako svíčka a její plamen. Dokud není žák opravdový, není to ještě skutečný žák. Dokud není Guru vše milující a obětavý, není to skutečný Guru. Skutečné může být zplozeno jedině Skutečným, nikdy ne neskutečným.
T: Chápu, že jsem nepravdivý. Kdo mne udělá pravdivým?
M: Samotná slova, která jste vyslovil, to udělají. Věta: „Chápu, že jsem nepravdivý“, obsahuje vše, co potřebujete ke svému osvobození. Přemýšlejte o tom, hluboce se do toho ponořte, jděte ke kořeni těchto slov; uvidíte, že to bude fungovat. Síla je ve slovu, nikoliv v jedinci.
T: Pořád vám ještě úplně nerozumím. Na jednu stranu říkáte, že je Guru nutný, ale na druhou stranu prohlašujete, že mi Guru může dát pouze radu, ale úsilí musím vynaložit já. Prosím vyjádřete se jasně – může člověk realizovat Já bez Gurua, nebo je podstatné najít opravdového Gurua?
M: Mnohem podstatnější je najít opravdového žáka. Věřte mi, že opravdový žák je něco velice vzácného, jelikož dokáže zakrátko překročit touhu mít Gurua tím, že nalezne sám sebe. Neztrácejte čas zjišťováním, zda jsou Guruovy rady založeny jenom na jeho vědomostech, nebo na skutečných vlastních zkušenostech. Pro-stě se jimi s důvěrou řiďte. Život vám přinese jiného Gurua, pokud to bude potřeba. Anebo se zbavte všeho vnějšího vedení a spolehněte se sám na sebe. Je velice důležité pochopit, že to, na čem záleží, není osoba Gurua, ale jeho učení. Dostanete například dopis, který vás rozpláče či rozesměje. Nezpůsobil to přece pošťák. Guru vám jenom sděluje dobré zprávy o vašem pravém Já a ukazuje vám, jak se k němu vrátit. Guru je svým způsobem poslíčkem vašeho Já. Poslíčků může být mnoho, ale vzkaz je jediný: „Buďte to, co jste.“ Nebo to můžete vyjádřit ještě jinak: dokud nepoznáte sama sebe, nemůžete vědět, kdo je váš skutečný Guru. Po realizaci zjistíte, že všichni Guruové, které jste měl, přispěli k vašemu probuzení. Vaše realizace je důkazem toho, že Guru byl skutečný. A proto jej berte takového, jaký je, dělejte to, co vám říká, s upřímností a nadšením a věřte svému srdci, že vás upozorní, kdyby něco nebylo v pořádku. Pokud vyvstanou pochybnosti, nebojujte s nimi. Přimkněte se k tomu, co je nepochybné a nechte pochybnosti svému osudu.
T: Mám Gurua a velice jej miluji, ale zda je to můj opravdový Guru, to nevím.
M: Pozorujte se. Pokud zjistíte, že se měníte k lepšímu, rostete, znamená to, že jste našel toho pravého člověka. Může být krásný či ošklivý, příjemný nebo nepříjemný, může na vás být milý či vám nadávat; na ničem z toho nezáleží, kromě toho jediného faktu, že vnitřně rostete. Pokud ne, dobře – může to být váš přítel, ale není to váš Guru.
T: Když potkám nějakého jen trochu vzdělaného Evropana a říkám mu o Guruovi a jeho učení, jeho reakce je: „Ten člověk musí být blázen, když učí takovéhle nesmysly.“ Co mu mám na to říct?
M: Přiveďte ho k sobě samému. Ukažte mu, jak málo toho o sobě ví, jaké absurdní výroky o sobě samém považuje za svatou pravdu. Říkají mu, že má tělo, že se narodil, zemře, že má rodiče, povinnosti. Učí se mít rád to, co mají rádi druzí, a bát se toho, čeho se bojí oni. Jakožto totální výtvor dědičnosti a společnosti žije podle svých vzpomínek a jedná na základě svých zvyků. Nezná sebe sama ani své opravdové zájmy, a proto se honí za falešnými cíli a je neustále frustrovaný. Jeho život i smrt jsou nesmyslné a bolestné a zdá se, že z toho není žádné východisko. Takže mu řekněte, že existuje východisko, které má na dosah ruky, nikoliv však nějaká konverze k jiné soustavě idejí, nýbrž osvobození se ode všech idejí a životních schémat. Neříkejte mu o Guruech a žácích – tento způsob uvažování pro něj není. Jeho cesta je vnitřní, on je poháněn vnitřní touhou a veden vnitřním světlem. Vybízejte jej k tomu, aby se bouřil, to v něm vyvolá odezvu. Nesnažte se mu vnucovat, že ten a ten člověk je realizovaný a může být přijímán jako Guru. Dokud nevěří sám sobě, nemůže věřit nikomu druhému. A důvěra přijde spolu se zkušeností.
T: To je tedy zvláštní! Já si vůbec nedokážu představit život bez Gurua.
M: To je záležitost temperamentu. Vy máte také pravdu. Vám stačí, když zpíváte bhadžany. Nemusíte toužit po realizaci, ani podstupovat nějakou sádhanu. Boží jméno je vše, co máte zapotřebí. Žijte podle toho.
T: Není náhodou tohle neustálé opakování několika slov trochu bláznivé?
M: Je to bláznovství, ale je to rozumné bláznovství. Každé opakování je tamas, ale opakování božího jména je satvický tamas, protože má vznešený cíl. Díky přítomnosti satvy se tamas unaví a vezme na sebe formu totální odpoutanosti, odtaženosti, vzdání se, rezervovanosti, neměnnosti. Tamas se stane pevným základem, na kterém se dá žít celistvý život.
T: Umírá to, co je neměnné?
M: Umírá jen to, co se mění. Neměnné ani nežije, ani neumírá; je to věčný svědek života a smrti. Nemůžete říci, že je to mrtvé, protože to má uvědomění. Nemůžete ale ani říci, že to je živé, protože se to nemění. Je to jako váš magnetofon. Nahrává a přehrává – všechno dělá sám. Vy jenom posloucháte. Podobně já pozoruji vše, co se děje, včetně toho, jak s vámi mluvím. Nejsem to já, kdo mluví, slova se objevují v mé mysli a potom je slyším znít.
T: Není to snad stejné u každého člověka?
M: A kdo říká, že ne? Ale vy trváte na tom, že myslíte a mluvíte, zatímco pro mne tu je myšlení a mluvení.
T: Jsou dvě možnosti. Buďto jsem našel Gurua, nebo nenašel. Co je nejlepší v každém z těchto dvou případů dělat?
M: Vy ale nejste nikdy bez Gurua, protože Guru je věčně přítomen ve vašem srdci. Někdy se může zvnějšnit a objeví se ve vašem životě jako povznášející a reformátorský faktor v podobě matky, manželky, učitele. Anebo zůstane v podobě vnitřní touhy po poctivosti a dokonalosti. Jediné, co máte dělat, je poslouchat ho a dělat to, co vám řekne. To, co po vás chce, je jednoduché – učit se sebe-uvědomění, sebe-ovládání, sebe-odevzdání. Může se to zdát obtížné, je to ale jednoduché, pokud jste upřímný a opravdový. A zcela nemožné, pokud nejste. Opravdovost je jak nutná, tak postačující podmínka. Opravdovosti se vždycky všechno podvolí.
T: Co člověka dělá upřímným a opravdovým?
M: Základem opravdovosti je soucítění. Soucítění se sebou i s druhými, zrozené z utrpení, svého i druhých.
T: Musím trpět, abych byl opravdový?
M: Nemusíte, pokud jste citlivý a zapůsobí na vás utrpení druhých, jako tomu bylo v případě Buddhy. Jste-li ale necitlivý a nelítostný, potom vám vaše vlastní utrpení začne klást nevyhnutelné otázky.
T: Já vím, že trpím, ale asi ne dostatečně. Můj život je sice nepříjemný, ale je snesitelný. Mé malé bolesti jsou vyváženy mými malými radostmi a celkově jsem na tom lépe než většina lidí, které znám. Vím, že moje situace je nejistá a že mne kdykoli může postihnout nějaké neštěstí. Musím čekat, až přijde krize, abych se vydal na cestu za pravdou?
M: Ve chvíli, kdy jste pochopil, jak křehká je vaše situace, už jste bdělý. Takže zůstávejte bdělý, pozorný, zkoumejte, vyšetřujte a objevujte chyby své mysli a těla a zbavujte se jich.
T: A kde k tomu mám najít energii? Připadám si jako ochrnutý člověk v hořícím domě.
M: I ochrnutí lidé začnou někdy ve chvíli nebezpečí chodit! Ale vy nejste ochrnutý, jenom si to myslíte. Udělejte první krok a tím začne vaše cesta.
T: Cítím, že má připoutanost k tělu je tak silná, že se prostě nedokážu vzdát myšlenky, že jsem tělo. Tahle myšlenka mne bude provázet až do smrti. Někteří lidé tvrdí, že realizace není možná, dokud je člověk naživu, a já s nimi souhlasím.
M: Dříve než budete s někým souhlasit nebo nesouhlasit, bylo by možná dobré prozkoumat samotnou ideu těla. Objevuje se mysl v těle, nebo tělo v mysli? Jistě tu musí být nejprve mysl, která si vytvoří představu „já jsem tělo“. Tělo bez mysli nemůže být „mé tělo“. „Mé tělo“ tu nevyhnutelně nemůže být, je-li mysl v klidu. Nemůže tu být ani tehdy, když je mysl hluboce ponořena v myšlenkách a pocitech. Jakmile pochopíte, že tělo je závislé na mysli, mysl na vědomí, vědomí na uvědomění, a nikoliv ­naopak, bude vaše otázka, zda sebe-realizace může či nemůže přijít, dokud je člověk naživu, zodpovězena. Není to tak, že se nejprve musíte osvobodit od myšlenky „já jsem tělo a mysl“, a teprve potom si můžete uvědomit své Já. Je to právě naopak – lpíte na nepravdivém proto, že neznáte to, co je pravdivé. Nutnou podmínkou k sebe-realizaci není dokonalost, ale opravdovost. Ctnosti a síly přijdou spolu s realizací, nikoliv před ní.

♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"