Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže - Kapitola 13. Na vrcholu šíření spirituality - část 2
19. 12. 2015 - Roman
Ctěný Radžmanjo Tribhuvandasi,
základní myšlenkou celé přednášky je, že je nutné všeho se vzdát. Proč je to tak důležité? To je třeba pochopit. Pokud je člověk nešťastný z představy, že by měl všechno opustit, potom se dá říci, že vůbec nepochopil podstatu této přednášky. Příčinou je to, že tělo a objekty světa zakryly naši Pravou Přirozenost. Jakmile však tělo a objekty světa zničíme (tím, že se jich vzdáme), může se Já rozzářit v plné kráse. Takže měl by snad být aspirant smutný a nešťastný z toho, že má tímto způsobem vše opustit? Naopak, pokud všechny bolesti a utrpení odejdou, člověk by se měl cítit skvěle! Pokud se ale cítí nešťastný, pak je jisté, že jeho porozumění je chybné.
Kapitola 13. Na vrcholu šíření spirituality - část 2
Šrí Mahárádž říkal: „Ty sám jsi Bůh, všeprostupující a milostivý. Smyslové touhy a objekty každodenního života vytvářené tvou představivostí nemají pro tebe vůbec žádnou hodnotu. Ve snu může být člověk žebrákem či boháčem, ale když se probudí, jeho snová zkušenost je ta tam a všechny snové prožitky jsou mu v bdělém stavu úplně k ničemu. Podobné je to se všemi prožitky iluzorních objektů a tužeb, které člověk zakoušel ve spánku nevědomosti. Nyní mu do všech těch imaginárních objektů a žádostí vůbec nic není, protože v něm díky Milosti a Požehnání Gurua zazářilo světlo poznání. Jakmile se v žákovi toto pochopení pevně usadí, znamená to, že dosáhl opravdové odpoutanosti.“ (Krásnou ukázkou tohoto stavu je následující dopis Šrí Mahárádže.)
Dopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže adresovaný Šrí Tribhuvandasovi
Šrí Sadguru Bhausáhéb Mahárádž Prasanna
Šolápur, 2.2. 1934
Ctěný Radžmanjo Tribhuvandasi,
základní myšlenkou celé přednášky je, že je nutné všeho se vzdát. Proč je to tak důležité? To je třeba pochopit. Pokud je člověk nešťastný z představy, že by měl všechno opustit, potom se dá říci, že vůbec nepochopil podstatu této přednášky. Příčinou je to, že tělo a objekty světa zakryly naši Pravou Přirozenost. Jakmile však tělo a objekty světa zničíme (tím, že se jich vzdáme), může se Já rozzářit v plné kráse. Takže měl by snad být aspirant smutný a nešťastný z toho, že má tímto způsobem vše opustit? Naopak, pokud všechny bolesti a utrpení odejdou, člověk by se měl cítit skvěle! Pokud se ale cítí nešťastný, pak je jisté, že jeho porozumění je chybné.
Tato přednáška vychází z verše 46., třetí kapitoly, páté dášaky knihy Dásbódh. Guru říká svému pokročilému žákovi: „Ať všechno, včetně iluze a celého vesmíru zmizí.“ To znamená, že se celý vesmír, včetně našeho těla, stane pouhým stéblem slámy. Tělo nám nepatří, a proto ani objekty nám nepatří. Co lze tedy říci o tomto vesmíru? Jakou má hodnotu? Je úplně bezcenný! Pochop, že je to jen smetí! Potom budeš schopen vše opustit a v tom spočívá Skutečná Sláva pravého žáka. Pro žáka je velkým požehnáním den, kdy opustí všechny karmany (skutky – mentální i fyzické). Když se Sádhu všeho vzdá, je to nezměrné štěstí. Důsledkem je potom stav Nejvyšší Blaženosti.
Pociťuje-li však žák místo toho smutek a pláče nad ztrátou materiálních věcí, nic nepochopil! Je to blázen první třídy! Jaké jiné jméno je mu možno dát? Podobně jako pán Višnu, ten kdo pochopil, má přednost před celým vesmírem; podmaňuje si svět. Svatý, který si podřídil tělo, věci světa i sám svět, a který pochopil, že to vše nemá větší cenu než hřebík, řekne: „To stačí“ a vše opustí. Jedná-li tak, pak ten, který si rozumí, je tím nejšťastnějším a nejbohatším z lidí.
Jen on opravdu pochopil; jen on rozpoznává pravou hodnotu Mistra; jen on může říci: „Mistr mě osvobodil od nevědomosti, od lpění na tomto iluzorním světě a probudil mě do mé Skutečné Přirozenosti.“ Pokud spíme, nevidíme okolní svět a nemáme o něm žádnou zkušenost; nicméně spočíváme ve své pravé Přirozenosti. Mistr nás přivádí do stejného stavu: ten, který může říci: „Tento stav není můj stav, ale váš, je požehnaný.“ Pochopte tedy, že odřeknout se je žákova velká příležitost.
Pozná-li, že je sám sobě mrtev, podobá se žák vítěznému lvu s hrdě vypnutou hrudí, který se jde zříci sám sebe k nohám svého Učitele. Žák vyjde ze svého domu nebo paláce hrdý jako dobyvatel světa a přenechává v naprosté radosti vše svému Mistrovi. Tento dar je jediný opravdový dar; Mistr ho přijme a je spokojen.
Guru nemá potěšení z toho, když mu žák dává hmotné dary. Guru je šťastný jedině tehdy, když vidí, že jeho žák uspěl na duchovní cestě a nasadil si Královskou Korunu Božského Poznání. Pomíjivé dary, které mu žák nosí, přijímá jen pro žákovo dobro a kvůli tomu, aby ho potěšil. Který Guru by byl tak pošetilý, aby považoval hovno za něco hodnotného? (Iluzorní světské objekty se svou hodnotou rovnají hovnu.) To ať si dělají lidé, kteří považují svět za skutečný.
Přečti si proto tuto kapitolu z Dásbódhu. Tvé pochopení se díky tomu určitě prohloubí.
Překlad z francouzštiny: Sylva Daníčková
Jazyková korektura: Roman Sudín, Martin Vinkler, Gabriela a Aleš Adámkovi
Další kapitoly z knihy Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže naleznete v "Textech na pokračování".