ADVAITA.cz

81. Zanechte pochybnosti a rozlišování (z knihy Oddanost po Seberealizaci)

16. 12. 2015 - Gabriela

81. Zanechte pochybnosti a rozlišování

Rozdělování značí odlišování neboli oddělenost. To znamená nepřítomnost rovnosti. V rovnosti neexistuje pocit vyšší a nižšía žádný rozdíl jako špinavý a čistý. Rovnost představuje takové vnímání, v němž není žádné dotazování, jaký je někdo „další“. Na základě odstranění pochybnosti nerovnosti musíme poznat, že Brahman je Jedno ve všech. Respektováním všeho jako Brahman bychom se měli uklonit před všemi. To bychom měli učinit s naprostou lhostejností vůči společenské etice. O této sádhaně promlouval zcela jasně Pán Krišna. Měli bychom vidět vše, včetně svého těla, jako Brahman. Měli bychom pěstovat tento postoj až do té doby, než bude pevně vtištěn do našeho srdce.

Vše, co se jeví našim očím, a vše, co cítíme, že je zde, aniž bychom to spatřili, včetně mentálně vytvořených konceptů, je pouze Brahman, bez vynaložení nějakého úsilí. Toto by mělo být přesvědčení našeho Vnitřního Bytí. Vše je Životní energií, Vědomím, jež je svou podstatou Poznáním. Co mysl poznává a co oči vidí, je vše pouze Brahman. Naše sádhana by měla dojít do tohoto rozměru. Měli bychom být přesvědčeni, že představované i nepředstavitelné, jsou jen Brahman. To je poslední prověrka, zdali jsme pochopili správně či nikoli. Jakmile jste si jisti, že to, co je představované myslí, a to, co je mimo dosah mysli, je vše Brahman, naše „Já“, Paramátman, jde o vyvrcholení konání vysvětlovaného ve Védách (Védik Karma) a všech činností našeho každodenního života.

Sádhana toho, kdo je přesvědčen o tom, že vše je Brahman, byla naplněna. Sádhana musí být praktikována tak dlouho, dokud se nám Brahman neprokáže. Ten, kdo je přesvědčen, že vše, co je zakoušeno v bdělém vědomí, ve snu nebo hlubokém spánku, není nic než jeho vlastní „Já“, nepotřebuje žádnou další sádhanu. Měli byste vnímat, že osoba, jíž jste pohrdali, je také pouze vaše „Já“, Paramátman. Pokud k ní pořád cítíte nepřátelství, můžete si být jisti, že vaše sádhana ještě není u konce. Skutečně dokonalý je ten, kdo necítí oddělenost. Všechny činnosti, které děláte, jsou činnostmi Paramátman. Ve světě není nic jiného. Měli byste mít takovou Oddanost, že cítíte, že vaše „Já“, Paramátman, je v každé bytosti. Pán (Krišna) říká: „Neobdržíte mou Vizi, mou Zkušenost, žádnou jinou metodou, ať se snažíte po věky věků.“ Znajíce toto, měli byste meditovat o tom, že Paramátman je všude. Zanechte svou vychytralou logiku a všechny další druhy triků mysli. Ten, kdo velmi jednoduše a přirozeně vidí Brahman všude, je na správné cestě Oddanosti. Řekl jsem vám zde pravou esenci klíče k dosažení stavu Brahman. Tímto opravdu budete realizovat své „Já“, které je Skutečnou Moudrostí. Toto by mělo být učiněno bezvýhradně tělem, řečí a myslí.

Mysl je velmi mazaná, ale dotknout se Paramátman, to nedokáže. Ve skutečnosti Mu ani nemůže vytvořit překážku. Paramátman je nevyrušeno a bez jakékoliv vady. Je bez poskvrny, což znamená, že neobsahuje žádnou hmotu. Hmota je odsouzena ke zkáze a rozkladu. Hmota se nemůže nikdy dotknout Paramátman. Neměli byste se snažit pomocí mysli dělat nic, jako např. domnívat se, že Paramátman je mladé nebo staré. Všechny aktivity náleží pouze mysli. Neměli byste zneužívat vaši řeč pronášením zlých myšlenek, ba ještě horší je dusit v sobě závist.

Každý má nějakou slabost, ale nikdo nechce svou špatnou stránku odhalit. Snaží se ji ukrýt. Toto vše je záležitostí špatného pochopení. Přinejmenším byste se neměli snažit ostatní zastrašovat. Proč byste měli očekávat, že se vám má někdo druhý podřídit? Každý by měl mít svobodu. Stručně řečeno, proč by se měli ostatní chovat podle toho, jak si přejete? Proč by zde měla být taková tyranie? Proto nebuďte takoví. Považujte všechny své činnosti za vyjádření Paramátman. Pokud někdo cítí, že je v těle, řeči a mysli, jeho zkušenost bude odpovídat tomuto pocitu. Dokonce i koncept „Já sám nahlížím na všechny tvory tak, jako že jsou Paramátman“ by měl také odejít, protože co „jiného“ je tu pro „mne“ k vidění? Je tento celý svět Paramátman jen proto, že si to takto myslím já? Dokonce, i když si to tak nemyslíte, celý svět už od samého počátku není nic jiného než Paramátman. Není zapotřebí to prohlašovat. Skutečnost, že „Já jsem Paramátman“, by měla být velmi jasně a pevně pochopena. Jedině pak je mysl v „Tom Stavu“ bez jakékoliv příčiny. Brahman je tu vždy bez příčiny.

Ten, jehož Vědomí je ukotveno v „Já“, okamžitě pochopí, co je zde řečeno. Nicméně pro další to musíme znova a znova různými způsoby opakovat. Měli bychom se poklonit před všemi bytostmi, respektujíce je jako Paramátman. Pomocí pokory můžeme mít místo v srdci každého. Díky pokoře jsme vždy skromní a stáváme se čím dál tím ryzejší a oproštění od chyb. Tímto způsobem může náš nesobecký život prostoupit všemi bytostmi. Pokora je úžasná vlastnost. V pokoře leží obrovská síla. Zůstat pokorný vyžaduje velké hrdinství. V pokoře je vše Brahman a vytrácí se v ní také dokonce i myšlenka „Já jsem Brahman“. Co jiného je zde kromě Brahman? Jakmile je pocit tvoje, druhých a moje pohlcen, všechna přirovnání a porovnání se vytratí v Jednotě. Pak jste přesyceni snahou i jen mluvit o Brahman. Toto je stav, ve kterém Bůh a Jeho oddaný nezůstávají odděleni. Jak Bůh, tak oddaný, jsou pryč.

Bůh vytvořil po nějakou dobu iluzi a oddaný v ní pobýval, ale posléze se Bůh i oddaný vytratili. Původně (prvotně) ani jeden z nich vlastně vůbec neexistoval a dle toho zmizeli. To Jediné, bez duality, je takové, jaké je, věčně. Světec je často kritizován. „Cože je to za Světce? On není Světec.“ Dokonce i Světec sám říká: „Jaký Světec? Vše je jenom iluze“. Je si plně vědom marné snahy dávat Skutečnosti nějaké jméno. Aspirant by měl být velmi ostražitý a pozorný. Emoce a vášně budou prudce vyvstávat a poběží za potěšením smyslových objektů.

Musíme pochopit i tu nejjemnější žádost přebývající v našem Vědomí. Touha či žádostivost po smyslových radostech by měla být bez života, stejně jako kytky, které byly nabídnuty Božstvu a poté zvadly a byly vyhozeny. Toto by nemělo zůstat jen slovním prohlášením. Mělo by to být faktem v našem Vědomí. Jestliže není v našem bytí ani špetka či drobek touhy, touha samotná umírá. Jakmile touha umře, tato bezžádostivost se stane výrazem mysli a její esencí je Spokojenost, podstata „Já“. Není tu žádná potřeba, která by vyvstala za účelem užít si něco, protože zde není nic takového jako „něco dalšího“, co by nás přitahovalo.

Jedině když vyslovíme slovo „další“, vyvstane myšlenka „mít něco“, „užít si něco“. „Další“ značí něco mimo nás, něco objektivního, a vlastní „Já“ znamená, že jsme spokojeni v samotném „Já“.

V „Já“ dualita jedné věci těšící se z druhé nezůstává. Koneckonců tak jako není pocit potěšení ničím jiným, než postojem mysli, tak i jeho rozpuštění by mělo být možné opačným postojem mysli. „Já“ je Jedno, Samo-existující, bez jakéhokoliv vztahu, který by měl duální povahu. Je pravdou, že po zmizení pocitu světského života, je vše Brahman.

Nakonec takto tomu bylo již předtím. Koho je to iluze, tvoje či někoho jiného? Došlo k nedorozumění. Tato iluze obtěžuje toho, kdo se jí drží. Světský život je tu jen do té doby, dokud s ním zacházíte jako se skutečným. Jakmile jste si jisti jeho falešností, skončí.

Večer, 15. 10. 1935

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

Další kapitoly z knihy ´Oddanost po Seberealizaci´ jsou v "Textech na pokračování"

Překlad: Gabriela Adámková