ADVAITA.cz

VIII.10. Objasnění Prázdnoty (z knihy Dasbodh)

27. 11. 2015 - Michal

Kniha Dásbódh, 8. Dášaka, 10. Kapitola

Objasnění Prázdnoty (Překročení Prázdnoty)

//Šrí Rám//

1. Při dotazování různých lidí na jejich zkušenost, rychle propukají spory, jenž zapříčiňují chaos a velký zmatek. Posluchači jsou požádáni, aby naslouchali líčení o tomto chaosu se zájmem.

2. Někteří říkají, že jen prožíváním všedního světského života člověk přejde přirozeně na druhý břeh, protože zátěž celé světské činnosti není na individuálním bytí, nýbrž je to všechno pouze Bůh.

3. Někteří říkají, že to není možné, protože se prosadí chamtivost a člověk se stane připoutaným ke světským věcem, zatímco si vydělává na živobytí, aby koupil potravu a sloužil své rodině.

4. Někteří říkají, že člověk by měl jen pohodlně žít světský život a získat nějaké zásluhy tím, že dělá charitu, a že toto je ta správná cesta.

5. Někteří říkají, že rodinný život je bezcený, a člověk by se měl věnovat odříkání a toulat se po světě, a že tímto způsobem se dveře do nebe otevřou.

6. Někteří říkají „Kde by měl člověk zbytečně chodit a proč by se měl potulovat? Lepší je zůstat ve vlastním domě a vykonávat náležitě povinnosti hospodáře.

7. Někteří říkají „Jak může někdo mluvit o vykonávání svých řádných povinností, když všude je zřejmé, že je tu nedostatečné plnění náležitých povinností? V tomto světském životě je člověk donucen dělat mnoho činností, které nejsou správné.“

8. Někteří říkají, že lidé by měli být nakloněni k dobru a snažit se mít mnoho dobrých zvyků, a tímto způsobem člověk může snadno překonat světský život.

9. Někteří říkají, že víra je jediným prostředkem, kterým lze realizovat Boha, a že něco jiného je neplodné a matoucí.

10. Někteří říkají, že by měli být ctěny jako Bůh samotný ti (věkově) starší a jiné bytosti, a že člověk by měl uctívat svou matku a otce s pevnou oddaností.

11. Někteří říkají, že člověk by měl uctívat modly Boha, a tímto způsobem bude Pán Nárájana (Višnu), jenž je matkou a otcem všech, potěšen.

12. Někteří říkají, že písma by měla být studována jako vysvětlení daná od Boha, a že následováním těchto instrukcí je možné dostat se za tento svět.

13. Někteří říkají, „Ach, vy lidé! Svatých knih je nespočet a studie z nich jsou nekonečné. Proto by člověk měl jít a odevzdat se mudrcům.“

14. Někteří říkají, zanechte všech těchto řečí, neboť jsou bezcené, a že člověk by měl mít soucit ke všem živým bytostem.

15. Někteří říkají, že člověk by se měl chovat jakkoliv si myslí, že je nejlepší, a v posledních okamžicích života by měl opakovat Boží jméno.

16. Někteří říkají, že pouze tehdy, pokud člověk získal zásluhy v životě, vzpomene si na opakování Božího jména, jinak na to v posledních okamžicích života zapomene.

17. Někteří říkají, že člověk by měl po celý svůj život učinit život užitečný, a někteří říkají, že život se stane hodnotný putováním (touláním) a navštěvováním poutních míst.

18. Někteří říkají, že toto putování na (pustá) místa s nějakou vodou a kameny přináší jen spoustu problémů, a že potápění pod hladinu se zadrženým dechem je zbytečné.

19. Někteří nabádají přestat vést takové řeči, neboť velikost posvátných míst je na této Zemi

nesrovnatelná, a jen jejich zhlédnutí mění nejhorší lidské hříchy na popel.

20. Někteří říkají, že přirozená pouť znamená kontrolu mysli, a někteří říkají, že člověk by měl zpívat písně vychvalující a vyprávějící o Bohu s pocitem klidu a vyrovnanosti.

21. Někteří říkají, že cesta jógy je nejlepší a měla by se praktikovat prvořadě, a tímto způsobem se tělo může stát nesmrtelné.

22. Někteří říkají, že to vše je jen ztráta času a nikdo by to neměl dělat. Někteří říkají, že člověk by se měl držet na cestě Oddanosti (Bhaktimárga).

23. Někteří říkají, že cesta Poznání (Džňánamárga) je nejlepší. Někteří říkají, že je nutné provádět duchovní praxi (sádhana), a někteří říkají, že jsi vždy již svobodný.

24. Někteří říkají, že člověk by se neměl chovat nekontrolovaným způsobem a měl by se vyhnout špatnému chování, zatímco jiní říkají, „Naše je cesta bez sebeomezování.“

25. Někteří říkají, že člověk by neměl kritizovat, nebo závidět jiným. Někteří říkají, že člověk by se měl vzdát špatné společnosti a opustit ji bez nucení.

26. Někteří říkají, že člověk by měl upadnout naprostým vysílením při službě tomu, kdo nám dává potravu, a tímto způsobem dosáhne stavu osvobození.

27. Někteří říkají, že od všech diskusí tohoto typu by mělo být od začátku upuštěno, a že člověk musí nejprve mít potravu, a teprve pak může vést pohodlně konverzaci.

28. Někteří říkají, že by mělo zapršet a všechno bude dobré a nebude žádné sucho, a všechno bude v pořádku.

29. Někteří říkají, že prováděním různých odříkání (askezí) člověk může získat všechny druhy sil. Někteří říkají, že člověk musí nejprve dosáhnout postavení „Krále Bohů.“

30. Někteří říkají, že člověk musí praktikovat magii, aby se zavděčil Satanovi a spolupracovat s ním, a tímto způsobem je možné dosáhnout stavu bohů v nebi.

31. Někteří říkají, že je třeba se naučit Aghori Mantru Šivy, a že s touto mantrou se člověk osvobodí a Bohyně Lakšmí bude potěšena.

32. Někteří říkají, že všechny povinnosti se vykonávají jen kvůli Lakšmí, tak, jak může vyvstat nějaká otázka provádění činností a aktivit, neboť dokonce i špatné skutky jsou díky ní.

33. Někteří říkají, že člověk by měl vyvinout úsilí ke zpěvu léčivé Mrtjuňdžaja Mantry Šivy, a tak všechny touhy budou splněny.

34. Někteří říkají, že je to uctívání dítěte Šivy, které dává člověku prosperitu, a někteří říkají, že je to duch, který dává vše, co si člověk přeje.

35. Někteří říkají, že různé podoby Bohyně Kálí, nebo jiných ženských božstev mají být uctívány, pokud člověk chce požehnání.

36. Někteří říkají, že je třeba uctívat Pána Ganéšu, někteří říkají, že uctívání podoby Šivy jako Šankara je nejlepší, a někteří říkají, že pouze tehdy, když člověk uctívá Bohyni Bhagavatí, obdrží požehnání rychle.

37. Někteří říkají, že uctívání Šivy v podobě Mallari učiní člověka rychle šťastným, a někteří říkají že nejlepší je mít velkou oddanost k Pánu Višnuovi.

38. Někteří říkají, že to na čem záleží, jsou zásluhy z minulého života, někteří říkají, že člověk musí vyvinout úsilí, a někteří říkají, že veškerá tíha je na Bohu.

39. Někteří říkají, „Co je to za Boha, jenž klade všechny druhy potíží na dobré lidi?“ Někteří říkají, že všechny potíže jsou normální věci, které se dějí v souladu s Kalijugou.

40. Někteří považují vše za zázrak, zatímco jiní jsou vždy překvapeni. Někteří se nudí a říkají, že jen prostě musíme vědět, co se stane.

41. To jsou znaky zkušenosti běžných světských lidí. Existuje mnoho znaků, takže bylo dáno několik příkladů.

42. Nyní, dost bylo mluvení. Prosím poslouchejte s bdělostí, neboť vysvětlím zkušenost Znalce (Džňánina).

43. Někteří říkají, že člověk by měl mít oddanost k Bohu, Pánu Višnuovi, a on vás vysvobodí. Někteří říkají, že (stavu) Brahman může být dosaženo pouze prostřednictvím činností.

44. Někteří říkají, že utrpení se nelze vyhnout, ani nemůže být přerušen koloběh zrození a smrti. Někteří říkají, že existuje mnoho spontánních povstání nevědomosti.

45. Někteří říkají, že „Pouze Brahman existuje, takže jaké činnosti a aktivity existují v Brahman?“ Někteří říkají, že takové řeči nejsou správné (vhodné) a že člověk by neměl takto mluvit.

46. Někteří říkají, že všechno bude zničeno a pouze Brahman je to, co zůstává. Někteří říkají, že to není uspokojující prohlášení.

47. Někteří říkají, že oba výroky, „Vše je Brahman,“ a „Pouze Brahman je to, co zůstává,“ jsou nesprávná prohlášení založená na logice, a že tajemství zkušenosti je zcela odlišné.

48. Někteří říkají, že Skutečnost nelze popsat slovy, a že i Védy a písma utichly při pokusu o tom mluvit.

49. V této chvíli se posluchač zeptal, „Kdo k tomu všemu pronesl závěrečné prohlášení? Jak může existovat nějaká zkušenost, vezme-li se v potaz „konečný závěr“, doktrína siddhánty?“

50. Posluchač pokračoval, „Zkušenost každého těla je odlišná. Řekl jsi to dříve. Nemůžeš nyní říkat něco jiného.

51. Někteří hovoří o stavu svědka, který se liší od projevů, a že pravé Já, což je vidoucí, je stav vlastní zkušenosti.

52. Vidoucí se liší od viděného, a to je umění odloučenosti. Pravé Já je odlišné od projevů, a to je vaše vlastní zkušenost.

53. Když je znalec všech jevů poznán jako odlišný od projevů, pak snadno pochopí, že i když tam je projev těla, není omezen tělem.

54. Někteří říkají, že protože to je naše vlastní zkušenost, měli bychom spočívat jako svědek, protože vidoucí všech viděných jevů je od nich odlišný.

55. Někteří říkají, že Skutečnost nemá žádné rozdílnosti (v sobě), že je Jedna, samotná a nerozlišená. Jak sem může tedy člověk s otupělou inteligencí vnést nějakou (totožnost) svědka?

56. Stejně jako je cukr přirozeně sladký a žádnou hořkost v něm nelze nalézt, tak podobně, jak může někdo nalézt nějakého odděleného svědka ve své zkušenosti, když vše je poze Brahman?

57. Rozloha vesmíru a Absolutní Skutečnost, Parabrahman, jsou jedním a ne odlišné, ale ti kteří zaujímají (přijímají) dualistický pohled, vidí pouze rozdíly a dualitu. Nicméně, všechno projevené je skutečně (opravdu) pouze Já libující si ve vlastní Sebeblaženosti, zatímco přijímá formu.

58. Stejně, jako ghí může být v tekutém a tuhém stavu, tak podobně to, co je bez atributů (Nirguna) se stalo tím, co je s atributy (Saguna). Jaká oddělenost je tam vytvořena pozorovatelem?

59. Svědek a všechny viditelné jevy jsou pouze jedním Pánem Vesmíru (Džagadíša), takže je zapotřebí úsilí být svědkem?

60. Tak, právě jsem popsal (vylíčil) dva druhy zkušeností různých znalých lidí. První je, že Brahman sám existuje a stal se všemi formami.

61. Druhý typ zkušenosti znalých lidí je (stav) Já (Átman), které přijalo podobu, a že nikdo nemůže být nikdy oddělený od Já.“

62. Po vyslechnutí všeho toho přednášející (řečník) odpověděl: „Prosím vyslechni si třetí druh zkušenosti. Někteří říkají, že když všechno z viditelného světa je vyloučeno nebo zapomenuto tak, že nic nezbývá, že to je Bůh.“

63. Někteří říkají, že když všechny viditelné jevy jsou odděleny a zůstane pouze neviditelné, že to je zkušenost Brahman.

64. Nicméně, to by se nemělo nazývat Brahman. Je to jako lék, který opravdu škodí. Jak je možné říci, že tato prázdnota, či nicota, je Brahman!

65. Když jdete za všechny viditelné jevy, neviditelná prázdnota zůstává. Myslíte-li si, že to je Brahman, pak se odtamtud vrátíte.

66. Na jedné straně je zde to, co je viditelné, a na druhé straně je zde Bůh bez atributů. Mezi oběma je nicota, či prázdnota. Je to kvůli otupělé inteligenci, že někteří říkají, že to je Brahman.

67. Například, když  člověk nerozpozná krále, sluha se omylem stává králem. Ale když je král uviděn, starý koncept je zahozen.

68. Podobně, člověk uvažuje o prázdnotě, jako o existenci Brahman, ale později, když pozná Skutečnost, klam přijímání prázdnoty jakožto Brahman zmizí.

69. To je jemnou překážkou k realizaci, která může být  rozpoznána a odhozena silou rozlišování, podobně jako Královská Labuť, která je schopna upíjet a pít jen mléko, zatímco voda ji nezajímá.

70. Prvně, viditelné jevy jsou zanechány. Poté, jdouce za prázdnotu, člověk vidí „Prvotní Iluzi“ (Múlamáju neboli kořen Iluze). Jen odtud může být Absolutní Skutečnost, Parabrahman, realizována.

71. Když se člověk snaží vidět z pohledu odděleného pozorovatele, nalezne stav prázdnoty, a pochybnosti o tomto stavu nicoty v mysli vzrostou.

72. Prožívaje pocit odloučenosti od ní, člověk ji označí jako prázdnotu. Nicméně, jestliže jeho cílem je realizace Skutečnosti, musí nejprve rozpoznat nerozdělenou (celistvou) jednotu.

73. Skutečností samotnou vidět Skutečnost. Při pohledu s pocitem oddělenosti člověk získá pouze zkušenost prázdnoty.

74. Zkušenost prázdnoty nemůže být nikdy realizací Absolutní Skutečnosti. Tím, že je Skutečností, člověk vidí Skutečnost díky své vlastní zkušenosti.

75. Fakt, že člověk sám je Skutečností, je potvrzen. Nepředstavuj si, že „já jsem mysl.“ Mudrci učí skutečné nápravě. „Ty jsi Já.“

76. Světci nikdy neřekli, že koncept „já jsem mysl“ je pravdivý. Pomocí čího slova by jsi měl pokládat koncept „já jsem mysl“ za pravdivý?

77. Pevná víra v prohlášeních světců je sama (o sobě) čirou zkušeností Já. Tímto způsobem je přirozené pro mysl říkat, že „Já jsem Skutečnost.“

78. Ten, jehož zkušeností je, že on sám je Jednotou rozprostírající se všude, je v jeho vlastní zkušenosti samotný Život vesmíru.

79. Když  muž, chamtivý po bohatství, zbohatne, pak tento šťastlivec je schopen pohodlně si užívat tohoto bohatství.

80. Stejně tak, duchovní aspirant (uchazeč), který zanechá totožnosti s tělem, získá poznání a zkušenost Skutečnosti, která byla popsána.

81. Zásadně, člověk je Skutečnost sama o sobě. To je Poznání (Džňána) získané prostřednictvím schopnosti rozlišování. Nyní je tato osmá Dášaka o Poznání dokončena.

82. Sebepoznání (Átmadžňána) bylo vysvětleno. Podal jsem vysvětlení, co nejlépe jsem byl svým intelektem schopen. Posluchači jsou požádáni, aby prosím omluvili případné nedostatky.

Tímto končí, v osmé Dášace knihy Dásbódh, dialogu mezi guruem a žákem, desátá kapitola s názvem „Objasnění Prázdoty“ („Překročení Prázdnoty“).

Přeložil: Michal Nierostek

Další kapitoly z knihy Dásbódh