ADVAITA.cz

83. Skutečný Guru (z knihy Já Jsem To)

14. 12. 2015 - Martin

M: Zůstala by latentní, neprojevená. Ale celá vaše otázka je založena na nepochopení. Mistr, žák, láska a důvěra mezi nimi, to je jeden jediný fakt, nikoliv několik nezávislých faktů. Jeden je součástí druhého. Bez lásky a důvěry by nebyl ani Guru, ani žák, ani žádný vztah mezi nimi. Je to jako když zmáčknete vypínač, abyste rozsvítil lampu. Světlo vznikne proto, že je tu jednota tvořená lampou, kabely, vypínačem, transformátorem, vedením vysokého napětí a elektrárnou. Když bude kterýkoli z těchto článků chybět, lampa se nerozsvítí. Nesmíte oddělovat to, co je neoddělitelné. Slova nemohou vytvářet fakta; slova fakta jenom popisují nebo překrucují. Ale fakta jsou vždy neverbální.
T: Pořád tomu nerozumím. Mohou zůstat Guruova slova nenaplněna, nebo se musí nevyhnutelně naplnit?
M: Slova realizovaného člověka se nikdy neminou účinkem. Čekají, až nastanou vhodné podmínky, aby se mohla projevit, což může nějakou dobu trvat, ale to je přirozené, protože je čas setí a je čas sklízení. Ale Guruovo slovo je semeno, které nemůže zaniknout. Je samozřejmé, že to musí být opravdový Guru, který je za tělem a myslí, i za samotným vědomím, za časem a prostorem, za dualitou i jednotou, nepochopitelný a nepopsatelný. Dobří lidé, kteří jsou sečtělí a mohou vám toho mnoho říci, vás mohou naučit spoustu užitečných věcí, ale nejsou to skuteční Guruové, jejichž slova by se nevyhnutelně naplnila. I oni vám sice mohou říkat, že jste Nejvyšší Skutečnost, ale k čemu vám to bude?
T: Pokud se z nějakého důvodu stane, že jim přesto uvěřím a budu je poslouchat, znamená to, že jsem prohrál?
M: Pokud jste schopen někomu uvěřit a poslouchat ho, nebude to trvat dlouho a vy najdete opravdového Gurua, nebo spíše on najde vás.
T: Stane se Guruem každý, kdo poznal Já, nebo může existovat člověk, který je znalcem Skutečnosti, a přesto není schopen ostatním pomoci?
M: Pokud znáte to, co učíte, můžete učit to, co znáte. Tady je znalost a učení jedno a totéž. Ale Absolutní skutečnost je za obojím. Samozvaní Guruové mluví o vyzrávání a úsilí, o zásluhách a dosažení, o soudu a milosti; to všechno jsou ale jenom mentální konstrukce, projekce závislé mysli. Místo aby pomáhali, jen překážejí.
T: Jak mohu zjistit, komu mám věřit a komu ne?
M: Nevěřte nikomu, dokud se nepřesvědčíte. Opravdový Guru vás nikdy nebude ponižovat, ani vás nebude odvádět od vašeho já. Bude vás naopak neustále přivádět zpět k faktu, že jste vnitřně dokonalý, a bude vás povzbuzovat, abyste hledal uvnitř. Ví, že nepotřebujete nic, dokonce ani jeho, a bude vám to neúnavně připomínat. Ale samozvaný Guru se stará víc o sebe než o své žáky.
T: Říkal jste, že Skutečnost je za poznáním a za učením o Skutečnosti. Není snad poznání Skutečnosti samo o sobě tím Nejvyšším a není snad učení důkazem jeho dosažení?
M: Poznání Skutečnosti či Já je stavem mysli. Učení druhých je pohybem v dualitě. Obojí se týká pouze mysli; satva je koneckonců pouhá guna.
T: Co je tedy skutečné?
M: Ten, kdo zná mysl jako realizovanou i nerealizovanou, kdo zná nevědomost i poznání jakožto stavy mysli, je skutečný. Když dostanete diamanty smíchané se štěrkem, můžete je ve štěrku najít, ale také nemusíte. Vše záleží na vašem zraku. Kdybyste neměl zrak, nebyla by tu ani šeď štěrku, ani krása diamantů. Poznané je pouhý tvar a poznání je jen jméno. Poznávající je jenom stavem mysli. Ale Skutečnost je za tím.
T: Je jasné, že objektivní poznání věcí je něco jiného než sebepoznání. K jednomu je potřebný mozek, ke druhému nikoli.
M: Slova můžete pro účely vzájemné diskuse skládat do vět a přisuzovat jim různé významy, ale faktem zůstává, že veškeré poznání je formou nevědomosti. I ta nejpřesnější mapa je stále jenom pouhým papírem. Veškeré poznání je uloženo v paměti, je to jenom rozpomínání, kdežto skutečnost je za dualitou poznávajícího a poznaného.
T: Tak podle čeho se dá skutečnost poznat?
M: Jak zavádějící je váš jazyk! Nevědomky předpokládáte, že skutečnost je dosažitelná skrze poznání. A potom zavedete pojem poznávajícího, jenž poznává skutečnost v oblasti za poznáním. Pochopte, že aby skutečnost byla, nemusí být poznána. Nevědomost a poznání jsou v mysli, nikoliv ve skutečnosti.
T: Neexistuje-li nic takového jako poznání skutečnosti, tak jak mohu skutečnosti dosáhnout?
M: Nemusíte dosahovat toho, co už v sobě máte. Samo vaše snažení vám brání v tom, abyste byl se skutečností v kontaktu. Vzdejte se představy, že jste ji nenašel, a prostě jen dovolte, aby se na ni zaměřila pozornost vašeho vnímání, tady a teď. Toho dosáhnete tím, že odstraníte veškerý obsah své mysli.
T: Když vše, co může, odejde z mysli, co tam potom zůstane?
M: Zůstane prázdnota, zůstane uvědomění, zůstane čiré světlo vědomí. Je to jako otázka, co zůstane v místnosti, když odstraníme všechen nábytek. Zůstane nám ta nejužitečnější místnost. A když strhneme i zdi, zůstane prostor. A za prostorem a časem se nachází ono tady a teď Skutečnosti.
T: Zůstane svědek?
M: Dokud je tu vědomí, je tu i jeho svědek. Obojí vzniká a zaniká současně.
T: Je-li svědek také pomíjivý, proč je mu potom přikládána taková důle­ žitost?
M: Jen kvůli tomu, aby se zrušilo kouzlo poznaného, iluze, že jenom vnímatelné je skutečné.
T: Vnímání je primární, svědek je sekundární.
M: V tom je podstata věci. Dokud věříte, že pouze vnější svět je skutečný, zůstáváte jeho otrokem. Abyste se osvobodil, musí být vaše pozornost přivedena k „já jsem“, ke svědkovi. Poznávající a poznané nejsou samozřejmě dva, jsou jedním, ale aby bylo možné zrušit kouzlo poznaného, je potřeba přivést do popředí poznávajícího. Ani jeden z nich není prvotní, oba jsou odrazem nevýslovného zážitku, který je neustále nový a aktuální, nepřeložitelný, rychlejší než mysl.
T: Pane, jsem jen prostý hledající, který chodí od Gurua ke Guruovi a hledá úlevu. Má mysl je nemocná, spalovaná touhami a mrznoucí strachem. Mé dny se míhají, rudé bolestí a šedé nudou. Můj věk narůstá, zdraví ubývá, má budoucnost je temná a hrozivá. Když to tak půjde dál, budu žít v utrpení a zemřu v zoufalství. Mám nějakou naději? Nebo jsem přišel příliš pozdě?
M: Na vás samotném vůbec nic špatného není, to jenom vaše představy jsou úplně chybné. Nejste to vy, kdo trpí, touží a má strach, ale jedinec, který je vybudován na základě vašeho těla vnějšími okolnostmi a vlivy. Vy nejste tímto jedincem. To musíte mít pevně zakotveno v mysli a nikdy na to nezapomínat. K tomu je normálně potřeba dlouhá sádhana, léta askeze a meditace.
T: Má mysl je slabá a nerozhodná. Nemám na sádhanu dost síly ani vytrva­ losti. Můj případ je asi beznadějný.
M: Svým způsobem je váš případ naopak velice nadějný. K sádhaně existuje alternativa, a sice víra. Nemůžete-li získat přesvědčení na základě svého vlastního úspěšného hledání, tak využijte mých vlastních objevů, o které se s vámi velice rád podělím. Vidím naprosto jasně, že jste nikdy nebyl, nejste, ani nebudete oddělen od skutečnosti, že jste plností doko­ nalosti tady a teď a že vás nic nemůže zbavit vašeho dědictví – toho, co jste. Vůbec v ničem se ode mne nelišíte, jenom o tom nevíte. Nevíte, kdo jste, a tudíž si představujete, že jste něčím, čím ve skutečnosti nejste. Odtud pramení vaše touhy, strach a naprosté zoufalství. A nesmyslné činy, které děláte, abyste tomu unikl. Prostě mi uvěřte a žijte podle této víry. Já vás nepodvedu. Jste Nejvyšší Skutečnost, která je za světem a jeho stvořitelem, za vědomím a jeho svědkem, za jakýmkoli tvrzením i jeho odmítnutím. Pamatujte na to, myslete na to, jednejte podle toho. Vzdejte se úplně pocitu oddělenosti, spatřujte sebe sama ve všem a jednejte podle toho. Spolu s vaším konáním přijde blaženost a s blažeností i přesvědčení. Vy o sobě koneckonců pochybujete proto, že se trápíte. Štěstí, které je přirozené, spontánní a trvalé, si ani nelze představit. Ať už tu je nebo ne. Jednou začnete zakoušet mír, lásku a štěstí, které nepotřebují žádné vnější příčiny; všechny vaše pochybnosti se rozplynou. Stačí se držet toho, co jsem vám řekl, a žít podle toho.
T: Radíte mi, abych žil podle vzpomínek?
M: Podle vzpomínek žijete tak jako tak. Já vás jenom žádám, abyste nahradil staré vzpomínky vzpomínkami na to, co jsem vám řekl. Tak jako jste dříve jednal podle svých starých vzpomínek, tak teď jednejte podle těch nových. Nebojte se toho. Je zákonité, že po určitou dobu budou vznikat konflikty mezi novým a starým, ale když se rozhodně přidáte na stranu nového, budou spory brzy u konce a vy si uvědomíte ten přirozený a nenucený stav, kdy jste sám sebou a nejste klamán touhami a strachy zrozenými z iluze.
T: Mnoho Guruů má ve zvyku používat jako doklad svého požehnání turbany, hole, žebrácké misky či róby, kterými na své žáky přenášejí realizaci nebo ji u nich potvrzují. Myslím, že takové praktiky nemají žádnou hodnotu. To, co předávají, není realizace, ale namyšlenost. Jaký má smysl říkat lidem věci, které jsou sice velice líbivé, ale nepravdivé? Na jedné straně mne varujete před mnoha samozvanými Guruy, a na druhé straně po mně chcete, abych věřil vám. Proč tvrdíte, že jste výjimkou?
M: Nechci po vás, abyste věřil mně. Věřte mým slovům a připomínejte si je, já chci vaše štěstí, ne svoje. Nevěřte těm, kteří tvrdí, že je mezi vámi a vaším pravým bytím nějaká mezera, a nabízejí se jako prostředníci k jejímu překonání. Já nic takového nedělám. Ani nikomu nic neslibuji. Pouze říkáM: pokud uvěříte mým slovům a prověříte si je, poznáte sám, jak absolutně jsou pravdivá. Pokud chcete důkaz dříve, než se odvážíte to zkusit, mohu vám říci jen tohle: já jsem ten důkaz. Věřil jsem slovům svého učitele, pamatoval jsem na ně a zjistil jsem, že měl pravdu, že jsem byl, jsem a budu Nekonečnou Skutečností, která vše zahrnuje, a zároveň přesahuje. Jak jste říkal, nemáte ani čas, ani energii na zdlouhavou praxi. Já vám nabízím alternativu. Přijměte má slova, uvěřte jim a žijte nově – anebo si žijte postaru a umírejte v utrpení.
T: To vypadá příliš krásně na to, aby to byla pravda.
M: Nenechte se zmást jednoduchostí mé rady. Je jenom pár těch, kteří mají odvahu věřit tomu, co je nevinné a jednoduché. Vědět, že jste vězněm své mysli, že žijete v imaginárním světě, který jste si sám vytvořil, je počátkem moudrosti. Nechtít od ní nic, být připraven ji zcela opustit, je upřímná opravdovost. Jenom taková opravdovost, zrozená z opravdového zoufalství, může způsobit, že mi uvěříte.
T: Netrpěl jsem snad už dost?
M: Utrpení vás otupilo a vy už nejste schopen vidět jeho obludnost. Vaším prvním úkolem je uvědomit si utrpení v sobě a kolem sebe; vaším dalším úkolem je intenzivně toužit po osvobození. Samotná intenzita této touhy vás povede; žádného jiného průvodce nepotřebujete.
T: Utrpení mne otupilo natolik, že jsem lhostejný dokonce i k sobě.
M: Je možné, že vás neotupilo utrpení, ale potěšení. Prozkoumejte to.
T: Ať je příčina jakákoli, jsem otupělý. Nemám ani vůli, ani energii.
M: Ale kdepak. Máte jí dost na to, abyste udělal aspoň první krok. A každý předcházející krok vytvoří dost energie pro krok příští. Energie přichází s důvěrou a důvěra se zkušeností.
T: Je správné měnit Guruy?
M: A proč ne? Guruové jsou jako milníky. Je přirozené jít od jednoho k druhému. Každý z nich vám ukazuje směr a vzdálenost, kdežto Sadguru, věčný Guru, je cestou samotnou. Jakmile si uvědomíte, že cílem je cesta a že jste na cestě pořád, ne abyste dosáhl nějakého cíle, ale abyste si užíval její krásu a moudrost, váš život přestane být břemenem a stane se přirozeným a jednoduchým a bude sám o sobě extází.
T: Takže není potřeba uctívat, modlit se, praktikovat Jógu?
M: Trocha toho každodenního zametání, praní a koupání nemůže uško-dit. Sebe-uvědomění vám kdykoli řekne, co je potřeba udělat. Až bude vše uděláno, mysl zůstane tichá. Teď jste v bdělém stavu, jste jedinec, který má jméno a formu, raduje se a trpí. Tento jedinec tu nebyl před vaším narozením a nebude tu ani po vaší smrti. Co kdybyste se místo urputné snahy udělat z jedince něco, čím není, pokusil překročit bdělý stav a úplně opustil život jedince? Neznamenalo by to zánik jedince, byl by to jen pohled ze správné ­perspektivy.
T: Ještě jednu otázku. Říkal jste, že před narozením jsem byl v jednotě s čirým bytím skutečnosti. Kdo tedy rozhodl, abych se narodil?
M: Ve skutečnosti jste se nikdy nenarodil a nikdy nezemřete. Ale vy si teď myslíte, že jste tělo, či že máte tělo, a ptáte se, co vám tento stav přináší. Odpověď v rámci omezenosti iluze je tato: touha zrozená z paměti vás přitahuje k tělu a způsobuje, že si myslíte, že jste tělem. Ale to je pravda jenom z relativního pohledu. Ve skutečnosti neexistuje žádné tělo ani svět, který by tělo obsahoval; je tu jenom mentální forma, snový stav, který lze snadno rozptýlit přezkoumáním jeho reálnosti.
T: Až zemřete, vrátíte se zase zpátky? Kdybych žil dost dlouho, potkal bych vás znovu?
M: Pro vás je tělo skutečné, pro mne žádné tělo neexistuje. Já, tak jak mne vidíte, existuji jenom ve vaší představivosti. Až mne budete potřebovat, určitě mne zase uvidíte. Ale já jsem tím nedotčen, stejně jako je Slunce nedotčeno svými východy a západy. Protože je tím nedotčeno, je jisté, že až bude potřeba, tak tu bude. Vy jste posedlý poznáním, já ne. Já nemám ten pocit nejistoty, který vás nutí, abyste se dožadoval poznání. Jsem zvědavý, jako je zvědavé dítě. Ale není ve mně žádný strach, který by mne nutil hledat úlevu v poznání. Proto se nestarám o to, zda budu znovuzrozen, nebo jak dlouho bude trvat svět. To jsou otázky zrozené ze strachu.

♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"