ADVAITA.cz

81. Základní příčina strachu (z knihy Já Jsem To)

30. 11. 2015 - Martin

M: A jaký to mělo všechno konečný výsledek?
T: Určitě jsem načerpal energii. Ale než jsem opustil Rišikéš, podstoupil jsem nějaké půsty a diety v Sanatoriu přírodního léčení v Pudukkotaji v Jižní Indii. Udělalo mi to velice dobře.
M: Možná, že přírůstek energie byl vyvolán lepším zdravotním stavem.
T: To nevím. Ale výsledkem toho všeho bylo, že jsem začal v různých částech těla pociťovat pálení a slyšel jsem zpěv a hlasy, i když tam nikdo nebyl.
M: A co hledáte nyní?
T: No, co hledáme všichni? Nějakou pravdu, nějakou vnitřní jistotu, nějaké skutečné štěstí. V různých školách seberealizace se tolik mluví o uvědomění, že člověk začne mít dojem, že uvědomění samo je Nejvyšší Skutečností. Je to tak? O tělo se stará mozek, mozek je osvětlován vědomím; uvědomění se stará o vědomí; existuje ještě něco za vědomím?
M: Jak víte, že si něco uvědomujete?
T: Vím, že jsem. Neumím to vyjádřit jinak.
M: Když to budete sledovat pozorně, od mozku přes vědomí k uvědomění, zjistíte, že pocit duality přetrvává. Jdete-li za vědomí, je tam stav neduality, ve kterém není žádné poznání, jenom čiré bytí, které může být stejně dobře nazýváno nebytím, pokud za bytí považujete bytí něčím konkrétním.
T: Mluvíte-li o univerzálním bytí, myslíte tím to, že je člověk vším?
M: Slovo vše znamená souhrn částí. Ale v čirém bytí samotná představa částečného chybí.
T: Existuje nějaký vztah mezi čirým bytím a částečným bytím?
M: Jaký vztah by mohl být mezi tím, co je, a tím, co se jen jeví být? Existuje nějaký vztah mezi oceánem a jeho vlnami? Skutečné umožňuje neskutečnému, aby se objevilo, a je i příčinou jeho zmizení. Posloupnost pomíjivých okamžiků vytváří iluzi času, ale nadčasová skutečnost čirého bytí není v pohybu, neboť každý pohyb vyžaduje nehybné pozadí. Ona sama je tím pozadím. Jakmile jste ji jen jednou v sobě našli, víte, že jste nikdy neztratili toto nezávislé bytí, nezávislé na všem rozdělování a oddělování. Ale nehledejte skutečnost ve vědomí, tam ji nenajdete. Nehledejte ji v ničem, protože ji nic neobsahuje. Naopak, ona obsahuje vše a díky ní se vše projevuje. Je jako denní světlo, které umožňuje, aby vše ostatní bylo viditelné, zatímco ono samo zůstává neviditelným.
T: Pane, k čemu mi je, když mi říkáte, že skutečnost nemůže být nalezena ve vědomí? Kde jinde bych ji měl hledat? Jak to chápete vy?
M: Je to docela jednoduché. Když se vás zeptám, jaká je chuť vašich úst, můžete říci jen tohle: ta chuť není ani sladká ani hořká, ani kyselá ani ostrá. Je tím, co zbude, když všechny tyto chutě zmizí. Podobně když zmizí všechny rozdíly a reakce, zbude tu skutečnost, jednoduchá a jednolitá.
T: Jediné co chápu je, že jsem v moci iluze, která nemá počátek, a já ani nevím, jak by mohla někdy skončit. Kdyby mohla, tak by skončila už dávno. V minulosti jsem už musel mít nejmíň tolik příležitostí, jako budu mít v budoucnosti. To, co se nemohlo stát, se nestalo. Anebo pokud se to stalo, nemohlo to být trvalé. Náš nanejvýš politováníhodný stav po všech těch nesčetných milionech let s sebou přináší v lepším případě příslib definitivního zničení, nebo, což je horší, hrozbu nekonečného a nesmyslného opakování.
M: Jaký důkaz máte o tom, že je váš současný stav bez počátku a bez konce? Jaký jste byl před tím, než jste se narodil? Jaký budete po smrti? A kolik toho víte o svém současném stavu? Nevíte nic ani o stavu, ve kterém jste byl, než jste se dnes ráno probudil! Víte toho jen trochu o svém současném stavu a vyvozujete z toho závěry pro jakýkoli bod v čase a prostoru. Je ale možné, že jenom sníte a představujete si, že je váš sen věčný.
T: Říkat tomu sen na věci nic nemění. Opakuji svou otázku: Jaká naděje mi zbývá, kterou by věčnost, jež mám za sebou, nedokázala naplnit? Proč by má budoucnost měla být jiná?
M: Vy si ve svém horečnatém stavu vymýšlíte budoucnost a minulost a pokládáte je za skutečné. Ve skutečnosti znáte jen okamžik, ve kterém se právě nacházíte. Proč místo probírání imaginární minulosti a budoucnosti nezkoumat přítomnost? Váš současný stav není ani bez počátku, ani bez konce. Ve vteřině zmizí. Pozorně sledujte, odkud přišel a kam odchází. Brzy objevíte věčnou skutečnost, která je za ním.
T: Proč už jsem to neudělal dříve?
M: Tak jako se každá vlna ponoří zpět do oceánu, tak se také každý časový okamžik vrátí ke svému zdroji. Realizace se skládá z objevení zdroje a přebývání v něm.
T: Kdo objevuje?
M: Objevuje mysl.
T: Nalézá odpovědi?
M: Zjišťuje, že jí žádné otázky nezbyly, že už nejsou žádné odpovědi potřeba.
T: Narození je fakt. Smrt je také fakt. Jak se jeví svědkovi?
M: Narodilo se dítě a zemřel dospělý – jsou to jen události v běhu času.
T: Prochází svědek nějakým vývojem? Rozvíjí se uvědomění nějak?
M: Když se světlo vědomí zaměří na to, co vidíme, potom se viděné může různě měnit, ale přitom se mění objekt, nikoliv světlo. Stromy rostou pod slunečním světlem, ale slunce neroste. Tělo i svědek jsou sami o sobě nehybní, ale sejdou-li se v mysli, zdá se, že jsou v pohybu.
T: Ano, chápu, že to, co se mění a pohybuje, je pouze „já jsem“. Je „já jsem“ vůbec potřeba?
M: Kdo „já jsem“ potřebuje? Ono je tady – v přítomnosti. Mělo svůj začátek a bude mít i svůj konec.
T: Co zůstane, když „já jsem“ odejde?
M: Zůstane to, co není pomíjivé. To jen věčně chtivá mysl vytváří představy o pokroku a evoluci směrem k dokonalosti. Mysl je rušivá, ale mluví o pořádku, je ničivá, ale hledá bezpečí.
T: Existuje vývoj osudu, karmy?
M: Karma je jenom skladiště nevyužitých energií, nenaplněných přání a nepochopených strachů. Skladiště je neustále doplňováno novými touhami a strachy. Ale nemusí to tak být navěky. Pochopte prvotní příčinu svého strachu – odcizení od sebe sama a prvotní příčinu svých tužeb – touhu po svém já, a vaše karma se rozpustí jako sen. Život plyne mezi zemí a nebem. Ničeho se to nedotýká, jenom těla rostou a zanikají.
T: Jaký je vztah mezi jedincem a svědkem?
M: Mezi nimi nemůže být žádný vztah, protože jsou jedním. Neoddělujte je a nehledejte mezi nimi vztah.
T: Jsou-li pozorovatel a pozorované jedním, jak se mohla objevit oddělenost?
M: Jste fascinován jmény a formami, které jsou ze své podstaty různorodé a odlišné, a proto máte tendenci třídit to, co je přirozené a oddělovat to, co je sjednocené. Svět oplývá rozmanitostmi, ale vy se v něm cítíte cizí a ustrašený, protože jste nic nepochopil. V nebezpečí je ale pouze tělo, nikoliv vy.
T: Chápu, že základní biologický strach, pud sebezáchovy, má mnoho forem a pokřivuje mé myšlenky a pocity. Ale jak tento strach vznikl?
M: Je to mentální stav způsobený myšlenkou „já jsem tělo“. Může být odstraněn opačnou myšlenkou „já nejsem tělo“. Obě tyto myšlenky jsou nepravdivé, ale jedna odstraňuje druhou. Uvědomte si, že žádné představy a ideje nejsou vaše, že vše přichází zvenku. Musíte si to sám promyslet a stát se sám objektem své meditace. Úsilí poznat sám sebe je Jóga. Buďte jóginem, dejte do toho všechno, přemítejte o tom, hledejte, lámejte si s tím hlavu, dokud neodhalíte jádro svého omylu a nenarazíte na pravdu, která je za ním.
T: Kdo medituje – jedinec nebo svědek?
M: Meditace je záměrný pokus proniknout do vyšších stavů vědomí a nakonec vědomí překročit. Umění meditace je uměním přesouvat pozornost ke stále jemnějším úrovním, bez ztráty kontroly nad úrovněmi nižšími. Svým způsobem je to něco jako mít pod kontrolou smrt. Člověk začne na nejnižší úrovni: sociální situace, zvyky a návyky; fyzický stav, držení těla a dýchání; smysly a jejich vjemy; mysl, její myšlenky a pocity. Takto člověk postupuje, až nakonec získá pevnou kontrolu nad celým mechanismem své osobnosti. Konečné fáze meditace je dosaženo ve chvíli, kdy pocit vaší totožnosti překročí myšlenky typu „já jsem ten a ten“, „takový jsem“, „jsem pouhý svědek“ a vy dosáhnete stavu neosobně osobního čirého bytí. Ale do meditace se musíte pustit naplno. Rozhodně to není zaměstnání na částečný úvazek. Omezte své zájmy a aktivity jen na své nejnutnější potřeby a potřeby těch, kteří jsou na vás závislí. Šetřete si veškerou svou energii a čas na zbourání zdi, kterou kolem vás postavila vaše mysl. Věřte mi, že toho nebudete litovat.
T: Jak poznám, že je má zkušenost univerzální?
M: Na konci meditace máte přímé poznání, žádné důkazy nejsou potřeba. Tak jako každá kapka oceánu má v sobě jeho příchuť, tak také každý okamžik v sobě nese příchuť věčnosti. Definice a popisy mají své místo jakožto užitečné podněty k dalšímu hledání, ale vy musíte jít za ně, k tomu, co není definovatelné a popsatelné jinak, než pomocí negativních pojmů. Univerzálnost a věčnost jsou koneckonců pouhé koncepty, jsou to opaky svázanosti prostorem a časem. Skutečnost není konceptem, ani vyjádřením konceptu. Nemá s koncepty nic společného. Zajímejte se o svou mysl, odstraňte její pokřivení a nečistoty. Jakmile jednou pocítíte chuť svého já, naleznete je všude a kdykoli. Proto je tak důležité, abyste se k němu dopracoval. Jakmile své já poznáte, nikdy je už neztratíte. Ale musíte si sám sobě dát příležitost prostřednictvím intenzivní a namáhavé meditace.
T: Co přesně chcete, abych dělal?
M: Odevzdejte své srdce a mysl přemítání o „já jsem“, co to je, jaké je, jaký je jeho zdroj, jeho život, jeho význam. Je to velice podobné kopání studny. Odstraníte postupně vše, co není vodou, až nakonec narazíte na životodárný pramen.
T: Jak poznám, že se pohybuji správným směrem?
M: Podle pokroku, který uděláte ve své soustředěnosti na svůj cíl, ve své opravdovosti a oddanosti tomuto cíli.
T: Pro nás Evropany je velice obtížné zůstat v tichu a klidu. Jsme příliš vtaženi do světa.
M: Kdepak, vy jste také snílci, jako my Indové. Lišíme se jen obsahem našich snů. Ženete se za dokonalostí – v budoucnosti. My ji chceme najít v přítomnosti. Zdokonalit se může jen to, co je omezené. Neomezené už dokonalé je. Vy jste dokonalý, jenom o tom nevíte. Naučte se znát sebe sama a objevíte divy. Vše, co potřebujete, už v sobě máte, jenom k sobě musíte přistupovat s úctou a láskou. Sebeodsuzování a sebedestrukce jsou politováníhodné chyby. Vaše neustálé útěky před bolestí a hledání radostí jsou znakem lásky, kterou k sobě chováte. Jediné, o co vás žádám, je toto: udělejte lásku ke svému já dokonalou. Nic si neodpírejte – dopřejte si nekonečnost a věčnost a pochopte, že je nepotřebujete, protože jste za nimi.

♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"