ADVAITA.cz

VIII.6. Nirúpana o nepozornosti (z knihy Dásbódh)

23. 10. 2015 -

//Šrí Rám//

1. Posluchač se zeptal přednášejícího: „Jak důležité je být v přítomnosti Pravdy? Kolik dní od chvíle, kdy ‚mi‛ byla sdělena ‚myšlenka‛, bude potřeba, abych dosáhl Osvobození?
2. Po kolika dnech nastane Osvobození, setrvává-li člověk v přítomnosti sádhua (světce)? Pevnou víru v tuto ‚myšlenku‛ (já neexistuji) lze získat jedině díky Tvé milosti a o tu tě teď mé ubohé ‚já‛ žádá."
3. Přednášející řekl: „Osvobození je dosaženo v okamžiku, kdy plně věříš, této nirguna rozpravě. Ale kvůli nepozornosti (duścīta)* se tato víra ztrácí. *(Jsi v mysli, která je příliš vzdálená od Átma)
4. Posluchač se zeptal: „Byla tu pozornost, ale mysl se najednou stala nepozornou (bylo tu pochopení, ale to odešlo). Jak má člověk mysl uklidnit?"
5. Přednášející odpověděl: „Sklony mysli je potřeba utnout a člověk má pozorně a s chutí naslouchat (šravana). Skutečně smysluplné využití času spočívá v bdělosti v každém okamžiku. *(Siddharáméšvar Mahárádž: Lidé prostě nechápou hodnotu lidského života a slov, která říkají. Pochopí to až v okamžiku smrti. Umírá-li bohatý člověk a je-li dostupný lékař, který by dokázal zařídit, že bude umírající žít a mluvit o patnáct minut déle, jsou jeho příbuzní ochotni dát za těch několik minut a pár slov tisíce rupií. Takže z toho si můžete vyvodit a pochopit hodnotu lidského života, který člověk promarní zbytečným a prázdným tlacháním a můžete si uvědomit, jak je tento vzácný život promrhán, aniž by bylo dosaženo Sebe-Poznání!)
6. Je potřeba zkoumat smysl duchovních textů a vnitřně ho přijmout. Pokud se znovu objeví nepozornost, je nutné se opět vrátit k naslouchání (šravaně).
7. Ale ten, kdo naslouchá tupě a bez porozumění, není opravdovým naslouchajícím. Je to jen kus kamene, který je převlečen za člověka.
8. Pokud jsou posluchači skleslí, protože říkám, že jsou jako kameny, nechť nyní zpozorní a vyslechnou si o vlastnostech kamenů.
9. Otesáme-li hrubý a neforemný kámen a on tím získá správný tvar, nemůže se stát, že by se později vrátil ke své nedokonalé formě.
10. Jakmile od něj dlátem odsekneme nějaký kousek, nikdy se už samovolně nevrátí zpět.* Když se ale člověk zbaví zlých a pokřivených myšlenek (kubuddhi), mohou se zase vrátit zpět a ovládnout ho (kvůli nepozornosti). *(Siddharáméšvar Mahárádž: „Sochař, který svým dlátem opracovává kamenný kvádr, jej snadno zformuje do podoby božstva. Je to proto, že kousky kamene, které jsou jednou od kamennému bloku odseknuty, se k němu už nikdy znovu nepřipojí. Ale v lidském „bloku" jsou čtyři těla a otesat je, to je mnohem obtížnější úkol, než otesat kámen! Sochař, v podobě Sadgurua, používá dláto svých instrukcí a osekává krok za krokem všechna čtyři těla, ale úštěpky se vracejí a přichytávají se zpátky. Z toho důvodu není vůbec jednoduché, aby se „lidský kámen" stal Bohem.
11. Jakmile pochopíte tuto „myšlenku" (já neexistuji), potom tyto špatné *guny (avaguṇa) zmizí. Ale později se znovu vrátí a přichytí se zpět na buddhi. Ale pomocí „řeči" (šravana) se tento kamenný blok může stát velice moudrým. *(směs gun satva, radžas a tamas)
12. Ale pokud puruša neodstraní špatné guny (avaguṇa), pak je na nižším stupni než ten *kámen (a setrvává v převleku za člověka). Věz, že jakmile dojde k pochopení té nejznamenitější čiré satvy, tak ho takový kámen bude tisíckrát převyšovat. *(V Józe Vasiště se říká, že Poznání je jako mohutný kus kamene, z kterého je možné vytesat jakoukoli podobu, kterou si vybereme.)
13. A jak se tento kámen převlečený za člověka může stát touto nejznamenitější gunou? Díky naslouchání je tu toto „já jsem" a poté se pozornost zaměří na Paramátma (já neexistuji). Proto musí posluchač provádět bdělou šravanu.
14. Potom díky naslouchání se všechny rubíny, perly, korály, safíry, tyrkysy, smaragdy a topasy stanou kamenem mudrců (parisa – přeměňuje kov ve zlato, tedy v „já jsem") a následně čirým Poznáním. (Vidí-li člověk rozdíly mezi „mnoha" vzácnými kameny, potom by měl tyto myšlenky opustit a pěvně důvěřovat „já jsem"; potom už žádné rozdíly vidět nebude, protože všechno je On. To jenom nepozorná mysl vytváří rozdíly mezi kameny, barvami, hodnotami atd.) (Randžit Mahárádž – Pro džňánina jsou diamant a kus tvrdého hovna jedno a totéž.)
15. Tato „řeč" „já jsem" není jako sūrya-kānta (jaspis) nebo soma-kānta (měsíční kámen). Mnohé ceněné kameny jsou považovány za léky a protijedy, ale nemohou dát tu čirou „zkušenost", kterou skýtá lék „já jsem". (Tyto kameny, které pokládáme za vzácné, se vůbec nemohou rovnat převzácnému „já jsem".)
16. A je-li nakonec i „já jsem" překročeno, stane se tento kámen nanejvýše moudrým (brahman). Jakmile je múla mája rozprostřena v „mnoha" poutních místech, potom všechny tyto studny a vodní nádrže se stanou obrazem *hari-hara („mnohé" nádrže vědomí na „mnoha" místech se stanou pochopením saguna a potom „On/já je všude") *(Zapomínání/hara je rozpomínání si/hari)
17. A když je pochopena „myšlenka" této „řeči", potom se tomuto kameni nic nevyrovná. Čím je ubohý a nízký člověk v porovnání s takovým kamenem (který má neochvějné přesvědčení „já neexistuji")?
18. Protože pokud není puruša na takovém stupni jako tento kámen, potom je nečistý a je k ničemu. Má totiž jen tělesné vědomí a nepozornost světského člověka.
19. Takže proto tu musí být tato „řeč", protože je-li tu nepozornost (tělesné vědomí), potom je jisté, že člověk zemře. Kvůli těmto gunám nepozornosti je tu pouze prapañca (světský život) a nikoli paramārtha (nejvyšší cíl, poznání, Skutečnost, Absolutní Pravda).
20. Kvůli nepozornosti jsou zničeny skutky tohoto „vše". Kvůli nepozornosti je tu strach a kvůli nepozornosti si člověk neustále nepřipomíná onen „okamžik Jednoty".
21. Kvůli nepozornosti je člověk poražen svým nepřítelem (egem). Kvůli nepozornosti je tu zrození a smrt a kvůli této kvalitě nepozornosti člověk ubližuje svému Já.
22. Kvůli nepozornosti tu není sádhana a kvůli nepozornosti nejsou konány bhadžany. Kvůli nepozornosti sádhaka nezíská Poznání.
23. Kvůli nepozornosti chybí víra a kvůli nepozornosti tu není vítězství. Kvůli nepozornosti je zničeno vše, co prospívá Já.
24. Kvůli nepozornosti neprobíhá šravana a kvůli nepozornosti se nemůže objevit tato „myšlenka" (já neexistuji). Kvůli nepozornosti není tento výklad (nirupana) vůbec pochopen.
25. Když se člověk utápí v nepozornosti, potom vnímá pouze smyslově a toto brahman zmizí. Potom se Skutečnost stane pouhou myslí, která spadla do nekonečného víru myšlenek.
26. Kvůli tomuto šílenství se člověk honí za smyslovými objekty a toto prabrahman je slepé, hluché a němé. Tato nepozornost člověka v práně se nazývá samsára.
27. Potom, přestože tvá přirozenost je vždy bdělá, tak ty spíš; přestože jsi šravanou, tak nenasloucháš a přestože jsi čirým Poznáním, tak nechápeš rozdíl mezi podstatným a nepodstatným.
28. Je-li tento puruša nepozorný a líný, tak jak by tu mohlo být překročení tohoto světa? Protože lenost dlí v džívovi uvězněném v múla máje dnem i nocí.
29. Začne-li se džívovi trochu dařit, potom z nepozornosti přirozeně vzniká lenost. A ten, kdo je líný, si nikdy v práně neodpočine. (Lenost tedy neznamená nic-nedělání, člověk může dělat spoustu věcí, ale nedělá to, co by dělat měl – tedy šravanu.)
30. Kvůli lenosti je tato „myšlenka" blokována. Kvůli lenosti je se zapomíná na správné chování. Kvůli lenosti člověk zapomíná na tuto „myšlenku".
31. Kvůli lenosti tu není šravana. Kvůli lenosti tu není duchovní rozprava. Kvůli lenosti je zničeno čiré porozumění Skutečnosti (paramārtha).
32. Kvůli lenosti člověk přeruší duchovní cvičení, kvůli lenosti je zahozeno studium a kvůli lenosti začne lenost narůstat nade všechny meze.
33. Kvůli lenosti nemá člověk patřičný soucit ani odvahu. Kvůli lenosti je toto vritti „já jsem" zkaženo a kvůli lenosti se otupí rozlišování (vivéka).
34. Kvůli lenosti vzroste potřeba spánku. Kvůli lenosti se vásana (já chci znát) rozvine do té míry, že vzniká tělo, a kvůli lenosti se čiré buddhi znečistí a válí se v nicotě/v nule. (Čiré buddhi je pevně přesvědčeno, že „nic tu není", kdežto nečisté buddhi si libuje v tom, že z tohoto „nic" vzniklo „mnoho" věcí.)
35. Kvůli nepozornosti vzniká lenost a kvůli lenosti jsou tu plytká potěšení a zábavy spánku (tento bdělý stav je tedy spánkem). Kvůli zábavám spánku (kvůli máje nevědomosti) je toto čiré Poznání na celý život zničeno.
36. Je-li tu spánek, lenost a nepozornost, potom se tato skutečnost „za myslí" stává hlupákem, jenž není schopen pochopit podstatu duchovních výkladů.
37. Kvůli spánku, lenosti a nepozornosti tu nemůže být rozlišování (vivéka) mezi „tady a tam". Potom takoví nevědomí lidé věří, že tím největším potěšením je toto „já jsem" (představují si, že „já jsem" je skutečný Bůh).
38. Jakmile si člověk libuje v plodech minulých činů , vzniká lenost, která vyvolává „spánek" a hlad po dalších plodech vzrůstá. (Karma – užívání si plodů minulých činů vyvolává jen touhu po dalším potěšení. Tato lenost znamená, že člověk neprovádí šravanu, je vzdálen od své pravé přirozenosti a je ztracen ve třech světech.)
39. Jestliže člověk „spí" a je nepozorný, místo toho, aby byl neustále bdělý, a jeho přesvědčením je „já jsem tělo", není divu, že nezakouší požehnání Átman.
40. Je to jako dát diamant opici nebo poklad bláznovi. Protože když je nirguna učení vykládáno nepozornému, potom se tato Skutečnost stává nepozorností.
41. *Jakmile tu je ale tento přesvědčivý důkaz „toho za myslí", jak by tu mohla zůstat nějaká pochybnost „já jsem"? Potom těchto „mnoho" dní (pro mysl tu je minulost, přítomnost a budoucnost) získá Konečné Osvobození (tedy osvobození od času), díky společnosti Světců (sajjana – dobří lidé). *(Zde Samartha odpovídá na dotaz posluchače z verše 2.)
42. Nejprve naslouchej, co ti na tvou otázku odpovídá „já jsem". A když už v tobě odpověď „já jsem" nevzniká, znamená to, že je tu tato „myšlenka", a to je ona společnost Světců!
43. Jakmile se prostý kov dotkne kamene mudrců (parisa), jakmile kapka vody spadne do moře, jakmile se potůček spojí s Gangou, potom dojde k okamžité proměně.
44. Jakmile bude člověk bdělý, rozhodný a pohotový, potom Skutečnost, která je v něm, dosáhne okamžitě svého Osvobození. Ostatní však nebudou schopni zaměřit svou pozornost na tuto Skutečnost, protože Ona je za veškerou pozorností.
45. Jakmile se pochopení žáka „zde" stane čirým Poznáním „tam", potom žák s takovým vhledem nepotřebuje „mnoho" času, ale „okamžitě" dosáhne Svého Osvobození.
46. Jakmile má člověk takové pochopení a je kompletně ukotven v „ne-mnohosti", potom nepotřebuje dokonce ani ten „okamžik" (tedy „teď" je také nepravdivé). A naopak pochopení někoho, kdo „ne-mnohosti" oddán není, nemůže být opravdové.
47. Bez pochopení „ne-mnohosti" nemůže být konečný smysl realizován. Bez víry a oddanosti nemůže být Absolutno (vastu) pochopeno. Díky víře a oddanosti tomuto nirguna pochopení se ego těla rozplyne.
48. S koncem tělesného ega přichází přirozeně dosažení Absolutna (vastu). Jakmile tu je společenství Pravdy, potom je dosažení Skutečného stavu okamžité.
49. Pokud je nějaký mimořádný člověk neustále bdělý, potom tu je ta nejznamenitější guna a on je vlastníkem pochopení a pevné víry. Takový člověk (Skutečnost) nepotřebuje příliš namáhavou sádhanu.
50. Ale i ti, kteří nejsou tak mimořádní a jsou na úrovni „druhé/já jsem", ale mají pevnou víru, mohou díky takové sádhaně dosáhnout Konečného Osvobození. Protože díky společenství sádhua může člověk získat správné rozlišování (vivéka).
51. Ale člověk by neměl přerušit tuto sádhanu, tedy naslouchání rozpravě (nirúpana) „já jsem". Díky této rozpravě se „vším" je dosaženo úplné spokojenosti.
52. Kde je potom nějaké osvobození tohoto „vše"? (Kde je džívan-mukta, když bylo dosaženo stavu vidéha-mukti?) Kde je stav *svarúpa? Je-li tu společenství Pravdy, tak jak by tu mohl být příslib dosažení paramátman? On je takový, jaký Byl vždy. *(Randžit Mahárádž – stav bez stavů)
53. Takže tato nirupana jasně vysvětlila dané téma a před námi je v další kapitole „řeč" tohoto „vše" (je tu neustále, ať už jí rozumíme či nikoli). Opravdový posluchač by měl této „řeči" věnovat plnou pozornost a být touto klidnou a tichou svarúpou.
54. S pomocí „já jsem" jsou špatné guny odstraněny a tato „řeč" je pevně usazena. V posluchači, který se nedrží shnilého a zkaženého těla (tj. nepozornosti), se může plně rozeznít tato božská „řeč" (tj. pozornost).

Tímto končí šestá kapitola osmé dášaky knihy Dasbodh s názvem „Nirupana o nepozornosti".
Z anglického překladu JN s přihlédnutím k překladům DG a DM přeložil Martin Vinkler.

Další kapitoly z knihy Dásbódh