Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
VIII.6. Nirúpana o nepozornosti (z knihy Dásbódh)
23. 10. 2015 -
1. Posluchač se zeptal přednášejícího: „Jak důležité je být v přítomnosti Pravdy? Kolik dní od chvíle, kdy ‚mi‛ byla sdělena ‚myšlenka‛, bude potřeba, abych dosáhl Osvobození?
2. Po kolika dnech nastane Osvobození, setrvává-li člověk v přítomnosti sádhua (světce)? Pevnou víru v tuto ‚myšlenku‛ (já neexistuji) lze získat jedině díky Tvé milosti a o tu tě teď mé ubohé ‚já‛ žádá."
3. Přednášející řekl: „Osvobození je dosaženo v okamžiku, kdy plně věříš, této nirguna rozpravě. Ale kvůli nepozornosti (duścīta)* se tato víra ztrácí. *(Jsi v mysli, která je příliš vzdálená od Átma)
//Šrí Rám//
- Posluchač se zeptal přednášejícího: „Jak důležité je být v přítomnosti Pravdy? Kolik dní od chvíle, kdy ‚mi‛ byla sdělena ‚myšlenka‛, bude potřeba, abych dosáhl Osvobození?
- Po kolika dnech nastane Osvobození, setrvává-li člověk v přítomnosti sádhua (světce)? Pevnou víru v tuto ‚myšlenku‛ (já neexistuji) lze získat jedině díky Tvé milosti a o tu tě teď mé ubohé ‚já‛ žádá."
- Přednášející řekl: „Osvobození je dosaženo v okamžiku, kdy plně věříš, této nirguna rozpravě. Ale kvůli nepozornosti (duścīta)* se tato víra ztrácí. *(Jsi v mysli, která je příliš vzdálená od Átma)
- Posluchač se zeptal: „Byla tu pozornost, ale mysl se najednou stala nepozornou (bylo tu pochopení, ale to odešlo). Jak má člověk mysl uklidnit?"
- Přednášející odpověděl: „Sklony mysli je potřeba utnout a člověk má pozorně a s chutí naslouchat (šravana). Skutečně smysluplné využití času spočívá v bdělosti v každém okamžiku. *(Siddharáméšvar Mahárádž: Lidé prostě nechápou hodnotu lidského života a slov, která říkají. Pochopí to až v okamžiku smrti. Umírá-li bohatý člověk a je-li dostupný lékař, který by dokázal zařídit, že bude umírající žít a mluvit o patnáct minut déle, jsou jeho příbuzní ochotni dát za těch několik minut a pár slov tisíce rupií. Takže z toho si můžete vyvodit a pochopit hodnotu lidského života, který člověk promarní zbytečným a prázdným tlacháním a můžete si uvědomit, jak je tento vzácný život promrhán, aniž by bylo dosaženo Sebe-Poznání!)
- Je potřeba zkoumat smysl duchovních textů a vnitřně ho přijmout. Pokud se znovu objeví nepozornost, je nutné se opět vrátit k naslouchání (šravaně).
- Ale ten, kdo naslouchá tupě a bez porozumění, není opravdovým naslouchajícím. Je to jen kus kamene, který je převlečen za člověka.
- Pokud jsou posluchači skleslí, protože říkám, že jsou jako kameny, nechť nyní zpozorní a vyslechnou si o vlastnostech kamenů.
- Otesáme-li hrubý a neforemný kámen a on tím získá správný tvar, nemůže se stát, že by se později vrátil ke své nedokonalé formě.
- Jakmile od něj dlátem odsekneme nějaký kousek, nikdy se už samovolně nevrátí zpět.* Když se ale člověk zbaví zlých a pokřivených myšlenek (kubuddhi), mohou se zase vrátit zpět a ovládnout ho (kvůli nepozornosti). *(Siddharáméšvar Mahárádž: „Sochař, který svým dlátem opracovává kamenný kvádr, jej snadno zformuje do podoby božstva. Je to proto, že kousky kamene, které jsou jednou od kamennému bloku odseknuty, se k němu už nikdy znovu nepřipojí. Ale v lidském „bloku" jsou čtyři těla a otesat je, to je mnohem obtížnější úkol, než otesat kámen! Sochař, v podobě Sadgurua, používá dláto svých instrukcí a osekává krok za krokem všechna čtyři těla, ale úštěpky se vracejí a přichytávají se zpátky. Z toho důvodu není vůbec jednoduché, aby se „lidský kámen" stal Bohem.
- Jakmile pochopíte tuto „myšlenku" (já neexistuji), potom tyto špatné *guny (avaguṇa) zmizí. Ale později se znovu vrátí a přichytí se zpět na buddhi. Ale pomocí „řeči" (šravana) se tento kamenný blok může stát velice moudrým. *(směs gun satva, radžas a tamas)
- Ale pokud puruša neodstraní špatné guny (avaguṇa), pak je na nižším stupni než ten *kámen (a setrvává v převleku za člověka). Věz, že jakmile dojde k pochopení té nejznamenitější čiré satvy, tak ho takový kámen bude tisíckrát převyšovat. *(V Józe Vasiště se říká, že Poznání je jako mohutný kus kamene, z kterého je možné vytesat jakoukoli podobu, kterou si vybereme.)
- A jak se tento kámen převlečený za člověka může stát touto nejznamenitější gunou? Díky naslouchání je tu toto „já jsem" a poté se pozornost zaměří na Paramátma (já neexistuji). Proto musí posluchač provádět bdělou šravanu.
- Potom díky naslouchání se všechny rubíny, perly, korály, safíry, tyrkysy, smaragdy a topasy stanou kamenem mudrců (parisa – přeměňuje kov ve zlato, tedy v „já jsem") a následně čirým Poznáním. (Vidí-li člověk rozdíly mezi „mnoha" vzácnými kameny, potom by měl tyto myšlenky opustit a pěvně důvěřovat „já jsem"; potom už žádné rozdíly vidět nebude, protože všechno je On. To jenom nepozorná mysl vytváří rozdíly mezi kameny, barvami, hodnotami atd.) (Randžit Mahárádž – Pro džňánina jsou diamant a kus tvrdého hovna jedno a totéž.)
- Tato „řeč" „já jsem" není jako sūrya-kānta (jaspis) nebo soma-kānta (měsíční kámen). Mnohé ceněné kameny jsou považovány za léky a protijedy, ale nemohou dát tu čirou „zkušenost", kterou skýtá lék „já jsem". (Tyto kameny, které pokládáme za vzácné, se vůbec nemohou rovnat převzácnému „já jsem".)
- A je-li nakonec i „já jsem" překročeno, stane se tento kámen nanejvýše moudrým (brahman). Jakmile je múla mája rozprostřena v „mnoha" poutních místech, potom všechny tyto studny a vodní nádrže se stanou obrazem *hari-hara („mnohé" nádrže vědomí na „mnoha" místech se stanou pochopením saguna a potom „On/já je všude") *(Zapomínání/hara je rozpomínání si/hari)
- A když je pochopena „myšlenka" této „řeči", potom se tomuto kameni nic nevyrovná. Čím je ubohý a nízký člověk v porovnání s takovým kamenem (který má neochvějné přesvědčení „já neexistuji")?
- Protože pokud není puruša na takovém stupni jako tento kámen, potom je nečistý a je k ničemu. Má totiž jen tělesné vědomí a nepozornost světského člověka.
- Takže proto tu musí být tato „řeč", protože je-li tu nepozornost (tělesné vědomí), potom je jisté, že člověk zemře. Kvůli těmto gunám nepozornosti je tu pouze prapañca (světský život) a nikoli paramārtha (nejvyšší cíl, poznání, Skutečnost, Absolutní Pravda).
- Kvůli nepozornosti jsou zničeny skutky tohoto „vše". Kvůli nepozornosti je tu strach a kvůli nepozornosti si člověk neustále nepřipomíná onen „okamžik Jednoty".
- Kvůli nepozornosti je člověk poražen svým nepřítelem (egem). Kvůli nepozornosti je tu zrození a smrt a kvůli této kvalitě nepozornosti člověk ubližuje svému Já.
- Kvůli nepozornosti tu není sádhana a kvůli nepozornosti nejsou konány bhadžany. Kvůli nepozornosti sádhaka nezíská Poznání.
- Kvůli nepozornosti chybí víra a kvůli nepozornosti tu není vítězství. Kvůli nepozornosti je zničeno vše, co prospívá Já.
- Kvůli nepozornosti neprobíhá šravana a kvůli nepozornosti se nemůže objevit tato „myšlenka" (já neexistuji). Kvůli nepozornosti není tento výklad (nirupana) vůbec pochopen.
- Když se člověk utápí v nepozornosti, potom vnímá pouze smyslově a toto brahman zmizí. Potom se Skutečnost stane pouhou myslí, která spadla do nekonečného víru myšlenek.
- Kvůli tomuto šílenství se člověk honí za smyslovými objekty a toto prabrahman je slepé, hluché a němé. Tato nepozornost člověka v práně se nazývá samsára.
- Potom, přestože tvá přirozenost je vždy bdělá, tak ty spíš; přestože jsi šravanou, tak nenasloucháš a přestože jsi čirým Poznáním, tak nechápeš rozdíl mezi podstatným a nepodstatným.
- Je-li tento puruša nepozorný a líný, tak jak by tu mohlo být překročení tohoto světa? Protože lenost dlí v džívovi uvězněném v múla máje dnem i nocí.
- Začne-li se džívovi trochu dařit, potom z nepozornosti přirozeně vzniká lenost. A ten, kdo je líný, si nikdy v práně neodpočine. (Lenost tedy neznamená nic-nedělání, člověk může dělat spoustu věcí, ale nedělá to, co by dělat měl – tedy šravanu.)
- Kvůli lenosti je tato „myšlenka" blokována. Kvůli lenosti je se zapomíná na správné chování. Kvůli lenosti člověk zapomíná na tuto „myšlenku".
- Kvůli lenosti tu není šravana. Kvůli lenosti tu není duchovní rozprava. Kvůli lenosti je zničeno čiré porozumění Skutečnosti (paramārtha).
- Kvůli lenosti člověk přeruší duchovní cvičení, kvůli lenosti je zahozeno studium a kvůli lenosti začne lenost narůstat nade všechny meze.
- Kvůli lenosti nemá člověk patřičný soucit ani odvahu. Kvůli lenosti je toto vritti „já jsem" zkaženo a kvůli lenosti se otupí rozlišování (vivéka).
- Kvůli lenosti vzroste potřeba spánku. Kvůli lenosti se vásana (já chci znát) rozvine do té míry, že vzniká tělo, a kvůli lenosti se čiré buddhi znečistí a válí se v nicotě/v nule. (Čiré buddhi je pevně přesvědčeno, že „nic tu není", kdežto nečisté buddhi si libuje v tom, že z tohoto „nic" vzniklo „mnoho" věcí.)
- Kvůli nepozornosti vzniká lenost a kvůli lenosti jsou tu plytká potěšení a zábavy spánku (tento bdělý stav je tedy spánkem). Kvůli zábavám spánku (kvůli máje nevědomosti) je toto čiré Poznání na celý život zničeno.
- Je-li tu spánek, lenost a nepozornost, potom se tato skutečnost „za myslí" stává hlupákem, jenž není schopen pochopit podstatu duchovních výkladů.
- Kvůli spánku, lenosti a nepozornosti tu nemůže být rozlišování (vivéka) mezi „tady a tam". Potom takoví nevědomí lidé věří, že tím největším potěšením je toto „já jsem" (představují si, že „já jsem" je skutečný Bůh).
- Jakmile si člověk libuje v plodech minulých činů , vzniká lenost, která vyvolává „spánek" a hlad po dalších plodech vzrůstá. (Karma – užívání si plodů minulých činů vyvolává jen touhu po dalším potěšení. Tato lenost znamená, že člověk neprovádí šravanu, je vzdálen od své pravé přirozenosti a je ztracen ve třech světech.)
- Jestliže člověk „spí" a je nepozorný, místo toho, aby byl neustále bdělý, a jeho přesvědčením je „já jsem tělo", není divu, že nezakouší požehnání Átman.
- Je to jako dát diamant opici nebo poklad bláznovi. Protože když je nirguna učení vykládáno nepozornému, potom se tato Skutečnost stává nepozorností.
- *Jakmile tu je ale tento přesvědčivý důkaz „toho za myslí", jak by tu mohla zůstat nějaká pochybnost „já jsem"? Potom těchto „mnoho" dní (pro mysl tu je minulost, přítomnost a budoucnost) získá Konečné Osvobození (tedy osvobození od času), díky společnosti Světců (sajjana – dobří lidé). *(Zde Samartha odpovídá na dotaz posluchače z verše 2.)
- Nejprve naslouchej, co ti na tvou otázku odpovídá „já jsem". A když už v tobě odpověď „já jsem" nevzniká, znamená to, že je tu tato „myšlenka", a to je ona společnost Světců!
- Jakmile se prostý kov dotkne kamene mudrců (parisa), jakmile kapka vody spadne do moře, jakmile se potůček spojí s Gangou, potom dojde k okamžité proměně.
- Jakmile bude člověk bdělý, rozhodný a pohotový, potom Skutečnost, která je v něm, dosáhne okamžitě svého Osvobození. Ostatní však nebudou schopni zaměřit svou pozornost na tuto Skutečnost, protože Ona je za veškerou pozorností.
- Jakmile se pochopení žáka „zde" stane čirým Poznáním „tam", potom žák s takovým vhledem nepotřebuje „mnoho" času, ale „okamžitě" dosáhne Svého Osvobození.
- Jakmile má člověk takové pochopení a je kompletně ukotven v „ne-mnohosti", potom nepotřebuje dokonce ani ten „okamžik" (tedy „teď" je také nepravdivé). A naopak pochopení někoho, kdo „ne-mnohosti" oddán není, nemůže být opravdové.
- Bez pochopení „ne-mnohosti" nemůže být konečný smysl realizován. Bez víry a oddanosti nemůže být Absolutno (vastu) pochopeno. Díky víře a oddanosti tomuto nirguna pochopení se ego těla rozplyne.
- S koncem tělesného ega přichází přirozeně dosažení Absolutna (vastu). Jakmile tu je společenství Pravdy, potom je dosažení Skutečného stavu okamžité.
- Pokud je nějaký mimořádný člověk neustále bdělý, potom tu je ta nejznamenitější guna a on je vlastníkem pochopení a pevné víry. Takový člověk (Skutečnost) nepotřebuje příliš namáhavou sádhanu.
- Ale i ti, kteří nejsou tak mimořádní a jsou na úrovni „druhé/já jsem", ale mají pevnou víru, mohou díky takové sádhaně dosáhnout Konečného Osvobození. Protože díky společenství sádhua může člověk získat správné rozlišování (vivéka).
- Ale člověk by neměl přerušit tuto sádhanu, tedy naslouchání rozpravě (nirúpana) „já jsem". Díky této rozpravě se „vším" je dosaženo úplné spokojenosti.
- Kde je potom nějaké osvobození tohoto „vše"? (Kde je džívan-mukta, když bylo dosaženo stavu vidéha-mukti?) Kde je stav *svarúpa? Je-li tu společenství Pravdy, tak jak by tu mohl být příslib dosažení paramátman? On je takový, jaký Byl vždy. *(Randžit Mahárádž – stav bez stavů)
- Takže tato nirupana jasně vysvětlila dané téma a před námi je v další kapitole „řeč" tohoto „vše" (je tu neustále, ať už jí rozumíme či nikoli). Opravdový posluchač by měl této „řeči" věnovat plnou pozornost a být touto klidnou a tichou svarúpou.
- S pomocí „já jsem" jsou špatné guny odstraněny a tato „řeč" je pevně usazena. V posluchači, který se nedrží shnilého a zkaženého těla (tj. nepozornosti), se může plně rozeznít tato božská „řeč" (tj. pozornost).
Tímto končí šestá kapitola osmé dášaky knihy Dasbodh s názvem „Nirupana o nepozornosti".
Z anglického překladu JN s přihlédnutím k překladům DG a DM přeložil Martin Vinkler.