ADVAITA.cz

VIII.5. Rozdíl mezi hrubými a jemnými elementy, swarupou a prostorem (z knihy Dasboddh)

9. 10. 2015 - Aleš

8.5. Rozdíl mezi hrubými a jemnými elementy, swarupou a prostorem

//Šrí Ram//

1. Toto ryzí Poznání se stalo hloupým džívou (individualita) a tato Skutečnost není poznána. Proto je třeba pochopit tuto ´bezmyšlenkovitou myšlenku´. A k tomu, abyste pochopili tuto ´bezmyšlenkovitou´ swarupu, je nutné poznat těchto pět elementů. (pozn.: Siddharaméšwar Maharadž říkal svým žákům, aby pochopili tyto elementy. Žádal je, aby prováděli praxi, že si představí sebe jako element země. Takto se měli cvičit a všechny své zážitky si napsat do diáře, který si pak přečetl. Potom si sebe měli představit jako element vody, po týdnu jako element ohně, pak jako element větru, a nakonec jako element prostoru).

2. Těchto pět elementů se smíchalo dohromady, avšak ´teď a tady´/´nyní´ se od nich neoddělilo. Avšak tato ´věc´ a ´bezmyšlenkovité´ Jedno je zapotřebí vyčlenit a odhalit.

3. Hory, skály a tyto chladné/bezcitné kusy kamene (pozn.: hrubohmotná objektivní těla) tu jsou díky té nejskvělejší guně. ´Mnoho´ různých a malých druhů džívy tu existuje díky tomuto velkému Brahman. Jestliže se vždy přítomné Átman stane ´mnoha´ chytrými, důmyslnými, mazanými a lstivými lidmi tohoto světa a jejich životních způsobů, potom by mělo být chápáno jako element země (pozn.: na tento hrubo-hmotný objektivní svět by mělo být nahlíženo jako na produkt elementu země/hrubá objektivizace.)

4. Kde je mula mája, pokud tam na ´mnoha´ místech existuje ´mnoho´ ´hliněných zjevů´? (pozn.: tato těla jsou utvořena jen z prachu – podle Siddharaméšwara Maharadže je země tím nejhrubším z pěti elementů. Země značí prach neboli špínu; celý tento svět je jen prach. Poté, co je spálena mrtvola, se z prachu stane voda, z vody oheň, který se přemění na vítr, a jestliže pokračujeme dál, tak na konec se stává tím, co je ´za elementy´, tedy Nejvyšším Já. Vše, co ve světě spatříme – stromy, kameny, hory, domy, pole, úrodu, obilí, a všechny části, ze kterých se skládá tělo, přicházejí z prachu, existují jako prach, a nakonec jsou zničeny, a stanou se prachem. Co další je třeba k tomu říci? Všechna zvířata a ptáci, hmyz, červy, a taktéž člověk není nic než prach (a v prach se obrátí). Prach zetlí a stane se úrodou a obilím, které se přemění jakožto potravina v sémě (semena a vajíčka), z kterého je stvořena lidská bytost. Tento prach je ´rodinný původ´ lidstva, nicméně uvnitř něho je obsažen tento prapůvodní Puruša.) Mula mája se stane nespočtem různých ´hromádek písku/prachu´, které se setkají zde na této Zemi/prithvi.

5. Když tam jsou města, velkoměsta a ´mnoho´ okázalých paláců, jež uchvacují mysl, když tam je ´mnoho´ krásných chrámů s kopulemi, potom se mula mája stala tímto elementem země.

6. Tato země má sedm částí (pozn.: sedm základních látek, které utvářejí tento hrubo-hmotný svět). Jak tam může být toto ´vše´, když byly představeny v mysli? (pozn.: proto zanechte dohady mysli). Setká-li se těchto devět kontinentů (pozn.: pět elementů s čtyřmi druhy zrození), pak by mula mája měla být známa jako země.

7. Potom tu je ´mnoho´ bohů a ´mnoho´ vládců. Potom tu je ´mnoho´ jazyků a ´mnoho´ stylů. Potom se rodí 84 druhů džívů a spojí se se všemi dalšími džívy na této zemi/prithvi.

8. Potom tam je ´mnoho´ divokých míst, kde je tato mula mája zmatena. Potom tam je ´mnoho´ lesů včetně vysokých stromů. (pozn.: tento svět je les s mnoha těly; Maharadž: Když se Ráma ztratil v lese, ptal se stromů a skal: „Kde je má Síta/klid?“, což značí, že žádal objekty světa: „Prosím vás, dejte mi radost a štěstí.“) Díky tomuto posvátnému místu (´já jsem´/mula mája) uvnitř této hory (koncept těla) narazíme na ´mnoho´ míst na zemi.

9. Tato mula mája stvořila lidstvo a vytvořila ´mnoho´ míst uvnitř Vše-jediného Boha. Správný posluchač by měl znát toto ´vše´, jenž se setkalo s elementem země. (pozn.: Element země je počátek ´mnoha´ hrubých vymyšlených forem; tyto oddělené objekty jsou známy, ale nejsou od nich dále odvozeny pojmy typu dobrý, špatný, apod.)

10. Je-li tu ´mnoho´ kovů jako je zlato a stříbro, a ´mnoho´ drahých kamenů, potom je mula mája skryta uvnitř nespočtu rozličných tvarů. Když tam je ´mnoho´ stromů a porostů, pak tam je element země (pozn.: popravdě tu je jedině jednota, avšak kvůli tělesnému vědomí vidíme rozličné formy a potom jim udělujeme různé hodnoty, jako třeba zlato, hlína, dolarové bankovky, apod.). 

11. Nyní se toto ´nemyšlení´ stalo hrubo-hmotné a je tu ´mnoho´ opuštěných míst. Avšak vy byste měli být přesvědčeni o tom, že element země/prithvi je tímto ´vše´.

12. O elementu země jsem mluvil dosud. Nyní bude vysvětlen element vody (pozn.: v elementu vody mysl začne upouštět od objektivizace/imaginace). Posluchač by měl rozpoznat tuto formu tak, že bude pozorný. (pozn.: pokud zůstaneme uvnitř tišší, opustíme všechny vymyšlené koncepty, pak se hrubo-hmotný svět ´zjemní´; a když tam nejsou žádné koncepty, není tam ani žádná forma).

13. Je-li tu ´mnoho´ nádrží, studen, jezer a řek, potom je tato mula mája elementem vody (pozn.: Randžit Maharadž: Dítě řekne ´voda´, ale i když má pravdu, otec ho opraví, a řekne: „Ne, to je oceán.“ Tímto způsobem přidáváme další koncepty).

Sloka: Slané moře, mléko, víno, ghí, podmáslí, cukrová třtina, čistá voda – to jest sedm moří.

14. Toto slané moře je spatřeno před našima očima a toto ´vše´/vhled universálního vědomí se stalo hrubé/foremné. Potom se Paramátman stalo slané jako je slané moře.

15. Další moře je moře mléka*, což je pocit ´já jsem´. *(pozn.: To je příbytek poznání/Višnua. Upamanju pocházel z velmi chudé rodiny, jež si nemohla dopřát kupovat mléko, ale on si velmi přál poznat Boha; a tak mu Bůh udělil tuto laskavost).

16. Další je moře vína. Následuje moře ghí a moře podmáslí (pozn.: ghí a podmáslí jsou produkty z mléka, tj. Poznání).

17. Další je moře šťávy z cukrové třtiny (pozn.: to je to, co uděluje velké potěšení), a další je moře čisté vody (Brahman). To jest sedm moří, jež obklopují element země (pozn.: jestliže již nebudete tolik objektivizovat/zmenší se imaginace, pak se objeví rozličné formy vody neboli úrovně pochopení. Potom se hrubo-hmotný slaný oceán/tento svět stane oceánem čisté vody/Brahman).

18. Když tam jsou vody této země, pak se toto ´vše´ projevuje jakožto ´mnohá´ místa (pozn.: když příliš rozlišujeme, tj. např. oceán, moře, řeka, louže, apod., a stáváme se objektivní, potom nevidíme očima/okem Poznání). Když mysl rozlišuje a vidí ´mnoho´ vod, potom by toto ryzí Poznání mělo být známé jako element vody.

19. Uvnitř lůna elementu země je Vše-jediné, jenž je uvnitř ´mnoha´. A uvnitř tvrdého povrchu této země je těchto sedm moří (pozn.: z hrubého k nejjemnějšímu, tedy čistým vodám Brahman). Vody třech světů jsou tímto elementem vody (pozn.: tři světy bdění, snění a hlubokého spánku jsou tu díky objektivizaci/imaginaci).

20. Potom tam je ´mnoho´ popínavých rostlin (pozn.: mysl je popínavá rostlina, jež vyrostla z kořene máji) a ´mnoho´ pustých míst. Potom tam jsou tekutiny ´mnoha´stromů (pozn.: těl džívů); je tu med, rtuť, nektar a jed – to by se mělo nazvat elementem vody.

21. Tam, kde je ´mnoho´ tekutin ghí a olejnatých látek, atd., pak tato ´řeč´/´já jsem´ byla vyčleněna do mnoha rozličných forem hrubo-hmotného světa. Potom to, co je zcela jiné než tyto vody, by se mělo nazvat elementem vody.

22. Vše, co je vlhké, chladivé a jemné; kdykoliv tu je semeno, krev, moč a pot, pak toto ´vše´ by se mělo nazvat elementem vody (pozn.: jsou-li viděny/rozlišeny složky/části hrubého těla, potom nelze spatřovat toto ´vše´).

23. Měli byste znát tento element vody. Měl by být rozpoznán jako vlhký a tekutý. Vše, co je ve své přirozenosti jemné a chladivé, by se mělo nazvat elementem vody (pozn.: ´já jsem element vody´).

24. Je-li rozpoznán element vody, stává se adept tekutý, jemný a citlivý/křehký. Pot, slzy a hleny by měly společně tvořit element vody (pozn.: Randžit Maharadž – stáváte se tím, co vidíte).

25. Poslechněte si nyní pozorně o elementu ohně. Když tu je měsíc, slunce a hvězdy, pak toto zářivé božské tělo univerzálního vědomí/´vše´by se mělo nazvat elementem ohně.

26. Element ohně je blesk v mracích; tento oheň pojídá/spaluje hrubo-hmotná stvoření a oheň spaluje moře (pozn.: oheň pohlcuje objektivní elementy země a vody; element ohně zná vnějšek a vnitřek, ale nezná individuální objekty).

27. Tento oheň je okem Šivy (pozn.: spaluje jména a formy); tento oheň pohltí čas (pozn.: žádné myšlenky na minulost a budoucnost); tento oheň obklopuje hrubo-hmotnou zemi a měl by se nazvat elementem ohně (pozn.: jsouce jemnější a méně objektivní a nezaujatý/odloučený).

28. Je-li mula mája touto formou světla (pozn.: tj. Randžit Maharadž – světlo značí poznat), potom se swarupa stává jako element ohně. Jsou-li kvality vysušení a zahřátí apod. (pozn. element vody vyschne) navršeny na swarupu, pak by se měla nazvat element ohně. (pozn.: toto vše je popis rozpuštění světa pomocí pochopení/vivéka).

29. Vítr by měl být znám jakožto pohyb. Je to energie/čajtanja, jež umožní tomuto ryzímu Poznání se pohybovat. ´Mluvit´ (´já jsem´) a ´hýbat se´ (On/Neosobní Já je konatel čehokoliv) je tímto ´vše´ a to díky větru.

30. Kmitat a houpat se ze strany na stranu, to je vítr. Bez větru se tato ´věc´ nemůže pohybovat. Tento element větru/ váju je též příčina pohybu v hrubo-hmotném světě/stvoření.

31. V těle je pohyb, přecpání, uvolnění, smršťování a vracení. Toto ´vše´ by mělo být známo jako vítr a jeho přirozeností je pohyb.

32. Potom tu je prána, apána, vjána, udána a samana (pět prán). A známá je taká nága, kurma, krikala, dhanadžaja a devdatta (pět menších prán).

33. Kdekoli je tato ´věc´, tam je pohyb a to je znak větru/váju. Měsíc, slunce, a hvězdy (tj. hrubo-hmotné stvoření jmen a forem) je udržováno jen elementem větru. (pozn.: Vědět, že tu je pouze jedna pohybující se forma, je touto ´věcí´ neboli větrem).

34. Prostor by měl být znám jako prázdnota; přesto je to ryzí a klidná vastu. Ale když tu je tato forma ´všeho´/universálního vědomí, pak je poznán prostor (pozn.: prostor se může zdánlivě pohybovat, ale ve skutečnosti se nehýbe; prostor se nemění).

35. Prostor prostupuje tímto ´vědomím´/´vše´ a nespočtem různých forem. Samo-jediné Átman se stalo tímto prostorem. Uvnitř prostoru je tento ´zázrak´* čtyř dalších jemných elementů. * (pozn.: tímto zázrakem je toto vědomí/´vše´; kdy se čtyři elementy dají dohromady a utvoří jednu pohybující se formu.)

36. Avšak tato akáša/prostor není to samé jako tato ´myšlenka´ (´já neexistuji´). Větší než prostor tohoto vědomí/´všeho´ je Brahman. Když chápete tuto ´myšlenku´ této akáši, potom jste jako tato swarupa/přirozenost.

37. Náhle v žákovi vyvstala pochybnost (pozn.: ustalo naslouchání). „Když tu je forma ´všeho´ Puruši/Prakrti, pak jí přeci akáša prostupuje, ne? Proč tedy nenazvat tento prostor touto swarupou?“

38. „Jak se mohou prostor a swarupa od sebe lišit? Když o tom přemýšlím, pak se nezdají být odlišné. Proč by se neměl tento prostor nazvat Samo-existující skutečností/vastu?“

39. „Tato vastu není aktivní a ani se nehýbe/nemění. Tato vastu je ryzí a klidná. Tato akáša/prostor je stejná, a tak se jedná o ryzí Poznání, podobně jako vastu.“

40. Řečník/Mistr si vyslechl žákův dotaz a potom mu odpověděl. Tato vastu/skutečnost je nirguna a je Věčná. Uvnitř prostoru této formy ´všeho´ je sedm kvalit. To bylo řečeno v písmu/šástrách.

41. Je tam těchto sedm kvalit – touha (kam), zlost (krodh), lítost (shok), přitažlivost (moha), strach (bhaj), nevědomost (adžňána) a prázdnota/nula (šunja). Těchto sedm kvalit je přirozeností prostoru. (pozn.: Randžit Maharadž: Je-li tu prostor, musí tu být i strach. Jste například v temné místnosti; nic tu není; přesto řeknete: „Ó! Něco tu je.“)

42. Tato ´řeč´ může být pochopena studiem písma/šáster a proto je prostor element a ne swarupa; protože se zjevil. Avšak swarupa je zcela nedotčená/nevzrušená a mimo jakékoliv přirovnání. (pozn.: Tato swarupa není něco, co se může zjevit; kdežto prostor se zjevil v mysli a tam také se tam vytratí).

43. Křišťál (drahokam) ponořený v čisté vodě, se zdá být stejný jako voda. Ale rozumný člověk zná rozdíl mezi křišťálem a čistou vodou.

44. Když křišťál spadne do kupy bavlny, pak se obojí jeví totožné. Přesto je křišťál tvrdý a může dokonce prorazit vaši lebku, ale bavlna je hebká a nic takové nesvede.

45. V hromádce uvařené rýže je několik malých bílých kamínku, které mají tvar jako zrnka rýže. Ale když se je budete snažit žvýkat, vylámete si zuby, a pak pochopíte rozdíl.

46. Beton je složený z kamínků, cementu a vody. Celá ta hmota se jeví jako jeden betonový blok. Ale když to prozkoumáte, zjistíte, že kamínky jsou tvrdé, a liší se od vody a cementu.

47. Kamínek v palmovém cukru vypadá jako palmový cukr, ale kámen je tvrdý a suchý. Wekhanda a nagkhandi (léčebné byliny) nejsou stejné, proto by neměly mít stejný název.

48. Zlato a měď se zdají být naprosto stejné. Ale když přijde měď do styku s ohněm, zčerná.

49. Tyto příklady však nejsou vhodné k vysvětlení ´bezmyšlenkovité´ swarupy. Když tu je prostor, potom se toto ryzí Poznání stalo elementem (prostoru). Jak může být element a tato neomezená swarupa jedno a to samé?

50. Vastu nemá žádnou barvu, zatímco akáša je temná (pozn.: když zavřete oči, je jako noční obloha). Jak může ten, kdo má ´jasný vhled´ pokládat prostor a vastu za totožné?

51. Posluchač řekl: „A co forma? Prostor je ve své přirozenosti bezforemný. Proto jsou prostor a vastu jedno a to samé, nikoliv odlišné.“

52.  „Čtyři elementy jsou zničeny/rozpuštěny, ale tuto akášu/prostor nelze zničit, ne? Tato akáša netoleruje barvu, formu či jakoukoliv změnu/modifikaci.“

53. „Tato akáša je spatřena jako stálá a ne-hybná. Jak může být vůbec zničena? Podle naší mysli je prostor/akáša touto Věčnou swarupou.“

54. Řečník/Mistr si to vyslechl a následně odvětil. Poslouchej a nyní tu bude tato pozornost akáši.

55. Tato akáša se objevila z tama guny a proto je uvnitř ní zahalena touha a zlost. Je to tato ´řeč´ nevědomosti a prázdnoty.

56. Kvůli nevědomosti tu je touha a zlost, a také lítost, připoutanost a strach. Jestliže je touto ´myšlenkou´ vivéka nevědomého, potom tu jsou tyto kvality akáši.

57. ´Ne toto, ne tamto´ je touto ´řečí´ negace (pozn.: tj. když tu nic není, On je tu/Já jsem tu) a potom se swarupa stala touto prázdnotou/nic/nula. Nevědomá osoba v práně nazývá tuto prázdnotu Skutečností. (pozn.: Randžit Maharadž – říkáte, že tu nic není, ale vy tady jste, nebo ne?)

58. Ale tato akáša/prostor je zablokování, protože je touto prázdnotou/nula. Nula značí nevědomost a nevědomost je tvrdá forma této swarupy.

59. Jak může být to tvrdé, nicotné (nula) a pozměněné nazváno Věčným? Je to v důsledku povrchního pozorování prováděného myslí, že jsou tyto kvality vnímány jako totožné s touto ´bezmyšlenkovitou´ Skutečností.

60. Nevědomost je smíchána v prostoru a pouze ryzí Poznání zničí tuto směs Prakrti a Puruši. Proto je i tento prostor zničitelný. (pozn.: Vítr je jako Prakrti a prostor je jako Puruša.)

61. Je tu akáša/prostor a swarupa, a zdají se mít stejnou formu, avšak uvnitř Prakrti a Puruši je toto zablokování prázdnoty/nuly.

62. Pokud to chápete jen povrchně, pak se doopravdy obojí jeví stejně kvůli vaší představivosti. Přesto se akáša/prostor liší od swarupy.

63. Být ve stavu ne-mysli (unmana) a být ve stavu hlubokého spánku se může zdát jako stejné, ale jestliže to podrobíte skutečnému prošetření (pozn.: vlastní zkušeností), jsou oba stavy prokázány jako odlišné.

64. Falešné se má za to, že je stejné jako Pravda (pozn.: tj. na základě neúplného pochopení je toto ´vše´/vědomí pokládáno za Konečnou Pravdu/Skutečnost). Přesto ten, kdo vlastní schopnost/sílu pravého zkoumání/posouzení, přesně určí rozdíl. Jinak se ten, kdo zapomene na Vše-jediné Já, podobně jako jelen žene za pouhým přízrakem.

65. Nyní je třeba touto ´řečí´ nabýt toto ´bezmyšlenkovité´ pochopení, jenž je za/před vším poznaným/viditelným. Proto platí, že tento element (prostoru) a neomezená swarupa nejsou jedno a to samé.

66. Akáša je pochopena díky této oddělenosti Prakrti a Puruši, zatímco ve swarupě může být jen tato swarupa (a nic dalšího). Pochopit přirozenost tohoto vastu značí být tímto vastu.

67. Potom je ´zde´ tato pochybnost přerušena/rozbita a tato vriti ´já jsem´ je rozpuštěna/absorbována. To, co zůstává, je swarupa, která nemůže být tímto ´prožitkem´ oddělenosti.

68. Akáša přináší tento ´prožitek´, zatímco swarupa je druhá strana ´prožívání´. Proto nemůže být akáša to samé jako tato swarupa.

69. Voda a mléko se zdají být podobné, ale královská labuť zná rozdíl a vybere si jen mléka. Stejně tak se jeví swarupa a akáša stejně, ale Světec/realizovaná bytost zná rozdíl.

70. Toto ´vše´ je * spletenina máji/iluze. Avšak ´nemyšlení´ lze rozplést/oddělit od tohoto ´vědomí/´vše´ za pomoci společenství Světce/pravdy. Toto ´sídlo´ osvobození může být získáno díky společnosti Pravdy/satsangu (Uctíváním Pravdy tím, že sám jsem Pravdou).

* (pozn.: Siddharaméšwar Maharadž: Proto když (neosobní) Íšvara/Bůh učiní jeden krok vpřed/vně, pak vyvstane pocit dživovství/individualita. Potom se původní ´Já´ Íšvary stane myslí a v mysli místo původní myšlenky ´Já jsem Brahman´ přicházejí myšlenky jako např. ´já jsem země, já jsem voda, já jsem oheň a vítr, já jsem tělo, já jsem mysli, přesvědčení/buddhi, myšlení, a ego, atd.´ Odstartuje mnoho různých druhů myšlenek a tak díky tomuto pocitu ´já jsem´ dojde k stvoření světa rozmanitých forem.)

(pozn.: Jemné elementy jsou ještě popsány v 16. dášače, 3.-7. kapitole)

Konec kapitoly

|| ŠRÍ RÁM ||

Tímto končí pátá kapitola osmé dášaky knihy Dasbodh s názvem "Rozdíl mezi hrubými a jemnými elementy, swarupou a prostorem".

Překlad do češtiny Aleš Adámek (byl použit anglický překlad Johna Norwella včetně jeho komentářů, který dokončil v roce 2014)

Další kapitoly z knihy Dásbódh