ADVAITA.cz

Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže - Kapitola 8. Práce duchovního učitele v Bombaji

19. 9. 2015 - Roman

Kapitola 8. Práce duchovního učitele v Bombaji

Když Šrí Mahárádž zasel duchovní sémě ve své rodné vesnici, vrátil se v roce 1924 do Bombaje. Zprvu bydlel u Hiralala Vakhariji, kde se konalo zpívání bhadžanů a Šrí Mahárádžovy promluvy. Den po dni se díky vlivu Šrí Mahárádže okruh žáků zvětšoval, a díky jeho síle pokračovala práce na rozšíření poznání a zbožnosti stále rychleji. Jeho schopnost osvítit lidi a zápal, s nímž vyučoval, měly dobrý vliv na gudžarátské višnuisty (oddané Višnua). Šrí Mahárádž je obracel na cestu poznání Já a uctívání Mistra.

Nechal je zpívat bhadžany v jazyce maráthí. Mnoho lidí dostalo od Šrí Mahárádže mantru, nejen Gudžarátci , ale také Maráthové, Karvari, Marvadi, Džinisté, Árja Samádži, Pársové, Muslimovéa další. Zatímco slunce uctívání stoupalo až do svého zenitu a vše osvěcovalo svou nádherou, vyzařoval Šrí Mahárádž pronikavé světlo.

Žáků bylo stále více a místo, kde se scházeli, už nestačilo tolik lidí pojmout. Šrí Mahárádž tedy přednášel v rozlehlé chrámové hale.

Zpočátku, aby připravil půdu pro poznání, dával žákům gurumantru podle běžného zvyku linie Navnath Sampradája. Přikázal jim každý den meditovat a zpívat brzy ranní, ranní, odpolední a večerní bhadžany. Co se týká těch, kdo podléhali radostem světa a trpěli potížemi, které z toho plynou, Šrí Mahárádž vyčistil jejich mysl svatou lázní gurumantry. Zvítězit nad světem je snadné, ale zvítězit nad vlastní myslí je těžké, protože je velmi vrtkavá. Gurumantra je působivý lék k překonání této nestálosti, kterou popisují všichni světci. Prostřednictvím gurumantry dostávali žáci božskou milost (vizi Boha) a kázáním Šrí Mahárádže získávali milost „Já“. Vedl své duchovní poslání s velikým taktem a působivostí.

Šrí Mahárádž říkal: „Je třeba nejprve dát poznání Brahman a potom je možno hovořit o Védántě.“ To znamená, že nejprve vysvětloval, v čem spočívá poznání, později, za pomoci Védánty a příběhů z Purán vedl žáka k praktikování. Dával přímé pochopení a vedl žáky k realizaci. Purány jsou metaforami, které podávají zprávu o zkušenostech a poznání Rišiů. Při příležitosti každého svatého dne, narozenin, saptahů, Šrí Mahárádž vysvětloval hluboký smysl těchto příběhů.

Texty Védánty se mohou zdát jako nezáživné, ale Šrí Mahárádž odhaloval hluboký smysl těchto písem vynikajícím způsobem, neboť měl mimořádnou schopnost vysvětlovat a analyzovat duchovní koncepty. Vysvětloval námět přímým a snadno srozumitelným způsobem a navíc ho činil vzrušujícím. Posluchači v tom získávali poznání i radost. Protože Šrí Mahárádž užíval prostý jazyk, byl jeho projev přístupný dětem, ženám i starým lidem, kteří by učení jakožto prostí posluchači jinak nechápali. Silou svého vyučování přesvědčil mnoho Gudžarátců, kteří přicházeli naslouchat jeho promluvám, pronášeným v jazyce gudžarátí, neboť tímto jazykem hovořil stejně plynně, jako jazykem maráthí. Jeho žáci se tomu velice podivovali a nemohli poznat, který z jazyků je jeho rodným jazykem.

Podle tradice Navnath Sampradája se měl Šrí Mahárádž odebrat na pouť do působiště svého Mistra. Za nic na světě by tuto pouť nepromeškal. Přišel čas vydat se do Inčgiri na saptah měsíce Margaširša. Zbývalo jen osm dní do data odjezdu; Šrí Mahárádž musel čelit tlaku žáků, kteří se stavěli proti tomu, co si přál. V den, kdy se rozhodl opustit Bombaj, dostal Šrí Mahárádž horečku. S ohledem na úctu k Mistrovi má být žák bdělý v jakékoli situaci. Proto byl Šrí Mahárádž pevně rozhodnut: „Dokončím svou práci, i kdyby mé tělo mělo zemřít.“

„Bylo by dobře, kdybys dva dny počkal,“ prosil jeden žák.

„Sadguru je všemocný!“ byla jediná odpověď Šrí Mahárádže. Měl vysokou horečku; cestovat daleko a v tomto stavu mohlo být obtížné. Ale Šrí Mahárádž opustil Bombaj ve stanovený den. Pravý žák splní svou povinnost úcty k Mistrovi, i když se necítí dobře. Nic ho nezastaví. Stojí-li něco nepříjemného v cestě jeho povinnosti, dále s bdělostí slouží svému Mistrovi. Pro něho je pouze oddanost Mistrovi pravdou, nemůže tedy být poután závislostí na mentálním těle. V Inčgiri se stav Šrí Mahárádže zhoršil a jeho žáci byli znepokojeni. Saptah ukončili za velkých potíží. Při zpáteční cestě se zdraví Šrí Mahárádže zhoršilo natolik, že všichni žáci dostali strach, ztratili důvěru a nakonec zavedli svého Mistra do nemocnice. Chirurg, doktor Gharpouré, vyšetřoval Šrí Mahárádže skoro hodinu a půl. Zatímco ho prohlížel stetoskopem, polekal se, protože až na jméno Rámakrišna neslyšel žádný tlukot srdce, žádný puls, žádný jiný zvuk. Prohlásil: „Ten člověk je výjimečný a je jasné, že praktikuje cvičení jógy.“ Asi po třech hodinách přišel Šrí Mahárádž k vědomí.

„Kde to jsem?“ ptal se.

„S vaším zdravím to bylo moc špatné, vzali jsme vás do nemocnice,“ odpověděl Hiralal Vakharija.

„Okamžitě mě dopravte do Pathri,“ řekl Šrí Mahárádž rozhodným tónem.

Žáci šli pro lékaře a žádali ho, aby mohl Šrí Mahárádž odejít. Lékař ale nedal svůj souhlas a řekl: „Ještě jsme neodstranili všechna rizika, jak by tedy mohl odejít?!

„Ale Mahárádž tu nechce zůstat! Pusťte ho odtud za každou cenu, pane,“ prosili žáci.

„Je jen jedna možnost, dejte písemně svůj souhlas s prohlášením: „Bereme na sebe plnou zodpovědnost za pacienta.“

Po tom zůstali všichni beze slova. Kdo by na sebe mohl vzít takovou odpovědnost? Kdyby se stav Šrí Mahárádže zhoršil, čí by to byla chyba? Uposlechnout přání učitele není vždy snadné. Žáci váhali s odpovědí.

Šrí Mahárádž porozuměl myšlenkám žáků. Velmi se rozzlobil. Přes svůj špatný zdravotní stav šel sám za lékařem, který se velmi podivil, když ho uviděl.

„Sebral jsem všechny své síly. Beru za sebe sám zodpovědnost. Podepište moje prohlášení a nechte mě odejít,“ řekl Šrí Mahárádž lékaři ostře.

Lékař mu dal propustku a Šrí Mahárádž byl dopraven do Pathri. Tam se jeho zdraví zhoršilo; žáci a rodina byli znepokojeni a ve všech rostly obavy. Bude Šrí Mahárádž dál žít nebo opustí tělo? Z Bombaje, z Bagévadi, ze Šolápuru i odjinud přicházelo mnoho žáků, aby dostali od Šrí Mahárádže daršan.

Jedné noci byl jeho stav tak alarmující, že se všichni vyděsili: zdálo se, že umírá. Velká je moc Sadgurua. Samartha „má bezmeznou a nekontrolovatelnou moc jednat, ničit a přizpůsobovat.“ Když bylo nejhůř, Šrí Mahárádž se náhle posadil na lůžku. Opřel se rukama o ramena dvou žáků, vyšel ve dvě hodiny zrána v chladu měsíce Margaširša z domu, a bez ustání opakoval: „Džaj! Džaj! Rámakrišna Hari!“ a vydal se do polí, vzdálených asi jednu míli.

Ze své procházky se vrátil k ránu. Jeho zdraví bylo stejně špatné jako předtím. Dal příkaz svým žákům, aby za ním v příštích čtyřiadvaceti hodinách nikdo nechodil do pokoje pod trestem, že bude bit. Jak si přál, zůstal Šrí Mahárádž sám ve svém pokoji a prováděl cvičení jógy. Po čtyřiadvaceti hodinách byly dveře jeho pokoje otevřeny. Zdálo se, že je při dobrém zdraví; byl jen nesmírně hubený.

S přihlédnutím k těmto okolnostem je pravděpodobné, že nemoc Šrí Mahárádže nebyla obyčejnou nemocí, že se tu odehrával stav sjednocení. Jeho stav se tehdy zhoršil vzhledem k vzestupnému pohybu Kundaliní. Když se Kundaliní vrátila na své místo, jeho stav se opět zlepšil. Způsobit, že energie Kundaliní pomocí jógy zcela vystoupí, je obtížná cesta, a pro 99 % těch, kdo to zkoušejí, je tato praxe marná. Když je Šakti probuzena v závislosti na zákonu, jemuž je podřízena, chce, aby jí bylo využito. Když jí praktikující nevyužije, Šakti ho vyzve, aby zemřel. Je-li energie Kundaliní probuzena přirozeným způsobem, bez cvičení jógy, praktikant získá nesmrtelnost. V té chvíli, aniž by se něčím zneklidňoval, pocítí, že jeho intelekt je odzbrojen (zastrašen, poleká se). To, že získává schopnosti (siddhis), ho nezajímá a není již dále maten iluzí světa. Například Džňánéšvar měl energii Kundaliní naprosto probuzenou. Popis toho najdeme v kapitole 6. v Džňanéšvarí. Jakmile je tato energie jednou plně ovladatelná, stane se rezervou, z níž mudrc může čerpat poznání a toto poznání může být sdělováno dalším lidem.

Po tomto těžkém údobí šířil Šrí Mahárádž s rostoucím zápalem filosofii ne-duality stále četnějším žákům. Jeho tělo a mysl se staly extrémně subtilními. Vzhledem k tomuto zjemnění nadměrná dřina vyčerpávala jeho tělo. Cukrovka silně zhoršila jeho zdraví. Přesto pokračoval ve své práci, v práci duchovního učitele.

Překlad z francouzštiny: Sylva Daníčková

Jazyková korektura: Roman Sudín, Martin Vinkler, Gabriela a Aleš Adámkovi

Další kapitoly z knihy Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže naleznete v "Textech na pokračování".