Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
70. Bůh je koncem všech tužeb i poznání (z knihy Já Jsem To)
14. 9. 2015 - Martin
Maharádž: Odkud jste a proč jste přišel?
Tazatel: Jsem z Ameriky a můj kamarád je z Irska. Přijel jsem před šesti měsíci a cestoval jsem od ášramu k ášramu. Můj kamarád přijel sám.
M: Co jste viděl?
T: Byl jsem ve Šrí Ramanášramu a také jsem navštívil Rišikéš. Mohu se vás zeptat, jaký je váš názor na Ramana Maháršiho?
M: Jsme oba ve stejném odvěkém stavu. Ale co vy víte o Maháršim? Považujete se za tělo a mysl, takže všechno, co vnímáte, jsou jen jména a těla.
T: Kdybyste se setkal s Maháršim, co by se stalo?
M: Asi bychom se cítili docela šťastní. Možná bychom si vyměnili pár slov.
T: Ale poznal by, že jste osvobozený člověk?
M: Jistě. Tak jako člověk pozná člověka, tak také džňánin pozná džňánina. To, co jste nezažil, nedokážete ocenit. Jste tím, co si myslíte, že jste, ale nemůžete si myslet, že jste to, co jste nikdy nezakusil.
T: Abych se stal inženýrem, musím se učit inženýrství. Co se musím učit, abych se stal Bohem?
M: Musíte se naopak všechno odnaučit. Bůh je koncem všech tužeb i poznání.
T: Takže se stanu Bohem jenom tím, že se vzdám touhy stát se Bohem?
M: Všechny touhy musí být opuštěny, protože každá touha vás nějak tvaruje. Když touhy zmizí, vrátíte se do svého přirozeného stavu.
T: Jak poznám, že jsem dosáhl dokonalosti?
M: Nemůžete poznat dokonalost, můžete poznat pouze nedokonalost. Je-li tu poznání, je tu oddělenost a disharmonie. Můžete vědět, co nejste, ale nemůžete znát své pravé bytí. Tím, čím jste, můžete jen být. Důležité je pochopení, které spočívá v tom, že chápete nepravdivé jako nepravdivé. Ale abyste to pochopil, musíte být vnějším, nezaujatým pozorovatelem.
T: Advaitový pojem Mája – iluze, se vztahuje na to, co je projevené. Proto je naše znalost projeveného nespolehlivá. Ale měli bychom být schopni věřit svému poznání neprojeveného.
M: Neprojevené nemůžete poznat. To, co je potenciální, je nepoznatelné. Poznat můžete jen to, co je tu aktuálně.
T: Proč by měl poznávající zůstat nepoznán?
M: Poznávající zná poznávané. Ale můžete poznat poznávajícího? Kdo poznává poznávajícího? Chcete poznat neprojevené. Můžete říci, že znáte projevené?
T: Znám věci, myšlenky a jejich vztahy. Tedy všechny své zkušenosti.
M: Všechny?
T: Dobře, všechny své současné zkušenosti. Připouštím, že nemůžu vědět to, co se ještě nestalo.
M: Jestliže projevené je celkem všech aktuálních zkušeností, včetně jejich zakoušejících, jak velkou část tohoto celku znáte? Samozřejmě jen velmi malou část. A co je to málo, co znáte?
T: Nějaké smyslové prožitky, které se ke mně vztahují.
M: Ani to ne. Víte jenom to, že reagujete. Kdo reaguje a na co, to nevíte. Víte, že existujete – „já jsem". Ale „já jsem tohle", „já jsem tamto", je jenom vaše představivost.
T: Znám projevené proto, že se na něm podílím. Je pravda, že můj podíl je velmi malý, ale je stejně skutečný, jako celý projev. A co je podstatnější, dávám projevu smysl. Beze mne by byl vesmír temný a mlčící.
M: Světluška osvětlující svět! Vy nedáváte světu smysl, vy ho nalézáte. Ponořte se hluboce do smyslu světa a najděte zdroj, ze kterého vše vyvěrá. Určitě to nebude povrchní mysl, která ničemu smysl dát nemůže.
T: Proč jsem omezený a povrchní?
M: Celek je otevřený a dostupný, ale vy si ho neberete. Jste připoután k malé osobě, za kterou se považujete. Vaše touhy jsou malicherné, vaše ambice přízemní. Jak by vůbec mohlo existovat projevené, kdyby tu nebylo centrum vnímání? Pokud není projevené vnímáno, je to totéž, jako kdyby bylo neprojevené. A vy jste tím vnímajícím bodem, bezrozměrným zdrojem všech rozměrů. Poznejte sám sebe jako celek.
T: Jak může bod obsahovat celý vesmír?
M: V tomto bodu je dost místa pro nekonečně mnoho vesmírů. Problém není v nedostatku místa, ale ve vaší omezenosti. Ale před sebou nemůžete utéct. Ať jdete jakkoli daleko, vždycky se musíte vrátit k sobě a k potřebě pochopit tento bod, který není zdánlivě ničím, ale ve skutečnosti je zdrojem všeho.
T: Přijel jsem do Indie, abych tu našel učitele Jógy. Pořád ho hledám.
M: Jaký druh Jógy chcete dělat – Jógu získávání, nebo Jógu vzdávání se?
T: Není to na konci jedno a totéž?
M: Kdepak! Jedna člověka zotročuje, druhá ho osvobozuje. To, jaké jsou vaše pohnutky, je velice zásadní. Svobodu přináší odříkání. Každé vlastnictví člověka svazuje.
T: Mám-li sílu a odvahu si něco podržet, proč bych se toho měl vzdávat? A když na to nemám sílu, jak se toho můžu vzdát? Tuhle potřebu vzdávání se vůbec nechápu. Když něco chci, proč bych za tím neměl jít? Vzdávání se je jenom pro slabé lidi.
M: Nemáte-li dost moudrosti a síly na to, abyste se dokázal věcí vzdávat, tak se prostě jenom podívejte na své vlastnictví. Pouhé pozorování to všechno spálí na popel. Dokážete-li se postavit mimo svou mysl, brzy zjistíte, že totální zřeknutí se všeho vlastnictví a tužeb je zcela evidentně tou nejrozumnější věcí, kterou můžete udělat. Vy nejdřív stvoříte svět a pak se o něj bojíte. Čím jste sobečtější, tím jste slabší. Jestli si myslíte, že máte sílu a odvahu toužit, je to proto, že jste mladý a nezkušený. Objekt touhy vždycky zákonitě zničí prostředky, které sloužily k jeho získání, a nakonec sám vyschne. To je ale dobře, protože vás to naučí vyhýbat se touhám jako jedu.
T: Jak se mám cvičit v netoužení?
M: Není potřeba žádné cvičení. Není potřeba se vnějškově něčeho vzdávat. Prostě jen odvraťte svou pozornost jinam, to stačí. Touha je jenom upnutí mysli na nějakou myšlenku. Opusťte vyjeté koleje a nevěnujte touhám pozornost.
T: A to je vše?
M: Ano, to je vše. Ať jsou touha či strach jakékoli, nezabývejte se jimi. Vyzkoušejte si to a uvidíte. Čas od času na to možná zapomenete, ale to nevadí. Zkoušejte to dál a dál, až nakonec začnete vymetat každou touhu či strach, každou svou reakci, zcela automaticky.
T: Jak může žít člověk bez emocí?
M: Můžete mít emoce, jaké chcete, ale vyvarujte se následných reakcí a uměle vyvolaných emocí. Buďte zcela sebeurčený a řízený zevnitř, nikoliv zvenku. Opravdové zřeknutí se nespočívá v tom, že se vzdáte jedné věci jenom proto, abyste si mohl opatřit jinou. Vzdejte se jí, protože jste pochopil, že je bezcenná. Budete-li v tomto procesu zříkání se pokračovat, začne spontánně růst vaše inteligence, síla a nevyčerpatelná láska a radost.
T: Proč kladete takový důraz na to, aby se člověk vzdal všech tužeb a strachů? Copak nejsou přirozené?
M: Nejsou. Jsou kompletně vytvořené myslí. Musíte se vzdát všeho, abyste pochopil, že nepotřebujete nic, dokonce ani své tělo. Vaše potřeby jsou neskutečné a vaše snahy jsou nesmyslné. Představujete si, že vás váš majetek ochraňuje. Ale ve skutečnosti vás dělá zranitelným. Pochopte, že nejste ničím z toho, na co se dá ukázat jako na „tohle" nebo „tamto". Jste nedosažitelný jakoukoli smyslovou zkušeností nebo slovní konstrukcí. Odvraťte se od nich. Odmítněte hrát jakoukoli roli.
T: Vyslechl jsem si vaše slova, ale co mám dělat dál?
M: Samotné naslouchání vám moc nepomůže. Musíte na má slova pamatovat, přemýšlet o nich a pokoušet se pochopit stav mysli, který mi umožňuje říkat to, co říkám. Má slova vyvěrají z pravdy – natáhněte ruku a berte si. Nejste to, co si myslíte, že jste, to mi věřte. Obraz, který jste si o sobě utvořil, pochází ze vzpomínek a je zcela nahodilý.
T: To, čím jsem, je výsledkem karmy.
M: Tím, čím se zdáte být, nejste. Karma je jenom slovo, které jste se naučil opakovat. Nikdy jste nebyl ani nebudete osobou. Přestaňte se považovat za jedince. Ale dokud nezačnete aspoň pochybovat o tom, že jste „pan ten a ten", máte jen malou naději. Pokud odmítáte otevřít oči, jak vám někdo může něco ukázat?
T: Považuji karmu za zázračnou sílu, která mne tlačí k dokonalosti.
M: To vám řekli ostatní. Ale vy jste dokonalý už teď, v tomto okamžiku. Nejste něčím, co by se dalo zdokonalovat. Myslíte si, že jste něco, čím nejste – s tím musíte skončit. Důležité je to skončení, nikoliv to, co chcete skončit.
T: Nedonutila mne karma stát se tím, čím jsem?
M: Nic vás nedonutilo. Jste tím, čemu věříte, že jste. Přestaňte tomu věřit.
T: Vy tu sedíte a mluvíte se mnou. To, co vás k tomu nutí, je vaše karma.
M: Nic mne nenutí. Dělám to, co je potřeba udělat. Ale vy děláte tolik nepotřebných věcí. Karmu vytváří vaše neochota zkoumat a hledat. A vaše lhostejnost k vlastnímu utrpení karmu vyživuje.
T: Ano, to je pravda. Jak se dá tato lhostejnost odstranit?
M: Podnět musí přijít zevnitř v podobě vlny odpoutanosti nebo soucitu.
T: Můžu tomu sám nějak vyjít naproti?
M: Jistě. Podívejte se, v jakém jste stavu. A podívejte se, v jakém stavu je svět.
T: Říkali nám o karmě a reinkarnaci, o evoluci a Józe, o mistrech a žácích. Co máme dělat s těmito znalostmi?
M: To všechno musíte nechat být. Zapomeňte na to. Jděte dál, nezatížený představami a názory. Zahoďte všechny verbální struktury, všechny relativní pravdy, všechny hmotné cíle. Absolutno může být dosaženo pouze absolutní oddaností. Nebuďte polovičatý.
T: Musím začít s nějakou absolutní pravdou. Existuje nějaká?
M: Ano, je to pocit „já jsem". Začněte s ním.
T: Nic jiného není pravdivé?
M: Všechno ostatní není ani pravdivé ani nepravdivé. Zdá se to skutečné, když se to zjeví, ale zmizí to, když to popřeme. Pomíjivá věc je záhadná.
T: Myslel jsem, že skutečnost je záhadná.
M: Kdepak. Skutečnost je jednoduchá, otevřená, jasná a laskavá, krásná a radostná. Je naprosto bez protikladů. Je vždy nová, stále svěží, neko nečně tvořivá. Bytí a ne-bytí, život a smrt, všechny rozdílnosti v ní splývají.
T: Můžu přijmout, že vše je falešné. Ale přestane tím má mysl existovat?
M: Mysl je taková, jaké jsou její myšlenky. Aby byla pravdivá, musíte pravdivě myslet.
T: Je-li tvar věcí jen zdáním, čím jsou věci ve skutečnosti?
M: Ve skutečnosti je tu jen vnímání. Vnímající a vnímané jsou jen konceptuální, skutečný je jen proces vnímání.
T: A kde se do toho zapojuje Absolutno?
M: Absolutno je rodištěm vnímání. Díky němu je vnímání možné. Ale nadměrné analyzování vás nikam nedovede. Jádro bytí, které je ve vás, je za všemi analýzami, je za myslí. Můžete ho poznat jen v činnosti. Promítněte ho do svého každodenního života a jeho světlo bude stále sílit. Mysl je určena k tomu, aby vám říkala, co není skutečné. Ale chcete-li pozitivní poznání, musíte jít za mysl.
T: Existuje v celém vesmíru jediná věc, která by měla nějakou hodnotu?
M: Ano, je to síla lásky.
♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"