ADVAITA.cz

72. Nevěřící Tomáš (z knihy Oddanost po Seberealizaci)

14. 10. 2015 - Gabriela

72. Nevěřící Tomáš

Sádhu se stal Skutečností. Koho bychom měli nazývat Sádhuem (Světcem)? Pouze Toho, kdo se stal Skutečností. Existují tvrzení ve smyslu „Člověk se stal Skutečností“, „My jsme Brahman“, „Vše je Brahman“ atd. Říkat nebo domnívat se, že se člověk někým stal, a že se mění na někoho jiného, není nic než hra ega. Náš postoj být dobrým nebo špatným je druhem svázanosti, jež nás nutí zůstat v těle. Ve skutečnosti je zde pouze Brahman. Stejně tak, jako je pro králíka nemožné mít rohy, je též nemožné, aby existovalo něco jiného než Brahman. Tudíž lze po pravdě říci, že pochybnost byla vypuzena za vesmír. Pochybnost sama je přirozenost individuality (džívy). Džíva odešel a spolu s ním odešla i pochybnost. Základní pochybnost náleží otázce „Kdo jsem já?“, neboli „Čím bych měl být?“. Poté, kdy jsem přesvědčen o tom, „kdo jsem“ a „jak jsem“, pochybnost zanikne. Překročí vesmír.

Ve Skutečnosti je pochybnost neexistující. V jistém smyslu je králem Dhrutaráštrou (z eposu Mahábhárata) a jeho synové jsou Kuruovci (rodina, která válčila proti Ardžunově rodině). Dhrutaráštra (pochybnost) je představa vytvořená mentální projekcí. V Puranách je také nazývána majsur. Ten, kdo pochopí, že pochybnost neboli majsur je neexistující, je Světcem. Je Paramátman. Védy o tom hovořily po celou dobu stejně. Ten, kdo realizuje tuto skutečnost, se stává Dokonalým Jedincem (Siddhou). Existuje příklad, v němž se tvrdí, že Světec je jako cukr. Nezáleží na tom, jak je držen, zda vertikálně nebo horizontálně či převráceně. Ať je jeho pozice jakákoliv, stále je pouze cukrem. Podobně i Světec může být v jakékoliv situaci, je však pořád Světcem. Není ani svěží ani starý, ani čirý ani nečirý. „To“, co je čiré, se nemůže stát nečiré. Světec je touto Čirou Věcí. Jakost jazyka nebo žaludku se nezmění, ať je chuť jídla jakákoliv – zatuchlá nebo již ochutnána někým jiným. Podobně, když hledí na celistvost existence Světec, nerozlišuje, zda je něco příznivé či nikoli. Lidé si myslí, že je příznivým znakem to, když nevěsta vkročí do domu pravou nohou. Takovéto koncepty jsou pověrami a pouze množí pochybnost. Pochybnost, která je v péči Světce, je naprosto vypuzena. Ten, jehož rozhodnutí je neochvějné, je Siddha neboli Mistr.

Synové Gurua, kteří nabyli Poznání, jsou zvyklí získávat zkušenosti na základě svého odhodlání nebo víry. Dosáhnout přesvědčení o všem je možné dvěma způsoby. Jedním je naprostá oddanost Guruovi, a druhým intenzivní prostota nebo asketické praktiky. Tyto přísné praktiky musí být pevně ukotveny v záměru. Takto jasně to stojí ve Védántě. Pokud je i jen jednou uděleno pochopení od Gurua, vaše Vědomí je proměněno, je Brahman. Světec je zajedno s Absolutnem. Ten, jehož pochybnosti zmizely, je Světec. Musíte mít víru v učení Gurua. Pokud nemáte Sebe-Poznání a nevíte, kdo jste, musíte se snažit koncentrovat svou mysl na Sebe-Poznání s veškerým svým odhodláním. Jestliže si myslíme, že učení Gurua není pravdivé, je to kvůli této pochybnosti, že přetrváváme jako džíva. Co je nakonec zde, pokud to není Brahman? Někdo by to měl dokázat. Nenechávejte narůstat pochybnosti bez určitého základu. V počátcích má žák v mysli jistý sklon pochybovat, ale ten se postupně vytrácí. Světec nemá žádné pochybnosti. Ten, kdo ví, že je Brahman, jehož přesvědčení je neotřesitelné, je pravý Světec.

Cesta rituálů (cesta karmy) je plná různých druhů pochybností. Vezměme si například Brahmína, který se vykoupal v řece a kráčí domů. Pokud mu někdo řekne, že se vody, v níž se právě koupal, dotkl člověk

z kasty nedotknutelných, okamžitě pro něj ztrácí tato koupel smysl! Mnoho lidí trvá na tom, že mantra musí být v jazyce sanskrt. Říkají, že pokud není v sanskrtu, není pravdivá anebo je nesprávná. Vše toto je zde kvůli sklonu pochybovat. Domácí mouchy sedají na špinavé věci, a pak letí směrem k dobrému jídlu a posadí se na ně. Pochybnost učiní jídlo zbytečným. Je to pouze podezření, ale příliš důkladní stoupenci rituálů jídlo vyhodí. Je velice obtížné vykonávat nějaký rituál, aniž by v něm nedošlo k chybě, protože je kolem mnoho lidí, kteří vytváří pochybnosti ve vaší mysli. Je téměř nemožné z toho utéci. Musí dojít

k opuštění karmy. Je nutné si uvědomit, že nejste konatelem, aktérem. Toto je velmi důležité. Pocit, který je vytvořen v naší mysli, že činy způsobují následky a že my kvůli těmto následkům musíme trpět, je velice mocným jedem.

Ve skutečnosti nejsme konateli. Semena zrození jsou tu v důsledku činnosti. Ovoce, které nemá semeno, není ovocem. Kde je činnost, tam je ovoce, a ovoce neustále obsahuje semeno. Tento řetěz nepřetržitě pokračuje. Tudíž musíte s velkou péčí opustit koncept, že jste konatelem činů. Neměl by zde být ani nepatrný pocit „Já jsem konatel“, „Udělal jsem toto“, „Konám ono“ atd.

V důsledku činnosti vyvstává pocit konatelství a kvůli němu vyvstane pochybnost. Zřeknutí se činnosti nebude pochopeno bez oddanosti k Satguruovi. Bez tohoto pochopení nebudete schopni se zcela zbavit karmy. Příběh žáka, který opustil pevnou zemi a seděl na stromě ve snaze utéci od nečistého, byl již dříve vyprávěn. Cesta činnosti a rituálních praktik je plná nástrah pochybnosti. Nicméně Poznání je prosto pochybnosti.

Jednou seděl svatý Jogín poblíž výkalu. Lidé se mu smáli. On však řekl: „Dobře teda, držte mě na místě, kde žádné výkaly nejsou. Nacházejí se i ve vašich střevech. Kde je pak tedy pro mě místo?“ Neexistuje nic vzácnějšího kromě Poznání. Poznání je čiré a posvátné. Ostatní se vás snaží donutit, abyste něco dávali na charitu, anebo se obětovali (ohni) a to za cenu možného pohodlí! Toto vše je pouze ve smyslu očisty mysli. Skrze nepravé je pravé (Pravda) postupně odhaleno.

Mít Sebe-Poznání je největší ze všech úspěchů. Poté odpadne veškerá obtížná práce egoismu. V jiných zemích ani nevědí, co znamená skutečné naplnění lidského života. Vše, o co se snaží, je narodit se jako kterékoliv další zvíře a neustále těžce pracovat až do své smrti. Je pravda, že lidé dostávají radu, aby vykonávali náboženské rituály a obřady, protože skrze ně je postupně odhalována skutečná cesta ke svobodě.

Oceán je rozlehlý, ale je také plný vnitřních rušivých podnětů, jež jsou nepřetržité dnem i nocí. Světec nemá žádné pochybnosti. Poznání, ve kterém se ukrývá pochybnost, je falešné poznání. Bezžádostivost či asketismus s pochybovačnou myslí je velmi nízké kvality. Oddanost s pochybností v mysli je falešná. Zatímco jste-li zajedno s Brahman a nadále zpíváte oddané písně, pak To je skutečné. Být zajedno s Brahman znamená být bez pochybnosti. Není žádných pochyb o tom, co jste a jaká je vaše přirozená podstata. Taková oddanost, v níž je oddaný, který existuje odděleně, je dualitou. V onom druhu Oddanosti neexistuje jednota.

Brahman je Jediné, tudíž když jste Brahman, jste bez pochybností, a takováto oddanost je skutečná. Pokud jsou zde přítomny nějaké pochybnosti o Bohu, takový Bůh je falešný, protože vy sami jste Bůh. Jestliže přetrvávají pochybnosti, Bohem jste se nestali. V případě pochybnosti je tomu tak. Pocit pochybnosti činí vše marným. Ten, jenž má naprostou oddanost, je velkého kalibru. Požehnaný je ten, který má úplnou víru. Požehnaný je ten, kdo si myslí, že je zde Bůh, a kdo má naprostou víru v Boha.

Mezi věrným oddaným a jiným člověkem je obrovský rozdíl. Život jiného člověka a život oddaného není tentýž. Inteligence oddaného a schopnost nahlížení obyčejného člověka nejsou stejné. Život oddaného Bohu zcela závisí na Boží vůli a ať je jeho osud jakýkoliv, oddaný je s ním spokojen. Skutečně, rodinný život oddaného je jen na oko. Poté, co mají oddaný a Bůh dokonalé vzájemné Pochopení, vše je již usazeno. Nezáleží vůbec na tom, zda je život oddaného ideální anebo je rušen dle pozemských standardů. Člověk, který popírá, že by se měl jeho rodinný život podobat životům jiných lidí, není ještě hoden víry v Boha.

Božská víra se velmi liší od přízemního intelektu, takže oddaný Boha by v Něj měl mít naprostou víru. Požehnaný ať je tento druh víry. Zvyk o všem pochybovat je k ničemu. Bez přesvědčivé víry nemá duchovní život žádný smysl. Nejdůležitější věcí je to, že musíte mít víru sami v sebe. Zeptal jsem se mysli: „Proč neodejdeš?“ Mysl odpověděla: „Kdy jsem tu byla?“ Je to vaše mysl, která je proti vám. Obtížnost problému je ve vás. Prakticky je to jako hrad, který musí být dobyt. Ptám se vás, narodili jste se? Kdy? Kdy jste ztratili svou neposkvrněnost? Opravdu se tyto věci staly? Kdy se narodilo to, co nemá žádné zrození? Kdy a jak jste se narodili, kdy a jak jste se zkazili?

Tento výklad má jediný význam, a to abyste změnili svůj světský postoj. Vaše učebnice jsou zde bezvýznamné. Mějte víru. Buďte Brahman a zakoušejte Ho. Jakmile jste přesvědčeni, neztrácejte se v pochybách. Neničte sami sebe. Nepochybovat po nabytí přesvědčení je nazýváno jasnou vírou. Potvrďte to, co zakoušíte a mějte pevnou víru. Opravdu, pravá víra není nic jiného než toto pevné přesvědčení.

Každý by měl mít víru ve Světce, který realizoval Brahman, a získat své vlastní osvobození. Individualita, která je pouhým nic, neustále vymýšlí věci, které neexistují. Dokonce ani u rodičů si nemůžeme být jisti, zdali jsou to skutečně naši rodiče nebo rodiče někoho jiného. Člověk, který zabil démona pochybnosti, obdržel veškerou moudrost Véd. Náboženstvím Véd je „vědět“.

6. 10. 1935

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

Další kapitoly z knihy ´Oddanost po Seberealizaci´ jsou v "Textech na pokračování"

Překlad: Gabriela Adámková