ADVAITA.cz

68. Brahman je bez vlastností, Mája je s vlastnostmi (z knihy Vše je iluze)

9. 9. 2015 - Aleš

Čiiré Brahman je zakoušeno jako ryzí Vědomí. Nazývá se Nirguna neboli „Nepodmíněné Absolutno“ bez atributů. Iluze (mája) je s atributy a je viditelná. Co by se mělo nazývat májou a co Brahman? Řeknu vám to. Je to mysl, která rozhodne, zda Brahman či mája jsou skutečné. Jestliže v mysli nedojde k nějakému vyjádření, pak je to Brahman, a pokud tu je učiněno vyjádření, je to mája. Být ztotožněn s Brahman je neobjektivním zaměřením vědomí. Představit si něco dalšího předpokládá uchopení neboli ohraničení. Stav, jenž je vám zcela přirozený, je Brahman. I když řeknete: „Já nejsem“, je to koncept jako základ vašeho vyjádření. Bude platit, že Brahman bude jen v případě, že ho prohlásíte za Brahman, ale v jiném případě ne? Ne, neboť
i bez jakéhokoliv vyjádření o tom je to oprávněně „Samostatně existující“ skutečnost.

Ono to jednoduše je takové, jaké to je. Můžete říci to či ono, stejně to prostě je takové, jaké to je. Vědět, že „Toto“ je Brahman a „toto“ je mája se nazývá čtvrté tělo neboli „turíja stav“, jemuž se také říká „Všechápající stav“. Turíja značí znát vše, ale když „vše“ je neexistující, pak co je tu, co je třeba znát?

Brahman je správné rozhodování a mája je pochybující představivost. „Svědek“, „životní energie“, „síla“ – to vše je pouze navrstveno na Brahman. Rys pozorování přichází stejně bez jakékoliv příčiny. Proč? Protože v dualitě je rozpor, a tím pádem dochází ke vzniku pozorovatele. Síla „čajtanja“, životní energie, je také jen iluzorní nános. Prostor uvnitř hrnku, prostor v pokoji a prostor venku jsou jména, která jsou použita nadbytečně. Protože je mája vnímána jako skutečná, přicházejí všechna tato jména a nespočet tvarů k užitku. V hlubokém spánku není žádný čas ani prostor. Bdělý stav není nic než vleklý sen. Pokud se iluze zdá být skutečná, pozorování se také zdá být skutečné. Mysl je svědek všeho, ale pokud nemá co říci, stane se z ní „ne-mysl“ či to, co je „za myslí“. Potom nemá mysl žádné námitky a nemá ani žádné touhy po něčem dalším.

Touha se tím, že došlo k realizaci našeho vlastního Bytí, zklidnila. Pouze díky této realizaci se mysl stane klidnou. To znamená, že nemá nic, co by řekla. Žádostivá mysl se vytratila. Je z ní nyní „ne-mysl“ čili Unmani. To vše jsou jen racionální pojmy. Tento svět je iluzí. Všechna slova a zákony existují pouze v iluzi. Když tu je dualita, je tu vše další. Jakmile dualita zmizí, zmizí s tím vše ostatní. Všechny zákony, vědní obory, předpisy, vše je zkrátka pryč. Je to jako věc, která nemá vlastníka, a je tudíž státním orgánem zabavena, a následně poté ji vlastní stát. Stát je „vše-mocný“. V této iluzi jste vy svým vlastnictvím.

Jeden člověk půjčil jinému deset tisíc rupií a nedostal je nazpět. Byl tedy o tuto částku chudší. Jeho bohatství se zmenšilo do této míry. Princezna si vzala chudáka a sama se stala nuzákem. Kdyby měla svatbu s princem, stala by se královnou. Švec dostal kousek santalového dřeva a denně ho používal na zpracování zvířecí kůže. Ten, kdo se drží společenství dobrého a moudrého člověka, se sám stane moudrý. Potom je i On vlastník tohoto celého světa. Když zmizí mysl, poznání, obsažené na úrovni čtvrtého těla, turíja stavu (sat-čit-ánanda) rovněž zmizí, a dualita individuality a Boha (džíva a Šiva) také zanikne. Dvojnost a ne-dvojnost jsou oboje pryč. Stručně řečeno, je to čistě jen záležitost konceptu, neboli vašeho postoje, že tu je buď dvojnost nebo Ne-dvojnost (Advaita). Kdo tu je, aby prohlásil, že tu je Ne-dvojnost? To je stav, ve kterém je rozluštěn problém iluze a Brahman. Když řeknu, že „já nejsem“, pak je přetržena spojitost iluze a Brahman. Je to mysl, která si vymýšlí pojmy iluze
a Brahman.

Vše je Brahman, jakmile je mysl definitivně pryč. Existuje rčení, že když labuť odletěla na daleké cesty, vrána se chopila jejího místa a stala se předsedou (vlády). Jakmile se labuť vrátila a stala se ona předsedou (vlády), vyznání všech začaly být pod ochranou.

Vyznání značí přirozené působení. Naše vlastní vyznání je blahodárné, vyznání druhých nahání hrůzu. To, co existuje a co postrádá jakékoliv intriky a domněnky, je ryzí Brahman, zakoušené mudrcem, Džňáninem. Jakmile je pochopeno Brahman, není tu žádná „další věc“, která by měla být poznána. Máte-li v úmyslu poznat Brahman, vědomí se propadne do prázdnoty. V mysli člověk pochybuje o prázdnotě, protože ji nemůže zakusit. Myslí si: „Jak by mohlo dojít ke zkušenosti, když zde nebudu jako zakoušející této zkušenosti?“

Je třeba úplně zničit oddělenost před samotným prožíváním Brahman. Může se slunce někdy setkat se sebou? Brahman nemůže být zakoušeno do té doby, dokud tu je oddělenost. Jakmile zde není žádná oddělenost, vše je Brahman. Pokud někdo zakusí „Vše“, jak jinak by to mohl udělat, než tím způsobem, že se stane samotnou zkušeností? Zkušenost značí, že „něco“ vnikne do vědomí. To „něco“ znamená něco další. Musíme vědět, co je tím něčím dalším.

Otisk toho, co je, vyjma nás samotných, je třeba upevnit ve vědomí. Když je to „další“ pochopeno, tak to znamená, že my tím pádem chápeme, co jsme ve své podstatě. Realizací se myslí pochopení. Co jiného? Říkat, že „souhlasím“, že „jsem přesvědčen o Realizaci“, je iluze. Pravou přirozeností Já je Realizace. Protože On je zde, je tu Realizace. Jestliže zde není On, není tu žádná Realizace. Pokud se má za to, že zakoušející je jiný než Já, potom by se tento koncept měl okamžitě spálit, jinak začne zahnívat a páchnout. Musíte pochopit Paramátman jako to, co není v těle, a to je „To“, co realizuje. Musíte splynout s „Jeho Jednotou“ a dívat se na vše odsud. Toto je správný způsob vidění. Ti, kdo říkají, že Ho poznali, jsou od Něho vzdáleni. To je hádanka, k jejímuž vyřešení je nutný Satguru.

Povím vám s přesvědčivou jistotou, že pokud na vše nahlížíte jako oddělený pozorovatel, upadnete do prázdnoty, temnoty nevědomosti. Jestliže pokládáte toto „prázdno“ za Brahman, a potom se navrátíte, věřte mi, že tato „prázdnota“ nikdy nemůže být Brahman. „Prázdnota“ neboli nicota je kvalita zvláštního stavu vědomí. Brahman je za tím. Protože pozorovatel nic nezískal, pozorovatel by měl být „pozorován“, a potom zakuste Brahman jako Brahman. To, že „my jsme Brahman“, je „Samozřejmé“. Ti, co jsou skutečně Vidoucí, dávají doporučení, že ty jsi Já. Kdo jiný by tu říkal, že jsi Já? Od koho byste to pochopili? Mít víru v doporučení vidoucího je samo o sobě zkušeností. Je to přirozené nutkání mysli, že by Ho měla poznat, ale v této snaze se mysl stane zaslepená, protože Ho nedokáže poznat. My sami jsme tím, co se snažíme zakusit. Jak se mohou květiny těšit ze své vlastní vůně? Jakmile ustane ztotožnění s tělem, jste Brahman. Ve skutečnosti jste Brahman. Když je to pochopeno, poznání vykonalo svou práci. Tím je část knihy Dasboadh, věnována Poznání, dovršena.     2. 10. 1935

konec 1. části

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

Další kapitoly z knihy ´Vše je iluze´ jsou v "Textech na pokračování"

Překlad: Aleš Adámek