ADVAITA.cz

VII.10 Pojednání o smrti těla (z knihy Dasbodh)

4. 9. 2015 - Michal a Aleš

Kniha Dásbódh, 7. Dášaka, 10. kapitola – Pojednání o smrti těla

// Šrí Rám //

1. Falešné se stalo skutečné, a Pravda se stala falešnou. To je klam způsobený Iluzí.
2. Mnohá vysvětlení jsou uvedena k tomu, aby pravda byla pochopena, ale přesto není snížen vliv nepravdivého (neskutečného).
3. Falešné se pevně ustálilo v mysli z důvodů, které nemají žádné vysvětlení. Přesto, že je pravda (neustále) přítomná, není spatřena.
4. Védy, Šástry a Purány, všechna ta písma uvádějí autoritativní vysvětlení o tom, co je konečná Pravda, nicméně, uskutečnění vlastní Přirozenosti nenastane.
5. Pravda, zakrytá, se náhle zdá nepravdivá, a falešné, neexistující, se zdá, že se stalo skutečné. Tak podivná věc nastala.
6. Taková je hra Iluze. Člověk to může pochopit v okamžiku, pokud se drží společnosti světců a hluboce rozjímá o jejich vysvětleních.
7. Dříve v tomto textu bylo podáno vysvětlení toho, jak člověk vnímá sebe sebou samým. Touto cestou uskuteční Nejvyšší Pravdu.
8. Uspokojen tímto způsobem, jeho mysl se vědomě sloučí s Životní Energií (Čaitanja), a on realizuje vlastní Přirozenost Já (svarúpa), jakožto Skutečnost samotnou.
9. V této realizaci je tělo odevzdáno na pospas svému osudu a veškerá pochybnost zmizela skrze pochopení. S tímto poznáním, že tělo je neskutečné, je jedno, zdali padne mrtvé nebo zůstane naživu.
10. Tělo Džňánina je známo jako neskutečné. Protože (Džňánin) je bezforemný a bez kvalit (nirguna), tak všude tam, kde jeho tělo zemře, se toto místo stane posvátným.
11. Je to díky přítomnosti mudrců, že se poutní místa stávají posvátnými a lidská přání jsou tam naplněna. Kdyby tam mudrci v minulosti nevstoupili, pak by tato místa neměla pro poutníky žádný význam.
12. Obyčejní lidé si myslí, že aby se osvobodili, jejich tělo by mělo zemřít na břehu posvátné řeky, avšak mudrc je vždy osvobozený.
13. Myslet si, že umírání během časové periody, kdy se slunce přemisťuje jižním směrem, je nešťastné, je druh klamu a pochybností, odehrávajících se v mysli běžného člověka. Mudrc je oproštěn od takového klamu.
14. Podobně tomu, obyčejný člověk si myslí, že umírání během prvních čtrnácti dnů měsíční fáze, kdy slunce směřuje severním směrem, a při svitu lampy v domě během dne, je příznivé, nebo že člověk potřebuje jen pamatovat na Boha v samém závěru svého života, aby se osvobodil.
15. Nicméně, jógin si nic podobného nemyslí. Je osvobozen, i když žije, a je ztělesněním ctnosti. Vzdal se obojího, jak hříchů, tak zásluh a je jimi nedotčen.
16. Nevědomý člověk říká, že pokud smrt těla proběhla v dobrém slova smyslu, a tělo zesnulo bez jakýchkoliv negativních událostí, je tato osoba požehnaná.
17. S absurdním názorem, že pouze na konci života se může člověk setkat s Bohem, lidé žijí nadarmo.
18. Jejich život není ve svém průběhu užitečný a prostě umírají zbytečně. Není-li zrno zaseto, jak může něco vyrůst?
19. Pokud se člověk věnuje oddanému uctívání Boha, stává se očištěným. Je to jako praktický muž, který řádně spravuje své peníze a pak zbohatne.
20. Bez dávání nemůže člověk nic získat, a bez setí nelze sklidit úrodu. Toto úsloví je dobře známo všem lidem.
21. Zaměstnanec, který si neplní svou práci a službu, a poté požaduje od zaměstnavatele výplatu, ji nedostane. Podobně ten, kdo není oddaný, nepomýšlí na svůj vlastní nejlepší zisk na sklonku života.
22. Pokud během života nemá oddanost k Bohu, jak by se mohl člověk osvobodit jen v okamžiku smrti? Nechť to je, jak to je. To, co dělá, se mu vrátí.
23. Bez oddanosti k Bohu v průběhu svého života, se člověk nemůže jednoduše osvobodit v okamžiku své smrti. I když má dobrou či příjemnou smrt, bez oddanosti v životě, utrpí pád.
24. Mudrci patřičně využili tělo a naplnili účel života. Jsou vskutku požehnaní.
25. Džňáninové jsou osvobozené bytosti a nestarají se, zda tělo padne v lese nebo na hřbitově.
26. Pokud mrtvé tělo mudrce hnije bez povšimnutí, nebo ho sežerou kočky a psi, je to lidmi mdlého intelektu považováno za špatnou věc.
27. Jestliže konec mudrcova těla nenastane hezkým způsobem, lidé jsou zarmouceni. Je to kvůli nevědomosti, protože neznají Pravdu.
28. Jak může ten, kdo se vůbec nenarodil, zemřít?
29. Použitím síly rozlišování (Džňánin) přemohl a ukončil koloběh rození a smrti. Silou dosaženého uskutečnění své Přirozenosti Já (svarúpa) se veškerá iluze vytratila. Rozsah jeho realizace není znám ani Brahmovi a ostatním bohům.
30. Je mrtvý, i když žije, neboť je tím, kdo zabil samotnou smrt. Prostřednictvím schopnosti rozlišování ani nedrží koncepty života a smrti.
31. Je sice vidět mezi lidmi, ale je mimo jejich zrak. Zdá se, že se chová jako běžní lidé, ale přesto je odlišný. Je neposkvrněný, a nikdy nedotčený viditelnými objekty.
32. Když Džňánin uctívá a oslavuje Skutečnost, ostatní lidé jsou povznešeni. Je to stejné jako u mudrců, co se týče jejich oddanosti a uctívání.
33. Aspirant, který je pod vedením Sadgurua, by měl bez ustání používat sílu rozlišování. S rozlišováním a důkladným uvažováním, se (Sadguruova) vysvětlení stávají snadno pochopitelnými.
34. Toto je formální slib, daný aspirantovi. Přijetím čirého vysvětlení nedvojnosti dojdete stejné spokojenosti, jako je ta mudrcova.
35. Človek, který se odevzdá světcům, se sám stane světcem, a svou laskavostí pomáhá ostatním.
36. Taková je velikost světců. Člověku se dostane Poznání ve společnosti světců. Neexistuje žádná lepší praxe, než pobývání ve společnosti světců.
37. S podporou uctívání Sadgurua, s odhodlaným rozvažováním, a s jasností ve svém počínání, člověk může zaručeně dosáhnout Brahman.
38. Klanění Sadguruovi je samo místem zrození spirituality. Při uctívání Sadgurua člověk okamžitě získá uspokojení.
39. S vědomím, že tělo individuality je neskutečné, naplní tento život oddaným uctíváním a potěchou mysli Sadgurua.
40. Sadguru odnímá starosti z toho, kdo se odevzdal. Je jako matka, krerá vynakládá veškeré úsilí k výchově a péči o růst svého dítěte.
41. Člověk, který vroucně miluje Sadgurua, je vskutku požehnaný. Neexistuje žádná větší spokojenost, než ta, kterou lze získat naplněním učení Sadgurua.
42. Ukončeme tuto hru se slovy v tomto bodě textu. Jasně jsem promluvil k posluchačům o uctívání Sadgurua.
43. Nic, co by přineslo osvobození, se nemůže vyrovnat uctívání Sadgurua. A pokud s tím někdo nesouhlasí, měl by prostudovat Guru Gítu.
44. Tam to Pán Šiva velmi pěkně vysvětlil (své manželce) Párvatí, kterak by měl člověk sloužit u nohou Sadgurua s opravdovým pocitem oddanosti.
45. Duchovní aspirant, který hluboce rozjímá nad tím, co je obsaženo zde v tomto textu, a který využívá sílu rozlišování, dojde k pevnému přesvědčení Poznání pravého Já.
46. Nenazývejte tento text, který mluví o nedvojnosti, obyčejným, protože byl napsán v marátštině. Pochopte, že to, co je tu obsaženo, je pravá Advaita Védánta, co se jejího významu týká.
47. Člověk může pochopit zde obsažené nauky Védánty prostřednictvím marátštiny (a češtiny), a získat vnitřní spokojenost, která je totožná s tou, popsanou ve starodávných písmech.
48. Nenazývejte tento text běžným, je zde uveden prostředek k dosažení Sebepoznání. Jak může hlupák pochopit, co je obsaženo v tomto textu. Podobá se opici s kokosem v rukách.
49. Teď už dost mluvení. Každý si může nabrat podle své schopnosti. Neříkejte, že perla má stejnou hodnotu jako škeble.
50. Kde Upanišady říkají "Ne toto, Ne ono" (Néti, Néti), chytrost jazyka nefunguje. Parabrahman, Absolutní Skutečnost, které je jedinné existující na začátku i na konci, nelze popsat slovy.

Tímto končí, v sedmé Dášace knihy Dásbódh, dialogu mezi guruem a žákem, desátá kapitola s názvem "Pojednání o smrti těla".

překlad Michal Nierostek

Nyní je uveden jiný překlad stejné kapitoly (k překladu byl použit jiný zdroj, viz dole)

7. dášaka – Čtrnáctero Brahman

|| ŠRÍ RÁM ||

Kapitola 10 Konec těla

1. Falešné se objevilo jako Pravda a Pravda se zjevila jako nepravda. Proto musíte pochopit tuto ilusorní aktivitu máji.

2. K tomu, abyste pochopili Pravdu, tu je k dispozici ´mnoho´ promluv jako je tato ´řeč´. Přesto nevyvstane Pravda, jestliže se nadále držíte nepravdy.

3. Nepravda se objevila v našem vnitřním prostoru. Vivéka/rozlišování nebylo prováděno, a tak byla nastolena nepravda. A proto Pravda, která je ´tam´, byla uvnitř prostoru/´tady´ ztracena.

 4. Kvůli védám, šástrám a puránám je tu přesvědčení o Pravdě (pozn.: v písmu se hlasitě zdůrazňuje prohlášení ´Ty jsi To´). Přesto toto přesvědčení nemůže být bráno za skutečnou přirozenost/swarupa, jež je uvnitř vlastního prožívání ve smyslu ´Já jsem tato zkušenost´.

5. Pravda je překryta a toto poznání se zdá být Pravda. A tak následně funguje falešné poznání před vašima očima (pozn.: tj. poznání/nevědomost; radžas guna a stvoření světa jmen, forem, konceptů a názorů, apod.).

6. Taková je ´práce´ máji. Avšak nyní tam dojde k pochopení nirguna Brahman, protože díky společenství Pravdy byla přijata tato ´myšlenka´/´já jsem´, která je uvnitř této rozpravy o saguna Brahman.

7. Nejdříve tu je tato rozprava o saguna Brahman/´já jsem´, a vy začnete rozjímat o svém Já. Potom je přijato/vstřebáno ryzí pochopení Paramartha.

8. Díky tomu zavládla spokojenost/samadhan. Mysl, která byla (předtím) pohlcena v ´mnoha´ jménech a formách, se sloučila s životní sílou/ čajtanja (pozn.: čajtanja je jedna jediná pohybující síla/forma, oproštěná od ´mnohosti´). A poté vaše přirozenost/swarupa rozpoznala vlastní vnitřní prostor/vastu.

9. Tělo je ponecháno svému osudu, protože vzhledem k tomuto pochopení (vaše) spojení s tělem skončilo. Nyní tato falešná mrtvola (hrubo-hmotná schránka) může buď zemřít či zůstat naživu.

10. Mula mája je tělo džňánina, a když je iluze/mula mája poznána jako neskutečná, pak tu je toto neměnné Brahman. Jakmile zde tělo celku/´vše´ ustane, potom tu je Skutečnost, jež je esencí a tím nejposvátnějším místem.

11. To je ´vize´ realizované bytosti/sadhua a posvátné poutní místo. Jeho ´vnitřní záměr´ (pozn.: být neboli znát) je tam uspokojen. Jestliže se ´tam´ sadhu nedostane a nespočine, potom toto místo velkého významu je nevyužito, resp. člověk žije bezcenný život jakožto hrubé tělo ´zde´.

12. Mula mája je břeh této posvátné řeky a ´tam´ v Brahman by tělo celku/´vše´ mělo ustat/skončit. Avšak tato ´myšlenka´/´já jsem´ se liší od myšlenek běžných lidí (pozn.: Má se za to, že jestliže někdo zemře na břehu řeky Gangy, pak se již nikdy nezrodí). Takové myšlenky jsou určeny pro běžné lidi, sadhu/realizovaná bytost je však navždy osvobozen/nitja mukta (viz 7.6.46; tělo realizované bytosti je již navždy ponořeno v této Skutečnosti).

13. Lidé říkají: „Když někdo zemře během (zdánlivého) pohybu slunce na severní polokouli (od podzimní rovnodennosti k jarní), pak je to bráno za šťastný odchod. Jestliže však někdo zemře během (zdánlivého) pohybu slunce na jižní polokouli (od jarní rovnodennosti k podzimní), potom se to považuje za ´nešťastný´ odchod. Během tohoto myšlení toto ´nemyšlení´ spočívá v klamu tělesného vědomí. Avšak sadhu je zcela bez pochyb, neboť On nemá žádné tělo.

14. Má se za to, že k tomu, aby se dosáhlo osvobození, by se měla smrt přihodit během prvních 14-ti dní přibývajícího Měsíce v období od podzimní rovnodennosti k jarní; v domě umírajícího by měly být rozsvíceny lampy, a neustále by se zde mělo vzpomínat na Boha během odchodu z života (pozn.: Skutečný význam je odlišný; jestliže někdo ví, že toto tělo je dům umírajícího, potom světlem Poznání je Bůh vždy připomínán, a takový adept se již nemusí setkat se smrtí).

15. Avšak jogín/realizovaná bytost nepotřebuje toto vše. On je osvobozen během života a je ztělesněním ctnosti. On se zřekl nahromaděných hříchů a zásluh.

16. (Běžní) lidé říkají: „Tento člověk zemřel nakonec šťastně. Netrpěl příliš mnoho,“ a poté tito (nevědomí) lidé dodávají: „Byl požehnán“.  

17. Pochopení těchto lidí je zcela mylné. Oni si totiž myslí, že se setkají s Bohem poté, kdy zemřou, a v důsledku chybných představ On Samo jediný likviduje Sama sebe (pozn.: I když jste ve své přirozenosti Skutečností, nesnažíte se během života hledat své Já, zatímco můžete, a čekáte na nicotu smrti).

18. Pokud nebyl nabyt význam života ještě zaživa, potom byl celý život promrhán. Nebylo-li semeno (´já jsem´) zaseto ve zdroji, může potom tato Skutečnost vůbec vyrůst?

19. Jestliže tu je bhadžan Išvary (tj. svědek neboli poznání), jen pak bude adept očištěn. V době sklizně budete mít velkou úrodu, jen pokud jste předtím koupili a zaseli dobrá semena.

20. Běžně se říká: „Bez dávání tu není získání“ a „Bez zasetí tu není sklízení“. Pro ´nemyšlení´ to také platí, ale lidé znají jen tato přísloví. (pozn.: Proto adept musí zasadit semeno saguna Brahman, a sklízet toto ´nemyšlení´ stavu nirguna).

21. Sluha neudělal svou práci, a přesto si řekl svému šéfovi o výplatu. Podobně člověk, který i když nepěstoval po celý svůj život oddanost, očekával v okamžiku smrti zisk ve formě užitků Já.

22. Jestliže není prováděna během vašeho života jakákoliv oddanost k Bohu, jak tu pak může být osvobození po smrti? Prostě to tak je! Skutečnost se stane tím, co mula mája vytvoří (pozn.: jestliže se stane hrubým tělem, potom tu je hrubé tělo; jestliže se stane universální/´vše´, pak tu je ´vše´; jestliže se stane Skutečností, potom tu není nic než Skutečnost). 

23. Jestliže tedy neprovádíte bhadžan na Boha, potom zůstanete nepročištění na sklonku života. I kdyby lidé řekli: „On zemřel dobře´, přesto vás bez předchozí oddanosti čeká opět jen tento pokleslý/ubohý stav tělesného vědomí.

24. Proto během svého života sadhu pochopil význam života; jeho tělo bylo patřičně využito a On je požehnaný.

25. Jak může být plně osvobozeným džňáninem dživan mukta? Když toto universální tělo/´vše´ sadhua/realizované bytosti padne/zesne, potom je stejně požehnaný (pozn.: navždy volný) bez ohledu na to, zda se to stane na hřbitově nebo někde v pustině.

26. Jestliže tělo sadhua někde shnije, či ho sežerou hyeny, potom to lidé s tupou myslí pokládají za znak selhání, tzn., že si myslí, že tento ´bezmyšlenkovitý´ sadhu nebyl svatý.

27. Lidé říkají: „Toto skonání/ukončení života není dobré.“ Cítí se vyvedeni z rovnováhy a plni všelijakých představ. Avšak tito sklíčení a nevědomí lidé neznají esenci (svou přirozenost), protože neměli v životě oddanost.

28. Nebyl-li Puruša v podstatě nikdy narozen, jak potom může zemřít? Prostřednictvím ustavičného a nekompromisního rozlišování/vivék je (koncept) zrození a smrti zcela pohlcen.

29. Díky Jeho neustálému spojení s vlastní přirozeností/swarupa není iluze jako taková vůbec poznána. I bohové jako Brahma nemohou pochopit hloubku Jeho přirozenosti/swarupa.

30. Zemřel ještě během života a samotná smrt byla Purušou zabita. Díky mocnému rozlišování/vivéka není připomínáno zrození, ani smrt.

31. On je uvnitř tohoto světa, vidí tento svět, ale přesto od něho zůstává  oddělen (jim nedotčen). Zdá se, že pobýváte v tomto světě, přesto jste celkem odlišní. Toto ryzí a čisté Átman se ani nedotklo tohoto viditelného ´objektu´.

32. Podobně takový je sadhu/realizovaná bytost. On vždy provádí bhadžan na Boha (pozn.: Siddharaméšwar Maharadž – Vidět, slyšet, chutnat, cítit, vnímat, myslet a představit si – tyto činnosti pocitu bytí/životní síly mají jeden význam – a tím je poznávat! Toto unikátní ´umění poznávat´ je schopností pocitu bytí, a když je to jasně pochopeno, pak se každý čin této světské existence stane uctíváním/bhadžanem Nejvyššího Já.  Toto je Konečným Dosažením). Díky tomuto bhadžanu se adept pročišťuje a prováděním dalších bhadžánů tu je svět (nedochází ke změně).

33. Jestliže se tento sadhaka (adept) řídí instrukcemi od Sadgurua, potom bude bez ustání uskutečňovat vivéku (rozlišování), kterou již předtím prováděl. Taková nepřetržitá vivéka rozbíjí logiku mysli na kusy.

34. Když je toto ´nemyšlení´ svěřeno do péče sadhakovi, pak tu je tato jasná a ryzí ne-duální rozprava. Potom bude vaše spokojenost/samadhan stejná jakou prožívá sadhu/realizovaná bytost (pozn.: setkáváte se se Sebou).

35. Když se Puruša odevzdá světci, potom se stává světcem, kdežto jiní takzvaní pseudo-světci přicházejí a zneužívají lidské laskavosti.

36. Velikost pravého světce je nesmírná. Díky společenství světce tu je ryzí Poznání. Neexistuje lepší sadhana než společenství světce (pozn.: Siddharaméšwar M.- společenství světce je společenství Já).

37. Díky podpoře Guruova bhadžanu (pozn.: v každém činu si připomínejte svou přirozenost/swarupu, tj. Já nejsem nic z toho, co mohu uvidět či jakkoliv vnímat) tu je ne-dvojná rozprava této ´myšlenky´/´já jsem´; díky této ryzí činnosti bude dosaženo toto místo/´sídlo´ Sadgurua, jenž je ´bez podpory´.

38. Bhadžan Sadgurua je místem zrození/vyvstání Paramarthy. Díky bhadžanu Sadgurua je bez úsilí přijata spokojenost/samadhan (pozn.: bezžádostivost neboli ´vůbec po ničem netoužíte´).

39. Jakmile víte, že tělo individuality/džívy je falešné, pak byste měli využít tuto ´řeč´ při hledání smyslu života. Když pochopíte tento bhadžan, potom si můžete užívat spokojenost Sadguruovi mysli (pozn.: Siddharaméšwar Maharadž – učiň svou mysl Jeho myslí).

40. Sadguru uděluje tuto Jednotu každému, kdo se zřekne své mysli. Předává ji podobně jako matka, která vynakládá ´spoutu´ úsilí k tomu, aby její dítě vyrostlo.

41. Proto je adept požehnán ve chvíli, kdy mula mája učiní/vykoná Sadguruův bhadžan. Není větší spokojenosti, než té Sadguruovy.

42. Jasný bhadžan Sadgurua je ´zde´ prováděn tehdy, když úsilí tohoto láskyplného ´slova´/´já jsem´ přináší naplnění stavu saguna Brahman.

43. Bez bhadžanu Sadurua zde nemůže dojít ke Konečnému Osvobození; ta samotná ´jiná věc´/poznání neboli ´já jsem´ nemůže udělit adeptovi toto osvobození. Přesto ´jinou věc´/´já jsem´ není možné opomenout. Adept by měl pečlivě přezkoumat Guru gítu

(viz 6.6.12,13:

Brahmánandam paramasu Khadam Kévalam gňána-múrtim

(Mistře) jsi blaženost-brahman, nejvyšší radost, podoba čirého poznání

dvandvatítam gagana-sadrušam tatva masjádi-lakšjam

Jsi za dualitou, bez formy jako je prostor. Takové jsou Tvé vlastnosti

ékam nitjam vimalamačalam sarvadhí-sákšibhútam

Jeden, věčný, vždy přítomný, neposkvrněný, nepohnutý, svědek všeho

Bhávátítam trigunarahitam sadgurú tam namámi

Bez stavů, nepodmíněný, za třemi gunami. Ó Sadguru, Tobě se klaním.

tento verš z pudža bhadžanu vysvětluje, kdo je Sadguru a toto ´já jsem´ je podoba/forma Sadgurua).

44. ´Tam´ přednesl Sada-Šiva své choti Parvati výklad o nejlepší guně (o šuddha satva guně/ryzí satvě). Pomocí této ´řeči´/poznání ´já jsem´ a dokonalé víře by se adept měl řídit instrukcemi od Gurua/ sloužit u Sadguruových chodidel (pozn.: Siddharaméšwar M.: Když adept zakusí to, co ho Guru učil, potom je jeho služba naplněna).

45. Když Puruša chápe význam rozlišování/vivéka, potom v rámci tohoto stavu/skladby saguna Brahman sádhaka prošetří ´stav´ Nirguna. Protože když má přesvědčení o Poznání, pak odkryje tuto Jednotu/Skutečnost.

46. Je-li zde tato ´řeč´/´poznání ´já jsem´ mula máji uvnitř tohoto neduálního složení, pak by se neměl vykládat tento přirozený/spontánní jazyk (pozn.: adept by neměl brebentit v mysli a zároveň naslouchat této promluvě o přirozenosti ´já jsem´/´řeči´). Potom adept dojde k poznání Pravdy, k naplnění významu podle védanty/´konec vědění´.

47. Díky tomuto přirozenému/spontánnímu jazyku je pochopena védánta. Je-li poznána a dokonale pochopena tato ´řeč´ uvnitř písma/šáster, potom vaše srdce září ryzí spokojeností/samadhan.

48. Pokud adept nehovoří otevřeně/nahlas tímto přirozeným jazykem (pozn.: saguna/´já jsem´ by měla být tiše ´vyslovována´ a neměly by být v mysli vytvářeny jména a formy), potom ´zde´ je náprava/lék Poznání. Avšak stejně jako opice nemůže znát hodnotu kokosového ořechu, stejným způsobem nemůže hlupák pochopit ´bezmyšlenkovitou´ Skutečnost.

49. Nyní se tato ´bezmyšlenkovitá´ Skutečnost stala touto ´řečí´. Nechť je tato ´řeč´ přijata díky představiteli Skutečnosti. Perla je ukryta ve škebli, proto by škeble neměla být zahozena jako neužitečná (pozn.: škeblí je tato řeč ´já jsem´).

50. Jakmile je ´zde´/v iluzi dosaženo ne toto, ne tamto/´neti, neti´, jak se praví ve védách, potom ´tam´ nepočne/nevyvstane učený (intelektuální) jazyk. Potom tu je od začátku do konce toto ´nevyjádřitelné/nepopsatelné ´ Parabrahman.

Konec kapitoly

// Šrí Rám //

Překlad do češtiny Aleš Adámek (převážně byl použit anglický překlad Johna Norwella včetně jeho komentářů, který dokončil v roce 2014)

Další kapitoly z knihy Dásbódh