ADVAITA.cz

Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže - Kapitola 4/3 – Dokonalý Sádhaka

22. 8. 2015 - Roman

4. kapitola – Dokonalý Sádhaka – část 3.

Sadguru Seva – služba Sadguruovi

Při každém saptahu měsíce Šrávan držel Bhausahéb Mahárádž prvních osm až deset dní půst. Ve zbývajících dnech saptahu potom jedl rýži s mlékem a prováděl duchovní činnosti patřící k onomu měsíci. Šrí Siddharaméšvar Mahárádž cítil ke svému učiteli tak silnou lásku, že když někde objevil vysoce kvalitní rýži, hned ji koupil a když přišel na saptah, s láskou ji nabídl svému učiteli. Bhausahéb Mahárádž přerušil svůj půst jídlem, který představovala tato rýže. Někdy se stane, že je těžké něco získat, natož zadarmo; v takovém případě vynaložil Šrí Siddharaméšvar Mahárádž nesmírné úsilí, aby dosáhl svého cíle a překonal všechny potíže. O tom je mnoho dokladů a zde je ukázka několika z nich.

Jedno dne šel Šrí Siddharaméšvar Mahárádž do Mysore za svou prací. Tam uviděl nádhernou chutnou rýži, rýži, jakou jedli jenom králové, a rozhodl se, že ji obstará pro svého učitele. Když vynaložil ohromné úsilí, dostal konečně trochu rýže a vydal se na cestu, aby se zúčastnil saptahu měsíce Šrávan. Od nádraží v Nimbargi až do Inčgiri lilo jako z konve a déšť byl provázen blesky a hromy. Šrí Siddharaméšvar Mahárádž jel na koni a jen s velkým úsilím se dostal do Inčgiri. Když konečně dorazil do kláštera, byla už noc.

V tu dobu Bhausahéb Mahárádž končíval půst. Spolužák Šrí Siddharaméšvara Mahárádže ho s obavami očekával na cestě. Předtím žádal Bhausahéba Mahárádže, aby ukončil půst, ale on to neudělal. Když přišel Šrí Siddharaméšvar Mahárádž do kláštera (math), pomocník při púdži řekl Bhausahébovi Mahárádžovi: „Siddharámappa přišel s rýží.“ Mistr byl velmi spokojen a odpověděl: „Připrav s tou rýží khír, přeruším tímto jídlem půst.“ V té chvíli vstoupil Šrí Siddharaméšvar Mahárádž, aby přijal daršan svého učitele. Tento příběh jasně ukazuje, kolik lásky Šrí Siddharaméšvar Mahárádž měl ke svému Sadguruovi a kolik lásky měl Sadguru ke Šrí Mahárádžovi. Nechť je požehnán opravdový žák! Nechť je požehnán opravdový učitel!

Bhausahéb Mahárádž nosil krátké dhótí. Jistí žáci mu jich pár přinesli. Ale nebyly mu. Šrí Siddharaméšvar Mahárádž to zpozoroval, přemýšlel o tom a přinesl svému učiteli dhótí správné velikosti. Bhausahéb Mahárádž byl nadšen, když zjistil, že mu dokonale padne.

Kdykoli šel Šrí Mahárádž do Inčgiri na saptah, bylo to každé pondělí a každý čtvrtek, bral s sebou cukroví laddu a s něžností je rozdával svatým. Když to viděl Bhausahéb Mahárádž, udělal rukou pohyb, jímž laddu požehnal, a dal se do smíchu, dávaje tak najevo svou velkou spokojenost. Protože byl tak spokojen s hlubokou úctou, kterou Šrí Siddharaméšvar Mahárádž projevoval ke svému učiteli, Bhausahéb Mahárádž mu dal požehnání se slovy: „Posadím tě na nosítka!“ Jaké bylo ovoce tohoto požehnání? To se dozvíme později.

„Na duchovní cestě si někteří žáci myslí, že sloužit Mistru je vedlejší věc a opomíjejí tento úkol. Přisuzují důležitost jen vnitřním věcem jako je meditace nebo společnost Sadgurua. Jít na mistrův daršan, zůstat v jeho společnosti, sloužit mu jak jen to je možné, být ve dnech festivalu účasten procesí a odevzdat svůj díl práce, těmto a podobným věcem žáci většinou nepřikládají žádnou důležitost. Takový postoj nacházíme hlavně u velmi vzdělaných žáků. Myslí si, že tato výše uvedená stránka uctívání náleží méně vzdělaným žákům. Opakování svatého jména, meditace a hledání vnitřního já je pro ně nejdůležitější, o tom není pochyb. Ale hledači Pravdy, kteří dojdou k tomu, že vidí tělesnou formu a přitom chápou intuitivně, že v ní přebývá Já bez atributů, jsou vzácní. Ostatní musí zachovávat praxi, v níž je podpora formy vede k Nejvyšší Pravdě, k pravdě bez formy. „Díky projevenému já je člověk přiveden určitým způsobem k Já neprojevenému,“ ujišťují světci.

Když dojde k pochopení, vidíme, že totéž poznání oživuje naše tělo a tělo mudrce. To vysvětluje význam formy, která na sebe vzala podobu a kvality Satgurua, „duch a tělo jsou jedno“; což znamená, že tělo mudrce je chrám. „Čisté poznání temně modré barvy (Činmája) oživuje tělo“; tato věta má jen vyjádřit smysl řečeného.

Tak je ve světcích přítomna magnetická moc a v jejich společnosti žák snadno získá duchovní požehnání. „Když proud myšlenek zeslábne, je snadné zakoušet klid mysli. To napomáhá zjemnění myšlenek. Všechny duchovní praktiky jsou tu k očišťování myšlenek. Zatímco žák slouží svému Mistrovi, Mistr to vidí a prostřednictvím svého laskavého požehnání se dotýká žáka svým filosofickým kamenem. Právě z tohoto důvodu může do něho snadno vstoupit síla. Žák se v přítomnosti Sadgurua snaží upevnit svoje odhodlání naslouchat učení; Sadguru ničí žákovy pochyby a žák v něm nachází správného průvodce.“ Bhausahéb Mahárádž domlouval v Inčgiri svým žákům, aby se věnovali praxi, a jen z toho důvodu je sem nechal přicházet nebo se s nimi vydával na cesty. Žáci tu měli být, aby je Bhausahéb Mahárádž mohl pozorovat. Šrí Siddharaméšvar Mahárádž se snažil provádět přesně příkazy svého učitele a nejrůznějšími způsoby mu s velkou láskou sloužil. Právě proto byl schopen přijmout všechnu milost svého Sadgurua a dělal na duchovní cestě rychlé pokroky.

Překlad z francouzštiny: Sylva Daníčková

Jazyková korektura: Roman Sudín, Martin Vinkler, Gabriela a Aleš Adámkovi

Další kapitoly z knihy Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže naleznete v "Textech na pokračování".