ADVAITA.cz

Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže - 4. kapitola – Dokonalý Sádhaka 2.část

15. 8. 2015 - Roman

4. kapitola – Dokonalý Sádhaka – část 2.

Pouť do města Inčgiri, kde žil Siddharaméšvarův Guru Šrí Bhausahéb Mahárádž.

Mahárádžův Guru žil ve slavném a posvátném městě Inčgiri a Mahárádž tam pravidelně jezdil slavit tři důležité Saptahy své linie Navnath Sampradája. (Saptah je tradiční označení pro několik svátečních dnů strávených ve společnosti Gurua, naplněných uctíváním, meditacemi, zpíváním bhadžanů atd.) Inčgiri je malá zemědělská vesnička vzdálená přibližně 50 km od Vidžajpúru a zhruba 20 km od železniční stanice Nimbal. Je to svaté místo, kde Šrí Bhausahéb Mahárádž založil Samádhi Šrí Nimbargi Mahárádže (Gurulingadžangama) a vybudoval zde klášter. Třikrát do roka se zde slavily Saptahy:

1) Saptah u příležitosti Dattatréjova Džajantí (narození zakladatele linie Navnath Sampradája Šrí Dattatréji)

2) Saptah u příležitosti Bhausahébova Džajantí (narození) a Gurulingadžangamova Punjatithi (Jeho odchodu z těla)

3) Šravana Saptah - tradiční indický svátek probíhající celý měsíc (přibližně v srpnu).

Na tyto Saptahy se vždy sjížděly spousty žáků. Šrí Bhausahéb Mahárádž totiž naprosto striktně trval na tom, aby byli všichni žáci přítomni, protože to pro ně bylo v mnoha ohledech velice prospěšné. Sejde-li se na saptahu hodně žáků, tak se tím obrovsky posílí jejich oddanost. Mají možnost být v neustálé přítomnosti Sadgurua (Satsang) a naslouchat Jeho slovům, která mají nezměrnou hodnotu.

Na Saptahu má člověk příležitost oslabit své ego, protože provádí Sévu (सेव्/sēv – služba), tedy svatou službu Sadguruovi – uklízí ášram, roznáší jídlo, umývá nádobí atd. Setkání se staršími žáky, kteří jsou na duchovní cestě už mnoho let, ho také může povzbudit, aby se snažil ještě více. Šrí Bhausahéb Mahárádž proto důležitost účasti na oslavách svým žákům neustále připomínal, ať už při osobních setkáních, nebo v dopisech, které si s nimi vyměňoval.

Na těchto saptazích byl hlavní důraz kladen na meditaci, koncentraci a bhadžany (každodenní uctívání prostřednictvím posvátných zpěvů a dalších rituálů). Na Šravana Saptahu, který trval celý měsíc, se vstávalo za svítání a nejprve se zpívalo Kákadáratí. Potom až do odpoledne, asi pět hodin, seděli žáci v meditaci. Takto se to dělá na saptazích v Inčgiri dodnes.

Žáci seděli v meditaci a střídali se v nepřetržitém čtení Dásbódhu. Šrí Bhausahéb Mahárádž sedával ve vedlejší místnosti, ponořen do samádhi (nejhlubší meditace). Žáci měli při meditaci přirozený sklon upadat do nevědomosti (jinými slovy začali dřímat nebo úplně usnuli). Proto Šrí Bhausahéb Mahárádž uložil tomu, kdo zrovna četl Dásbódh, aby každého, kdo usne, zavolal hlasitě jeho jménem a vyzval ho, aby udělal „Vitthala Gardžanu“. Šlo o to, že dotyčný žák, aby se probral, měl zařvat „Vitthala, Vitthala, Vitthala…“ tak, jak se to zpívá na konci Kákad Áratí (na konci Áratí „Phalalé Bhágja Mádzé“ od Šrí Džňánéšvara). To byl takový Mahárádžův malý trik, aby zůstávali žáci při meditaci bdělí a neusínali. Neusnout při tak dlouhé meditaci vyžaduje totiž značné úsilí.

Na Svých odpoledních přednáškách potom Šrí Bhausahéb Mahárádž vždycky ty žáky, kteří museli dopoledne dělat „Vitthala Gardžanu“, za jejich podřimování pokáral. Od aspiranta zkrátka nekompromisně vyžadoval, aby velice důsledně dodržoval stanovené zásady duchovní cesty, a každého, kdo se od nich odchýlil, na to vždy důrazně upozorňoval.

Mezi žáky byli ale také ti, kteří při meditaci nikdy neusínali. Mezi ně patřil i Šrí Siddharáméšvar Mahárádž, který sedával v první řadě a dokázal bez pohnutí sedět pět až šest hodin, aniž by usnul. Na tyto vzorné žáky vymyslel jednoho dne Šrí Bhausahéb Mahárádž malou lest. Nařídil tajně tomu, kdo měl službu a četl při meditaci Dásbódh, aby na „Vitthala Gardžanu“ začal místo spáčů vyvolávat právě ty, kteří ve skutečnosti vůbec neusínají. A tak čtenář při meditaci vyzval svého spolužáka Šrí Girimallapu a potom ještě dva nebo tři další žáky, kteří nikdy neusínali, ať udělají „Vitthala Gardžanu“. Šrí Siddharaméšvar si toho všiml, velice zpozorněl a říkal si: „Dnes je čtenář pěkně roztržitý, anebo má v úmyslu vyvolat mezi žáky a Šrí Guruem nějaký rozpor. Proto chce po těch, kdo vůbec nespí, aby udělali „Vitthala Gardžanu“. A tak přestal meditovat a začal se soustředit na text, který čtenář předčítal.

Uběhlo pár minut a najednou vyzval čtenář i Šrí Siddharaméšvara, aby udělal „Vitthala Gardžanu“. Ale Šrí Siddharaméšvar mu odpověděl: „Já nespím. Tak proč po mě chceš, abych dělal „Vitthala Gardžanu“? Vím přesně, co jsi zrovna četl.“ Zarecitoval právě přečtený verš i verš, který měl následovat po něm, a žádnou „Vitthala Gardžanu“ neudělal. Ten den se při odpolední přednášce Šrí Bhausahéb Mahárádž zeptal: „Kdo odmítl dneska dopoledne udělat „Vitthala Gardžanu“?“ A čtenář Dásbódhu odpověděl: „Odmítl to udělat Siddharámappa.“ Když to Šrí Bhausahéb Maharádž uslyšel, velice se rozzlobil a řekl: „Čtenář Dásbódhu jednal na můj příkaz. Pokud odmítáte plnit jeho pokyny, je to jako byste odmítali mne! Schválně jsem řekl čtenáři, ať vyvolává ty, kdo ve skutečnosti vůbec nespí. Můj cíl byl zničit vaše Satvické (jemné) ego, abyste mohli dosáhnout Božství.“

Sadguru se pro dobro a pokrok svých žáků dokáže i pěkně rozzlobit. Někdy použije i drsná a hořká slova, která v nezralém aspirantovi mohou vyvolat vzdor a hněv. Ale pro opravdového aspiranta jsou i hořká slova ze Sadguruových úst sladká. Opravdový žák ví, že prostřednictvím těchto tvrdých a nepříjemných slov promlouvá Sadguruovo soucitné srdce. Pro takového žáka jsou tato slova ve skutečnosti požehnáním.

Překlad z francouzštiny: Sylva Daníčková

Jazyková korektura: Roman Sudín, Martin Vinkler, Gabriela a Aleš Adámkovi

Další kapitoly z knihy Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže naleznete v "Textech na pokračování".