ADVAITA.cz

65. Jediné, co potřebujete, je tichá mysl (z knihy Já Jsem To)

3. 8. 2015 - Martin

T: Mysl si přece věci pamatuje. Tím vzniká kontinuita.

M: Paměť je vždycky neúplná, nespolehlivá a prchavá. Tím nelze vysvět­lit silný pocit identity, který proniká vědomím, pocit „já jsem“. Musíte zjistit, co je podstatou tohoto pocitu.

T: Ať se dívám sebe hlouběji, nacházím jenom mysl. Vaše slova „za myslí“ mi nedávají žádné vodítko.

M: Pomocí mysli se nelze dostat za mysl. Abyste se tam dostal, musíte mysl a její obsah vygumovat.

T: Jakým směrem se mám dívat?

M: Všechny směry jsou součástí mysli! Nechci po vás, abyste se díval nějakým konkrétním směrem. Prostě si jen nevšímejte ničeho, co se ode­hrává ve vaší mysli, a to vás dovede k pocitu „já jsem“. „Já jsem“ není žádný směr. Je to naopak negace všech směrů. Nakonec zákonitě zmizí i pocit „já jsem“, protože nemusíte prosazovat něco, co je samozřejmé. Budete-li věnovat pozornost pocitu „já jsem“, tak tím prostě jen mysli pomůžete, aby se mohla odvrátit od všeho ostatního.

T: Kam mne to všechno zavede?

M: Když budete držet mysl dál od jejích starostí, tak se ztiší. Nebudete-li toto ticho narušovat a zůstanete v něm, zjistíte, že je prostoupeno svět­lem a láskou, kterou jste nikdy nepoznal; nicméně rázem shledáte, že je to vaše pravá přirozenost. Jakmile tohle zakusíte, už nikdy nebudete tím, kým jste byl předtím. Vzpurná mysl možná tento klid zase zničí a vymaže, ale on se musí vrátit, pokud ovšem nepolevíte ve svém úsilí. Nakonec přijde den, kdy budou všechna pouta zlomena, vaše falešné představy a připoutanosti zmizí a váš život začne být zcela soustředěný na přítomnost.

T: V čem bude oproti minulosti rozdíl?

M: Mysl zmizí. Bude tu jen konající láska.

T: Jak poznám, že jsem tohoto stavu dosáhl?

M: Nebudete mít už z ničeho strach.

T: Jak mohu žít beze strachu, jsem-li obklopen neznámým a nebezpeč­ným světem?

M: Vaše vlastní malé tělo je také plné neznámého a nebezpečného, a přece se ho nebojíte, protože ho považujete za sebe sama. Vy ale nevíte, že vaším tělem je celý vesmír a že se ho nemusíte bát. Dá se říci, že máte dvě těla – osobní a univerzální. Osobní je pomíjivé, ale univerzální je tu stále. Veškeré stvoření je vaším univerzálním tělem. Jste tak zaslepen tím, co je osobní, že vůbec nevidíte to, co je univerzální. Slepota ale nezmizí sama od sebe – musí být šikovně a uváženě zni­čena. Až pochopíte a odstraníte vše iluzorní, dosáhnete bezchybného a dokonalého stavu, ve kterém už nebudou žádné rozdíly mezi osobním a univerzálním.

T: Jsem jedinec, a tudíž jsem omezen v čase a prostoru. Zaujímám jen malý kousek místa a jsem tu jen na chvíli. Nedokážu si vůbec představit, jak bych mohl být věčný a všudypřítomný.

M: A přece takový jste. Ponoříte-li se hluboce do svého nitra, abyste odhalil svou pravou přirozenost, zjistíte, že malé je pouze vaše tělo a časově omezená je jenom vaše paměť, vám však patří celý nezměrný oceán života.

T: Ale už samotná slova „já“ a „univerzální“ jsou protikladná. Jedno s druhým se vylučuje.

M: Nevylučuje. Univerzální je prostoupeno pocitem totožnosti. Hledejte a odhalíte Univerzálního Jedince, který zahrnuje vás a nekonečně mnoho dalšího. V každém případě začněte nejprve tím, že si uvědomíte, že vy nejste ve světě, ale svět je ve vás.

T: Cože? Já jsem přece jen částí světa. Jak by mohl být celý svět obsažen ve své části? Může se ve mně nanejvýš odrážet jako v zrcadle.

M: To je pravda. Vaše osobní tělo je částí, ve které se celek úžasně zrcadlí. Máte ale také univerzální tělo. Nemůžete přece říci, že to nevíte, protože ho vidíte a zakoušíte neustále. Říkáte mu však „svět“ a bojíte se ho.

T: Mám pocit, že své malé tělo znám, kdežto o tom ostatním, kromě toho, co o tom říká věda, nic nevím.

M: Ale i vaše malé tělo je plné tajemství a divů, o kterých nic nevíte. I tam je věda vaším jediným vodítkem. Člověka popisuje jak anatomie, tak astronomie.

T: I kdybych vaši doktrínu o univerzálním těle přijal jako pracovní teorii, jak si ji mohu ověřit a k čemu mi bude?

M: Poznáním, že jste v obou tělech, nic neztratíte. Budete se zajímat o celý vesmír; každou živou bytost budete milovat a budete jí láskyplně a moudře pomáhat. Nebudete mít s druhými žádné konflikty. Nikoho nebudete nijak využívat. Každý váš čin bude prospěšný, každý okamžik bude požehnáním.

T: To všechno je velice lákavé, jak mám ale postupovat, abych si uvědo­mil své pravé bytí?

M: Máte dvě možnosti: buďto se můžete srdcem i myslí odevzdat sebezkoumání, nebo můžete přijmout má slova jako pravdivá a začít podle toho jednat. Jinými slovy, buďto se o sebe začnete naplno zajímat, nebo na sebe naopak naplno zapomenete. Důležité je slovo „naplno“. Abyste dosáhl Nejvyššího, musíte dělat věci naplno.

T: Jak mohu usilovat o takové výšiny, když jsem tak malý a omezený?

M: Pochopte, že jste oceánem vědomí, ve kterém se vše odehrává. Není to těžké. Stačí trocha pozornosti, pečlivého pozorování sebe sama a uvi­díte, že žádná událost není vně vašeho vědomí.

T: Ale svět je přece plný událostí, které se v mém vědomí neobjevují.

M: I vaše tělo je plné událostí, které se neobjevují ve vašem vědomí. A přitom vám to nebrání v tom, abyste tvrdil, že toto tělo je vaše. Svět poznáváte úplně stejně jako své tělo – prostřednictvím smyslů. Vaše mysl oddělila svět vně vaší kůže od světa uvnitř a postavila je proti sobě. Tím vznikl strach a nenávist a všechna životní trápení.

T: Já nemůžu pořád pochopit vaše slova o tom, že je potřeba jít za vě­domí. Slovům rozumím, ale nedokážu si představit ten prožitek. Koneckonců sám jste říkal, že každý prožitek je ve vědomí.

M: Máte pravdu, za vědomím nemohou žádné prožitky existovat. Je tu ale prožitek čirého bytí. Za vědomím je stav, který není nevědomý. Někdo tomu říká nad-vědomí, čiré vědomí, nebo nejvyšší vědomí. Je to čiré uvědomění, kde neexistuje dualita vztahů subjekt – objekt.

T: Studoval jsem theosofii a nenacházím v ní nic, co by se podobalo vašim slovům. Uznávám, že theosofie se zabývá jen projevem. Popi­suje velmi podrobně vesmír a jeho obyvatele. Rozeznává mnoho stupňů hmoty a tomu odpovídajících stupňů zkušenosti, ale zdá se, že nezkoumá to, co je za tím. Vaše slova překračují jakoukoli zkušenost. Není-li to ale zakusitelné, tak proč o tom vůbec mluvit?

M: Vědomí je nesouvislé, plné mezer. A přece tu je zachována kontinuita totožnosti. Čím jiným by byl tento pocit identity způsoben, ne-li něčím, co je za vědomím?

T: Jsem-li za myslí, jak můžu sám sebe změnit?

M: Proč by bylo potřeba cokoli měnit? Mysl se tak jako tak neustále mění sama. Dívejte se na svou mysl nezaujatě; to bohatě stačí, aby se uklidnila. A když se ztiší, můžete jít za ni. Nesmíte ji pořád něčím zaměstnávat. Zastavte ji – a pouze buďte. Když ji necháte odpočívat, usadí se a obnoví svou čirost a sílu. Neustálé myšlení ji kazí.

T: Je-li mé pravé bytí neustále se mnou, jak je možné, že je neznám?

M: Protože je velice jemné a vaše mysl je hrubá, plná hrubých myšlenek a pocitů. Uklidněte a pročistěte ji a poznáte sebe sama takového, jakým opravdu jste.

T: Je potřeba, aby mne má mysl poznala?

M: Vy jste za myslí, ale pomocí mysli poznáváte. Je jasné, že rozsah, hloubka a kvalita poznání závisí na použitém nástroji. Zdokonalte svůj nástroj a vaše poznání se zlepší.

T: Abych mohl dokonale poznávat, potřebuji mít dokonalou mysl.

M: Jediné, co potřebujete, je tichá mysl. Vše ostatní se bude dít správně, jakmile bude vaše mysl tichá. Tak jako slunce svým východem probudí svět, tak také sebe-uvědomění způsobí změny v mysli. Ve světle klidného a stálého sebe-uvědomění se probudí vnitřní energie, které budou dělat zázraky, aniž byste o ně sám nějak usiloval.

T: Chcete říci, že největší práce se udělá nicneděláním?

M: Přesně tak. Pochopte, že jste předurčen k osvícení. Spolupracujte se svým osudem, nestavte se mu na odpor, nepřekážejte mu. Dovolte mu, aby se naplnil. Jediné, co musíte dělat, je dohlížet na překážky, které vytváří hloupá mysl.

♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"