ADVAITA.cz

Životopis Šrí Siddharáméšvara Maharádže - Kapitola 3. Rodina. Vstup do duchovního života

1. 8. 2015 - Roman

Kapitola 3. Rodina. Vstup do duchovního života

Čas běžel, Siddharámappovi bylo osmnáct let. Dosáhl základního vzdělání a měl trochu vědomostí o obchodních záležitostech. Cítil, že by se měl věnovat nějakému zaměstnání, jak bylo zvykem. Jednoho dne řekl otci: „Teď mám chuť něčemu se věnovat a vydělat nějaké peníze.“ „Proč chceš něco dělat? Příjmy rodiny jsou dostatečné. Sedni si a jez ve vlastním domě“, řekl otec. Ale Siddharámappa nechtěl zůstat sedět doma. Cítil, že ho volá jeho budoucnost. Ta ho vedla tak, že odpověděl: „Vlastně chci jít jinam, abych se stal slavným.“ Otec pochopil jeho určení a už ho nepřemlouval. Ve Šolápuru vstoupil Siddharámappa do služeb jednoho marvadi šét. Díky své čestnosti a pracovním schopnostem dělal krůček za krůčkem a s pravidelností pokroky, takže brzy dosáhl toho, že se stal manažerem a získal plnou důvěru svého pána.

V této době se také oženil. Jeho žena se jmenovala Sundara. Její otec byl Bhimarav Vadékar a její matka byla Tiponna; v době svatby bylo Sundaře jedenáct let. Vzhledem k jejímu věku byly ke svatbě námitky, ale ona řekla: „Vdávám se za Boha.“ Lidé si na něho ukazovali a vysmívali se jí a říkali: „Jen se na něj podívej, toto je tvůj nápadník!“ Ona na to řekla pevně: „Ne, mým manželem je Bůh.“ A byla to vlastně pravda, v Siddharámappovi jako manželovi se setkala s Bohem.

V té době Siddharámappa přijal práci manažera ve Vidžapuru. Začal tam s rodinou bydlet v domě, který si pronajali. Díky čestnosti v práci, a protože byl čilý pracovník, získal takovou důvěru svého zaměstnavatele, že jeho úsudku byly svěřovány všechny obchodní transakce. Siddharámappa měl nadání pro fyzické cvičení, proto se chtěl učit bojovým uměním. Bez přestávky udělal tisíc kliků a beithaka (sedy-lehy). Zdá se, že se tolik snažil, aby se stal dokonalým atletem a plně ovládl umění boje. Jeho přítel, Daultram, věřící a zbožný, který také chodil na cvičení, se ho jednou ptal: „Chceš strávit celý život ve službě u někoho a ve světě, nebo máš v úmyslu věnovat část života duchovním věcem?“ Na to Siddaharámappa odpověděl: „V souladu s během světa má člověk plnit správně záležitosti světa a při tom si uchovat nedotčeného ducha. Dodal: „Nebudu-li se věnovat uctívání Boha, jak by mohli ti, kdo přijdou po mně, Boha uctívat? Uvidíš, že jednoho dne se budu uctívání věnovat více než ty. Proč ne?“

Jeho zaměření na duchovní cestu se mělo brzy projevit. Jednoho dne mu Daultram řekl: „Přijde sem Mistr, který se jmenuje Bhausahéb Mahárádž Umdikar. Jdi za ním. To ti prospěje.“ Byl to čas, kdy dosáhla popularita Sadgurua Bhausahéba Umdikara velkého věhlasu. Často přicházel do Vidžapuru, aby učil lid. Jednoho dne se tedy Siddharámappa na něho šel podívat. Když ho Bhausahéb Mahárádž spatřil, zvolal: „Tento muž jednou dosáhne velkého štěstí!“ Ten den byla sobota. Bhausahéb Mahárádž dával gurumantru jen v úterý a ve čtvrtek. Když rozpoznal váhu Siddharámappových možností, udělil mu gurumantru v sobotu a svoje požehnání vyjádřil těmito prorockými slovy: „Skrze tebe přijde světu spása!“ Ten den byl osmým dnem měsíce Phalguni roku 1906. Šrí Bhausahéb ještě řekl: „Na znamení pomoci a na památku této události ode dneška bude gurumantra udílena také v sobotu!“

Linie Navnath Sampradája

Je požehnán každý, kdo je opravdový žák! Od té doby byl Siddharámappa znám jako Siddharaméšvar Mahárádž či prostě Šrí Mahárádž.

Protože byl požehnán milostí Bhausaheba Mahárádže, získal Šrí Mahárádž milost velmi čistého vztahu se svým Mistrem. Vzhledem k tomu, že se jednalo o požehnání získané z jeho

linie, bylo nutné, aby sledoval cestu tohoto svatého vztahu s Mistrem. Bhausaheb Mahárádž byl z linie Navnath, jejíž skvělost byla prokázána. Znovu položil základy linie Sampradája v Inčgiri. Na začátku této obnovené linie byli ti, kdo pochopili, co říkali předchozí Mistři linie Navnath. Odkaz na linii Navnath nacházíme v sanskrtském verši, který zní:

„Ve víru ohně se objevily Matka Země a Navnathové (9 mudrců).“

Podrobná zpráva o Navnath a jejich důležitosti je ve svaté knize „Navnathbhaktissar“, napsané ve verších. V ní je odkazováno na Navnath, devět avatárů, inkarnací Višnua, kteří se mnohokrát a mnohokrát objevili v tomto světě, aby šířili učení. Potomci linie Navnath považovali Šivu, počátek linie, za prvního Mistra. Mezi Navnathy je Révananath na počátku Sampradáji z Inčguiri jako inkarnace Čamasa-Nárájana. Objevil se na břehu řeky Réva, byl tedy nazýván Révananath. Úryvek jeho životopisu nacházíme v kapitolách 34, 35 a 36 ve svaté knize Navnathbhaktissar. Ve směru Satara, šest mil od města Vita, je místo, kde žil: „Rénavi nebo Rénaguiri.“ Tomuto místu je připisována velká magická síla a vypráví se, že tady jsou prosby poutníků vyslyšeny. Zprávy o Siddhešvaru a Šolápuru byly podány výše. Tam se nachází původní místo spojené se Siddhešvarem, odkazující k Révana Siddhešvar. Díky požehnání Siddhešvara přišel na svět Šrí Mahárádž a bez jakéhokoli přerušení navázal na předchozí Mistry z linie Navnath Sampradája (Révanasiddha či Révananath). Dostal gurumantru od Bhausahéba Mahárádže a tato událost nám významně naznačuje, že má v sobě velmi hluboký smysl.

Maroulsiddha byl žákem Révananatha. V Karvir Kšétri, v okolí Kolhapuru, se jistá žena jménem Mai utkala s mnoha Siddhy ve zkouškách, jimiž je nechala projít, a pak je uvrhla do vězení. Maroulsiddha chtěl zbavit Mai zmatku mysli a žádal svého Mistra, aby ho nechal odejít do Karvir Kšétri. Révananath souhlasil. Maroulsiddha přišel do Karvir Kšétri, vypil všechen jed, který mu dala Mai, a odešel jako vítěz. Zničil v Mai ego, stal se tak slavným v celém kraji a byl nazýván Kadasiddha. V řeči kanada „kad“ znamená mučiti, působiti trápení; „Maigé kadida“ znamená: mučil Mai. Ti, kdo mají za to, že ctnosti dávají sílu, jsou nazývání Kadasiddha. „Kad“ znamená také toho, kdo zůstane v lese a dosáhne stavu siddha. V jedné kapitole Skandpurany, kde je i kapitola týkající se rozhovoru Šivy a Párvatí, je zmínka o Révanasiddhovi či Kadasiddhovi. Byl Révanasiddha, potom Maroulsiddha a přes Maroulsiddhu a Révanasiddhu se zjevil Kadasiddha. Tak to bylo zapsáno. Révanasiddha se stal slavným pod jménem Kadasiddha. Mezi těmito dvěma muži je bezpochyby velmi úzké duchovní pouto.

Dům Kadasiddhy u Kolhapuru je v Siddhaguiri na jedné hoře. Lingajatové mají Kadásiddhu ve velké úctě, říkají, že je součástí Šankary a že není narozen z hmoty, proto k němu mají větší úctu než k Basavéšvarovi, který založil jejich církevní řád. Říká se také, že Basavéšvar je inkarnací Nandi.

Gurulingadžangam Maharádž získal milost Kadasiddhešvarovu. Narodil se u Nilvani, v kastě Lingajatů Šivaitů, uprostřed roku 1790. Byl pojmenován Nárájana, či Nagappa Misolkar. V mládí v návalu hněvu opustil svůj dům a odešel do Pandhápuru, kde se tři plné dny postil. „Jdi do Siddhaguiri, tam se splní tvé přání,“ bylo poselství, které obdržel v božské vizi. Šel tedy do Siddhaguiri, kde mu Kadasiddha dal zření božského ve formě džangamu. Po návratu domů do Nimbargui během deseti let nepraktikoval nijak zvlášť pokání ani duchovní cvičení. Kadasiddha, který mu dal ve snu vizi dosažené svatosti, ho obrátil na cestu, kterou má jít a dal mu upomenout se na Realitu. V té době bylo Gurulingadžangamovi asi třicet jedna let. Okolo šestatřiceti, když nepřetržitě praktikoval, naplnil svůj život ve světě a duchovně realizoval. Na

duchovní dráze zanechal ten nejskvělejší vliv, a během dvaceti osmi let, které následovaly, se věnoval šíření poznání. Třináctého, prvního měsíce roku 1885 během půstu v Nimbargui opustil své tělo. Jeho samádhi je v Nimbargui.

Mezi žáky Gurulingadžangama či Nimbargui Mahárádže jsou především Raghunathprija alias Sadhuboja, Bhausahéb Mahárádž Umdikar a Rámbaou Jargattikar. V Inčgiri dal Bhaushahéb Mahárádž vznik učení Inčgiri a v Čimmada založil Jargattikar klášter asketů.

Rangunathprija se narodil v Pandžábu. V dětství opustil domov, aby žil jako asketa. Během poutnické cesty rozmlouval se sádhaky a po tom, co vyšel z debat jako vítěz, žádal, aby mu písemně potvrdili, že je neporazitelný. Díky písemnému důkazu jeho schopností se stal velmi slavným. Jak cestoval tímto způsobem z místa na místo, přišel do Sonagui ve směru Vidžapur u Nimbargui. Vesničané řekli sádhuovi Raghunathprijovi: „Před naší vsí je svatý muž, kterého byste měl potkat, abyste se s ním utkal.“ Tak přišel Raghunathprija do Nimbargui, a řekl lidem:“ Je-li ve vesnici svatý muž, musím se s ním utkat v učené debatě.“ Zlomyslní venkované, kteří v tom viděli výbornou příležitost, mu řekli: „V naší vsi je svatý Narájána. Měli byste se spolu utkat.“ Titíž lidé šli vyhledat Narájánu alias Gurulingadžangama, a řekli mu: „Je tu jogín, který se s vámi chce utkat v učené debatě.“ Gurulingadžanagam odmítl a odpověděl: „Nechci být zapleten do nepříjemností nějakou debatou.“ Venkované namítli: „Měl byste se změřit s tímto sádhuem, jinak utrpí pověst naší obce. Měl byste se s tím člověkem utkat.“ Na naléhání venkovanů tedy uposlechl, ale nerad.

Tak se ti dva setkali a Raghunathprija stanovil tato pravidla: „Když v této debatě prohrajete, napíšete mi potvrzení, že jsem nepřemožitelný, a že jste prohrál. A jestli prohraji já, jsem připraven stát se vaším žákem.“ Když byla pravidla přijata oběma stranami, oba muži se posadili, a debatovali. Dvacet čtyři hodin bez přerušení vedli hovor a probrali mnoho různých otázek, až nakonec, když Raghunathprija připustil, že prohrál, padl Gurulingadžangamovi k nohám a řekl: „Vaší milostí jsem dosáhl plného poznání, jež učíte. Žádám vás o následující: přikažte mi, abych opustil toto tělo. Neboť jakou má cenu, když jsem dosáhl poznání?“ Na to Gurulingadžangam odvětil: „V této chvíli není na něco takového žádný spěch. Pobuď tady a během toho pobytu sleduj cestu oddanosti; to je můj příkaz.“

Ranghunathprija zůstal několik dní v Nimnargui. Pak odešel, jak mu jeho mistr přikázal, do Umadi. Tam po dvanácti letech intenzivního praktikování došel k plné realizaci. Pak šířil učení svého mistra v souladu s tím, co mu bylo přikázáno. V Nimbargui, ve věku padesáti let, v pátek, třetího dne svatého měsíce Čeitra roku 1879 vstoupil při plném vědomí do samádhi.

Rodina jménem Desphandé z vesnice Umadi byla velmi vážená. Nejstarší bratr a jeho mladší sourozenec získali milost jednoho mistra. Nejmladší se jmenoval Vjankateša. Měl hezkou jasnou pleť, široké čelo a jeho oči zářily a prozrazovaly hlubokou inteligenci.

Každé ráno chodil s velkou přesností do chrámu Maruti projevit svou úctu; Raghunathprija, který tam žil, ho vždy vítal pozdravem „Namaskár“. Mladý muž odpovídal, udiven tím, že ho svatý muž takto zdraví. Jednoho dne se zeptal svého staršího bratra Nanasahéba: „Proč mě ten světec, který je v chrámě, každý den zdraví?“ Nanasahéb odpověděl: „Zeptej se ho na to.“ Když příští den odešel do chrámu na daršan, jak bylo jeho zvykem, poté, co projevil svou úctu Marutimu, řekl tedy Raghunathprijovi: „Rád bych se vás na něco zeptal“. „Ano, pane,“ odpověděl Raghunathrprija bez váhání. „Vy jste světec,“ řekl mladý muž.“ Jste starší než já, proč mi tedy dáváte pozdravení Namaskár, když jdu na daršan?“ Raghunathprija odpověděl: „Nezdravím tebe, ale Skutečnost v tobě.“ V té chvíli Vjankatéša vůbec nic nechápal. Chvíli hovořil s Raghunathrpijou a řekl mu: „Chci také sledovat cestu, kterou sledujete vy; vysvětlete mi svoje učení. Chci dosáhnout úplného poznání této cesty.“ Raghunathprija

odpověděl: „Přijď sem zítra brzy ráno. Půjdeme do Nimbargui, abychom se setkali s mým učitelem, Gurulingadžangamem. On ti dá své učení.“

Příští den, po tom, co vstal za svítání a provedl všechny zbožné úkony, řekl Vjankateša matce: „Dnes se vrátím domů pozdě.“ Nevzal si „sosalo“, jak bylo zvykem, šel do chrámu Maruti ve všedním obleku a Raghunathprija ho vzal do Nimbargui. Raghunathprija pozdravil svého mistra pozdravem Namaskár! Mladý muž sepjal ruce a poklonil se před mistrem. Gurulingadžangam se Raghunathpriji zeptal: „Kdo to je?“ Raghunathprija odpověděl: „Jmenuje se Vjankatéš Desphandé a pochází z vesnice Umadi; přišel vás požádat, zda byste ho mohl učit.“ Grulingadžangam odvětil: „Ty jsi Brahmín, proto mu jen ty můžeš dát mantru, udělej to, je to můj příkaz.“ Raghunathprija, který hluboce ctil svého mistra, poslechl, dal Vjankatéšovi mantru a řekl mu: „Ačkoli jsem to já, kdo ti dává mantru, je tvým mistrem Gurulingadžangam Mahárádž, rozumíš?“ Tento Vjankatéš Desphandé se stal slavným pod jménem Bhausahéb Mahárádž.

Nevšímal si kritiky svých spoluobčanů. Po mnoha letech intenzivní a velmi přísné sádhany se Bhausahéb pozvedl do duchovního světa k jeho nejvyšším vrcholům. S bezmeznou důvěrou ve svého mistra, ve shodě s tím, co mu mistr přikázal, bohatě šířil duchovní nauku. Jeho jednání mělo velkou čistotu. Nevšímal si žádných žen vyjma své vlastní, nesahal na bohatství druhých. Jeho chování bylo přesně podle Siddhasadgurua, jak je popsáno v knize Dasbodh. Dával svou milost všem, jejichž chování bylo čisté a kdo měli upřímný zájem o duchovní cestu. Bylo zvláštním zvykem, který spočíval v přísaze prohlašující, že se člověk nedotkne ani ženy ani bohatství svého bližního. Bhausahéb Mahárádž byl přímý a přísný co se týká disciplíny, zároveň měl milou a snášenlivou povahu. V roce 1900, když se objevily překážky při oslavách Guru purnima v Nimbargui, založil podle božské vize, kterou dostal od svého mistra, gurusamádhi v Inčguiri.

Učení z Inčguiri začalo takto. Podrobný životopis Bhausahéba Mahárádže máme v knize Bhaktiča Kalas, kterou napsal Kulkarni.

Kdo to je Sadguru a jak ho charakterizovat? Je zapotřebí mít Sadgurua? Je množství vědomostí a je mnoho mistrů. Zde, pokud se nás týká, je Mistr, který má poznání Sebe (Já). Ten, kdo dává toto poznání, učí Pravdu, a to je Sadguru. V Sadguru Gítě nacházíme analýzu slova Guru v rozdělení na slabiky. Gu znamená tmu a ru znamená světlo. Ten, který polyká tmu, to znamená ten, kdo vám pomůže stát se Brahman, je Mistr. Smysl slova „Guru“ je tak jasný. „Mistr je vždy nejvyšší skutečnost,“ ujišťuje Džňánéšvar. „Mistr je nejvyšší realita a pomáhá nám stát se Jím.“ Tak praví Eknath. „Ten, kdo učí poznání Brahman, ničí temnotu nevědomosti, učí vás poznat sebe sama, pomůže vám stát se za jedno s Realitou.“ Takový je popis Sadgurua podaný Ramdasem v knize Dasbodh:„Chybují ti, kdo nutí mysl, aby vytvářela dualitu mezi Bohem a žákem; Sadguru sám způsobí, že Bůh a žák se stanou Jedním.“

V následujících verších podává Ramdas základní charakteristiku Sadgurua.:

„To, co na prvním místě charakterizuje Sadgurua je, že má vlastnit čisté poznání; jeho určení (rozhodnutí) má podobu mysli uspokojené nikoli vnějšími věcmi, ale vlastním Já.Velmi silná absence žádosti po světě, mysl zcela osvobozená a nezaujatá věcmi světa, láska obzvláště k čistému jednání, to jsou vlastnosti patřící k Sadguruovi. Bez přestání naslouchá poznání Já, a když vypráví legendu Pána Hari, i pak vysvětluje Já. Je-li tu rozlišení mezi dobrým a zlým, pomáhá to zajistit dobré živobytí světa.

Mnoho lidí tak užívá podpory devíti způsobů uctívání Boha; tudíž vy, kdo nasloucháte, vězte, že zpívat bhadžany je praxe, chovaná ve velké úctě.

To je portrét Sadgurua s důrazem, na jeho vnější kvality. „Sadguru je ve stavu Brahman. Je pravým Mistrem, který je základem našeho vlastního Já. Sadguru je bez přívlastků a bez formy.„Sadguru nemůže být popsán; Mája se ho tedy nemůže dotknout“ píše Ramdas.

Sadguru Šrí Nisargadatta Maharadž dal cenné vysvětlení, co se týče pojmů ´vnitřní´ a ´vnější´ Guru. Řekl, ´Vaše vnitřní duše je váš nejvyšší Guru. Popravdě řečeno On je Sadguru. Jen On je zodpovědný vás dostat k Cíli, protože On je Samotný Cíl. V hloubi naší duše (našeho srdce) je světlo, které je mimo čas, a svítí jemně. To je Skutečný Guru. Vnější Guru žáky poučí a radí jim. Vnější Guru je skutečný projev/odraz vnitřního Gurua. On je pravou reprezentací vnitřního Gurua. Vnitřní Guru přijímá vnějšího Gurua po určitou dobu. Vnější Guru radí a vnitřní Guru dává nutnou sílu.“

V tomto vysvětlení můžete vidět význam Sadgurua a ´vnějšího´ Gurua, který žáka poučuje. Proto nyní můžete vědět, proč potřebujete Sadgurua. Od starodávných rišiů (mudrců), kteří nám přinesli Upanišády, až po světce jako je Ramdas (autor knihy Dasbodh), všichni souhlasí s tím, že Sadguru je důležitý.

Velmi tajemná je duchovní ´věda´ neboli poznání Já. K tomu, abyste dosáhli Konečné Pravdy a Skutečnosti, je nanejvýš nutné mít Sadgurua, který Sám dosáhl Konečné Pravdy. To se praví v Katho Upanišádě. Světec Džňanéšvar ve své knize Džnanéšvari mluví o soucitu Guru téměř v každé větě. Světec Tukarám říká: „Bez Sadgurua nebudete nikdy schopni nalézt ´Cestu´. Sadguru říká, že držet se této cesty značí držet se vždy chodidel Sadgurua. Konečné Poznání není bez Sadgurua možné. Bez Sadgurua nelze nikdy dosáhnout Konečné Pravdy (Skutečnosti).“

Samartha Ramdas říká opakovaně: „Bez požehnání a soucitu Sadgurua nemůžete nikdy dosáhnout svého pravého Já.“ Sadguru Šrí Nisargadatta Maharadž nám říká: „Matka zavede své dítě k učiteli, stejným způsobem nás ´vnitřní´ Guru zavede k ´vnějšímu´ Guruovi.“ Stejně jako jsou pro dítě důležití jak matka, tak učitel ve škole, tak jsou pro hledajícího zcela nezbytní jak ´vnitřní´ tak ´vnější´ Guru. To se stane jasné z výše uvedeného tvrzení.“

Bhausahéb Mahárádž řekl, že jedinou praxí je rozpomenout se s velkou horlivostí na Boha. Máme si Boha připomínat nepřetržitě, máme meditovat a recitovat mantru, kterou nám dal Mistr, a to s velkou vírou, tvrdil Bhausahéb Mahárádž. Ve svaté knize Dasbodh Samartha řekl: „Kéž byste se rozpomenuli na Boha. Recitujte Jeho jméno. Opakování jeho jména naplní ducha blažeností. Stále se upomínejte na Boha. Ráno, odpoledne, večer.

Dostaňte se tak daleko, že už nebudete moci žít, aniž byste se rozpomínali na Boha.“

Bhausahéb Mahárádž byl stále zaměstnán. Nicméně měl trvale vzpomínku na Boha ve své mysli. Říkal: „Rozpomínejte se (myslete) na Boha s pokorou a vášní. Nechte vzpomínku na Boha růst, tak aby ve vás stále hořela, a meditujte, abyste svou mysl kontrolovali.

Proč toto horlivé usilování? Sádhaka, ten kdo praktikuje, potkává na duchovní cestě velké překážky ze strany své mysli, nečisté, plné protikladů, pyšné a bez stability. Pro všechny druhy sáddhany je zapotřebí mít mysl čistou a klidnou. Náš přirozený stav je tu neustále. Čistota mysli je zajištěna pouze tak, že zemřou naše přání, naše ego se rozpustí a je dosaženo klidu myšlenek. Jakmile je jednou čistoty mysli dosaženo, náš přirozený stav vystoupí automaticky do popředí a vše osvětlí. Člověk zmítaný nečistou myslí je osvobozen myslí čistou.

Na cestě od pochyb k jistotě nese člověk ve své mysli mnoho myšlenek o dualitě. Mantra je také myšlenka. Je-li mysl plně soustředěna na Boha, ostatní myšlenky zmizí. Myšlenka nemůže přežít o samotě. Tak i mantra, která je také myšlenkou, zmizí a mysl se uklidní, a je čistá a bez myšlenek. Tak je pro ni snadné rozpustit se v ničem. Když se mysl rozpustí, nakonec úplně zmizí a nastane plná a nezměnitelná realizace. Mysl je soustředěna na samotnou Skutečnost, aniž by tu byl pocit oddělenosti mezi tím, kdo ví, skutečností vědění a tím, co je věděno (znalcem, poznáním a poznávaným), což se nazývá nirvikalpa samádhi.

Koncentrace na samu skutečnost vede žáka k plnému pochopení „sakšatkara“ (atmasakšatkara); zkušenost opravdové povahy svého vlastní Já (svarupasakšatkara) mu dovolí dosáhnout nejvyššího stavu. Svatí zaměřovali praxi tímto směrem.“

Obdarován požehnáním a učením skvělé linie mistrů Šrí Mahárádž začal svou pouť na duchovní cestě s elánem a s odhodláním.

Překlad z francouzštiny: Sylva Daníčková

Jazyková korektura: Roman Sudín, Martin Vinkler, Gabriela a Aleš Adámkovi

Další kapitoly z knihy Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže naleznete v "Textech na pokračování".