ADVAITA.cz

Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže - Předmluva

11. 7. 2015 - Roman

Začátek

Předmluva Šrí Randžita Mahárádže

Se vzpomínkou na Jeho Svatost Šrí Siddharaméšvara Mahárádže si vybavuji úkol napsat jeho životopis. Mohu nazvat „Zlatým dnem“ okamžik svého života, kdy jsem v onom roce 1924, když mi bylo dvanáct let, obdržel jeho požehnání. Kdykoli Samartha přijel do Bombaje, nepromarnil jsem nikdy příležitost pobývat v jeho společnosti. Vybavuji-li si šťastné vzpomínky na chvíle, strávené ve společnosti Sadgurua, cítím, jaká to byla z mé strany opovážlivost, rozhodnout se psát jeho životopis. Je to jako když si „malá ústa berou velká sousta“, jak řekl Tukarám Mahárádž.

Tváří v tvář malému tvoru, kterým jsem, jaká velikost! Místem pro kanovnický sandál je chodidlo! Ostatně, mnoho vzdělanějších spolužáků, kteří navíc pobývali se Šrí Samarthou déle, by jistě odvedlo vynikající práci, kdyby se do jeho životopisu pustili. Nicméně jen on sám ví, co bylo jeho přáním. Zpráva o životě Samarthy se hlavně opírá o chvíle strávené v jeho společnosti v Bombaji. Ve Šolapuru, Bagévadi a Inčgiri jsem s ním nepobýval dlouho, nemohu tudíž dokonale popsat tato místa.

Protože se jedná o svatého s dokonalým poznáním, psát o Siddharaméšvarovi, o jeho chování, o jeho způsobu života a jeho vyučování je obtížná věc. Ramdas řekl o učiteli: “Zde se slova a myšlenky zastavují! Je čistým poznáním. Dokáže oddělit realitu od iluze!“ Způsob, jakým Samartha žil, byl tak hluboký, že je mu bez velmi jemného objasnění zatěžko porozumět. Nicméně jsem díky jeho milosti obdržel takové porozumění, že můj intelekt mohl vyvinout dostatečné úsilí, aby učinil věci srozumitelnými. Po smrti Siddharaméšvara Mahárádže, v roce 1936, nikdo nepomyslel na to, že by bylo zapotřebí psát jeho životopis. Pokud to někomu přišlo na mysl, byla tu přemíra informací se strany nespočetných žáků. Ani my jsme neměli chuť psát nějaké vzpomínky, a stojí za to říci, že je to naše hanba.

V letech 1925-26 byl uveřejněn v marátí a v angličtině „Zlatý den“; tímto spisem Šrí Samartha vrhl do světa následující výzvu: "Zjevuji vám Boha, protože duchovní život je cílem lidského života, jediným cílem. Jsem zde tedy proto, abych zjevil boha každému; kdo touží po duchovním životě, ať přijde ke mně, získá boha a obdrží hlubokou radost. Duchovní život znamená udělat konec utrpení a dosáhnout radosti všech radostí. Duchovní cesta začíná po narození; lidská bytost na sebe bere tělo a v tom případě jenom potká-li Sadgurua s dokonalým poznáním, může dojít k dosažení vítězství v jediném okamžiku." Tak řízně hovořil Šrí Samartha. Jak to říká Tukárám Mahárádž: „V tomto těle. Těmato očima. Dosáhnu Absolutní Svobody“.

Siddharaméšvar sám realizoval pravdu tohoto tvrzení a dal ji k dispozici všem, kdo byli spoutaní. Aby se toto učení ještě více mohlo svobodně rozšířit, rozeslal v roce 1925 kopie „Zlatého dne“ do různých částí Indie i do zahraničí.

Zpočátku, protože mezi žáky bylo více Gudžarátů, kázal Samartha v gudžarátí. Po roce 1926, vzhledem k tomu, že počet žáků maráthí stoupl, začal dělat promluvy v maráthí. Hovořil v maráthí v Šolapuru a v Inčgiri, a jazykem Kannada hovořil v Bagévadi. Ovládal mistrně tyto tři jazyky. Všude se obracel na lidi velmi prostou řečí, a proto byl srozumitelný všem. Spiritualita je zpočátku těžko pochopitelná, je tudíž velmi obtížné začít s používáním mnoha důležitých slov a činit je složitými není dobré. To bylo jeho pevné přesvědčení. Dávat při promluvě jednoduché příklady z běžného života, srozumitelně svůj námět uspořádat, to pomáhá prostým lidem, aby snadno chápali. Například: slovo mhanné (mluvit) pochází od mana (mysl). Mhanné sandalé (přestat mluvit) znamená: unmana zhalé (ztratil zájem, bez zájmu). Unmana (lhostejný, netečný, nezaujatý) znamená uné mana (netečná, nezaujatá mysl). Říkal, že ve všedním životě také mají všechna slova bohatý smysl. Například slovo pali (lžička užívaná při obřadu, jíž je odměřováno po troškách) se užívá k pochopení toho, že na duchovní cestě poznání, ono dávané po troškách, lžička po lžičce, nám dává růst; když slova dělíme (drobíme) v duchovním stejně jako v běžném životě, docházíme k pochopení jejich plného smyslu. Tak Svatý Ramdas říká v knize Dasbodh: "Slova jsou velmi prostá! Smysl je velmi hluboký!"

Šrí Samartha nás nejprve učil poznání, potom hovořil o nepřipoutanosti k radostem světa, nakonec vyučoval nejvyšší oddanost. Se stejnou pečlivostí nás seznamoval se svatými knihami jako Dasbodh, Jóga Vasištha, Eknath Bhagavath a "Sadáčar" ctihodného Šankaráčárji, a na základě těchto svatých knih nechával povstat celé poznání. Protože byla svatá kniha Dasbodh blízká jeho Sadguruovi Šrí Bhausahébovi Mahárádžovi, Šrí Siddharaméšvar Mahárádž nám často vyprávěl její obsah. Mezi svatými knihami dal Svámí Ramdas v knize Dasbodh celou plnost poznání. Žáci mají všechno pochopit zcela jednoduše a přirozeně, takové měl přání v hloubi svého snažení. A tak, spolu s působením Zlatého dne, zatímco postupoval svým vlastním a specifickým způsobem, cvičil žáky.

"Dal jsem vám poznání a s chrámem poznání, spolu s dómem uctívání, byla dovršena celá práce mého vyučování. Dosud jsem na vás nic nechtěl, žádným způsobem. Nicméně dnes vás žádám o jednu věc, totiž abyste nezapomněli pravidelně vykonávat praxi čtyř základních bhadžanů mého Mistra Samarthy Bhausahéba Mahárádže, vykonávejte je, to je můj příkaz!"

Jeden z našich spolužáků, Narmadašankar Morešvar Doté, obdržel ve svém raném věku požehnání Šrí Mahárádže. Když se přestal zajímat o svět, když opustil svoje pozemské statky, odcházel každý měsíc Šravan na týden do Inčgiri.V té době jedna z žaček Bhausahéba Mahárádže, Rukmabai, pobývala v poustevně a její práce spočívala v tom, že se starala o púdžu, a o vše, co souviselo s tímto místem. Ke Šrí Siddharaméšvarovi, který byl jejím učitelem, měla stejné city, jako ke svému Guruovi. A mnohokrát se stalo, že poskytla v Inčgiri pohostinství. Když Narmadašankar pobýval v Inčgiri, sbíral za pomoci Rukmabai informace o dětství Šrí Siddharaméšvra Mahárádže, o jeho Uskutečnění, o jeho způsobu života, a psané poznámky o tom všem uschoval.

Když byl v letech 1953/1954 Narmadašankar Dové v Bombaji, přišel mě navštívit; řekl tenkrát z ničeho nic, že nikdo z nás nenapsal životopis Šrí Mahárádže. Ten životopis bychom měli napsat. Proč bychom ho nenapsali? Potom řekl, že má spoustu poznámek, které si o Šrí Maharádžovi dělal, a to nás naplnilo radostí a nadšením se do toho pustit. Scházeli jsme se každou neděli a když jsme se všichni posadili, začali jsme psát. Tak přišel životopis na svět. Mezi spolužáky, kteří se účastnili této práce, byl nejvíce hoden úcty Kantilal Naginadas Šaha (Kanti Mahárádž), činný ve službě u Šrí Mahárádže od roku 1927. On, Morešvar Doté a Džajašankar Šukla přicházeli pravidelně. Protože to byla společná práce, mohli jsme ji dělat dobře. V letech 1961/1962 jsme psaní dovedli do konce života Šrí Samarthy. Z jistých důvodů se tu práce zastavila. Osm či devět let minulo, aniž bychom co udělali. V letech 1971/1972 nás požádal jeden z našich spolužáků, úctyhodný Kandérava Átmarám Sabnis alias Bainath Mahárádž, abychom souhlasili s přeložením původně v gudžarátí psaného životopisu do maráthí. A kdosi věru kompetentní, Šrikanta Gogté, okamžitě s radostí souhlasil. Pustil se do této práce podle životopisu pod dohledem svého učitele Marutirava Šivarám Kamboli, alias Nisargadatta Mahárádže, jednoho z našich spolužáků. Cítili jsme, že co říká, je správné, a že úkol přeložit životopis do maráthí mu může být svěřen; ale jeho zdraví se náhle zhoršilo a práce se zastavila. Po dlouhém údobí, někdy v roce 1987, sto let po narození Siddaharaméšvara Mahárádže, padesát jedna let po jeho smrti, byla, díky jeho milosti, vydána první edice knihy.

V souladu s originálem byl životopis Samarthy psán v gudžarátí. Posléze byla provedena vynikajícím způsobem nutná úprava životopisu, s upřesněním chronologie a s označením kapitol. Potom, co došlo během překladu k mnoha obtížím vzhledem k špatnému zdraví překladatele, byla práce konečně završena, za velké péče a radosti. Mnoho dlužíme Gogté za všechny informace, které nám předal. Jiný žák Nisargadatty Mahárádže, Omprahaš Mudojé, se vydal do míst Malvan, Mapsa (Goa) a Púny, odkud byl Gogté, aby se seznámil s jeho překladem a dokončil ho. V závěru práce na životopisu našeho Učitele, kterou začal Gogté, se dal s velkou upřímností a hlubokou láskou do služeb svého Sadgurua Nisargadatty Mahárádže. Je naprosto hoden chvály a zaslouží si vroucné díky. Omprakaš Mudojé odešel do míst, kde žil Gogté, a vlastními prostředky, aniž by od někoho co chtěl, vykonal svou práci; je od té doby příkladem všem. Závěrem výčtu našeho podrobného přehledu o těch radostných věcech budiž řečeno, že péče toho, kdo dokončil životopis, vycházela ze srdce. Vyslovujeme za jeho práci veškerou poctu Omprakašovi Mudojé. Jeho skromnost v této věci ukazuje, že mu Siddharaméšvar Mahárádž udělil své plné požehnání. Úsilí Omprakaše se týká na prvním místě duchovního života; přejeme mu štěstí a naše požehnání je s ním. Vzhledem k mému vysokému věku jsem nebyl schopen podobné úsilí vynaložit a jednat podobně hbitě.

Jeden z našich spolužáků, Khandorava Sabnis, odevzdal skvělou práci na rukopisu, nicméně nebyl přítomen, když se životopis stal slavným. Slova nepostačují k popsání radosti, jakou by cítil, kdyby byl přítomen. Milostí našeho Sadgurua byl překlad ukončen a vytištěn. Všechno požehnání je jen jeho požehnáním. Ze starších našich spolužáků, od Kantilal Šahy a Džajašankary Šukly po Morešvara Doté, k těm, kdo s nadšením dovršili úkol upravit čtyři či pět pasáží, všem těm, kdo každou neděli přicházeli k nám, aby věnovali svůj čas oné trpělivé práci psaní, pečlivě a aniž by se unavili, těm všem z hloubi srdce říkám: Děkuji.

Tak spatřil tento životopis světlo světa; je to štěstí, jehož cenu nelze vyjádřit; nemohlo by k němu dojít, kdyby jeden z našich spolužáků, Narmadašankar Dové, nebyl inspirován milostí Samarthy. Tato inspirace je tak důležitá, že bez ní by životopis velkého světce zůstal v temnotě a svět by o něj byl ochuzen.

Z hloubi srdce děkuji správě asociace Nisargadatty Mahárádže a Nissargadatta Adhjátma Kendra samotné za velkou laskavost, s níž vytiskli tento životopis.

Randžit Mahárádž, Bombaj

Překlad z francouzštiny: Sylva Daníčková

Jazyková korektura: Roman Sudín, Martin Vinkler, Gabriela a Aleš Adámkovi

Další kapitoly z knihy Životopis Šrí Siddharáméšvara Mahárádže naleznete v "Textech na pokračování".