ADVAITA.cz

59. Bezforemné Brahman

8. 7. 2015 - Aleš

Stejně jako je nebe (prostor) bezforemné, je i Brahman bezforemné. Prostor nemá žádný tvar ani kvality, nic. Nicméně je představitelný a důvěrně známý a proto existuje. Podobně Brahman je jako prostor. Během toho, co spíme, si nic neuvědomujeme, ale přesto existujeme. Prostor je stejně jako tento stav prázdný. Potom přichází vědomí a s ním nastává kvalita „vědění“. Toto vědomí je základní iluze neboli múla-mája. Jedná se o skutečný počátek. Tento Bůh se nazývá Íšvarou. S tímto vědomím přichází stav „vědění“ a s ním vyvstává dualita Puruša a Prákrti (tedy vědomí bez objektů a vědomí s objekty).  Tomu se také říká Šiva-Šakti, což značí spojení mužského a ženského principu. Prákrti je prvotní činnost, první „kruti“. Tento stav se také označuje jako „Iluze s atributy“ neboli guna-mája se třemi gunami.

Višnu je vědomí. Brahma je prostřední aspekt (stvoření) a potom tu je Šiva (zničení). Být probuzený je přirozený úkaz. Během spánku jste napůl probuzeni a poté, kdy se probudíte, jste plně probuzeni. Když jste probuzeni, vytváříte si svůj vlastní svět. Tuto sílu v sobě máte vrozenou. Můžete vytvořit stovky takových světů. Původní vědomí je známé vyrovnaností všech gun; říká se tomu též „mocný princip“ (mahat princip). Nevíte-li nic o sobě a chcete-li poznat ostatní, je tento stav znám jako třetí tělo (kauzální tělo). Nevědomost neboli tama-guna je jeho kvalitou. Také se to nazývá akáša (prostor, ve kterém se objevuje svět). To, co to popisuje, lze označit jako mysl. Intelekt je název pro nástroj potřebný k přemýšlení o tom všem. Být na to pyšný je stavem označeným jako ego či ahankar.

Bůh je počáteční hnací síla, která v Brahman vyvstává. To samotné se nazývá Bůh, a jedná se o prvotní iluzi (múla-máju). Prvotní iluze, která je jemnými elementy a stavem, jenž porušuje vyrovnanost gun, je dosud stavem nehybnosti. Jakmile se začne hýbat, nazve se principem vzduchu neboli větru (váju). Je tu pět oceánů. Pět elementů (1. země, 2. voda, 3. oheň neboli světlo, 4.vzduch či vítr a 5. nebe neboli prostor) je těmito pěti oceány. Vědomí (mahat) je šestým a čajtanja sedmým oceánem. Takže se říká, že tu je sedm oceánů.

To, co je zjevné, je zničitelné. To, co si myslíte, že je, ve skutečnosti není. Není to něco, co si představujete, a nemůžete si ani představit, jaké to ve skutečnosti je. Měli byste to poznat takové, jaké to je, když je to přirozeně samo sebou. Potom to nebudete znát (vidět) prostřednictvím své touhy. Váš vnitřní pohled, „zření Já“, je Šiva-Šakti neboli kvalita Šivy, čili laskavost. Z tohoto „zření Já“ dochází ke stvoření vesmíru. V tomto stvoření vám není touha k užitku, neboť vy tu existujete předtím jako první, a až potom přichází pohlížení na objekty. Nezapomeňte, že celé toto stvoření probíhá uvnitř vašeho „zření Já“.

Můžete ukázat na dům tím způsobem, že se ho dotknete svým prstem, ale ve skutečnosti tu je pouze hmota (země neboli hlína, ze které byl postaven), a vy to označujete názvem dům. I když víte, že to je země, stejně to nazvete domem. Vidíte zemi a označujete ji svým domem, ale kdybyste dostal nařízení ho sníst, řekl byste, že se jedná o zemi a nesnědl byste ho. Dům je k tomu, aby se v něm bydlelo, nikoli k tomu, aby se jedl. Podobně tento svět je pouze k tomu, aby byl viděn, a není v něm nic, do čeho byste se měli prostřednictvím své přitažlivosti (touhy) zaplétat. Tento stvořený svět je nepochybně zemí, ale není možné, abyste vtěsnali všechny pozemské cesty do balíčku o hmotnosti pouhých 50-ti gramů a přinesli ji sem.

Cesta je jen jméno. Je to pouze země; to je to, čím je. Pokud se pokusíte přinést sem cestu, přinesete místo toho balíček o hmotnosti 50-ti gramů. Cesta je jen jméno, ale když jí sem chcete přinést, budete muset přinést hrst země. Vaše tvář je to samé. Nemůžete dokázat, že je to tvář. To je důvod, proč se říká, že svět je vytvořen jen ze země. Ze země vše vyvstává, do země se vše vrací a vše je nakonec zemí překryto. V jedné prastaré legendě byla Bhasmasurovi udělena schopnost přeměnit vše, na co položí ruku, na popel. On sám byl na počátku jenom zemí. Vše ve světě je v podstatě nic než země. Vědět, že vše se stane zemí (prachem), značí schopnost vidět okem inteligence. Jdete-li ještě hlouběji, vidíte, že celá země je pohlcena vzduchem a vzduch je rozpuštěn v nebi. Nebe (prostor) je životní energie. Jméno a forma jsou pouze představy. Základem je čistě jen tato životní energie neboli čajtanja. Pohlédněte na to, co se stane, když se země smíchá s vodou. Vytvoří třetí předmět, který se nazývá bahno. Když se květy a provázek spletou dohromady, dostaneme věnec. Tvar se mění, jména se mění, ale i tak tu je jen země. Hliněný hrnek, jakmile praskne, se nazývá úlomky či střepy. Nejste jednotlivými těly, vy všichni jste životní energie. Muž, žena, dcera, syn, to vše je pouze tato čajtanja. Všichni vzešli z Jednoho.

Počáteční číslice je jednička (1). Čísla se začnou postupně zvyšovat, jedno za druhým. Třebaže se čísla mohou rozrůst do nekonečna, základní číslicí je Jednička, která tu zůstává, jakmile dojde k zániku veškerého číselného vývoje. Takže pouze Jednička je tu, nikoliv něco dalšího. Vědět, že tu je Jednička, je moudrost, vědět, že tu je mnohočetnost, je nevědomost. Vítr, vody, Matka Země, Pán Vod, Pán Ohně, vše je „Jeden Nárájana“. Ve všem přebývá pouze Jedna životní energie. Mysl a intelekt jsou pouze čajtanja a není tu žádné „já“, které by na sebe bralo oddělenou existenci. Pouze to by se mělo odstranit. My to nechápeme, avšak je nutné, abychom pochopili, že toto „já“ je falešné. „To“, co ví, že „já jsem vše, co existuje“, a že to je pouze jedna životní energie, je Šiva. Když si myslíte, že to, co nazýváte „Mnou“, je jen tělo, pak se stáváte malými tvory, a to předznamenává rozpínavost světské existence.

Učitelé v iluzi, jenž jsou sami nevědomí, nás učili „já jsem ego“. Potom je zkušenost světa omezená touto mezí poznání. Kvůli tomuto učení se „já“ musí stát psem nebo kočkou. Prostřednictvím tohoto světského učení dojde k nárůstu touhy a individualita si založí rodinu, vede rodinný život, a když v tomto těle zemře, potřebuje další tělo. Opět vede rodinný život. Kvůli touze dostává jedno tělo za druhým a získá tolik zrodů v těle, kolik si určí podle svého přání. Podíváte-li se na to, co je pod mikroskopem, poznáte, že svět je plný nepatrných bakterií. Otec (matka) se hodně strachuje o svou rodinu a stává se více znepokojen, než někdo bez rodiny. Obává se třeba jen mravence. Snaží se ochránit sebe a ostatní před dotírajícími mravenci. Prosím řekněte mi, co je v těle tím, co zemře. Pět elementů nikdy nezemře.

Představte si, že se někdo narodí a dostane nějaké jméno. Jenže tento novorozenec už po dvanácti dnech zemře. Je pryč. Umřel, ale lidé zaevidují jeho jméno. Držitel tohoto jména je pryč. Nemůžeme ho potkat, protože byl pouze představou. Když lidé dají dítěti jméno, začne jim bujet fantazie, ale to vše je konceptuální myšlení. Dají jméno, které jim přijde na mysl. Nikdo nemůže říci proč, ale jsme velice posedlí jménem a společenským postavením. Jsme naplněni obavami, aby právě to naše dítě nebylo očerněno. Jeho věhlas by neměl být zhanoben. Jak usilovně se snažíme být opatrní na tyto věci. Veškerá tato pýcha se týká pouze něčeho, co je falešné. Pokládat to, co vidíme, za skutečné, je nevědomost. Chápat jako falešné vše, co vidíme, je Poznání. Třídit vše do různých skupin je nevědomostí a vidět vše jako Jednotu je Poznáním. To znamená, že nahlížet na vše pohledem Gurua, je Poznání. Vše je v podstatě Brahman.

Co je falešné? Jméno a forma jsou falešné. Obraz Poznání je obraz Pochopení. Ten, kdo to zváží, je „člověk se schopností rozlišovat“, tedy král. Ten vše prošetří. Odpozoruje veškeré pozorování. Pozoruje „pozorovatele“, který je pozorující. Také pozoruje moment pozorování. Když se pozorování dostane do krajního bodu, uvědomíte si zde přesný okamžik neboli počátek pozorování. Ten, kdo si to uvědomí, je „skutečný pozorovatel“, král (parikšit). Je nutné, abyste vše prošetřili. Zvážením všeho se dostanete k poznání. Když tu není podrobné prošetření, je tu nevědomost (avidja). Tato nevědomost je nepozornost, zvaná avidja. Správná pozornost (myšlení) je moudrost neboli „správné poznání“, zvané suvidja. Vidět a chápat vše takové, „jaké to je“, znamená mluvit pravdu. Lidé říkají něco jiného, protože pro ně je „skutečnost“ naprosto odlišná, a jsou na to pyšní; stejně prohlašují, že mluví pravdu. Všechny tyto světské řeči jsou jen mazané triky a klamy.

Pouze ten, kdo má „Skutečné poznání“ (vidžňána), může říkat pravdu. Je velice obtížné říkat pravdu. Pouze Bůh dokáže zpracovat a pronést pravdivou řeč. Jedině Bůh dokáže jednat podle toho, co je skutečně uvnitř. Lidé mluví falešně, když se vyjadřují hrubě o pravdě. Toto vše je klamavé jednání. Matka, otec, děti – to vše je Bůh, Ráma. Jestliže řeknete „pes“, je to pes, pokud řeknete „Bůh“, je to Bůh (Vitthala). Já je všemi bytostmi. Co se myslí zřením „celého vesmíru“? K „Jednomu Bytí“ je vše připojeno, tedy všechny tvary. Všechny podoby, nekonečný počet tváří, nekonečný počet rukou a veškeré jejich aktivity jsou oděny do „Jednoho Bytí“. Ardžuna to spatřil ve chvíli, kdy Pán Krišna odhalil svou „pravou tvář“.

Pýcha na své tělo (ego) je démonem Narakasurou. Zabít ho je obtížné a zároveň velice snadné. Není tu žádná smrt. Nic
v tomto světě není nikdy zcela zničeno. Kdyby se tak stalo, kam by to odešlo? Odkud přichází to, co ve skutečnosti není? Ze všech Panduovců pouze Abhimanju zemřel. Abhimanju je pýcha. Nicméně všichni Kuruovci, kteří měli zlou mysl, a byli připoutáni ke svému tělu, byli zabiti. Syn Gurua (Guru-putra) ví, že „Vše je Jedno“ bez druhého.

23. 9. 1935