ADVAITA.cz

57. K pochopení vědomí je nezbytná oddanost k Satguruovi – (Nirupany)

2. 7. 2015 - Gabriela

Nirupana 57

Neděle, 5. srpna 1979

To, co si uvědomuje, je bezforemné. Je to jednoduše vědění. Jelikož nemá žádnou formu, nevykonává žádné činnosti. Je pozorovatelem. Vidí vše. Jste-li o tomto přesvědčeni, nebude zde již dále žádná touha.

Vidíte oblohu. Má hranice. Nicméně vy jste neomezení. Musíte být o tomto přesvědčeni. Dokud se považujete za viditelnou formu, budete čelit smrti. Potulujete se všude možně po světě, protože se považujete za viditelnou formu. Dokud toto neskončí, nebude pro vás existovat klid. Těší-li vás naslouchat této promluvě, věnujte pozornost. Díky naslouchání těchto slov viditelná forma zmizí. Vy nezmizíte. Nesnažte se hledat přirozenost Pravdy (vaše „Já“) – pouze si buďte vědomi faktu, že pokládáte falešné za pravdu.

Pravdou je, že vědomí vám je nakonec k ničemu. Ve společenství Satgurua se pročistí. Jakmile k tomu dojde, lidé za vámi budou chodit pro váš daršan (požehnání pohledem). I když víte, že nejste vědomí, lidé za vámi budou přesto chodit pro svatý pohled vašeho vědomí. Můžete se stát nesmírně vzdělaní, přesto vaše tělesné vědomí neodejde. Musí odejít. Dům je můj, ale já nejsem domem. Podobně vědomí je moje, já však nejsem vědomím. Každá viditelná forma je časem omezená. Řeknete, že umřela. Dokud budete používat slovo „já“, tělesné vědomí vás neopustilo.

Mája je kombinací jména, formy a vědomí. Vy jste ale znalcem toho. Znalec je zde, ale nemá žádný pocit „být znalcem“. Zjistěte, co to znamená. Ten, kdo má vědění, má také konec. Znalec je nazýván znalcem, protože rozpoznává toto vědění. Není znám vědomí. Cítí, že „On je“, ale není tímto pocitem. Je znalcem Toho.

Matka je smutná, když vidí, že má její dítě bolest. Chápe bolest dítěte, ale není dítětem. Podobně je nedotčen znalec. Není životní sílou, tudíž nemůže zasahovat do vědomí. Vy chcete poznání, které by zapadalo do vašeho vědomí, avšak vědomí je výtažek pěti elementů. Když vědomí odejde, poznání nezůstane. Říkáte, že znalec nezůstane, ale kdo je Svědek toho? Říkáte, že poté, co vědomí odejde, nic nezůstane, pak kdo klade tuto otázku? Co získáte, jestliže toto vše popřete? Strach ze smrti tu bude pořád dál.

Žijete dál přijímaje osobu – ego – „Já jsem toto“, „Já jsem jako tamto“. Bez toho se necítíte pohodlně. Jen zřídka žije někdo bez ega. Když jste ničím, budete pořád schopni říkat „Já jsem Brahman“. Když říkám „Jsem znalec“, je to pouze pro vaše pochopení. Vědomí je primární (kořennou) májou. Je matkou světa. Zůstává se znalcem jakožto jeho stín.

Jakmile se vzdáte tělesného vědomí, kdo je manžel a jak se vztahuje k manželce? Vědomí je velmi mazané. Nelze říci, co udělá a jak bude jednat. Ale v případě džňánina je jako jeho stín. Bdění, spánek, bolest a potěšení jsou kvůli vědomí. Může mít bolest či radost dopad na toho, kdo realizuje, že není vědomím? Já nemám se samotným vědomím nic co do činění, tak co (pak) lze říci o věcech poznaných skrze vědomí? Pokud někoho obviním z toho, že je hlupákem, je to obvinění mého vlastního vědomí, jelikož je zde pouze jedno jediné vědomí.

Nasloucháním tohoto, se stanete prázdní. Chcete-li udržovat své vědomí nedotčené, tak sem nechoďte. Není snad překážkou? To, co spatřuje tělo, je uvnitř těla. Je to vědomí. Znalec nepovažuje žádnou viditelnou věc za skutečnou. Svět je poznáván skrze nevědomost. Nikdo tomuto faktu nerozumí. Místem zrození vědomí je nevědomost. Nejprve byla stvořena nevědomost. Devět měsíců byla stísněná. Pak přišla na svět. Jakmile nevědomost odejde, vědění zmizí. (Nevědomost značí neprojevené).

Jedině prostřednictvím meditace poznáte, jak přesně jste. Když se vědomí stane čirou nevědomostí, říká se tomu samádhí. Dokonce ani někteří velcí světci se nezamýšleli nad tím, kdo byl po dobu devíti měsíců uzavřen. Kdo vidí? Vědomí vidí, ale jeho chování závisí na životní síle. To, co přijímá obraz jako skutečný, je také nevědomost.

Guru je tím nejdůležitějším slovem ze všech slov. Není individualitou (osobností). „To“, skrze co vyvstal projev, je Guru. Zpočátku mějte na paměti „Nejsem tělo, ale vědomí v těle.“ Je těžké takto setrvat. Proto lidé začali vědomí ztotožňovat s Rámou, Krišnou nebo Brahman. Nejlepším způsobem, jak uctívat vědomí, je považovat ho za Gurua (pečovat o něj jako o Gurua). Takto je potěšeno. Potom se tato oddanost a oddaný stanou jedním a jeho poznání bude ve své podstatě Bohem. Vědomí je vědění. Ten, kdo je znalcem vědomí, nemá žádný pocit „bytí znalcem“. Vědomí má mnoho tváří. Bylo vytvořeno. Jeho Zdrojem je nevědomost. Ten, kdo toto pochopil, nemá žádný pocit „bytí znalcem“. Každý je přesvědčen, že vše, co ví, je celkem správné. Jak pošetilé (výstřední)!

Ve vězení po dobu devíti měsíců byly spolu s nevědomostí vytvořeny stavy bdění a spánku, stejně jako hladu a žízně. Vědomí v těle je tou největší překážkou. A abyste ho snesli, musíte dělat tolik věcí. Na to, abyste ho pochopili, je nezbytná oddanost k Satguruovi.

Svět je stvořen skrze čirou nevědomost. Pocit „Já jsem“ je také neskutečný. Toto poznání je vlastně prosté a otevřené; proto pro něj není mnoho příjemců. Lidé jsou přitahováni k tomu, co je složité a komplikované.

Stejně jako má jelen pižmo v pupku, rozpoznejte vůni uvnitř vašeho srdce. Vědomí v těle je potravinovým výtažkem. Je vůní. Tato vůně slábne, jakmile prána ztrácí svou sílu kvůli nedostatku potravy a vody.

Věnujte pozornost posluchači a „koho“ informacím naslouchá. Pak na vás sestoupí Satguruova Milost.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

Další nirupany Šrí Nisargadatta Maharadže naleznete v "Textech na pokračování".

Překlad: Gabriela Adámková