ADVAITA.cz

58. Kdo je Bůh? (z knihy Vše je iluze)

1. 7. 2015 - Aleš

Žák se zeptal Mistra: „Kdo je Bůh?“ Ten mu odpověděl: „Životní energie neboli Čajtanja je Bůh.“ Životní energie je vaše bytí neboli existence. Bohové z hlíny či kamene jsou vykonstruovaní Bohové. Bohové, vytvoření představivostí, zaniknou v momentu, kdy skončí velký kosmický cyklus neboli kalpa. Čajtanja je základ, původ všech vtělení Višnua, jakými jsou Ráma a Krišna, nebo vtělení matky Prakrti, jako jsou Ambika nebo Sarasvatí. Višnu je životní energie. Tato životní energie je Bůh. Pán Šiva řekl Párvatí, že životní energie, která vším hýbe, je Bůh. Ta je ve všem vrozená. Je to Bůh, jenž je čirou Čajtanjou. Ten, kdo Ho rozeznává, se také nazývá Bohem. Světec Jádžňavalkja byl optán svým žákem: „Kdo je Bůh?“ Světec mu odvětil: „Ty jsi Bůh.“ Myslete na to, že jste Bůh.

Dva žáci, jeden Bůh a druhý démon, šli ke Guruovi. Guru jim oznámil: „Ty jsi To.“ Démon šel domů a pokračoval v pojídání masa. První žák, který byl Bohem, začal přemýšlet: „Jak mohu být Bohem?“ Šel tedy znova ke Guruovi a řekl mu: „Prosím, odhal mi, jak mám být Bohem.“ Guru mu řekl: „Bůh je to, co oživuje tělo. Tělo není Bůh. Životní energie je Bůh a to jsi ty sám.“ Jaký je rozdíl mezi mrtvým a živým? V živém je pohyb, kdežto v mrtvém je nepohyb. To je ten rozdíl. Je tu sedm základních faktorů, které tvoří tělo, jakými jsou kosti, svaly, krev atd. To vše se nazývá Dhatu, neboli základní elementy těla. To je fyzické tělo. Tyto elementy jsou prostředky k tomu, aby fungovala továrna, které se říká tělo. A produktem této továrny není nic než výkal. Nejsem fyzické tělo. Nejsem jemné tělo. Toto tělo může být neustále trestáno, což znamená, že každý den obdrží postih. Individualita neustále trpí trestem. Kdo je ten, kdo by měl být nazván mnichem? Ten, kdo se zřekne vnějších věcí a říká si sannjásin? Ne. Jednoduše se vzdát vnějších věcí z vás sannjásina neučiní! Nejsem-li myslí ani intelektem, pak činy, vykonané myslí a intelektem, ať už dobré nebo špatné, nejsou rovněž moje. Ten, kdo to ví, je Osvobozený.

„Mysl“ značí něco říkat nebo něco prosazovat. Neříkat nic značí opuštění mysli. Jakmile je mysl takto zanechána, je vše zapomenuto a „nic“ nezůstane. To je kauzální tělo (karana-déha). To je noc nevědomosti. Pokud detailně prostudujeme takzvané zapomnění, zakusíme, že tu je toto „nic“, které se nazývá kauzálním tělem. Jakmile je vše zapomenuto a zůstává tu toto „nic“, nezbývá, než se vzdát
i tohoto „nic“. Pokud je vše tímto způsobem provedeno, vše odhozeno, pak to, co zůstává, jste vy sami. Toto vědomí je Brahman. On je znalcem třech světů, bdělého stavu, stavu snění a stavu hlubokého spánku. Bdělý stav je Brahmův svět neboli Satja-lóka, stav snění je svět Višnua neboli Vaikuntha-lóka a stav hlubokého spánku je svět Šivy, tedy Kailasa-lóka. Paramátman je za všemi těmi světy.

Ve snovém stavu tu je entita, která sní, a která je někým jiným, než postavou ve snu. Sen přichází a odchází, hluboký spánek přichází a odchází, i bdělý stav přichází a odchází. Poznání jakékoliv věci přichází a odchází. Poznání samotné přišlo a potom odešlo. Každá věc, která přichází, jednou odejde, ale vy zůstáváte. To, co je neměnné a věčné, jste „Vy“. Vy pozorujete všechny tyto stavy. Jakýkoliv vjem (chuť), který nastane, zajisté odezní. Jakýkoliv zakoušený požitek časem odešel. Můžete rozumět čemukoliv, ale to, co chápete, tu nezůstane, neboť to vše existuje v iluzi, a tudíž pomine.

Narodí se dítě, a jestliže zemře, jeho tělo pohřbíme. Uděláme to, protože dítě je mrtvé a už je zkrátka pryč. Takže pochopte, že dítě, jeho báječnost, radost a péče, kterou jste mu dali – to vše je pomíjivé, smrtelné, tedy ve sféře smrti, v iluzi. Vše, co je v této sféře, vše, z čeho se těšíte, vše, co lze zakusit, i poznání – to vše není nesmrtelné, tudíž je to mrtvé. Prý si sečtělí lidé, překypující poznáním, užívají nektaru nesmrtelnosti, ale všechny jejich vědomosti, spolu s poznáním Vaikunthy a Kailás, jsou mrtvé, neboť oni sami nejsou nesmrtelní. Pouze realizovaná bytost, tedy On, Džňánin, který dosáhl Sebe-poznání, se těší z „Nektaru Nesmrtelnosti“.

Narodilo se dítě, které vidíme před sebou. Jenže vzápětí onemocnělo a nakonec umřelo, tudíž se objevilo jen na krátkou dobu. Náhle bylo k ničemu. Pouze Džňánin pije Nektar nesmrtelnosti. Měli byste se také napít tohoto nektaru. Guru je Já, jež je ve všech bytostech. Když to takto prohlásíte a zakusíte, váš úkol je hotov. On je ve všem. On je To, co je nesmrtelné. Měli bychom realizovat, že On je věčný a měli bychom být jen Jemu oddáni.

Pouze On je důvěryhodný. Měli bychom věřit pouze Jemu. On je ve všem. On existuje před vším a On tu stále zůstává, když vše zmizí. Pochopit to značí opravdové uctívání Boha. Znát jemný princip se nazývá Sebe-poznání a ten, kdo jej zná, se nazývá Džňánin neboli Mistr Sebe-poznání (On). Všechny zkušenosti jsou pouze Bůh, Šrí Hari (Višnu). Uctívat Ho jakožto Toho, kdo je ve všem a pořád, se nazývá Skutečné Uctívání.

Pán třech světů přebývá ve všem. Nejvyšší Já, Paramátman, je tu vždy ve Svém nedotčeném prapůvodním Bytí. Neříkejte: „To, co je uvnitř mne, je Bůh, ale v tobě Bůh není.“ On je ve všech tvorech. Proto jednejte s pocitem Jednoty se vším. On byl před vším stvořeným, a když v Něm nastal určitý pohyb, stal se vzduchem, větrem. Všechna těla byla stvořena až poté. Já, Átman, je Bůh a nezapomeňte, že vy jste Átman. Meditujte na to.

22. 9. 1935

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharadž Ki Dže

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej 

další kapitoly z knihy ´Vše je iluze´ jsou v "Textech na pokračování"

překlad Aleš Adámek