ADVAITA.cz

60. Prožívejte fakta, ne iluze (z knihy Já Jsem To)

29. 6. 2015 - Martin

T: Války a revoluce, ani nemocné matky a hladovějící děti, mým snem přece nejsou. Nepoctivě získané a zneužité bohatství taky není můj sen.

M: A dál?

T: Sen přece nemůže sdílet víc lidí.

M: Ani bdělý stav. Všechny tři stavy – bdění, snění a hluboký spánek – jsou subjektivní, osobní, soukromé. Jsou obsaženy a zakoušeny v malinké bublince vědomí, zvané „já“. Skutečný svět leží za tímto „já“.

T: Já nebo ne-já, fakta jsou skutečná.

M: Samozřejmě, že jsou fakta skutečná! Vždyť v nich žiju. To vy žijete jen ve fantaziích. Fakta nemohou být nikdy rozporná, zato váš svět je plný rozporů. Rozpor je známkou něčeho, co není pravdivé. Skutečnost si nikdy neprotiřečí. Stěžujete si například, že lidé jsou strašně chudí. Ale přesto se s nimi nerozdělíte o svoje bohatství. Vadí vám válka v sousední zemi, ale válce v nějaké vzdálené oblasti sotva věnujete pozornost. Pro­měnlivé úspěchy vašeho ega určují vaše hodnoty. Myšlenky „já myslím“, „já chci“, „já musím“ jsou pro vás něčím absolutním.

T: Zlo je nicméně skutečné.

M: Není o nic skutečnější než vy sám. Zlo je v chybném přístupu k pro­blémům, které jsou tvořeny nepochopením a chybným konáním. Je to začarovaný kruh.

T: Dá se z tohoto kruhu vystoupit?

M: Z neskutečného kruhu nemusíte vystupovat. Stačí jen pochopit, že ve skutečnosti vůbec neexistuje.

T: Je ale dost skutečný na to, aby si nás podrobil a uvalil na nás všechny ty ukrutnosti a špatné zacházení.

M: Šílenství je rozšířené všude. Zdravý rozum je vzácný. A přece je tu naděje, protože ve chvíli, kdy si uvědomujeme své šílenství, jsme už na cestě k duševnímu zdraví. A v tom je úkol Gurua – přivést nás k tomu, abychom viděli chorobnost našeho každodenního života. Život nás dělá vědomými, ale učitel nás dělá uvědomělými.

T: Pane, nejste ani první, ani poslední. Od nepaměti lidé pronikali do skutečnosti. Ale jak málo to ovlivnilo naše životy! Rámové a Krišnové, Buddhové a Kristové přicházeli a odcházeli a my jsme pořád takoví, jací jsme byli; válíme se ve svém potu a slzách. Co udělali všichni ti velikáni, jejichž životů jsme byli svědky? Co jste udělal vy, pane, abyste zmírnil světové otroctví?

M: Zlo, které jste způsobil, můžete odstranit jen vy sám. Jeho kořenem je totiž vaše bezohledné sobectví. Dejte nejprve do pořádku svůj vlastní dům a uvidíte, že tím je všechna práce hotová.

T: Moudří a láskyplní lidé, kteří přišli před námi, dali sami sebe do po­řádku, často za nesmírnou cenu. A jaký to mělo výsledek? Sebezářivější kometa nedokáže udělat noc světlejší.

M: Abyste mohl je a jejich práci soudit, musíte se stát jedním z nich. Žába ve studni neví o ptácích na obloze vůbec nic.

T: Chcete říci, že mezi dobrem a zlem není žádná zeď?

M: Není tu žádná zeď, protože tu není ani žádné dobro a zlo. V každé konkrétní situaci je pouze to, co je nezbytné, a to, co je zbytečné. Ne­zbytné je správné a zbytečné je špatné.

T: Kdo o tom rozhoduje?

M: Rozhoduje o tom situace. Každá situace je výzva, která vyžaduje správnou odezvu. Je-li odpověď správná, výzva je zvládnuta a problém zmizí. Není-li správná, výzva není zvládnuta a problém zůstává nevyře­šen. Vaše nevyřešené problémy jsou tím, co vytváří vaši karmu. Správně je vyřešte a budete svobodní.

T: Zdá se, že mne stále vracíte k sobě samému. Copak neexistuje žádné objektivní řešení problémů tohoto světa?

M: Světové problémy byly vytvořeny nezměrným množstvím lidí, jako jste vy. Každý z nich byl plný svých vlastních tužeb a strachů. Kdo jiný vás může osvobodit od vaší osobní a sociální minulosti, než vy sám? A jak to můžete udělat, aniž pochopíte, že je naléhavě nutné se nejprve osvobodit od žádostí zrozených z iluze? Jak můžete někomu opravdu pomoci, dokud sám potřebujete pomoc?

T: Jakým způsobem pomohli staří světci? Jak pomáháte vy? Pár lidí z toho nepochybně prospěch má; vaše vedení a váš příklad mohou pro ně mít velký význam. Ale jaký máte vliv na lidstvo, na celek života a vědomí? Říkáte, že jste svět a že svět jste vy; jaký je váš vliv na svět?

M: A jaký druh vlivu byste očekával?

T: Člověk je hloupý, sobecký, krutý.

M: Ale člověk je také moudrý, milující a laskavý.

T: Proč nepřevládá dobro?

M: Převládá – v mém skutečném světě. V mém světě je dokonce i to, čemu říkáte zlo, služebníkem dobra a je tudíž potřebné. Je jako vředy a horečka, které čistí tělo od nečistot. Nemoc je bolestná nebo dokonce nebezpečná, ale pokud se k ní postavíte správně, může léčit.

T: Nebo zabíjet.

M: V některých případech je smrt nejlepší lék. Život může být horší než smrt. Smrt, i když se to nezdá, bývá jen zřídka nepříjemným zážitkem. A proto litujte života, nikdy ne smrti. Otázka, zda jsou věci samy o sobě dobré či špatné, v mém světě neexistuje. Dobré je to, co je nutné a zlé je to, co je zbytečné. Ve vašem světě jsou příjemné věci dobré a bolestivé věci zlé.

T: Co je nutné?

M: Růst je nutné. Vyrůst je nutné. Nutné je opustit dobré kvůli lepšímu.

T: A kdy to má konec?

M: Konec je na začátku. Skončíte tam, kde jste začal – v Absolutnu.

T: Tak k čemu je potom všechno to trápení? Abychom se vrátili tam, kde jsme začali?

M: Čí trápení? Jaké trápení? Litujete snad semeno, které musí vyrůst a rozmnožit se, než se z něj stane veliký les? Zabijete snad dítě, abyste je uchránili od životních nesnází? Co je na životě špatného? Odstraňte vše, co překáží růstu, a všechny vaše osobní, sociální, ekonomické a politické problémy se prostě rozplynou. Vesmír jako celek je dokonalý a usiluje-li jeho část o dokonalost, je to radost. Dobrovolně obětujte nedokonalost dokonalosti a o dobru a zlu nebude řeč.

T: Přesto se bojíme lepšího a lpíme na horším.

M: To je vše je způsobeno naší hloupostí, která hraničí se šílenstvím.

♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"