ADVAITA.cz

58. Osudem věech lidí je dokonalost (z knihy Já Jsem To)

15. 6. 2015 - Martin

T: Musí se používat zrovna formule „já jsem“? Nemůže to být jakákoli jiná věta? Když se budu koncentrovat na „je tu stůl“, neposlouží to úplně stejně?

M: Ano – jakožto cvičení v koncentraci. Ale nepřivede vás to k pře­kročení ideje stolu. Vy se přece nezajímáte o stoly, ale chcete poznat sám sebe. Proto mějte vědomí neustále zaostřeno na jediný záchytný bod, který máte – na svou jistotu, že jste. Přebývejte v tomto pocitu, hloubejte o něm, hrajte si s ním, hluboce se do něj ponořte, dokud skořápka nevědomosti nepraskne a vy se nevylíhnete do království skutečnosti.

T: Je mezi mým soustředěním se na „já jsem“ a prasknutím skořápky nějaká příčinná souvislost?

M: Touha najít sebe sama je známkou toho, že se to s vámi obrací k lep­šímu. Impuls přichází vždy zevnitř. Dokud nepřijde váš čas, nebudete mít ani touhu, ani sílu provádět sebezkoumání naplno a bezvýhradně.

T: Není za tuto touhu a její naplnění zodpovědná Guruova milost? Není Guruova zářivá tvář návnadou, na kterou jsme chyceni a vytaženi z bahna utrpení?

M: Ten, kdo vás přivede k Vnějšímu Guruovi, je Vnitřní Guru (satguru), tak jako matka přivede své dítě k učiteli. Věřte svému Guruovi a poslou­chejte ho, protože je poslem vašeho Skutečného Já.

T: Jak mám najít Gurua, kterému bych mohl věřit?

M: To vám řekne vaše vlastní srdce. Najít Gurua není těžké, protože Guru hledá vás. Guru je neustále připraven, to vy nejste připraveni. Mu­síte být připraveni se učit, jinak můžete potkat svého Gurura a promarnit šanci svou naprostou nepozorností a zatvrzelostí. Vemte si příklad ze mě. Nevypadalo to se mnou nijak slibně, ale když jsem potkal svého Gurua, naslouchal jsem mu, věřil jsem mu a řídil se jeho radami.

T: Než se úplně svěřím do rukou nějakého učitele, neměl bych si ho nejprve prověřit?

M: Určitě si ho prověřte! Ale co můžete zjistit? Jenom to, jak se vám jeví na vaší úrovni.

T: Budu pozorovat, jestli je zásadový, jestli žije v harmonii se svým učením.

M: Můžete najít spoustu disharmonie – no a co? To nic nedokazuje. Rozhodující jsou jeho pohnutky. Jak můžete znát jeho pohnutky?

T: Přinejmenším budu očekávat, že je to člověk, který se dokáže sebeo­vládat a žije počestný život.

M: Takových lidí najdete spoustu – a budou vám k ničemu. Guru vám dokáže ukázat cestu zpátky domů, k vašemu pravému já. Co to má společného s charakterem či temperamentem jedince, kterým se vám zdá být? Neřekl vám snad jasně, že není jedinec? Jediný způsob, jak ho můžete posoudit, je podle změny, která ve vás nastane v jeho přítomnosti. Cítíte-li se klidnější a šťastnější, rozumíte-li sám sobě mnohem jasněji a hlouběji než obvykle, znamená to, že jste našel toho pravého člověka. Nechte si na to nějaký čas, ale jakmile bude vaše mysl připravena mu uvěřit, uvěřte mu absolutně a naplno a přesně se řiďte každým jeho po­kynem. Nejde o to, zda ho přijímáte jako svého Gurua, stačí, že vám je dobře v jeho společnosti. I samotný satsang vás může přivést k cíli, pokud ho s ničím nemícháte a ničím nenarušujete. Jakmile ale jednou přijmete někoho za svého Gurua, tak mu naslouchejte, pamatujte si jeho slova a dělejte to, co vám říká. Polovičatost je vážný nedostatek a je příčinou mnoha utrpení, za které si můžete sám. Chyba není nikdy na straně Gurua, chyba je vždy v omezenosti a paličatosti žáka.

T: Prohlásí v takovém případě Guru žáka za neschopného nebo ho dokonce zavrhne?

M: Kdyby to udělal, tak by to nebyl Guru! Čeká na svou příležitost, až se k němu žák, vytrestaný a zmoudřelý, vrátí ve vnímavějším rozpoložení.

T: Jaké k tomu má Guru pohnutky? Proč si s tím dává takovou práci?

M: Kvůli utrpení a jeho odstranění. Vidí, jak lidé ve svých snech trpí, a chce je probudit. Láska nestrpí bolest a utrpení. Guruův soucit je bez­mezný, a proto nemůže být poražen. Guru nikdy neprohrává.

T: Má být můj první Guru také mým posledním, nebo můžu chodit od Gurua ke Guruovi?

M: Celý vesmír je váš Guru. Jste-li pozorný a inteligentní, může vás učit cokoliv. Kdyby byly vaše mysl a srdce čisté, učil byste se od kaž­dého kolemjdoucího. Ale protože jste pohodlný a roztěkaný, musí vaše vnitřní Já stvořit vnějšího Gurua a přimět vás, abyste mu věřil a poslouchal ho.

T: Je Guru nutný?

M: To je, jako byste se ptal: „Je matka nutná?“ Abyste mohl ve vědomí vyrůst z jedné úrovně do další, potřebujete pomoc. Pomoc nemusí být vždycky prostřednictvím lidské bytosti, může to být jemný duch nebo jiskra intuice, ale pomoc přijít musí. Vnitřní Já se dívá a čeká, až se ztra­cený syn vrátí zpátky k otci. V pravý čas všechno láskyplně a náležitě zařídí. Pokud je nutný posel nebo rádce, pošle Gurua, aby udělal to, co je potřeba.

T: Jednu věc nemůžu pochopit. Mluvíte o vnitřním Já jako o moudrém, dobrém, krásném a ve všech směrech dokonalém. Dále mluvíte o jedinci jako o pouhém odrazu, který nemá své vlastní bytí. Je-li jedinec tak ne­důležitý, proč se tolik starat o jeho blaho? Koho zajímá stín?

M: Zavádíte dualitu tam, kde žádná není. Je tu tělo a je tu Já. Mezi nimi je mysl, v níž se Já odráží jako „já jsem“. Mysl se díky svým nedokona­lostem, své hrubosti a neklidu, nedostatku soudnosti a vhledu, považuje za tělo – nikoliv za Já. Jediné, co je potřeba, je pročistit mysl, aby si do­kázala uvědomit svou jednotu s Já. Když se mysl ponoří do Já, přestane tělo dělat problémy. Zůstává tím, čím je, nástrojem poznávání a konání, prostředkem a vyjádřením vnitřního tvůrčího ohně. Základní význam těla je v tom, že slouží ke zkoumání kosmického těla, kterým je celý vesmír. V průběhu toho, jak si postupně uvědomujete sebe sama ve všem proje­veném, vždycky znovu zjišťujete, že jste něco víc, než jste si myslel.

T: Takže sebezkoumání nemá konec?

M: Protože nemá začátek, nemá ani konec. Ale já jsem díky milosti svého Gurua objevil toto: nejsem nic, na co lze ukázat. Nejsem ani „tohle“, ani „tamto“. To platí absolutně.

T: Takže, co s tím má společného nikdy nekončící objevování, neko­nečná transcendence člověka do nových dimenzí?

M: Tohle všechno patří do oblasti projeveného; ve vesmíru je přirozené, že vyšší může být dosaženo jenom díky svobodě získané od nižšího.

T: Co je nižší a co je vyšší?

M: Dívejte se na to v pojmech uvědomění. Širší a hlubší vědomí je vyšší. Všechno živé pracuje na tom, aby zabezpečovalo, ochraňovalo a rozšiřo­valo vědomí. To je jediný a výhradní účel a smysl světa. Stálé zvyšování úrovně vědomí, objevování nových dimenzí, s jejich vlastnostmi, rysy a schopnostmi – to je podstatou Jógy. V tomto smyslu se celý vesmír stává školou Jógy (jógakšetra).

T: Je dokonalost osudem všech lidských bytostí?

M: Ano, všech lidských bytostí – bezvýhradně. Možnost se stává jistotou ve chvíli, když se v mysli objeví pojem osvícení. Jakmile živá bytost uslyší a pochopí, že vysvobození je v jejích silách, nikdy už na to nezapomene, protože je to první zpráva zevnitř. Tato zpráva zapustí své kořeny, po­roste a v pravý čas získá požehnanou formu Gurua.

T: Takže všichni se staráme o vykoupení své mysli?

M: A o co jiného? Mysl zbloudila, mysl se vrací domů. I když výraz „zbloudila“ se tu nehodí. Mysl musí dobře poznat všechny své rozmary. Nic není chyba, pokud se to neopakuje.

♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"