ADVAITA.cz

54. Tělo a mysl jsou příznaky nevědomosti (z knihy Já Jsem To)

18. 5. 2015 - Martin

Maharádž: Mahátákáša je příroda, oceán existence, fyzický prostor spolu se vším, čeho se lze dotknout pomocí smyslů. Čidákáša je prostor uvědomění, mentální prostor času, vnímání a poznávání. Paramákáša je skutečnost mimo čas a prostor, za myslí, nediferencovaná, nekonečná potencialita, zdroj a počátek, substance a esence. Je to hmota i vědomí, a přece obojí překračuje. Nelze ji spatřit, ale lze ji zakoušet jakožto to, co je neustálým svědkem svědka, vnímajícím vnímajícího. Je to počátek i konec veškerého projevu, zdroj času a prostoru, prvotní příčina kaž­dého řetězce příčin.

T: Jaký je rozdíl mezi viakta a aviakta?

M: Žádný. Je to jako světlo a denní světlo. Vesmír je plný světla, které nevidíte, ale totéž světlo vidíte jakožto denní světlo. A to, co se v denním světle ukazuje, je viakti. Jedinec je vždy objektem, svědek je subjektem a jejich vztah vzájemné závislosti je odrazem jejich absolutní identity. Vy si představujete, že to jsou odlišné a oddělené stavy, ale nejsou. Je to jedno a totéž vědomí, které je jednou v klidu a jednou v pohybu, a každý z těchto stavů si je vědom toho druhého. V čit zná člověk Boha a Bůh zná člověka. V čit člověk utváří svět a svět utváří člověka. Čit je spojovací nit, most mezi extrémy, vyvažující a sjednocující faktor v každé zkušenosti. Celek všeho vnímaného je to, čemu říkáte hmota. Celek všech vnímají­cích je to, čemu říkáte univerzální mysl. Vzájemná jednota těchto dvou aspektů, které se projevují jakožto vnímatelné a vnímání, milé a milování, harmonie a inteligence, potvrzuje věčně samu sebe.

T: Vyskytují se tři guny, tamas, radžas a satva, pouze ve hmotě, nebo jsou i v mysli?

M: Jsou samozřejmě v obojím, protože hmota a mysl nejsou oddělené. To jenom Absolutno stojí mimo guny. Guny jsou ve skutečnosti jenom určité úhly pohledu, způsoby vidění věcí. Existují jen v mysli. Za myslí všechny rozdíly končí.

T: Je vesmír produktem smyslů?

M: Tak jako si vy při probuzení znovu vytváříte svůj svět, tak dochází i k rozvinutí vesmíru. Mysl se svými pěti orgány vnímání, pěti orgány činnosti a pěti nástroji vědomí, se jeví jako paměť, myšlenka, rozum a ego.

T: Věda udělala velký pokrok. Známe mysl a tělo mnohem lépe, než naši předci. Váš tradiční způsob popisování a analyzování mysli a hmoty už neplatí.

M: Ale kde jsou vaši vědci se svými vědami? Nejsou to zase jen obrazy ve vaší vlastní mysli?

T: A v tom je ten zásadní rozdíl! Pro mne to nejsou mé vlastní projekce. Byli tu už před mým narozením a budou tu i po mé smrti.

M: Jistě. Jakmile přijmete čas a prostor jako skutečné, budete sám sebe považovat za něco, co je nepatrné a chvilkové. Ale jsou čas a prostor opravdu něčím skutečným? Závisejí na vás, nebo vy na nich? Jakožto tělo jste v prostoru, jakožto mysl v čase. Jste však pouhé tělo obsahující mysl? Zkoumal jste to někdy?

T: Neměl jsem k tomu ani motiv, ani metodu.

M: Já vám předkládám obojí. Ale skutečnou práci na pochopení a od­poutanosti (vivéka-vairágja) musíte vykonat vy.

T: Jediný motiv, který vidím, je moje vlastní věčné a ničím nezapříčiněné štěstí. A jaká je ta metoda?

M: Štěstí je vedlejší. Opravdovým a skutečným motivem je láska. Vidíte lidi trpět a hledáte způsob, jak jim nejlépe pomoci. Odpověď je zřejmá – nejprve musíte překročit svou potřebu někomu pomáhat. Musíte si být jistý, že je váš postoj ryzí dobrou vůlí bez jakéhokoli očekávání. Ti, kteří hledají pouhé štěstí, mohou skončit ve stavu vrcholné lhostejnosti, kde pro lásku nezbývá místo.

Pokud jde o metodu, existuje pouze jedna – musíte poznat sebe sama, a to jak toho, kým se zdáte být, tak toho, kým skutečně jste. Jasnost a dobročinnost jdou ruku v ruce, vzájemně se potřebují a posilují.

T: Soucit předpokládá existenci objektivního světa plného utrpení, kte­rému se dá zabránit.

M: Svět není objektivní a jeho utrpením se zabránit nedá. Soucítění je jenom jiný výraz pro odmítání trpět kvůli neskutečným příčinám.

T: Jsou-li příčiny neskutečné, proč by se utrpení nedalo zabránit?

M: Utrpení vám způsobuje vždycky jen to, co je falešné. Jsou to vaše falešné touhy a obavy, falešné hodnoty a ideje, falešné vztahy mezi lidmi. Vzdejte se všeho falešného a osvobodíte se od bolesti. Pravda dělá člo­věka šťastným – osvobozuje ho.

T: Pravda je to, že jsem mysl uvězněná v těle, což je velice nešťastná pravda.

M: Nejste ani tělo, ani nejste v těle – nic takového jako tělo neexistuje. Bohužel chápete chybně sám sebe a ke správnému pochopení je nutné začít se sebezkoumáním.

T: Ale já jsem se narodil jako tělo, v těle a zemřu spolu s tělem, jakožto tělo.

M: To je vaše mylná představa. Dotazujte se, zkoumejte, pochybujte o sobě i o druhých. Abyste našel pravdu, nesmíte lpět na svých přesvěd­čeních; budete-li se držet svých bezprostředních pomíjivých jistot, nikdy nedospějete k tomu nejvyššímu. Vaše představa, že jste se narodil a že zemřete je absurdní – je v rozporu s logikou i se zkušeností.

T: Dobrá, nebudu trvat na tom, že jsem tělo. Na tom, co říkáte, něco bude. Ale tady a teď, jak jsem vám říkal, jsem ve svém těle, to je evidentní. To tělo nemusím být já, ale je moje.

M: Celý vesmír se nepřetržitě podílí na vaší existenci. Proto je vaším tělem celý vesmír. V tomto smyslu s tím souhlasím.

T: Mé tělo mě hluboce ovlivňuje. Na mnoha úrovních vytváří můj osud. Můj charakter, mé nálady, moje reakce, touhy a obavy, ať už vrozené nebo osvojené, jsou všechny založeny na těle. Stačí trocha alkoholu, nějaká droga nebo něco takového, a všechno se změní. Dokud droga nevyprchá, stane se ze mě někdo jiný.

M: Tohle všechno se děje proto, že si myslíte, že jste tělo. Uvědomte si své skutečné já, a dokonce ani droga nebude mít nad vámi žádnou moc.

T: Kouříte?

M: Mé tělo má několik zvyků, které mohou klidně pokračovat až do jeho smrti. Není na nich nic škodlivého.

T: Jíte maso?

M: Narodil jsem se mezi lidmi, kteří maso jedli a moje děti maso jedí. Já jím masa velmi málo a nedělám si s tím starosti.

T: Jedení masa znamená zabíjení.

M: Samozřejmě. Nedělám si nároky na nějakou důslednost. Vy si myslíte, že je možné být absolutně důsledný. Tak to dokažte nejprve sám na sobě. Nehlásejte něco, co sám nepraktikujete.

Ale vraťme se zpátky k vaší představě, že jste se narodil. Uvázl jste na tom, co vám řekli vaši rodiče: všechny ty věci o početí, těhotenství a narození, o dětství a dospívání a tak dále. Takže teď se musíte zbavit myšlenky, že jste tělo, pomocí opačné myšlenky, že tělo nejste. Je to samozřejmě také jenom myšlenka, ale považujte ji jen za prostředek, který zas opustíte, až vykoná svou práci. Myšlenka „já nejsem tělo“ dává vznik představě, že tělo je něco skutečného, zatímco ve skutečnosti nic takového jako tělo neexistuje. Tělo je jen stavem mysli. Můžete mít tolik rozličných těl, kolik jen chcete, jde jen o to, abyste stále pamatoval na to, co chcete, a odmítal věci, které jsou neslučitelné.

T: Jsem jako krabice v krabici, která je uvnitř další krabice. Vnější krabice se chová jako tělo a ta vnitřní jako vtělená duše. Když si vnější krabici odmyslíme, tak se ta vnitřní stane tělem a další vnitřní krabice duší. Je to nekonečná řada do sebe zasunutých krabic. Je tou poslední, nejvnitřnější krabicí, moje konečná, základní duše?

M: Pokud máte tělo, musíte mít i duši; v tom případě vaše přirovnání s krabicemi platí. Ale tady a teď jsou všechna vaše těla a duše prosvíceny uvědoměním, čirým světlem vědomí. Tohoto světla se neochvějně držte. Bez uvědomění by tělo neexistovalo ani vteřinu. V těle je totiž proud energie, lásky a inteligence, který tělo vede, udržuje a posiluje. Objevte tento proud a zůstávejte v něm.

Je jasné, že tohle všechno jsou jen slova. Slova jsou sice překážkou, ale mohou být i mostem. Najděte tu jiskru života, z něhož jsou utkány tkáně vašeho těla, buďte v ní. Je to jediná skutečnost, kterou tělo má.

T: Co se stane s touto životní jiskrou po smrti?

M: Ona je mimo čas. Narození a smrt jsou jen body na časové ose. Život věčně splétá své mnohé sítě. Toto splétání se děje v čase, ale život sám je mimo čas. Jeho projevům můžete dávat všelijaká jména, ale on sám je jako oceán – věčně se měnící a zároveň neměnný.

T: Všechno, co říkáte, zní krásně přesvědčivě. Ale můj pocit, že jsem jen jedinec uprostřed cizího světa, který je často nepřátelský a nebezpečný, tu zůstává dál. Jak je možné, abych si jakožto jedinec omezený v čase a prostoru uvědomil, že jsem úplným opakem – neosobním všeobecným uvědoměním, které není vědomím ničeho konkrétního?

M: Tvrdíte, že jste něčím, čím nejste, a odmítáte být tím, čím opravdu jste. Zapomínáte na prvek čirého poznání, uvědomění osvobozeného od jakéhokoli osobního pokřivení. Dokud nepřipustíte existenci čit (uvědo­mění), nemůžete poznat sám sebe.

T: A co s tím mám dělat? Nevidím sám sebe tak, jak vidíte vy mě. Možná, že máte pravdu a já se pletu, ale jak můžu přestat být tím, co cítím, že jsem?

M: Princ, který věří, že je žebrák, se může o opaku přesvědčit jediným způsobem: musí se začít chovat jako princ a pozorovat, co se stane. Cho­vejte se tak, jako by to, co vám říkám, byla pravda a posuďte sám, co se pak bude dít. Jediné, co po vás chci, je trocha víry, která je nutná k tomu, abyste udělal první krok. Se zkušeností přijde důvěra a už mě nebudete potřebovat. Vím, co jste, a říkám vám to. Alespoň na chvíli mi uvěřte.

T: Abych mohl být tady a teď, potřebuji mít tělo a jeho smysly. K poro­zumění zas potřebuji mysl.

M: Tělo a mysl jsou jen příznaky nevědomosti a nepochopení. Chovejte se, jako byste byl čiré uvědomění, bez těla a mysli, mimo čas a prostor, mimo „kde“, „kdy“ a „proč“. Zabývejte se tím, přemýšlejte o tom, učte se přijímat, že je to skutečné. Přestaňte se tomu věčně vzpírat a odmítat to. Přinejmenším mějte otevřenou mysl. Jóga stáčí vnější směrem dovnitř. Snažte se, aby vaše tělo a mysl byly vyjádřením skutečnosti, která je vším a zároveň za vším. K úspěchu vás nedovedou debaty, ale praxe.

T: Dovolte mi, prosím, vrátit se zpět k mojí první otázce. Z čeho vzniká chybné přesvědčení, že jsem jedinec?

M: Absolutno předchází času. Jako první přichází uvědomění. Strhne-li balík vzpomínek a mentálních zvyků pozornost, uvědomění se na něj za­ostří, a tím náhle vyvstane jedinec. Odstraňte světlo uvědomění – usněte nebo omdlete – a jedinec zmizí. Jedinec (viakti) se jen mihne, uvědomění (viakta) obsahuje celý prostor a čas a absolutno (aviakta) JE.

♥
překlad Martin Vinkler
další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"